Nenechte si ujít 17. ročník festivalu Struny podzimu!

Struny podzimu je jeden z našich nejvýznamějších hudebních festivalů představující výběr jazzu, klasické hudby, sofistikovaného crossoveru, experimentu, staré hudby a worldmusic. Jeho excelentní dramaturgie a výběr těch nejvýraznějších osobností současné mezinárodní hudební scény nás bude letos provázet již 17. rokem.

Velmi potěšující zpráva mi včera dorazila do mailové schránky, že byl zveřejněn program festivalu a zahájen prodej vstupenek. Pokusím se tedy stručně představit nový program této sezóny. Mimochodem, je na co se těšit.

Festival zahájí 23. září v pražském Rudolfinu obdivovaný francouzský kontratenorista Philippe Jaroussky spolu benátským barokním orchestrem, který představuje ansámbl dobových nástrojů. Philipe Jaroussky představí árii slavného barokního kastráta Farinelliho. Pokud nejste v obraze, doporučuji výborný francouzský životopisný film Farinelli. | Příznivci hry na piano v kombinaci s dravým fusion jazzem se můžou těšit na vynikající pianistku Hiromi. | Dále se představí brazilská legenda, skladatelka a písničkářka Joyce Moreno v intimním sólovém recitálu ve Stavovském divadle. Slavný Antonio Carlos Jobim ji neváhal označit za nejlepší zpěvačku všech dob s tím správným „tahem na branku“. | V kostele sv. Anny neboli v Pražské křižovatce se představí mladá americká violoncellistka Alisa Weilerstein, kterou její obdivovatelé ale také kritici shodně považována za ženský protějšek Yo-yo My. | Máte-li rádi exotickou a přitom tradiční worldmusic, tak vás formace jakutských „šamanek“ Ayarkhaan určitě uspokojí. Neboť jejich hlasem a hrou na nejprimitivnější nástroj světa - brumlí dokáží vytvořit neskutečnou hudbu. | Britský kultovní The Brodsky Quartet, které znám pouze ze spolupráce s Björk, nabídnou crossover vážné hudby s hrou na koru v podání Tunde Jegedem. Tento fenomenální kvartet příští rok oslaví 40. výročí od založení. | Při příležitosti 100. výročí ztroskotání Titaniku uvede jeden z nejuznávanějších minimalistů a konceptualistů současnosti Gavin Bryarse  multimediální večer s názvem Potopení Titaniku. | Vycházející hvězdu jazzového nebe a kritikou opěvovaného zpěváka Gregory Portera můžete slyšet v Lucerna Music Baru. | Festival zakončí 31. října saxofonový velikán Sonny Rollins, který se po 30 letech vrací do Prahy. Jeho koncert je snad „povinností“ nejen každého jazzového nadšence. Sonny Rollins je ve svých neuvěřitelných 82 letech opět na turné a přesně po 30 letech vystoupí v pražské Lucerně.

Mimochodem na webu Strun podzimu naleznete jak videa, tak i streamy k poslechnutí všech zmiňovaných interpretů. Vřele doporučuji. Pokud vás něco zaujme, neváhejte s koupí vstupenek, protože z mé vlastní zkušenosti z minulých ročníků, jsou většinou rychle vyprodány! Takže moc dlouho neváhejte :)

Program >

zdroje > newsletter a www.strunypodzimu.cz

linky >  www.strunypodzimu.cz, facebook, myspace, youtube

Orbital - Wonky (recenze + stream)

Řeknu to na rovinu. Nový Orbital mě baví. A to jsem k albu Wonky byl docela skeptický a navíc ani první dojem žádný zázrak nebyl. To se ale změnilo opakovanými poslechy, kdy se mi to album dostalo pod kůži. Samozřejmě nejlepší album Orbital to není, to je pro mě osobně In Sides, pokud bych měl říct jen jedno.
Ale zpět k Wonky. První track One Big Moment moc neodpovídá svému názvu. Nepřesvědčivá málo důrazná s nepříliš povedenou melodii. Asi nejslabší kus na albu.
V Straight Sun jsou ale již Orbital ve vrcholné formě. Vše co kdy dělalo Orbital je tu. Důrazný beatem, gradaci na pravém místě a energie, která vás přiměje k úsměvu nad tím, že Orbital jsou zpět a ještě nepatří do starého železa, tvoří tuto pečlivě vystavěnou skladbu. Od prvního poslechu baví. Dalo by se říct - vrchol alba.
Never. Další klasická Orbitalština ;) spolu s ambientním intermezzem uprostřed. Tady si uvědomíte, že Orbital si stále drží i po těch letech svůj typický zvuk. Zde se téměř vrací ke svým začátkům v 90. letech.
V New France hostuje první z přizvaných hostů. Zola Jesus. Tato obdivuhodná persona a výborná zpěvačka, kterou si nelze snad s nikým splést, tu svým typickým hlubokým hlasem zpívá výtečně. Respektive propůjčením svého hlasu ve formě samplů koření a to velmi úspěšně tuto skvěle šlapající skladbu. Výsledkem a potenciální hitovostí a trochou vlezlostí je určitě kandidát do vysokých rotací v radií. No u nás tak jedině na Radiu 1, že. :-/

Distractions. Težkotonážní valivý beat a zkreslené vokály vznášející se v oblacích. Chvílemi filmová nálada, s pocitem něčeho neodvratitelného. Skladba má náležité napětí a jistou temnotu v sobě. Povedený působivý kus. Palec nahoru.
Stringy Acid - je tu cítit Acid Detroit ;) Prostě kyselá tancovačka jak má bejt... samozřejmě Orbital se tu neztrácejí.
Beelzedub. Pouštět to doma na dobré aparatuře a pořádně nahlas, tak sousedům se bude loupat těmi mohutnými basy malba :-D No proště Beelzedub je další těžkotonážní věc. Masivní valivý beat, který se v půlce tracku přetaví do pěkného jungle. Paráda. Pro mě highlight alba. Jednoznačně. Pusťe si a uslyšíte. A nezapomeňte volume doprava ;) btw. Satan je blízko...
Wonky s Lady Leshurr je odvážný krok Orbital do vod hip hopu neb to co předvádí svým rapem Lady Leshurr mě baví víc jak spodek od Orbital. Ale celkově dobrý.
Where Is it Going? A jsme na konci alba. Další skvěle šlapající track se samplem z Impact.
Závěrem tedy mám Wonky doporučit či nedoporučit? Jednoznačně ano! Těch osm let od modrého alba se vyplatilo a Orbital předvedli, že jsou stále na koni. Tak neváhejtě a jděte do nich! :)
PS: Pokud si pořídíte digipack verzi, tak dostanete navíc bonusový disk se záznamem koncertu z Austrálie. teda ne celý, ale i tak to stojí za to. Jedna klasická skladba se přelévá do jiné, Orbital mixují jak o život  a výsledek je dechberoucí. Výborný bonus!


Disc 1 > 1 | One Big Moment |6:16|| 2 | Straight Sun |5:28|| 3 | Never |4:43|| 4 | New France (Feat. Zola Jesus) |4:47|| 5 | Distractions |7:05|| 6 | Stringy Acid |5:19|| 7 | Beelzedub |4:54|| 8 | Wonky (Feat. Lady Leshurr) |6:13|| 9 |Where Is It Going? |5:50|
Disc 2 > 1 | Lush (Live In Australia) |10:22|| 2 | Impact (Live In Australia) |19:17|| 3 | Satan (Live In Australia) |8:37|| 4 | Belfast (Live In Australia) |7:38|| 5 | Chime/Crime (Live In Australia) |13:02|

Rosie Thomas & Sufjan Stevens - Hit and Run Vol. 1 (split singl)

Tak a máme tu další věc od Sufjana Stevense. Tentokrát jde o 7'' split singl s Rosie Thomas k příležitosti "Record Store day", který byl v sobotu 21. 4.
První skladba Where were you? je vlastně předělaná nebo spíše variací na Where was I? od Rosie Thomas z její poslední desky With Love. Sufjan bohužel opět použil svůj oblíbený(?) auto-tune, přesto, že by mu zde ohromě slušel jeho originální jemný hlas, ale nezmodifikovaný. Škoda, protože je to pěkná něžná věc. Bohužel auto-tune to zabíjí. Jen v úplném závěru, kdy Sufjaj již zpívá beze slov, má způsob, jakým si tam s auto-tune pohrává, nějaký smysl.
Here i am! je více dynamická skladba, takže auto-tune se i u Rosie i Sufjana více schová a ve svém celku je to povedená skladba. Má to typické Sufjanovo-Age-of-Adz značky (čti analog. zvuky, pípání, synťáky a jiná elektro-cinkrlátka :)), a přitom je to krásná písnička.
Celkově bych tomuto splitu, jakožto odbivovatel Sufjanova alba Age of Adz, dal asi 70% a to jen díky nevhodně použitému auto-tune. No a dole si můžete poslechnout stream jak celého splitu, tak i album Rosie Thomas With Love. Mimochodem velmi povedené a přílemné. Doporučuji. :)

tracklist >
A. Rosie Thomas - Where were you?
B. Sufjan Stevens - Here i am!

Regina Spektor a její oči ve videoklipech ;) + All The Rowboats (nové video)

Nejen její magická hudba, ale i její oči a zpívající ústa uhranuly nejednoho posluchače a diváka prostřednictvím jejích hravých videoklipů. Nebudeme si nic namlouvat. Regina Spektor je překrásná žena a kamera ji miluje. Pojďme si chronologicky představit její videoklipovou tvorbu. Na konci seznamu najdete její nové video k písni "All The Rowboats" z desky What We Saw from the Cheap Seats, která vyjde 29. května.

2004 > album Soviet Kisch

"Ode to Divorce"

"Us"


"On The Radio"

2006 > album Begin to Hope

"Fidelity"

"Samson"


"Better"

2009 > album Far

"Laughing With"


"Eet"

"Dance Anthem of the 80's"

2012 > album All the Rowboats

"All The Rowboats"

Flash Arnold - In 1985 EP (download)

Milujete analogový zvuk syntetizátorů z 80.let? Ano? Rovnou si stáhněte EP níže. Pokud ale odpovíte ne, tak přesto dejte tomuto finskému projektu Flash Arnold šanci. Všichni jsme viděli nějaký americký film z té doby, kde jako hudba jely synťáky, automatický bubeník a další módní výstřelky hudby té doby. Častokrát to byla opravdu hrůza, co se nedala poslouchat, ale vyjímky se našli. Třeba ústřední témata k filmům jako Beverly Hills Cop , Terminator  nebo Assault on Precinct 13 od Johna Carpentera , ten si dělal sám i hudbu k filmu nebo třeba slavné téma ke Ghost Busters , ale to je se zpěvem, který na EP Flash Arnolda nenajdete. Tento finský projekt si bere z té doby téměř identický zvuk, ale strukturou je o kousek vedle. Plus řízněte to jěště s hudbou z her 8bit počítačů a máte přibližnou představu o tomto EP. Vítejte "In 1985"! :)

Stahujte zde.

New Order vydali 18 min. verzi skladby “Elegia” na vinylu!

New Order opravdu vydali plnou verzi skladby Elegia, která byla věnována památce zesnulého Iana Curtise, frontmana Joy Division. Poprvé tato pocta vyšla jako 5 minutový radio edit na albu Low Life v roce 1985. Nyní vychází jako EP pouze na vinylu spolu s další skladbou věnovanou Curtisovy 5-8-6 původně z Peel Sessions. Poslední třetí skladba je Him z alba Movement. Osmnáctiminutová verze skladby Elegia vyšla zatím pouze na 5-CD box setu rarit Retro.
Neváhejte, nelekejte se dlouhé stopáže a poslechněte si tuto vzjímečnou skladbu. A pokud byste měli zájem o koupi vinylu, můžete tak učinit např. na Piccadilli Records.

tracklist >
A1. Elegia (Full Version)
B1. 5-8-6 (Peel Session)
B2. The Him

The Barr Brothers - The Barr Brothers (recenze)

Kapelu The Barr Brothers bych mohl zařadit mezi kapely, které obohacují své folk rockové písničky o netradiční nástroje pro tyto žánry, stejně jako Decemberists, Low Anthem, DeVotchKa nebo Folly and the Hunter. V případě The Barr Brothers jde o harfu. A jak se stalo, že zpěvák/kytarista Brad Barr a bubeník Andrew Barr k sobě do kapeli vzali takový nezvyklý nástroj? Bylo to v roce 2006 v době kdy se Brad Barr přestěhoval do Montrealu. Jednoho dne uslyšel přes stěnu svého pokoje, jak někdo hraje na harfu. Zaujalo ho to a tak se přidal se svoji kytarou. Po nějaké době zaklepal na dveře své sousedky Sarah Page, která hrála na ten překrásný nástroj a po několika měsících ještě spolu s dlouholetým kamarádem multi-instrumentalistou Andresem Vialem vznikla čtyřčlenná kapela The Barr Brothers. Jejich eponymní album vyšlo minulý rok 27. září u Secret City.

Desku zahajuje píseň Beggar In The Morning a stejně jako následující dvě skladby je spíše v akustickém provedení s polu s tichým hlasovým projevem Brada Barra.

Ohh, Belle to je křehká tichá velmi příjemně plynoucí píseň, kde k vybudování uvolňené atmosféry stačí dohromady utkat zvuky kytary, harfy znějící místy jako měkčí kytara a zpočátku téměř šeptající zpěv Brada. Postupem času se skladba stále více otevírá k životu. Je živější. Jako květ na slunci. Tato skladba dokonce zazněla ve výborném seriálu Touch s Kieferem Sutherlandem v hlavni roli.

Přesným vybrnkáváním kytary a harfy začíná Old Mythologies, ke kterým se v půly ještě na chvíli přidá foukací harmonika. Tak málo stačí, aby vznikla jednoduše krásná písnička. Můžete ji posoudit z klipu, který je oproti vážnému textu velmi rozverný a legrační. Velmi povedený videoklip udělaný s minimem prostředků, ale o to s větším entuziasmem.

V dalších skladbách, jdou bratři Barrovi více do rockových vod, někdy okořeněných o blues atributy, jako např v Give The Devil Back His Heart, kde kytarové či ve skladbě Lord I Just Can't Keep From Cryin', která se vám rychle dostane pod kůži svou energií, kterou táhne excelentní bluesová hra na kytaru, podpořená šlapající baskytarou. Skvělý kopusek. Brad Barr je opravdu velmi talentovaný kytarista.

Kapela The Barr Brothers by vám neměla uniknout, pokud jen trochu jste nakloněni folku a folk rocku a není vám cizí koření zvané blues.

The Barr Brothers - Old Mythologies

The Barr Brothers - Beggar In The Morning (David Letterman Show 5.1.2012) 

linky > webpage > facebook > twitter > youtube

Spiritualized - Hey Jane (videoklip)

Videoklip k prvnímu singlu skupiny Spiritualized z nadcházející sedmé desky Sweet Heart, Sweet Light je vlastně klasický krátký film se vším všudy, tedy i s úvodníma a závěrečnýma titulkama. Navíc má přes deset minut a z toho skladba Hey Jane tvoří necelých 9 minut. Režisér AG Rojas (namátkou videoklipy pro Jack White, Gil Scott-Heron nebo Earl Sweatshirt) natočil velmi odvážný a silný nezávislý film, kde do krátké stopáže natěsnal mnoho motivů sebraných ze špinavé ulice. Svojí syrovostí a dopadem na diváka je podobný slavnému vydeoklipu Smack My Bitch Up od Prodigy, jen stylizovanou formu z pohledu hlavní postavy nahrazuje ruční kamera nezávislého pozorovatele. Samozřejmě toto srovnání je velmi přibližné neboť oba klipy mají jiný příběh i již zmíněnou formu a dílko AG Rojase není ani náznakem úsměvné.

Hey Jane jsou typičtí Spiritualized jak je máme rádi, tedy dlouhé space rockové kompozice a k tomu trocha psychedelie na závěr. Navíc tato skladba má dvě části, kde druhá část odpovídá ve videoklipu 5 minutám natočeného bez jediného střihu (!) se strhujícím brutálním finále. Takže už neváhejte a pusťte si Hey Jane. Pak už se jen můžeme tešit na novou desku, která má vyjít 16. dubna u Double Six Records.





linky > website > last.fm > facebook > myspace > soundcloud

Sufjan Stevens a jeho nový projekt s / s / s

Sufjan Stevens je chameleón, u kterého nikdy nevíte, do čeho se pustí příště. Po výtečné a v mnoha směrech vyjímečné desce v jeho diskografii Age of Adz nás opět překvapuje svým novým počinem Beak & Claw, vydaného již 20. března u Anticonu. Na tomto EP se dal dohromady s producentem a skladatelem Son Luxem a s rapperem Serengeti z Anticonu. Netradiční a nečekané spojení, kde každý z této trojice s / s / s má na albu své místo. I když při celkovém pohledu Sufjan je to poslední S, neboť Serengeti se Sun Luxem dominují.
Museum Day připomene uvodním Sufjanovým auto-tune hlasem jeho předchozí desku, na kterého navazuje Serengeti se svým surealným deklamováním o "dream energy" podpořený laptopovými zvuky a elektro cinkáním s nervními beaty v pozadí. Moc příjemná věc. Druhá Beyond Any Doubt je především v rukou Serengetiho a Son Luxe s jeho synťáckými zvuky a pomalu valivým beatem. Serengetiho rap a nekompromisními rýmy ze začátku dominují a v druhé polovině se s jeho závěrečném zvolání "I had the world figured out beyond any doubt." střídá Sufjan s "If I could figure out what it was all about I'd work it out."
V třetí If This Is Real se skladbou proplétá hlas Shary Worden z My Brightest Diamond. Možná paradoxně se tato skladba bez Sufjanovy přítomnosti jeví jako nejlepší kus z alba. To se nedá říct o závěrečné Octomon, kde Sufjanovo opakující se "Do you feel like I do?" a "I had the night of my life!"je trochu rušivé a spolu s nedotaženým elektro spodkem zní lacině a uspěchaně a ani závěrečné "funny" přidání harmoniky to nezachrání.
Projekt s / s / s rozhodně stojí za pozornost, i když fanoušky Sufjana potěší jen částečně. Nezbývá než doufat, že Sufjan Stevens se vrátí brzy se svou sólovou deskou. Je mi ale jasné, že předpokládat u Sufjana kam se posune příště je riskantní podnik.

“I don’t want resistance

Put your hands in fire

Realise, realise energy

It’s only meant to burn a while

All I want is justice

Put your hands in mine

You and I, you and I, energy

But never meant to dignify

Was a dream, was a dream energy

A vision of a haversine

I blame you for everything

You didn’t even try to fight

Show your face my sweetness

Put your hand in fire

Make it right, make it right, energy

Punishment should fit the crime”

.: Museum Day :.

Folly and the Hunter - Residents

Na Montrealskou tříčlenou formaci Folly and the Hunter v hudebních magazínech či na internetu moc nenarazíte. A je to škoda, protože se jedná o klenot na indie folkové scéně. Sami říkají, že jejich hudba má základ v americkém folku, který obohacují o vlivy ze současné indie scény a post-rocku. Výsledkem jsou melodické, náladotvorné víceméně folk popové písničky, které budete milovat stejně jako já. Za své ispirující vzory uvádějí taková jména jako Bon Iver, Sufjan Stevens, Sigur Rós, Radiohead, Arcade Fire, Loney Dear a Neil Young.

Kapela se dala dohromady v roce 2010, kdy se potkali Nick Vallee z Vancouveru, Lauri-A Torres z Montrealu a Christopher Fox původem z Velké Británie, kterého Nick náhodou potkal na ulici. Začali spolu zkoušet a brzo zjistili, že mají hudebně mnoho společného a že si rozumí. Z tohoto kreativního procesu se za pár měsíců z kraje roku 2011 vykrystalizovala deska Residents. Toto jejich debutové album si nejen produkovali, ale i financovali a vydali sami. A výsledek je obdivuhodný. Na ploše 49 minut Folly and the Hunter rozehrávají 13 skladeb, kde je těžké najít hluché místo či prostor pro vatu.

Úvodní Prologue začíná éterickou dvojhlasovou vokalízou na ó s občasným ale stupňujícím podkresem piana, který plynule naváže na následující Leaving Town. Začíná velmi úsporně, kdy do svým způsobem post-rockového nekonečného kytarového riffu hraného na akustickou kytaru a minimalistického piana, se postupně přidá i elektrická kytara ve formě post-rockové zvukové stěny, která se ale celou dobu drží v pozadí. Během chvíle se z toho elegantně vyloupne krásná melodie, kterou tvoří piano a zpěv Nicka Valee. Třetí Cost mi připomíná trochu Sufjana Stevense z období alba Seven Swans. Akustická kytara tu spojuje síli s Christopherovou hrou na banjo. S přestávkami, pro zvýšení napětí a gradace, se přidávají bicí. A nad tím vším se vznáší hlas Nicka ke konci s podporou ostatních členů v závěrečné vokalíze ó. Tou ostatně začíná i další skladba Old Friend, což je klasická písnička se dvěma španělkama a bicími. Ale pouze ze začátku. Jakmile se přidá piano, tak mírně graduje během dvou slok k závěrečnému óóó. To že kapela používá mnoho vokalíz je pravda, ale nejsou na škodu, naopak. Doplňují či přímo budují atmosféru a též plní spojovací prvek, jako v následné krátké As I Waited vedoucí k Traffic. Ta začíná za zvuku cella hostující Fjoly Evans a vybrnkávání benja. Křehká a posmutnělá nálada se odráží i v textu skladby jejíž refrém "We were stuck in traffic for most of our lives / Staring at the passing cars, waiting at the light" nám připománá, jak důležitý je čas v našich životech.
Veselým zvukem zvonivých kytar, mandolíny a jemného tleskání do rytmu vás příjemně naladí skladba Folly, kde jako příklad jejich hravosti v textech můžu uvést následující pěkný ale trochu posmutnělý verš "Just like a pup, you grab my scruff / And carry me to trees above. / This pain and pleasure is all that matters, / There is no morning after love." Podobně hudebně rozverná je dvouminutová hříčka piana v Sur Jeanne Meance. Na trochu temnější notu a sentimentální náladu vás přivede Raising the Dead. Je to krásně vystavěná písnička s příjemným frázováním a falsetem Nicka Valee a na konci si s ním už budete také zpívat "Stop raising the dead" :) Chaising the Train, jedna z nejkrásnějších skladeb na albu, u které vám možná bude také běhat mráz po zádech jako mě. Především v druhé půlce pouze s vokálama beze slov a "bassovým" pianem. Tuto koncovku mám velmi rád. Navazuje pomalá a zasněná Snowfields, kde hostuje na harfu Sarah Pagé. Zato předposlední Revolution Drums se s ničím moc nemaže, především co se týče textů, kde je pěknou metaforou nastíněna závislost a vzdor v milostném vztahu. Poslední skladba Residents zakončuje toto výtečné album za zvuku zvonivých kytar a perkusí gradujících v klidném finále a vy s překvapením zjišťujete, že už je opravdu konec.
Folly and the Hunter albem Residents vstoupili na hudební scénu jistým krokem s vyrovnaným materiálem, který stojí za pozornost a je příslibem do budoucna, že od této kapely můžeme čekat jen to nejlepší. Já se tedy již těším na přislíbené a chystané nové album, které by měli začít natáčet již brzy. Nenechte si jej ujít. Do té doby poslouchejte Residents. Můžete i zde s připojeného streamu celé desky. Vřele doporučuji.

linky > Bandcamp > Facebook > Twitter

A pokud se vám Folly and the Hunter líbí a chtěli byste je podpořit (stejně jako já), jděte na jejich Indiegogo kampaň, kde žádají posluchače o příspěvek na natáčení jejich nového alba. Jako mladá a začínající kapela, která není pod křídly žádného labelu, si vše co se týče nahrávání desky musí sama platit. Za váš příspěvek obdržíte podle jeho výše připravované CD případně i debut CD Residents nebo plakáty. Pokud si zaplatíte více, tak je možný i soukromý koncert ;) (U nás by to šlo ale jen přes Skype). V Kanadě do 400km od Vencouveru :)