Anthony Gonzalez, který stojí za M83 je, jak sám přiznává, věčný snílek. Proto i jeho poslední deska nazvaná příznačně Hurry Up, We're Dreaming je plná snů, představivosti a fantazie. Videoklip k zatím poslednímu singlu Reunion má atributy science fiction, a pokračuje v započatém stylu i ději předchozího singlu Midnight City, který najdete níže. Vracejí se děti s nadpřirozenými schopnostmi, které jakoby chodily do Školy pro nadané děti profesora Xaviera z filmu X-Men. Doporučuji si tedy nejdříve pustit Midnight City a poté Reunion. Po formální stránce oběma klipům nelze nic vytknout. V tomto odvedlo režisérské duo Fleur & Manu dobrou práci. Samotná hudba plná moderních syntetyzátorů a odkazů na 80. léta, je nadčasová. Text písně Reunion koresponduje s hudbou a dokresluje náladu plynoucí z ní. Je prostoupený vášní, láskou a optimismem, že některé věci mohou trvat věčně nebo po nich aspoň toužíme, aby nikdy neskončily.
You came out of nowhere
Stealing my heart and brain
Flaming my every cell
You make me feel myself
Oh, oh, oh, oh, oh, oh-oh-oh
Oh, oh, oh, oh, oh, oh-oh-oh
Will you stand in this land?
Will you stand in this land forever?
Across the time and space
A never-ending dance
A blooming and a trance
You make me feel my soul
There's no more loneliness
Only sparkles and sweat
There's no more single fate
You make me feel myself
Oh, oh, oh, oh, oh, oh-oh-oh
Oh, oh, oh, oh, oh, oh-oh-oh
Will you stand in this land?
Will you stand in this land forever?
"My body is like a lightning rod
Capsize me and douse me in your bay
A shiver of want, always
When you are on the tip of my tongue
In the back of your parked car
I could build a fort
And play all day
Between your lips and mine
Let's stay here forever"
Oh, oh, oh, oh, oh, oh-oh-oh
Oh, oh, oh, oh, oh, oh-oh-oh
Will you stand in this land?
Will you stand in this land forever?
V pondělí jsme mohli vidět předposlední devátý díl 2. série úspěšného fantasy seriálu The Game of Thrones (Hra o trůny) s názvem Blackwater. Po skončení této epizody resp. během závěrečných titulků zpívá Matt Berninger z Brooklynské kapely The National baladu The Rains of Castamere. "Deště Kastameru" oslavují drtivé vítězství Lorda Tywina Lannistera, který potlačil vzpouru rodu Reynů z Kastameru. Celý rod byl vzápětí nemilosrdně vyhlazen. Tato píseň se objevuje v mnoha důležitých momentech knižní ságy George R.R. Martina"A Song of Ice and Fire", jež čítá zatím 5 dílů z chystaných sedmi.
The Rains of Castamere v podání Matta Berningera je poklidná pomalá, ale o to působivější balada, jejíž text najdete níže. Jeho podmanivý baryton se k ní perfektně hodí. Pro ty, kteří The National neznají, velmi doporučuji si poslechnout jejich výtečná alba Alligator, Boxer či zatím poslední High Violet z roku 2010.
And who are you the proud lord said,
that I must bow so low?
Only a cat of a different coat
that's all the truth I know.
In a coat of gold or a coat of red a lion still has claws,
Mezitím si můžete zkrátit čekání na nové album Animal Collective pojmenované Centipede Hz, které vyjde 3. září na labelu Domino, dvěma nedávno zveřejněnými novými nahrávkami "Honeycomb / Gotham". Fyzicky vyjdou na 7'' vynilu 26. června. Nejen tyto dvě skladby zahrají věční experimentátoři z Baltimoru na jejich nadcházejícím koncertě na Colours of Ostrava. Určitě je na co se těšit.
Tracklist Centipede Hz > 01 Moonjock | 02 Today's Supernatural | 03 Rosie
Oh | 04 Applesauce | 05 Wide Eyed | 06 Father Time | 07 New Town Burnout
| 08 Monkey Riches | 09 Mercury Man | 10 Pulleys | 11 Amanita
Islandská senzace Of Monsters and Men ohlásila evropské turné. Již si podmanili Ameriku, teď je tedy na řadě uhranout živým vystoupením i Evropu. Bohužel Praha mezi evropskými zastávkami chybí.
Asi jste si nikdy nepředstavovali, jak by zněli tak zásadní alba jež bezpochyby OK Computer a Kid A od Radiohead jsou, převedeny do 8-bitových zvuků ala hry z přelomu 80 a 90. let, kdy Sinclair ZX Spectrum a Atari XL byly herní modly. Já také ne. Přesto to jednoho youtube nadšence, říkající si QuintonSung napadlo, investoval do toho svůj um a čas, a výsledek můžete posoudit sami.
Podle mého názoru se mu to povedlo více než dobře, neboť veškeré zvuky nástrojů i zpěv Thoma Yorka byly převedeny a nahrazeny 8-bitovým ekvivalentem, takže výsledek zní naprosto kouzelně, kde se originál neztrácí, jen se přesouvá do netušené dimenze. Škoda slov, to musíte slyšet. Jen předem upozorňuji, že 8-bit hudba není pro všechny ;) Ten kdo vyrostl na 8-bitových hrách, tak to má již v krvi. Ostatní buď nastolenou hru s posluchačem přijmou či nikoliv. Po projektech jako Flash Arnold nebo 8-bitových pankáčích Bondage Fairies (pokud neznáte, upalujte a poslechněte si je. Je to velká sranda) tu máme další stylové rozptýlení :)
"Postcard from 1952", "Last Known Surroundings" a "Be Comfortable, Creature" jsou názvy tří skladeb z loňského alba Take Care, Take Care, Take Care slavné post-rockové formace Explosions In The Sky , jejichž videoklipy jsou originální, nápadité, a nejen díky hudbě plné emocí.
"Pohlednice z roku 1952" je jeden z nejkrásnějších videoklipů poslední doby. Myslím si, že režisérské duo Peter Simonite a Annie Gunn se inspirovali filmem Tree of Life od Terrence Malicka, protože stejně jako on má ve svém hledáčku rodinu a především děti, jimiž jsme kdysi bývali. Oba snímky jsou situovány do padesátých let a oba mají podobnou snovou náladu utkanou z jemných emocí a snahy o dosažení harmonie. Způsob jakým je Postcard from 1952 snímána, tedy opravdu ve vemi zpomalených záběrech s malou hloubkou ostrosti, prohlubuje dopad na diváka. Všudypřítomné mýdlové bubliny propojují jednotlivé obrazy a odkazují znovu do dětských let, kdy jsme se dokázali plně soustředit pouze na jednu věc. Dalším originálním prvkem, který je úžasný, jsou oživlé diapozitivy, jenž jsou znovu docíleny velkým zpomalením pohybu osob na snímcích. No a k tomu všemu si připočtěte procítěnou, křehkou a gradující hudbu mistrů z Explosions In The Sky. Post-rock tedy stále žije. Dokud budou existovat kapely jako Explosions In The Sky , japonští Mono, The Evpatoria Report či eklektičtí 65daysofstatic nemám o tento velmi různorodý styl, který mě stále baví, nejmenší strach.
Last Known Surroundingsse zaměřuje v obraze především na různé styly animace, kde kombinuje jak klasickou ručne kreslenou, tak vektorovou grafiku. Moc příjemný klip, kde emoce jsou dodávány především z hudební složky.
Be Comfortable, Creature je smutně dojemný hezký příběh "chlupaté" oranžovo červeného tvora, který bloudí naším světem celý zkleslý, jehož jediným snem je najít svůj dámský protějšek. Nebudu prozrazovat pointu, která je tak od poloviny zřejmá, protože celý příběh k ní směřuje. Jen naznačím, že polidšťování (tak to chápu já) oranžového nezemštana bude mít své důsledky.
Musím z kraje předeslat, že Josh Garrels dal celé album volně k dispozici ke stažení (viz. odkaz na konci článku), takže než si přečtete celou recenzi, začněte stahovat neboť mi pak určitě dáte za pravdu, že to stálo za to :) A pospěšte si, protože podle zpráv na jeho facebooku bude k dispozici volně už jen pár týdnů. Jedno je ale jisté. Ještě než album doposlechnete do konce, budete chyceni a uhranuti. Aspoň mě se to stalo.
Celé album čítá 18 skladeb. Mám za sebou už spoustu poslechů celého alba a musím konstatovat, že aspoň z mého pohledu album nemá hluché místo, naopak je plné výtečné hudby, která je velmi bohatá co do druhu přístupů k písničce. Základ mají všechny stejný, krásnou melodii někdy chytlavou jindy posmutnělou nebo zamyšlenou, ale vždy dokonale vystavěnou s procítěným zpěvem Joshe Garrelse. Tady se musím zastavit, protože jeho hlas je klenot, který poznáte během prvních tónů. Zapamatovatelnost, barva hlasu, jemné vibrato, rozsah a práce s hlasem jsou jeho velmi silné přednosti. Základ jeho tvorby je americký indie folk, ale v mnoha skladbách podpořený moderními beaty kombinovaný s nápaditými aranžemi. V tom mi připomíná Gil Scott-Herona.
Už první píseň White Owl vás uvede do poklidného rytmu vlasně popové písničky, kde spolu se schopností napsat silnou melodii si povšimnete velice křehké a úsporné práce s propracovanými aranžemy violy, cella nebo například i lesního rohu a flétny. Vše je to ale provedeno v téměř minimalistické podobě, jež podporuje píseň samotnou.
Asi jeden z vrcholů alba se schovává ve třetí skladbě Father Along, kde se naplno projevuje Garrelsova spiritualita, která je tu patrná i v textu písně. Obecně jeho texty jsou hluboké velmi procítěné, plné emocí, pokory a víry.
Farther along we’ll know all about it
Farther along we’ll understand why
Cheer up my brothers, live in the sunshine
We’ll understand this, all by and by
V The Resistance si dovolí Josh Garrels rapovat, ale dělá to tak podmanivě a hudební podklad je tak dokonalý, že si jen podupáváte do rytmu. Jeho skloubení popu, folku a rapu je obdivuhodné a především to zní velmi přirozeně a texty jsou opět naléhavé.
Ve Slip Away pokračuje v další křehké písni, kde je natolik originální práce s kytarou, která nedominuje skladbě, tím je piano a po chvíli nastoupivší valivý beat, ale přes svou nedominanci dokáže pohnout s nejedním srdcem. Sailor's Waltz jakoby vypadla z repertoáru amerických Beirut. Viola, violoncello, harmonika, kytara a banjo v geniální dvouminutové miniatuře.
Následuje pro mě osobně vrchol alba. Je jím Ulysses. Jak už název písně napovídá, jedná se o téma Odysea, který hledá cestu domů za svou láskou. Když Josh zpívá procítěně refrém
I’m sailing home to you I wont be long
By the light of moon I will press on
Until, I find, my love
bude vám běhat mráz po zádech a nejedno
oko zvlhne dojetím. Ale nebojte se nezavání to ani omylem patosem či kýčem, na to je Josh
Garrels moc dobrý. Melodie je natolik propracovaná, že se vám ani po xtém poslechu nestane, že by vás omrzela.
"Ulysses", New York City, 9. červenec 2010
Ještě musím vyzdvyhnout excelentní práce s kytarama v instrumentální No Man's Land. Užijte si dvě minuty náherných zvonivých kytar.
Samozřejmě jsem vyzdvyhnul jen některé skladby, ale i ostatní si samozřejmě zaslouží vaší plnou pozornost. Neboť jak jsem se již zmínil, toto album je téměř bezchybné.
Celé album je velmi silné pestré a bohaté, nejen co se týče žánrů, nástrojů, ale i témat v textech či stylem jakým jsou napsány. Je velmi málo desek, které dokáží změnit či minimálně ovlivnit život a to nejen hudební, které se pak stanou vašimi hudebními milníky, stavebními kameny vašeho hudebního růstu a vkusu. tato je myslím jedna z nich. Stalo se mi to poprvé s Björk v roce 1993. Od té doby se do mé mozaiky přidalo několik dalších kamenů ;) A těším se moc na další ...
Úplnou náhodou jsem právě zjistil, že Björk ve čtvrtek na svých stránkách, facebooku a twitteru vydala zprávu, že musí zrušit kvůli zdravotním potížím koncert na Colours of Ostrava. Spolu s Ostravou ruší i koncerty ve Španělsku, Rusku a Maďarsku. Důvod je prodloužení léčby nemocných hlasivek o dalších šest týdnů.
Tady je vyjádření ředitelky festivalu Zlaty Holušové:
„Je nám to hrozně líto a oznamujeme to s těžkým srdcem, ale bohužel je to tak. Do poslední chvíle jsme se snažili, abychom nebyli jedním ze zrušených koncertů. Dle sdělení managementu
lékař Björk po závažném zánětu v krku doporučil okamžitý hlasový klid a
omezení koncertování, jinak by hrozilo trvalé poškození jejího hlasu,“ říká ředitelka festivalu Zlata Holušová.
„V tuto chvíli hledáme za ni náhradu, i když v tento moment je to velmi složité, protože kapely již mají své turné naplánované. Držte
nám palce, je to pro nás těžká chvíle, děkujeme za pochopení této
situace a omlouváme se za veškeré těžkosti, které to může přinést našim
fanouškům,“
Milujete zvuk piana. Rádi vstřebáváte emoce, které vám umí zprostředkovat. Potom určitě dejte šanci Alexandře Stréliski. V jejíž hře najdete inspiraci takovými mistry jako jsou Erik Satie, Michael Nyman, Philip Glass či v té romantičtější poloze připomene Yanna Tiersena a konkrétně jeho tvorbu k filmu Amélie z Montmartru (např ve skladbě Le Sablier). Album Pianoscope pokrývá nepřeberné množství emocí, ty klidnější samozřejmě převládají, ale i tak se často přistihnete, jak jste zamyšlení či v lehké melancholii a nebo naopak jak vás její hudba dokonale uvolňuje. Myslím že velké rozbory nejsou třeba. Stačí když si níže poslechnete celou její desku a určitě se mnou poté budete souhlasit, že její debut Pianoscope z roku 2010 se jí mimořádně povedl.
A na závěr se koukněte na příjemné téměř až relax navozující a krásně nasnímané video k úvodní skladbě Prelude.
