čtvrtek 31. října 2013

Mogwai | Remurdered a nové album Rave Tapes již v lednu!

Skotští Mogwai ve vodách post-rocku stále patří za veličiny žánru už od poloviny devadesátých let, kdy vydali svůj debut Mogwai Young Team. Od té doby kromě výborných a slavných řadových alb stačili vydat např. i povedený soundtrack k filmu Darrena Aronovskyho The Fountain (2006) ve spolupráci s jeho dvorním skladatelem Clintem Mansellem, který je mimochodem dokonalý. Zatím poslední studiový zářez je album Hardcore Will Never Die, But You Will z roku 2011, které neznamenalo žádný přelom v jejich kariéře, nicméně celé album se neslo v duchu podmaňování si elektroniky, která v jejich podání je zcela přesvědčivě a přirozeně včleněna do jejich famózních melodických instrumentálních kompozic. Čest vyjímkám s vokálním doprovodem jako minimalismem ovlivněná Mexican Grand Prix. Až letos na jaře dali Mogwai o sobě vědět opět s prací na soundtracku. Tentokrát se jednalo o úspěšný francouzký mysteriózní seriál Les Revenants, který je považován za francouzkou obdobu legendárního seriálu Davida Lynche Twin Peaks.
Teď máme konec října a Mogwai vypustili do světa nový track s tajemným názvem Remurdered. Ten je příznačný, neboť jejich novinka zní jako když byste si zapli film Halloween ve verzi 2013. Slušná tísnivá atmosféra podpořená výbornými mohutnými syntezátory. John Carpenter by měl radost. Příklon k elektronice je více než patrný, přesto jejich rukopis je tu stále poznat. Jen skladbě více dominují zpočátku elektronické prvky a především již zmíněný tepající syntezátor evokující 8bitové časy. Zní to neskutečně dobře, skladba má spád a gradaci a tak se strašně těším, co předvedou na chystané novince Rave Tapes, která vyjde 21. ledna 2014 pod hlavičkou Sub Popu.



RAVE TAPES tracklist:
01 | Heard About You Last Night
02 | Simon Ferocious
03 | Remurdered
04 | Hexon Bogon
05 | Repelish
06 | Master Card
07 | Deesh
08 | Blues Hour
09 | No Medecine For Regret
10 | The Lord Is Out Of Control

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

pátek 25. října 2013

Arcade Fire | Reflektor (Full Album Teaser) | A je to tu, celé album k poslechu!!!

ALBUM ROKU?

...

ANO!

REFLEKTOR je ALBUM ROKU 2013! ;)



Reflektor playlist >
0:00:00 Reflektor
0:07:34 We Exist
0:13:17 Flashbulb Eyes
0:16:00 Here Comes the Night Time 
0:22:30 Normal Person
0:26:53 You Already Know
0:30:51 Joan of Arc
0:46:22 Here Comes the Night Time II
0:49:07 Awful Sound (Oh Eurydice)
0:55:23 It's Never Over (Hey Orpheus)
1:02:02 Porno
1:08:05 Afterlife
1:14:02 Supersymmetry

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

Arcade Fire | Afterlife (lyric video)

Vím, že se budu opakovat, ale jako srdcovej fanoušek montrealské bandy Arcade Fire musím říct, že čekání na nové album je k nevydržení :) Už zbývá jen necelé 3 dny než 28. října album Reflektor vyjde. Do té doby si můžeme stále dokola přehrávat empétrojku s dokonalým singlem Reflektor s hostujícím Davidem Bowiem či se dívat na jeho klip od Antona Corbijna. No a teď máme možnost se opájet další skladbou. Jmenuje se Afterlife a Arcade Fire k ní před pár dny vypustili jen lyric video, tedy video obsahující i text v obraze. A opět je to trefa do černého. Jak hudebně, krásně roztančené ale přesto arcadefireovské, tak po stránce textu, který pěkně koresponduje s videoklipem, který vypráví řecký mytologický příběh o Orfeovi a Eurydice, kde Orfeus musí zachránit z Hádova podsvětí svou milovanou zemřelou Euridiku. Protože to ale není původní video, ale jen lyric video, tak obraz je sestříhám z filmu z roku 1959 Black Orpheus (Černý Orfeus), který je zasazen do Ria de Janeira padesátých let. Původně jsem myslel, že se jedná o Haity, které by bylo pro Arcade Fire příznačné, navíc také proto, že celá deska čerpala jako jednu z inspirací v haitské rara hudbě.
Takže nastavte si na přehrávači replay, zmáčkněte play a už jen poslouchejte, vychutnávejte...



Afterlife, oh my God, what an awful word
After all the breath and the dirt and the fires are burnt
And after all this time, and after all the ambulances go
And after all the hangers-on are done hanging on to the dead lights
Of the afterglow

I've gotta know

[Chorus]
Can we work it out?
We scream and shout 'till we work it out
Can we just work it out?
Scream and shout 'till we work it out?
'Till we work it out, 'till we work it out
'Till we work it out, 'till we work it out

Afterlife, I think I saw what happens next
It was just a glimpse of you, like looking through a window
Or a shallow sea
Could you see me?
And after all this time
It's like nothing else we used to know
After all the hangers-on are done hanging on to the dead lights
Of the afterglow

I've gotta know

[Chorus]
Can we work it out?
Let's scream and shout 'till we work it out
Can we just work it out?
Scream and shout 'till we work it out?

But you say
Oh
When love is gone
Where does it go?
And you say
Oh
When love is gone
Where does it go?
And where do we go?
Where do we go?
Where do we go?
Where do we go?

And after this
Can it last another night?
After all the bad advice
Had nothing at all to do with life

I've gotta know

[Chorus]
Can we work it out?
Scream and shout 'till we work it out?
Can we just work it out?
Scream and shout 'till we work it out?

But you say
Oh
When love is gone
Where does it go?
And you say
Oh
When love is gone
Where does it go?
Oh
When love is gone
Where did it go?
And where do we go?

It's just an afterlife
It's just an afterlife
It's just an afterlife with you
It's just an afterlife

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

pátek 18. října 2013

Esmerine | Dalmak (recenze)

Dalmak znamená v turečtině "ponořit se" a přesně to od nás stejnojmenná deska kanadské kapely Esmerine očekává. Ponořit se, skočit po hlavě do hudby, která je ovlivněna vlivy Istanbulu, kde členové kapely Bruce Cawdron (Godpseed You! Black Emperor) a cellistka Rebecca Foon (Thee Silver Mt. Zion, Saltland) strávili v roce 2012 nějaký čas a kde i desku nahrávali spolu se čtyřmi místními hudebníky.

Přesto je nahrávka hudebně rozkročena mezi Montrealem a Istanbulem, což je jedině dobře. Nejedná se o klasickou world music, i když pro někoho kdo na molové tóny arabských motivů není vůbec zvyklý, tak znít asi bude. Ponořit se, neznamená nic jiného než mít otevřenou mysl prostou veškerých předsudků a nechávat se unášet na poklidných vlnách exotických nástrojů, které ani nevím jak všechny vypadají. Například nástroje bendir, darbuka, erbane, barama, saz a meh jsou mistrně zakomponovány mezi pro nás tradičnější nástroje jako banjo, elektrická kytara a samozřejmě emotivní cello Rebeccy Foon do často poklidných melodií a nebo jen meditativních až snových ploch (Hayale Dalmak nebo překrásná závěrečná Yavri Yavri), které jako jiskřivý potok zurčí skrze vaši mysl a uši po nekonečné pokojné krajině.

Pokud byste po mně chtěli desku Dalmak zaškatulkovat do určitého stylu, tak nemůžu sloužit. Je totiž docela těžké nějak konkrétně uchopit nahrávku po stránce stylové, neboť základem je určitě instrumentální rock, z kterého Bruce Cawdron i Rebecca Foon díky svým mateřským kapelám vychází, ten je ale podřízen právě tureckými motivy a vlivy, a díky tomu nečekejte nějaké větší podobnosti a propojení s těmito na poli post-rocku slavnými kapelami. Ono ale asi stejně není podstatné každou hudbu stylově někam zařadit. Často je to pak jen matoucí, protože každý posluchač jednotlivé žánry může vnímat různě. Díky delikátnosti, neuchopitelnosti a přesto nesmírné přístupnosti a vstřícnosti směrem k posluchači se jedná o desku veskrze příjemnou. Bruce Cawdron je odpovědný především za dokonalé perkusivní celky, které kombinují západní i východní pojetí. Nejvíce je to vidět resp. slyšet v asi nejživější skladbě Lost River Blues II či v následující Barn Board Fire. Výborná je také "konverzace" mezi "západními" a "východními" perkusemi/bubny ve střední části téměř sedmiminutové skladbě Translator's Clos II. Rebecca Foon je zas zodpovědná především za emocemi nabitým zvukem cella.

Z vývoje kapely Esmerine mám radost, protože aspoň z mého pohledu se stále zlepšují. Každou deskou se posunují o stupínek výš. Rozhodně Dalmak toho času považuji za nejlepší desku od jejich založení před deseti lety v roce 2003. Od svého předchůdce La Lechuza z roku 2011 se posunuly o významný krok, kdy svou hudbu obohatili právě o etnický prvek, který se stal plnohodnotnou součástí. Líbí se mi, že poslední dvě desky vydané u známého labelu Constellation Records mají vžy nějaký sjednocující prvek. V případě Dalmaku je to spojnice mezi městy Montreal - Istanbul. U La Lechuza je to prvek mystična, na kterou odkazuje právě název desky, který znamená pojmenování legendární bytosti známé především v Mexiku a Texasu. La Lechuza (v překladu "sova") je čarodějná bytost, která má tělo ptáka-sovy a hlavu ženy. Podle legendy ta žena upsala duši ďáblovi za získání nadpřirozených schopností. Lidem se zjevovala převážně během bouří. Dalo by se z toho usuzovat, že se bude jednat o divokou hudbu, ale opak je pravdou. Celé album má tajemnou poklidnou atmosféru, ale nepřebírá oproti svému nástupci folklórní prvky ani místní nástroje. I tak jde o vysoce kvalitní album a vřele jej doporučuji k poslechu. To bych ale mohl říci i o prvních dvou albech, debutu If Only a Sweet Surrender to the Nights to Come Be True (2003) a druhému albu Aurora (2005), které měli přeci jen blíž k předchozí dekádě post-rocku kapely GY!BE.

Nezbývá mi než na závěr konstatovat, že jsem už dlouho neslyšel tak delikátní nahrávku s arabskými motivy a nástroji, která přesto stojí nohama v západní hudbě, a mohu jí s klidným svědomím doporučit všem k neuspěchanému a pozornému poslechu. Poslouchat Dalmak je jako byste vyrazili na cestu uličkami Istanbulu a přesto se cítili jako doma. Přeji šťastnou cestu.



Linky > official web > facebook > myspace > soundcloud

středa 2. října 2013

Lily & Madeleine | The Weight of the Globe EP (recenze + full stream)

Folk popové sesterské duo Lily & Madeleine z Indianapolis tvoří dvě teenagerky Lily a Madeleine Jurkiewicz, které svůj nesporný talent projevily z kraje tohoto roku na vydaném EP The Weight of the Globe.
Aby bylo jasno, Madeleine je osmnáct a její sestře pouhých šestnáct let, nicméně i přes to mají dospělý projev a co víc, jejich hlasy jednotlivě jsou překrásné, jemné, lehké jak pírko, ale ještě úžasnější je jejich společná harmonie, kterou v dvouhlasu vytváří. Neskutečně příjemné, a jak někdo na netu poznamenal, i kdyby zpívaly o těch neodpornějších věcech, tak v uších posluchače by to znělo jako mana nebeská. Krásné čisté hlasy by ale nestačily, kdyby děvčata nepřenesly do svého zpěvu i pokoru, smutek a trápení, které to celé posouvá do vážnější a zadumanější roviny, tak typické pro jejich věk. S tím se nese i obsah, který je vyspělejší než byste do nich, opět podle věku, mohli předpokládat. Naštěstí to nejsou nějaké MTV hvězdičky, co zpívají jen a pouze o klukách a holkách co spolu chodí a jaké mají při tom trable. Stačí se zaposlouchat např. do textů Back to the River "If only my heart could speak into this river / And you'd drink me up / I could be free of all these lonesome shivers / I could give myself up" či Tired "I'm so tired / The city seems much taller / Maybe I'm just smaller / Crushed by the weight of the globe / Is it worth it / I hope so" a hned víte, že tyhle holky mají něco v sobě, co jiní nikdy nemusí najít, a to talent vyjádřit pocity v krásné lyrické formě.



If only my feet could fall as fast as a heart does 
I would be so long gone 
But I'm stuck, stuck under your thumb 
I can't get up 
I can't get up, up I can't get up 
If only my eyes could see as high as a mountain 
Or wherever your heart's gone 
But I have fallen on the bank of this river 
I can't get up 
I can't get up, up I can't get up 
If only my heart could speak into this river 
And you'd drink me up 
I could be free of all these lonesome shivers 
I could give myself up (give myself up) 
We all go back to the river 
We will all come undone 
And there you will be, my love, with the faintest touch 
And I will give myself up 
Give myself up, up 
I will give myself up

Když jsem je prvně slyšel, a vlastně ještě dřív, když jsem si o nich jen četl někde na netu, tak je všude přirovnávali k taktéž sesterské dvojici First Aid Kit (neboli Johanna a Klara Söderberg ze Švédska, které též debutovali ve stejném věku s Drunken Trees EP v roce 2008), no a při poslechu vás to opravdu napadne. Nicméně oproti FAK mají Lily & Madeleine přeci jen něžnější éteričtější hlasy a i hudba je více jemnější, pokud se to dá vůbec takto porovnat. Kromě akustických kytar uslyšíte piano, ukulele, tenor a alt saxofon nebo i cello a trubku. To vše v příjemném balení melodického, trochu posmutnělého folk popu. Pro ty kterým by to nestačilo, tak koncem tohoto měsíce 29. října vydají děvčata své debutové album pojmenované jednoduše Lily & Madeleine na astmatické kočičce Sufjana Stevense aka Asthmatic Kitty Records :), tak se docela těším kam se posunou. Jako ochutnávku uveřejnily jednu píseň z debutu a to konkrétně Devil We Know, která nabízí propracovanější a bohatší aranže, takže to můžeme brát jako slibný příslib, co přinese jejich první řadová deska.



Neodpustím si přidat ještě krásnou In the Middle v live verzi.



A tady si můžete díky jejich bandcamp webu poslechnout stream celého The Weight of the Globe EP.



A pokud byste toho neměli ještě dost, tak si můžete poslechnout bonus ve formě akustických verzí skladeb z předchozího EP na White Arc Session Acoustic EP 1:



Linkyofficial web > facebook > twitter > youtube

65daysofstatic | Wild Light (full stream)

Pro ty, kteří ještě neměli tu čest slyšet nové album 65daysofstatic Wild Light, tu máme stream celého alba. Skalní fandové myslím o výborném výsledku ani nepochybovali, no a ti ostatní si mají možnost před koupí celé album hezky v klidu poslechnout. A že je co poslouchat. Více v recenzi.



Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud