čtvrtek 28. června 2012

M83 složí hudbu pro sci-fi film Oblivion s Tomem Cruisem v hl.roli

Anthony Gonzalez a Joseph Kosinski
Není to ani více jak hodina, kdy internetem projela zpráva, že Anthony Gonzalez aka M83 bude skládat hudbu k akčnímu sci-fi blockbusteru Oblivion režiséra Josepha Kosinskiho s Tomem Cruisem v hlavní roli. Kosinski si udělal jméno díky vizuálně opulentnímu sci-fi TRON: Legacy, hitu z roku 2010, ke kterému dělali hudbu neméně slavní Daft Punk. M83 má díky Gonzalezovi francouské kořeny, stejně jako Daft Punk. Obě kapely jsou jako doma ve výrazných elektronických kolážích, proto je M83 celkem logická volba pro Kosinskiho. Anthony Gonzalez k tomu dodává:


"Neobávám se práce na mém prvním soundtracku pro tak velký hollywoodský film s obřím rozpočtem a s velkým tlakem na výsledek" řekl pro The Playlist. "Mám rád výzvy a tato mě více vzrušuje než děsí."

Anthony Gonzalez ještě kromě filmu Tron přispěl v roce 2010 na soundtrack filmu 
Black Heaven  francouzského režiséra Gillese Marchandna.

Z filmu byla oficiálně zveřejněna zatím jen základní synopse. Ve snímku Oblivion by tak Tom Cruise měl hrát bývalého vojáka, který na planetě Zemi nastupuje na misi "vyčistit" pozůstatky po mimozemské civilizaci tzv. "Scavs". Povrch Země je pro lidi nebezpečný, a proto lidé žijí "v oblacích". Na povrchu však nalezne dívku, díky níž se změní nejen pohled na jeho misi. V roli sympatické dívky uvidíme ruskou modelku a herečku Olgu Kurylenko (Quantum of Solace). V dalších rolích pak se můžeme těšit na Morgana Freemana či Nikolaje Coster-Waldau (seriál Game of Thrones). Premiéra filmu v ČR je stanovena na 13. duben 2013.

úterý 26. června 2012

MONO zveřejnili název (For My Parents) a přebal nového alba

Nedlouho po traileru na chystanou novinku japonské post-rockové formace MONO tu máme další zprávy. Nové album, které má vyjít 4. září tohoto roku u Temporary Residence, ponese název For My Parents. K tomu zveřejnili i přebal desky vyvedený jako černobílá low-key fotografie. Velmi čisté provedení, kde vynikne název kapely i název alba a divák má díky nízkému kontrastu a světlosti fotografie potřebu více zkoumat, co je na fotografii.

Chromatics - Kill For Love (recenze, full stream, video)

Zhasněte světla, zavřete okna, zatáhněte z části závěsy, nechte měkké měsíční světlo, aby prosvětlilo přítmí pokoje, vezměte si vaše oblíbené pití, pohodlně se posaďte do křesla, uvolněte se, zmáčkněte na ovladači play, zavřete oči a nechte se 90 minut unášet na vlnách vlastního filmu. I tak by se dal charakterizovat dojem z poslechu alba Kill For Love Oregonské kapely Chromatics.


Johnny Jewel je hlavou i tělem Chromatics, který již na předchozí debutové desce Night Drive (2007) prokázal cit pro noirové synth-popové melodie a hypnotické filmové nálady. Není tedy náhodou, že původně měl skládat hudbu k filmovému hitu Drive (2011), který natočila dánská stoupající režisérská hvězda Nicolas Winding Refn (trilogie Pusher či Bronson). Refn ho oslovil již v počátku natáčení, ale postupem času, kdy se projekt zvětšoval, zasáhlo studio, a prosadilo si na postu hudebního skladatele, veterána minimalistické elektroniky Cliffa Martineze. Což pro film samotný samozřejmě byla též dobrá volba. Přesto si režisér prosadil dvě skladby od Jewela a to Tick of the Clock od Chromatics z alba Night Drive a Under Your Spell od Desire, což je spolu s Glass Candy (jednu skladbu si vybral Refn už na svůj předchozí film Bronson), další z projektů Jewela ustájených pod vlastním labelem Italians Do It Better. Veškerý složený a natočený materiál pro Drive, Jewel naštěstí nehodil do koše, ale přetavil ho do projektu Symetry s názvem alba Themes For An Imaginary Film. Dal nám tak možnost si vytvořit podobu vlastního imaginárního filmu. I přes odstavení jeho soundtracku k Drive na slepou kolej, se nemohlo Jewelovi a potažmo Chromatics stát nic lepšího. Filmem Drive na sebe upozornili a též získali další posluchače. Spolupráce mezi Jewelem a Refnem pokračuje k připravovanému filmu Logan's Run chystaný na rok 2013. Podle všeho by to měl být remake filmu z roku 1976 s Michaelem Yorkem v hlavní roli. Doufejme, že tentokrát se dočkáme celého soundtracku.


O novém albu Kill For Love byste měli vědět, že má 17 skladeb, 91 minut a končí 14-minutovou minimalisticko-ambientní instrumentální věcí "No Escape". I přes svoji délku se ale nebudete nudit. Někdo může namítnout, že je to k neuposlouchání dlouhé, ale ti, kteří investují svůj čas do klidného poslechu tohoto vlastně dvojalba, posléze zjistí, že se jim nahrávka pomalu zahnízdila v uších, a na povrch jim začnou pronikat detaily předtím neslyšené a opomíjené.





Album začíná odvážně předělávkou Neila Younga Hey Hey, My My (Into the Black), která vás dokáže, na malém prostoru a s minimem prostředků, uhranout již v počátku. Velmi ctí originál, přesto je výsledek zcela odlišný a přesto nesmírně podmanivý s intimní atmosférou. Podobně si na předchozím albu Night Drive vzali do parády skladbu Running Up That Hill od Kate Bush. Opět odvedli perfektní práci na této coververzi. Zpěv Ruth Radelet je často jakoby zastřený mlhou, přesto ostře něžný. Jindy je chladný a odtažitý, aby nás za okamžik v další skladbě přesvědčila o opaku. Největší hit se dá považovat píseň Lady, chytlavá tepající věc, kde bez ustání tikají elektronická arpeggia (stejně jako ve většině skladeb) a syntezátory krouží okolo vaší hlavy. Stačí se jen uvolnit a nechat Lady přistoupit až k vám. Je to jeden z mála momentů na albu, kdy melancholická tíživá nálada ustoupí optimističtějším emocím. V následné These Streets Will Never Look the Same, více než 8-minutové skladbě, se vrátí ona všudypřítomná melancholická nálada za doprovodu vytříbeného elektro-synth-popového doprovodu, který jakoby neměl nikdy skončit.





Jak už jsem v úvodu naznačil, může se pro vás stát deska Kill For Love branou k rozehrání svého vlastního filmu. I délka 91 minut k tomu nepřímo odkazuje. Stejně tak se na albu nachází mnoho instrumentálních kusů (Running From The Sun, Broken Mirrors - začátek jakoby vypadl ze soundtracku Blade Runnera :-)) či jen částí skladeb (These Streets Will Never Look the Same), při kterých se budete cítit jako na projížďce potemnělým nočním velkoměstem, kde ve stínech planou neony a na prázdných křižovatkách blikají semaforová světla. Ale podvědomě tušíte, že blížící se bouři, kterou slyšíte v dálce, této noci neujedete (závěrečná No Escape).





Je velmi těžké vytrhnout a popsat jednotlivé skladby, protože většina z nich více fungují v rámci celku než sami o sobě, samozřejmě kromě písní s vokály (Kill For Love, Candy). Tím se stále vracím k paralele filmu, neboť často není tak důležité zkoumat jednotlivé scény, jako spíše nechat působit atmosféru daného filmu na vaše smysly. Nechat se jím jen tak unášet. Tak je to i s deskou Kill For Love. Těžko uchopitelná v detailech, ale jako celek působící velmi koherentně a svým spůsobem smyslně.
Uvolněte všechny svaly, uvelebte se na svém oblíbeném místě a nechte hudbu, ať vás na svých křídlech odnese daleko od všední reality.







Linky > Official web > facebook > soundcloud > myspace

středa 20. června 2012

Sigur Rós 'Valtari' Mystery Film Experiment - Ég anda, Fjögur píanó (video)

Sigur Rós 'Valtari' Mystery Film Experiment, jak už sám název napovídá, je filmový projekt navázaný na poslední desku Valtari islandské skupiny Sigur Rós vydané na konci května. Konceptem bylo oslovit dvanáct filmových režisérů a natočit 12 videoklipů ke skladbám alba Valtari.
První z nich spatřil světlo světa pár dní před vydáním alba 25. května. Režie ke skladbě ég anda se ujal Ragnar Kjartansson. Ég anda znamená v překladu "Dýchám". A s dýcháním resp. nemožnosti dýcháním, dušením se, úzce souvisí děj filmu. Nebudu jej prozrazovat, abych vás nepřipravil o plný zážitek ze sledování. Jen poznamenám, že už dlouho jsem neviděl tak zábavný a přitom poučný snímek.
Druhý klip varúð z 6. června natočila Inga Birgisdóttir stejně jako úvodní videoklip pro ekki múkk. Podívat se na něj můžete v jednom z mých předchozích příspěvků zde. 
Fjögur píanó od Almy Har’el je v pořadí již třetí film (z 18. června) a uvidíte v něm hollywoodského herce Shia LaBeouf a tanečnici Deena Thomse . Tímto klipem jsem byl fascinován, neboť ta směs extravagance, erotiky, baletu spolu s trochou nadhledu, byla velmi osvěžující.
Další videoklip uvidíme již 2. července a každých 14 dnů se budeme setkávat s dalšími novými přírůstky do tohoto povedeného projektu. Poslední je ohlášen na na 19. listopad. Na stránce Sigur Rós najdete přehled všech již (ne)vydaných klipů.








sobota 16. června 2012

MONO - trailer na nové dvojalbum!

To je skvělá zpráva. Japonští klasici post-rocku MONO vydají na podzim již šestou studiovou nahrávku. Půjde rovnou o dvojalbum, které vydají u labelu Temporary Residence, stejně jako poslední album z roku 2009 pojmenované Hymn to the Immortal Wind. Jako ochutnávku si pro nás zatím připravili trailer na budoucí album. Jedná se o záběry z živého nahrávání spolu se synfonickým orchestrem a k tomu různé záběry mimo natáčení. Úryvky z hudby jsou klasické MONO motivy, pomalé, zadumané plochy piana, kytar a smyčců.  





Na jejich bandcamp webu si můžete poslechnout stream všech jejich předchozích alb. Případně další video priview z natáčení nové desky naleznete na oficiálních stránkách www.monoishere.com.


Linky > oficiální web > facebook > twitter > bandcamp

čtvrtek 14. června 2012

Sigur Rós - Varúð (official video)

Po minimalistickém klipu Ekki múkk (v překladu Ani muk (!)) připlouvá na vlnách poklidna další videoklip Sigur Rós z desky Valtari, singl Varúð. V islandštině to znamená Varování, které opravdu v klipu najdete. Postupně se na útesu objeví několik postaviček, které signalizují v morseovce zprávy poutníkům na moři. Někdo na internetu si s překladem z morseovky dal práci, takže teď víme, že nám sdělují následující zprávy:

"Je jedno co říkám."
"Jediná věc, na které záleží, je jak se cítíš."
"Pochopení, co je nepodstatné, je nejdůležitější."
"Jaké máš pocity?"

Oproti obrazové složce videoklipu, kde se pohybují jen vlny na moři, je hudba zcela pravý opak. Dokáže pohnout útesy na moři, tak vaším srdcem. Jde asi o nejvýraznější skladbu alba Valtari, která začíná velmi zvolna nakřáplým pianem, aby v závěru explodovala v sonickém běsnění. A to vše za doprovodu Jónsiho zpěvného falsetu, který se vznáší vysoko ve sněhových oblacích. Jeho zpěv je opět směsí islandštiny a neexistující řeči. Výsledek je dokonalý, až transcendentní, jako by vaše duše chtěla opustit tělo. To umí jen Sigur Rós.



středa 13. června 2012

Regina Spektor - What We Saw From The Cheap Seats (recenze)


Vždy platilo že hudba newyorské písničkářky a klavíristky Reginy Spektor vás dokáže chytnout za srdce, naplnit optimismem, vlít vám novou sílu do žil a zároveň vykouzlit úsměv na rtech. Po čtyřech letech přichází s novinkou What We Saw From The Cheap Seats, která tyto atributy stále splňuje na výbornou.


Narodila se 18. února 1980 v Moskvě do muzikantské rodiny. Její otec, fotograf, byl amatérský houslista a její matka učitelkou na Moskevské konzervatoři (teď učí na základní škole v Mount Vernonu v New Yorku). V šesti letech se začala učit hrát na klavír. Vyzkoušela si jak klasiku, tak i rock'n'roll. V době perestrojky roku 1989, kdy židé dostávali povolení k emigraci, opustila se svými rodiči Sovětský svaz. Přes krátký pobyt v Rakousku a Itálii, se dostali do Ameriky, kde vyrůstala v Bronxu v New Yorku. Tam pokračovala ve studiu klasické hry na klavír na konzervatoři Manhattan School of Music. Od roku 2001 se datuje její profesionální hudební kariéra, kdy vydala vlastním nákladem svou prvotinu 11:11, kterou o rok později následovala opět svépomocí vydaná deska Songs. Během koncertování v klubech se seznámila s členy v té době velmi populárních The Strokes, s nimiž absolvovala turné. Následujícím albem Soviet Kitsch, které bylo již dofinancováno nahrávací společností Sire Records, prorazila do podvědomí publika a prvně si jej podmanila. Produkce desky se ujal člen The Strokes Gordon Raphael. Mimochodem pojmenovat album Soviet Kitsch (Sovětský kýč), Reginu inspiroval román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Předposlední deska Far z roku 2009 měla mimořádný komerční úspěch, a tímto albem se dostala do širšího podvědomí posluchačů, neboť dokázala zaujmout nejen své skalní fanoušky. Nicméně zatím její největší hity jako Samsom, Us, Ode to Divorce či Fidelity pochází z desek Soviet Kitsch a Begin to Hope z roku 2006, která je kritikou i posluchači nejoceňovanější deskou Reginy Spektor.


Na šestém studiovém albu What We Saw From The Cheap Seats je potěšující, jak si Regina Spektor stále dokáže udržet svou osobitost. Hned totiž poznáte čí desku posloucháte. A to nejen díky jejímu hlasu, který je nezaměnitelný, ale i stylem, kterým jsou její písně složeny. Přesto že se jedná vlastně "jen" o popové písničky, tak nesklouzávají k podbízivosti ani vypočítavosti. Dokáží si podmanit jak vyzrálejšího a náročnějšího posluchače, tak i nepravidelného posluchače. Když Regina zpívá, věříte jí každé slovo, každý tón piana. Všechny její příběhy, i když smyšlené, někdy veselé jindy vážné, plynou velmi přirozeně, přesto mají hloubku ve svém sdělení. V projevu Reginy cítíte s jakou lehkostí a upřímností své písně zpívá.
Nejinak je to i s první skladbou Small Town Moon, která začíná vcelku poklidně pouze s doprovodem piana, ke kterému se nenápadně přidá i kapela, jenž postupně přebírá otěže. Nad vším ční zpěv Reginy Spektor, který je jako snad v každé písni vyšperkován jejími hlasovými eskapádami. V tomto případě kouzelně zakončené lakonické povzdechnutí "Today we're younger than we ever gonna be. Whoo!". Píseň zakončuje tíživou otázkou "I must've lived a thousand times / But there's a small town in my mind. / How can I leave without hurting everyone who made me? Whoo!"  V následující záznamu z ranního vysílání BBC se koukněte na verzi jen "Regina a piano". Je pěkné sledovat, jak si Regina vystačí za klavírem sama. Krásné procítěné vystoupení.





Druhá Oh Marchello je rozkošně rozverná krátká písnička, kde má v jedné poloze písně Regina neodolatelný italský přízvuk. Oproti hudbě je text laděn do vážného až satirického tónu: "Oh, Marcello / How I wonder / La Madonna she tell the truth / She's been saying I'll have a baby / When he grow up he become a killer". Následující verš "I'm just a soul whose intentions are good / Oh lord please don't let me be misunderstood" si vypůjčila ze známé písně "Don't let me be misunderstood" od Niny Simone a můžete jí znát i ve verzi od The Animals. Naposledy se objevila na soundtracku filmu Kill Bill Vol. 1 v podání Santa Esmeralda. Mimochodem jde o úchvatnou 10 minutovou flamenco verzi.
Don't leave je dle mého soudu nejslabší kus z celého alba, i když se jedná o předělávku písně Ne Me Quitte Pas z alba Songs z roku 2001. Kolovrátkový podklad možná oceníte až v druhé polovině, kdy se přidá dechová sekce. Oficiální videoklip hledejte zde. Na Firewood, skladbě, semknuté těsně kolem jejího piana, zaujme obsah písně, který je velmi smutný a přitom dávající jistou naději, že ještě má smysl žít a milovat: "You'll take the clock off of your wall / And you'll wish it was lying" či "You're not dying / Everyone knows you're going to live (hurt / love)". Závěr skladby si bere inspiraci v klasické hře na klavír, což je osvěžující a koresponduje se srdcem písně.


Druhá polovina alba počínaje skladbou How nemá chybu. Nejvýraznější skladbou je bezpochyby syntezátory a beaty poháněná All The Rowboats. Jde o první singl, ke kterému můžete zhlédnout oficiální videoklip spolu s ostatními singly z předchozích desek na mém příspěvku zde. Níže v textu naleznete skvělé video z show Davida Lettermana, kde chci upozornit, kromě samotného vystoupení, na její výborný beatbox, dá-li se to tak říct, v závěru představení :)





Zmíněná How je překrásná ale trochu netypická skladba pro Reginu Spektor. Jedná se o vlastně jednoduchou ale silnou romantickou melodii, kterou svým hlasem Regina posunuje o několik příček výše. Ruskou melodičností zaujme Ballad of A Politician a největší hlasový experiment čekejte ve výtečné komorní Open, kde to hraničí s hrdelním projevem :) No a předposlední The Party je už čistá radost s krásným textem, která obsahuje jedno z nejhezčích vyznání: "You taste like birthday / You look like New Year / You’re like a big parade through town / That leaves such a mess but you’re so fun" a též její parádní trubkové beatboxové číslo ;). V živém podání je tato píseň snad ještě podmanivější.





V závěrečné písni Jessica se Regina Spektor nově představuje bez klavíru, zato jen v  doprovodu akustických kytar. Jedná se vlastně o ukolébavku, i když Regina nabádá Jessicu, aby se, obrazně řečeno, probudila a dospěla "Jessica, wake up ...  We must get older now, so please wake up" z prostého důvodu, že už pro ní nemá další melodie, které by jí hrála. Přesně to platí i pro posluchače, kteří se musejí smířit s tím, že toto krásné album dohrálo. Oproti Jessice mají výhodu, že si ho mohou pustit znovu celé od začátku :)


Harmonické, kompaktní, procítěné a hravé jsou slova, která mě napadla, když jsem o novince Reginy Spektor přemýšlel jako o celku. Pro mě je toto album skvělé. Je zábavné od začátku do konce, téměř každou písničku si můžu pobroukávat, aniž by se stala vlezlou. Regina si hraje se slovy, s melodiemi a především s hlasem, jak to miluji. Klipy má opět povedené a především zábavné. Snad jediné přáni bych vznesl. Aby další album vyšlo dříve než za čtyři roky. Pokud by ale byl výsledek stejně tak skvělý jako letos, byl bych, a nejen já, velmi spokojen.


PS: Vřele doporučuji zhlédnout i její starší videoklipy. Regina Spektor v nich předvádí velmi pestrou paletu nápadů a imaginace, u kterých je velmi snadné podlehnout jejímu kouzlu. Naleznete je zde.


Linky > oficial web > facebook > twitter > fansite

úterý 12. června 2012

Nový videoklip Reginy Spektor 'Don’t Leave Me' je na světě!





Nový videoklip k druhému singlu Don't Leave Me se objevil na hudební stanici VH1 v pořadu  Vh1’s Top 20 Countdown. Zprávu o tom přinesla fanouškovský web reginapolis.com. Klip můžete shlédnout tedy jen na jejich stránkách ZDE. V samotném klipu jde spíše než o nějaký děj o hru s obrazem a kamerou, kde Regina samozřejmě hraje hlavní roli. Povedený veselý klip stejně jako sama písnička.

Radiohead představili novou skladbu "Full Stop" + poslechněte si Cut Hole, Identikit a Skirting On The Surface

Radiohead na svém americkém turné představili další novou píseň Full Stop. Poprvé ji zahráli na koncertě v Cincinnati. Záznam skladby, které najdete níže, je ale z menšího města Tinley Park v Illinois. Tuto verzi zde dávám proto, že má lepší kvalitu obrazu i zvuku než ony videa z 2. června v Cincinnati, Ohio. To nic nemění na tom, že Full Stop je parádní kousek od Radiohead, v kterém se odráží vlivy z tvorby Radiohead z posledních dvou alb. Dříve představili již nové skladby Cut Hole, Identikit a Skirting On The Surface. To ale neznamená, že tyto skladby předznamenávají nějaké nové album Radiohead. Podle různých zpráv kolujících po internetu je jisté, že další album určitě tento rok nevyjde, nicméně prý kapela na novém materiálu pracuje. Jestli se tyto nové skladby objeví i na novém albu či EP či v jiné studiové podobě, zatím není jisté.













Linky > official web > facebook > twitter > unofficial web > www.ateaseweb.com > thekingoflimbspart2.com

čtvrtek 7. června 2012

MUSE - The 2nd Law (video - album trailer)

Muse vydají své nové album pojmenované The 2nd Law v září tohoto roku. Pro zkrácení chvil nám naservírovali trailer na svou novinku. Jak je vidět, tak nejen na filmy se dělají trailery. A musím říct, že na přitáhnutí pozornosti to funguje dokonale. Nejdříve sledujeme prostřihy na jakési postavy utíkající před něčím a to za doprovodu smyčcového staccata a hřmění chorálu, poté sledujeme záběry na tv zprávy, to vše dramaticky podbarvené komentářem hlasatelky. Při posledním slově věty "An economy based on endless grouth is UNSUSTAINABLE." se styl dramaticky změní a MUSE vás svými přeefektovanými riffy, připomínající dubstep, nakopnou do svého budoucího vesmíru. Slibný trailer. Jsem opravdu velmi zvědavý na novou desku The 2nd Law. Trailer tak u mě splnil účel - velmi zaujal. Jak působí na vás? Těšíte se na novinku od Muse? :)




"All natural and technological processes proceed in such a way that the availability of the remaining energy decreases. in all ebergy exchanges, if no energy enters or leaves an insolated system, the entropy of that system increases. Energy continuously flows from being concentrated, to becoming dispersed, spread out, wasted and useless. New energy cannot be created and high grade energy is being destroyed. An economy based on endless grouth is UNSUSTAINABLE."
 Linky > webpage > facebook > twitter

středa 6. června 2012

Calexico 'Para' (video) & nové album v září!

Nové album nyní již New Orleanské indie-rockové "mariachi" kapely Calexico (slepenec z California + Mexico) dostalo název Algiers (podle hlavního města Alžírska) a vyjde 9/11 neboli 11. září u Anti- Records a v Evropě o den dříve (předprodej pro EU zde.). Předtím než se dali do natáčení nové desky, tak absolvovali turné s takovými kapelami jako Arcade Fire, Wilco či Andrew Bird. Nahrávání nové desky, jejíž předchůdce Carried to Dust vyšel již před čtyřmi lety, bylo silně ovlivněno prostředím neutušeného města New Orleans, stále se vzpamatovávající ze škod způsobených hurikánem Katrina.
Nový videoklip k písničce Para se natáčel tamtéž a na náladě je to znát. K tomu připočtěte zažloutlé retro záběry z dětství a dostanete krásnou nostalgickou náladu, která je podpořena nosnou melodii skladby Para, jenž je v závěru velmi dobře vygradovaná. Myslím, že je to velmi slibný příslib na očekávanou novinku Algiers.



Linky > webpage > facebook > twitter

Beach House v MeetFactory! (12.11. 2012)


A opět Beach House! Je velmi potěšující zpráva, že konečně přijedou do Prahy. U nás budou vystupovat poprvé, takže všichni fanoušci by si je 12. listopadu v Meet Factory (zdroj. indiemusic.cz) neměli nechat ujít.

Prozatím jako ochutnávku jejich živého vystoupení nabízím Beach House v americkém TV pořadu "Later with Jools Holland" odvysílaného 26. května.

Myth 



Drifting in and out
You see the road you're on
It came rolling down your cheek
You say just what you mean
And in between it's never as it seems

Help me to name it
Help me to name it

If you built yourself a myth
You'd know just what to give
What comes after this
Momentary bliss
The consequence of what you do to me

Help me to name it
Help me to name it

Found yourself in a new direction
Arrows falling from the sun
Canyon calling would they come to greet you
Let you know you're not the only one

Can't keep hanging on
To what is dead and gone
If you built yourself a myth
You'd know just what to give
Materialize
Or let the ashes fly

Help me to name it
Help me to name it

Lazuli



In the blue
Of this life
Where it ends
In the night
When you couldn't see
You would come for me

Wonder eyes
Motion high
And we don't dare
Slip on by

Make us suffer
Like no other

Is nothing like lapis lazuli
Let it go back to me

Like no other
You can't be replaced

pátek 1. června 2012

Beach House - Bloom (recenze)

Beach House na své poslední nahrávce Bloom staví další patro svého domu na pláži z ještě jemnějšího přediva než na předchozí, kritikou i posluchači velice opěvovanou, deskou Teen Dream. Za dobu své existence a především od minulého alba si vybudovali svůj specifický zvuk, který pro kapelu je velmi důležitý, aby nebyla zaměnitelná. To se jim podařilo už na předchozí desce. Na Bloom tento koncept dotahují téměř k dokonalosti. Ubírají sice na jisté hitovosti jednotlivých skladeb, o to více vybrušují strukturu skladeb. I když to není úplně přesné. Spíše bych měl hovořit o menší přístupnosti k posluchači oproti Teen Dream. Budete potřebovat více poslechů než proniknete do krásy alba, o to větší zážitek se poté dostaví. S každým dalším poslechem totiž narážíte na detaily, které vám byli předtím skryty. Angličtina má na toto hezké slovo "grower", tedy že album ve vás postupně roste, vykvétá do krásy. Bloom totiž znamená květ či rozkvést. Výstižnější název pro svou desku si nemohli zvolit. Komplexnost a ucelenost je dalším pozitivním atributem alba a je jen ku prospěchu. K tomu si připočtěte to co je vedle hudby na Beach House obecně nejkrásnější - hlas Victorie Legrand. Její hladivý sametový hlas s nezaměnitelným výrazem a barvou je unikátní a také sexy.

   

Kolem jednotlivých skladeb, které začínají často velice jednoduše až banálně (např. opakující se smyčkou primitivních kláves či bicího bubeníka), duo Viktoria Legrand a multiinstrumentalista Alex Sculy vytváří propracované aranže a postupně budují melodii s vnitřní nenápadnou gradací. Zahušťují chutnými přísadami, kterými se nelze přejíst, protože jsou dělané s velkou lehkostí a samozřejmostí, až se samy písně stávají lehké jak pírko, které vítr může lehce odfouknout. Písně jako Myth, Lazuli, Other People, Wild, Troublemaker či Wishes jsou toho dokladem. Těžko budete hledat podobné zasněné, hypnotické pomalé písně, které neztrácí nic ze své krásy. Tu ale musíte sami nalézt, protože není tak zřejmá. To dělá album v pravdě dlouhohrající, tedy že se vám nesnadno oposlouchá. Díky všem zmíněným přednostem dream pop z dílny Baltimorských Beach House snese srovnání se slavnými jmény jako Mazzy Star či Cocteau Twins a jejich deska Bloom se tak po právu může řadit mezi nejlepší alba tohoto roku.

Tracklist
| 1| Myth |4:20| 2| Wild |4:58| 3| Lazuli |5:02| 4| Other People |4:25| 5| The Hours |4:07| 6| Troublemaker |4:55| 7| New Year |5:23| 8| Wishes |4:40| 9| On the Sea |5:32| 10| Irene |6:45|