Během páteční noci ve vysílání britského BBC Radia 1 si Thom Yorke a Nigel Godrich z Atoms For Peace zahráli dvouhodinový mix v rámci pořadu Essential Mix. Kromě exkluzivních nevydaných skladeb Radiohead a Atoms For Peace zazněli v mixu i tracky od Shed, Doom, Steve Reich, Phon-o, Diplo či Aphex Twin. Celý mix si můžete i stáhnout, stačí klik na download ;)
Kdyby to ještě někdo nevěděl, tak Atoms For Peace jsou Thom York, Flea, Nigel Godrich, Joey Waronker a Mauro Refosco, kteří vydali ěř. února na XL Recordings album AMOK.
Strohý zašuměný začátek s vojensky přesným rovným beatem připomínajícím Daft Punk na debutovém albu Homework, na který se pomalinku nabalují s echem nafouknutá podpůrná tikání a jiné rytmické bublání vystupující z mlhy elektronické plejády zvuků, se asi v polovině vlévá do jednoduché melodie gradující v 3:15 zpěvem
Shadows turn to grey / A slave today He cowered beyond reckless tracks of impulse Made to stray around rough coasts / When grace is close to home
a vy víte, že jste chyceni. První poslech je jen takové oťukávání, ale pusťte si Made To Stray znovu a uvidíte, že vás postupně dostane.
Londýnské elektonické duo Mount Kimbie nedávno oznámili po všech těch obývákovývch EP vydání svého debutového alba Cold Spring Fault Less Youth na v současnosti nejprogresivnějším labelu Warp Records. Podle všeho se bude jednat o celkem velkou změnu zvuku, protože dříve např. na EP Crooks & Lovers jste mohli najít tracky od experimentálního elektra přes minimal techno a ambient až po post-dubstep. K nové desce sami Mount Kimbie říkají
Nový materiál je co se týče kompozice více volnější než skladby, které jsme dělaly do teď. Hudba je stále skládána celá v počítači, ale bubny a perkuse jsou ve svém vyznění, rytmu a plynulosti mnohem živější. Co se týče celkového zvuku... je trochu mohutnější než u věcí, které jsme dělali.
Jak ale nakonec bude nová deska doopravdy znít, se ukáže až 24. května, na kdy je stanoveno datum vydání.
Tracklist: 1 | Home Recording 2 | You Took Your Time (feat. King Krule) 3 | Break Well 4 | Blood and Form 5 | Made To Stray 6 | So Many Times, So Many Ways 7 | Lie Near 8 | Meter, Pale, Tone (feat. King Krule) 9 | Slow 10 | Sullen Ground 11 | Fall Out
Skladbu Made To Stray si můžete stáhnout zdarma kliknutím na obrázek níže.
A máme tu druhou ochutnávku ze soundtracku k filmu Oblivion. Po meditativní instrumentální StarWaves je skladba Oblivion daleko dramatičtější a rozmáchlejší ve všech ohledech. K velmi typickému M83 soundu především přibyl neodolatelný ženský vokál norské zpěvačky Susanne Sundfør, která minulý rok vydala u kritiky i posluchačů velmi úspěšné již třetí studiové album The Silicone Veil. Celá témeř šesti minutová skladba má vše co na M83 fanoušci milují, rozmáchlé aranžmá, bohatá rytmická složka, ztišené pasáže, které přecházejí do vygradovaných celků. Zní to opravdu výtečně a především filmově, což ale u M83 není nic nového. I proto si Anthonyho Gonzaleze aka M83 režisér filmu vybral již před pěti lety, když začal psát námět k filmu. Přesnější je spíše podle jeho slov, že u zrodu filmu před lety si nedovedl k filmu představit jinou hudbu než právě od M83. No a jako pomyslnou třešničku, nebo svým způsobem epilog celého soundtracku (tady spekuluji, ale zdá se mi, že tato skladba poběží pod závěrečnými titulky. Docela bych na to vsadil), je poslední minuta skladby, která je úplně jiná než předchozí již skončená hlavní část. Tu minutu vyplňuje klidné melancholické outro pouze s pianem. Prostě nádhera. No a všem, kteří se těší na tento soundtrack nezbývá než čekat na 9. dubna, kdy konečně vyjde.
Since I was young I knew I'd find you But our love was a song Sung by a dying swan. And in the night You hear me calling You hear me calling And in your dreams You see us falling Falling Breathe in the plight I'll stay here in the shadow Waiting for a sign As the tide grows Higher and higher and higher And when the nights alarm On the stars we crawl Your goodbye, your goodbye. And in the night You hear me calling You hear me calling And in your dreams You see us falling Falling And in the night You hear me calling You hear me calling And in your dreams You see us falling Falling. Breathing a lie And say goodbye Breathing a lie And say goodbye.
Po osmi letech, když nepočítáme soundtrack k filmu Tron: Legacy, vydají francouzké house duo Daft Punk konečně nové album! Fanoušci už skoro nedoufali, že se to stane, i když naděje naposledy svitla před dvěma lety právě po vydání zmíněného výborného soundtracku. Nicméně až teď uvolnili pár kusých informací o novince. Především jde o přebal desky, který je jednoduše famózní a hned na první pohled je patrné o jakou kapelu se jedná, i když tam nefiguruje jejich jméno, ale jen jen dvě poloviny robotích masek a název LP Random Access Memories. Název tak odkazuje na zkratku RAM, která znamená Random Access Memory a označuje druh počítačové paměti. Skladeb zatím nejsou pojmenovány, znám je jen jejich počet (13 kousků) a délka. Takže pokud je sečteme, tak se bude jednat o dlouhou desku. Přesně o 74 minut a 24 sekund, to je téměř úplně maximální délka CD.
Na novince s Duft Punk spolupracoval frontman a kytarista kapely Chic, Nile Rodgers a jak dříve prohlásil, tak se bude snažit "objevit jejich RnB vlivy". Tento disco-funk průkopník v osmdesátých letech spolupracoval například s Davidem Bowiem na Let's Dance či na Like A Virgin od Madonny. Dále se na albu podílel disco producent Giorgio Moroder a Noah Lennox z Panda Bear.
Zatím nevydali žádný singl, žádný trailer na album, jen 15 sekundový teaser. Nicméně i přesto všechno se moc těším na 21. květen, kdy deska vyjde. Pro připomenutí přidávám i video z jejich debutové desky Homework, revolution 909.
Po výrazném a úspěšném debutu z roku 2010 Queen of Denmark přichází John Grant s novou deskou nazvanou Pale Green Ghosts (Bella Union). Stejný název připadl i na první singl, které album otevírá. Hypnoticky monotónní skladba Pale Green Ghosts postavená na repetetivním motivu modulovaných synthetizátorů působí stejně jako klip na první pohled stroze, ale stačí se nechat unášet melodiií zpívanou podmanivým hlasem Johna Granta a jistě podlehnete. V klipu se mi líbí opakující se motivy (otevírání kufru auta, noční silnice, kopání..), přes které se nakonec dobereme k pěkné pointě. Režie se ujal Alex Southam (např. klipy pro Alt-J, The Walkmen). A úplně bych zapomněl na ten nádherně potemnělý text...
Back then I often found myself Driving along the road at night And the radio was broadcasting the ocean Warm late spring's wind whips through my hair I am right here, but want to be there And no one in this world is gonna stop me
Pale green ghosts at the end of me Soldiers of this black highway Helping me to know my place Pale green ghosts must take great care Release themselves into the air Reminding me I must be away
25 and 36 to boner I was getting warm But now I'm getting colder and now I stomp my feet acting like a child I hope you get everything you wanted boy I hope you conquer the world and turn it into your toy But don't come crying when you're forced to learn the truth
Pale green ghosts at the end of me Soldiers of this black highway Helping me to know my place Pale green ghosts must take great care Release themselves into the air Reminding me I must be away
Pale green ghosts at the end of me Soldiers of this black highway Helping me to know my place Pale green ghosts must take great care Release themselves into the air Reminding me I must be away
Úžasná černobílá fotka bude zdobit přebal květnové novinky mých oblíbenců z Brooklynu kapely The National. Po nečekané ale o to více radostné krátké zprávě uveřejněné před necelým měsícem na facebooku, kde oznámili, že chystají na květen novinku, přišli konečně s dalšími informacemi o albu. Bude se jmenovat Trouble Will Find Me, vyjde 20. května tradičně na labelu 4AD a pokud si to spočítáte, taj bude v jejich diskografii již šestá v pořadí. Spolu s názvem uvolnili též tracklist alba:
1 | I Should Live In Salt 2 | Demons 3 | Don't Swallow The Cap 4 | Fireproof 5 | Sea Of Love 6 | Heavenfaced 7 | This Is The Last Time 8 | Graceless 9 | Slipped 10 | I Need My Girl 11 | Humiliation 12 | Pink Rabbits 13 | Hard To Find.
Kapela se nechala slyšet, že plánovanou jedno či dvouletou přestávku po 22 měsíčním turné, které následovalo po vydání velmi úspěšného alba High Violet, přerušila díky kytaristovi Aaronu Dessnerovi, který zbytku kapely představil skladby, na kterých mezitím pracoval. Zbytku kapely v čele s Mattem Berningerem se zamlouvali a tak se rovnou vrhli do studia natočit novou desku. Bubeník Bryan Devendorf v interview pro The Gothamist prozradil, že si od Sufjana Stevense půjčili na nahrávání desky jeho bicí mašinku a synťáky. Ze Sufjanova labelu Asthmatic Kitty si propůjčili jako hostující zpěvačky Annie Clark aka St.Vincent a Sharon Van Etten. Ale to není všechno. Ještě si přizvali jako hosty z Arcade Fire Richarda Reed Parryho, pianistu Thomase Bartletta aka Doveman a Nonu Marii Invie z folkových Dark Dark Dark. To je teda něco! :)
ČČekání si můžete zkrátit poslechem tří nových skladeb již odehraných na koncertech: "I Should Live In Salt", "Humiliation" a "Graceless", dříve pojmenované jako "Lola", "Sullivan" a "Prime".
Po představení nových skladeb na koncertním turné se islandští melancholici Sigur Rós rozhodli vypustit na veřejnost informaci o vydání nového alba Kveikur na 17. a 18. červen tohoto roku na XL Recordings. Představili také tracklist novinky a taktéž podobu přebalu. Jmenovitě tedy na albu Kveikur zazní 1 | Brennisteinn 2 | Hrafntinna 3 | Ísjaki 4 | Yfirborð 5 | Stormur 6 | Kveikur 7 | Rafstraumur 8 | Bláþráður 9 | Var. Jak už slibuje koncertní podoba třech představených písní, tak i podle samotných členů kapely, se bude nové album lišit od poměrně klidného předchůdce Valtari právě svým hlyčnějším agresivnějším pojetí. Uvidíme, nechám se překvapit. Poslední novinka od Sigur Rós je videoklip ke úvodní skladbě Brennisteinn od Andrew Huanga: http://www.andrewthomashuang.com. Sigur Rós nastupují do rozjíždějícího se amerického turné, kde největší show předvedou v samotné Madison Square Garden, již tuto sobotu. Jak já těmamíkům závidím. I když vlastně ani moc nemusím, protože tato islandská ikona přijede v rámci festivalu Colours of Ostrava. Takže honem předobjednat album zde a koupit lístky na Colours zde ;)
All Is Full of Love je jedna z nejkrásnějších písní, které kdy Björk napsala. Rok vydání třetího alba Björk 1997 byl pro moderní muziku zásadní. Björk vydala svůj opus Homogenic, její dosavadní vrchol, Daft Punk vydávají Homework, Depeche Mode se vrací na scénu s deskou Ultra a především Radiohead převrátili vše naruby se svým OK Computer.
Björk spolu s Howiem B., jejím tehdejším partnerem a producentem, a Markem Bellem, zodpovědným za zvukovou magii, vstoupili deskou Homogenic do dějin moderní hudby. To co se jim na této desce podařilo, se nedá jinak nazvat než jako Masterpiece | Mistrovské dílo.
Závěrečná All Is Full of Love je oproti ostatním skladbám oproštěna od vnitřního konfliktu jak v hudbě tak v textu, neboť jak sám název říká "Vše je plné lásky" a na závěr tak zanechá v posluchačích klid a mír. Zanechá však i naději, že lásky je schopný každý, stačí se jen rozhlédnout kolem "Twist your head around / It's all around you / All is full of love" a nebýt uzavřený "You just ain't receiving / .. / Your phone is off the hook / .. / Your doors are all shut", protože tímto darem jsme obdařeni všichni, byl nám dán, jen se o něj musíme starat a věřit "You'll be given love / You'll be taken care of / You'll be given love / You have to trust it".
Částečně konflikt do skladby zasel tvůrce videoklipu světoznámý režisér videoklipů Chriss Cunningham (klipy pro Aphex Twin či Madonnu). Nečekaně do hlavních rolí milenců obsadil dva humanoidní roboty s tváří Björk. Tento protiklad a především technické zpracování tvoří spolu s hudbou geniální a nesmírně působivou kombinaci útočící na vaše smysly a emoce. Klip spatřil světlo světa dva roky po vydání Homogenic v roce 1999.
You'll be given love You'll be taken care of You'll be given love You have to trust it
Maybe not from the sources You have poured yours Maybe not from the directions You are staring at
Twist your head around It's all around you All is full of love All around you
All is full of love You just ain't receiving All is full of love Your phone is off the hook All is full of love Your doors are all shut All is full of love
Dnes se domácímu publiku poprvé představí britská nadějná soulová zpěvačka Jessie Ware. Právě je na svém koncertním turné a jsme velmi rádi, že Českou Republiku resp. Prahu neminula. Není se ale čemu divit, neboť tato dnes dvacetiosmiletá zpěvačka, která ještě než vydala minulý rok velmi úspěšné debutové album Devotion, stihla vystudovat vysokou školu, kvůli níž navštívila Prahu. Téma její diplomové práce totiž byl Franz Kafka.
Ještě než se prosadila pod svým vlastním jménem, tak ji hudební svět zaznamenal jako výrazný hlas u dubstepových SBTRKT. Její sólová kariéra započatá albem Devotion započala velmi slibně. Minulý rok byla korunována i dvěma nominacemi na Brit Awards.
Její sametový vyzrálý hlas pluje na soulových vlnách, podpořený popovým aranžmá a okořeněný jemnou elektronikou a beaty, a vy se při poslechu hlouběji a hlouběji zabořujete do pohodlného křesla. Prostě pohoda, nicméně její texty nekloužou jen po povrchu, ale mají i svou hloubku, pokud se do nich zaposloucháte.
Jessie Ware vystoupí dnes v pražském Paláci Akropolis od 19:30. Jako předkapela se představí ukrajinsko-američtí Artami.
Včera 14. března v paláci Žofín se v rámci Jarní Gala, donátorského galavečera pro Struny podzimu, představil již podruhé fenomén jazzového zpěvu současnosti, Gregory Porter. Mnozí kritici jej považují za hvězdu světového jazzu nejvyšší svítivosti za poslední dekádu. Podobný hlas už tu dlouho nebyl, neboť od jeho součastníků jako Michael Bublé či Kurt Elling, se liší svým více soulovým až gospelovým stylem zpěvu, který je pro něj typický. Gregory Porter, newyorčan narozený roku 1971 v Kalifornii, má hudební kořeny zapuštěné v gospelu, neboť se od mala pohyboval v duchovním prostředí díky matce, která byla kazatelkou. Svého otce nikdy nepoznal. Poprvé zazářil ve hře na Broadwayi, kde hrál v autobiografickém představení o svém dětství, kde poslouchal desky Nat King Colea a představoval si, jak je Nat jeho adoptivní tatínek.
Letos byl Gregory Porter již podruhé nominován na cenu Grammy s písní Real Good Hand z jeho druhého alba Be Good, které vyšlo loni u nahrávací společnosti Motéma. Debutoval v roce 2010 s albem Water, které okamžitě sklidilo ohromný úspěch, nejen mezi jazzovými fanoušky a kritiky. Album Be Good potvrdilo Gregoryho kvality, nejen jako výborného zpěváka, ale i jako skladatele, neboť si většinu skladeb píše sám a jen málo písní jsou jazzové standardy. Nicméně nepochybuji, že jednou se některé z jeho písní těmi standardy sami stanou, protože jsou jedním slovem báječné.
Na otázku, proč své první sólové album vydal až ve svých téměř 40 letech, Porter odpovídá: „Chtěl jsem vydat album dříve, ale nenaskytla se mi k tomu ideální příležitost. Hudbu musíte nejprve napsat, potom nahrát, propagovat, potřebujete k tomu hodně peněz a vůbec celé je to komplikovaný proces. Čekal jsem tedy na tu správnou chvíli, a ta se naskytla možná trochu pozdě, ale já věřím, že to byl pro mne ideální čas. Nyní jsem totiž spokojený sám se sebou jako s člověkem, zpěvákem, skladatelem. Dělám to, co dělám. Na nic si nehraju, jsem sám sebou. Nejsem uměle vyprodukovanou hvězdou, nekalkuluji, nečekám na příští úspěch. Nesnažím se být nejlepší, chci být jen sám sebe. Velký je ten, kdo je jedinečný. A já se snažím najít svou vlastní hudební cestu.“ (z rozhovoru na Muzikus.cz)
Musím vyzdvihnout jeho vynikající texty podané s lehkostí, v nichž se odráží životní zkušenost, vyzrálost a cit pro frázování. Album Be Good začíná znamenitě skladbou Painted on Canvas, kde prim hraje především výtečné piano, samozřejmě těsně po hlasu Portera, který se klene nad celou skladbou jakoby v beztíži. Přiřozenost a klid vyzařuje z jeho hlasu a posluchače tak naladí do té správné nálady, bez stresu a shonu běžného života. Mimoto v textu je pěkný odkaz na dva afro-americké malíře Archibalda Motley a Romare Beardena "Our stories are told by our hues / Like Motley and Bearden / These masters of peace and life". Především druhý z nich, Baerden, mnohokrát ve svých obrazech zobrazil černošské jazzové muzikanty. Například v obraze Jamming At The Savoy.
Skladba nabízí zapamatovatelnou ale nepodbízivou melodie, která ale nepostrádá v závěru dramatický náboj. To se ostatně dá říci i o všech skladbách na desce Be Good. Jsou skvěle zkomponované a brilantně zahrány všemi hráči. Následující ústřední skladba Be Good (Lion's Song) se nese v pomalém "valčíkovém" rytmu (velmi zjednodušeně řečeno :)), nicméně to neznamená, že by se někam vytratilo jemné swingování a další jazzové ingredience. Především je ale přítomný svělý text zabalený do krásných metafor:
Be good is her name and I sing my lion's song and brush my mane
she would if she could so she pulled my lyon's tail and cause me pain she said lions are made for cages just to look at in delight you dare not let'em walk around 'cause they might just bite
does she know what she does when she dances around my cage and says her name
be good be good
Ve svižné více jak sedmi minutové skladbě On My Way To Harlem se pro změnu vyznává z lásky k harlemskému božskému triptychu: Duke Ellington (jazz), Langston Hughes (poezie) a Marvin Gaye (soul). A zároveň se jeho prostřednictvím vydáme do jeho milovaného Harlemu. Jsem zvědavý, kdy se v jeho hudbě objeví vlivy Ruska, když jeho žena (vzali se loni) pochází právě odtud. Čtvrtá skladba Real Good Hand je jedna z nejlepších skaldeb na albu nejen po hudební stránce ale i svým textem, neboť vychází přímo z Porterova rodinného života. Když začne promluvou k otci své dívky "Well, maybe you know why I'm here.Your daughter and I have been dating for some time now, and you've always been real, real nice to me." tak zní jak Bill Withers, ale z rozhovoru s ním víme, že se jedná o ujištění rodičů jeho nastávající ženy, že jí dávají do dobrých rukou. "Mama, don't you worry 'bout your daughter, 'cause you're leaving her in real good hands."
Cover verze skladby od Earla GrantaImitation of Lifeje postavená jen a pouze na zpěvu Gregoryho Portera a klidném pianu Chipa Crawforda. Přímo cítítete tu intimitu plynoucí ze této skladby. "What is love without the giving / Without love you're only living / An imitation, an imitation of life". Naproti tomu je Bling Bling napumpována nesmírnou energiií, kde se dokonce Gregory Porter vyřádí v úžasném scatovacím sólu, ale prostor pro svá sóĺa dostanou i jednotlivý spoluhráči: Chipem Crawfordem (klavír), Aaron James (kontrabas), Emanuel Harrold (bicím) a fantastický Japonec Josuke Sato na saxofon, který na celém albu spolu s Gregorym podává neskutečný výkon. Mohu zmínit například jeho sóla ve Work Song či sedmi minutová Mother's Song, která je navíc skvěle v závěru vygradovaná. Též jej můžete vidět v přiloženém videu k písni Real Good Hand. Následná poklidná Our Love vás nechá nadechnout před fantastickou již zmíněnou skladbou Bling Bling. Následuje má oblíbená Work Song, svižně odsejpající jak dobře namazaný stroj, v které Gregory Porter představuje i svou říznější povahu hlasu. Jen posloucháte, vlníte se do rytmu a podupáváte si, a pokud vám to nestačí, tak si najděte nějaké místo, kde to můžete rozbalit. Jen dodám, že se nejedná o původní skladbu Gregoryho Portera, ale od velikána, dalšího mého oblíbence, Cannonball Adderley. To ale nic nemění na tom, že to Gregory v této skladbě rozhodně maximálně rozjel. Na závěr tu máme skoro ukolébavku God Bless The Child zpívanou bez jakéhokoliv doprovodu. Dává tak vychutnat Porterovu krásnému konejšivému hlasu. Krása a jednoduchost na závěr.
Takže už na nic nečekejte a poslechněte si celé album sami.
Seznam skladeb > 1 Painted On Canvas | 2 Be Good (Lion's Song) | 3 On My Way To Harlem | 4 Real Good Hands | 5 The Way You Want To Live | 6 When Did You Learn | 7 Imitation Of Life | 8 Mother's Song | 9 Our Love | 10 Bling Bling | 11 Work Song | 12 God Bless The Child |
Anthony Gonzalez hlava a srdce francouzké kapely M83 vystavil na internetu stream nové skladby StarWaves (via Rolling Stone) ze soundtracku k připravovanému sci-fi filmu Josepha Kosinski Oblivion s Tomem Cruisem a Morganem Freemanem. Po nedávné povedené ale kratičké "drum-battle" ochutnávce se tak jedná o ucelenou finální skladbu ze soundtracku, na kterém Anthony Gonzalez spolupracoval s Josephem Trapanesem, který složil již score pro předchozí Kosinskiho sci-fi, Tron:Legacy (kde zas spolupracoval s Daft Punk). Hned prvním poslech StarWaves vás přenese do roku 2003 resp. 2005, kdy M83 vydali alba Dead Cities, Red Seas & Lost Ghosts a Before the Dawn Heals Us. Svojí filmovou atmosférou, pozvolným budování napětí, všudypřítomnými syntezátory a smyčci dovede zvednout tlak ze vzrušení z očekávání nejen fanouškům M83. StarWaves je tak velikým příslibem do blízké budoucnosti a potvrzením, že Anthonyho spolupráce s Holywoodem dopadne dobře. Minimálně pro něj určitě. Já si ale nikdy nemyslel, že by tento soundtrack mohl jinak dopadnout.
