pondělí 30. září 2013

65daysofstatic | Blackspots soundcheck

Než naposlouchám a poté sem nahodím nové album 65daysofstatic Wild Light, tak sem musím dát takovou roztomilost, kterou před chvílí dali sami 65dos na svůj facebook ;) Věřím, že potěší a zároveň naladí na novinkové album. Fakt stojí za to. A pro nedočkavce můžu jen říci, že nezklamali a s Wild Light opět překvapují.
Kdyby vám to náhodou na blogu nešlo, tak jděte sem https://vine.co/v/h6tYYhX9a1w



Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

úterý 24. září 2013

Fiona Apple | Hot Knife (official video) | dir. Paul Thomas Anderson

Fiona Apple vydala minulý rok výborné album The Idler Wheel... (celým názvem ale "The Idler Wheel Is Wiser Than the Driver of the Screw and Whipping Cords Will Serve You More Than Ropes Will Ever Do" :)), ze kterého známe jen nevšední "podmořský" videoklip k výtečné úvodní skladbě Every Single Night. Tam se Fiona předvedla s kreací chobotnice na hlavě s chapadlama místo vlasů.

Letos v létě se navrátila ke spolupráci se svým bývalým partnerem a světově uznávaným filmovým režisérem Paulem Thomasem Andersonem (Magnolia, Až na krev) a natočili spolu klip k pro změnu dokonalému závěru alba k poslední skladbě Hot Knife. V devadesátých letech a na přelomu tisíciletí spolu natočili klipy ke skladbám jako “AcrossThe Universe” cover, “Fast As You Can,” “Limp,” či dechberoucí “Paper Bag.” Po rozchodu a dlouhých 13 letech letos přišli společně s klipem k Hot Knife. Pro P.T. Andersona to bylo 11 let, kdy se vrátil k natáčení videoklipu. Výsledek je jednoduše působivý. Anderson pracuje pouze s čb obrazem kontra barva a s rozdělením obrazu na části. Dynamiku a energii dodává sama Fiona Apple svým nasazením a prožitkem při zpěvu. Ten tvoří hlavní část skladby, neboť kromě něho a mnohohlasu vytvořeném spolu se svojí sestrou Maude Maggart, ve skladbě uslyšíte z hudebních nástrojů jen rytmus tympánu, na který sama Fiona Apple i hraje resp. bubnuje. A P.T. Anderson ví, jak má Fionu Apple zabírat, nasvítit, aby výsledek byl ještě působivější. Holt v jednoduchosti je síla a také krása. Posuďte sami.



středa 11. září 2013

Arcade Fire | Reflektor (official video) dir. Anton Corbijn & hravý interaktivní videoklip

Bouchněte šampaňské neboť indie-rockový miláčkové z Montrealu Arcade Fire jsou zpět a v plné formě! Připravili si pro nás dvě opravdové lahůdky (a jednu třešničku na dortu :)) k včera zveřejněnému singlu Reflektor z dlouho očekávané stejnojmenné čtvrté studiové desky Reflektor.

První lahůdka: Interaktivní video od Vincenta Morisseta na justareflektor.com

Video pojmenované Just a Reflektor se natáčelo na Haiti, takže je plné tančících postav a pouličního ruchu. Především v závěru, kdy už není tak interaktivní, je perfektně sestříhané přesně do hudby spolu s tanečníky na videu. Interaktivita je v tomto případě znamená, že máte možnost ovlivňovat či pozměňovat videoklip za běhu pohybem myši (zkoušel jsem jen verzi v Chrome prohlížeči) mnoha nápaditými efekty. Verzi pro smartphony či tablety jsem neměl možnost vyzkoušet a ani hrátky s webkamerou jsem nevyzkoušel :(. Nicméně i tak se jedná o originální způsob, jak vstupovat do "tvorby" videoklipu v reálném čase. Interaktivní byli i některé jejich předchozí singly z minulých desek např. We Used to Wait a Neon Bible. Moc se mi takový způsob líbí.

Druhá lahůdka: Oficiální videoklip od legendy hudebních klipů, režiséra a fotografa Antona Corbijna

Myslím, že u Antona Corbijna, autora biografického filmu Control o kapele Joy Division, či videoklipů Depeche Mode, U2 nebo Nirvany (Heart-Shaped Box) nikoho nepřekvapí použití černobílého ztvárnění, precizní kompozice a nápaditý scénář. Vše se točí okolo názvu skladby Reflektor, reflektovat, odrážet, zrcadlit, dokonce se objeví i disco koule :) Ale nebojte, stále jde o Arcade Fire.

Pomyslná třešnička: David Bowie jako host na míste back vokálu. Je tam sice na krátkou dobu, ale přesto svým nezaměnitelným zpěvem nesmírně potěší.

Na samotné skladbě Reflektor je poznat, že producentem je někdo jiný než Arcade Fire. Sami AF si vybrali frontmana LCD Soudsystem Jamese Murphyho a tak je Reflektor řádně tanečně rozhýbaný, přesto ale jsou to stále Arcade Fire se svou energií a smyslem pro výborné melodie. Dokonce nechybí ani druhý hlas v podání manželky frontmana Wina Butlera Régine Chassagne, členky AF, která jako obvykle svůj part zpívá francouzky. Oceňuji také dokonalé použití saxofonu a především pak onu zmíněnou třešničku na dortu, velkého fanouška kapely od samotných začátků, kdy jim jeho přízeň a podpora určitě pomohla nastartovat slibnou kariéru indie rockových star, ikonu a bývalého vizionáře Davida Bowieho.

Deska Reflektor vyjde 28. října u Merge Records a vyvstává už jediná otázka: Zopakují úspěch svého předchůdce The Suburbs? Pro mě to není podstatné, nicméně o kvalitách očekávané novinky vůbec nepochybuji. A strašně se na ni těším! :)



Trapped in a prism
In a prism of light
Alone in the darkness
Darkness of white
We fell in love
Alone on a stage
In the reflective age

Entre la nuit, la nuit et l’aurore.
Entre le royaume, des vivants et des morts.

If this is heaven
I don’t know what it’s for
If I can’t find you there
I don’t care

I thought I found a way to enter
It’s just a Reflektor (It’s just a Reflektor)
I thought I found the connector
It’s just a Reflektor (It’s just a Reflektor)

The signals we send
Are deflected again
We’re still connected
But are we even friends?

We fell in love when I was nineteen
And I was staring at a screen

Entre le nuit, le nuit et l’aurore.
Entre les voyants, les vivants et les morts.

If this is heaven
I need something more
Just a place to be alone
Cause you’re my home???

I thought I found a way to enter
It’s just a Reflektor (It’s just a Reflektor)
I thought I found the connector
It’s just a Reflektor (It’s just a Reflektor)

It’s just a reflection of a reflection
Of a reflection of a reflection

Will I see you on the other side?
We all got things to hide

It’s just a reflection of a reflection
Of a reflection of a reflection

Will I see you on the other side?
We all got things to hide

Alright, let’s go back

Our song escapes
On neon silver discs
Our love is plastic
We’ll break it to bits

I want to break free
But will they break me?
Down, down, down
Don’t mess around

I thought I found a way to enter
It’s just a Reflektor (It’s just a Reflektor)
I thought I found the connector
It’s just a Reflektor (It’s just a Reflektor)

Thought you would bring me to the ressurector
Turns out it was just a Reflektor (It’s just a Reflektor)
Thought you would bring to me the ressurector
Turns out it was just a Reflektor (It’s just a Reflektor)
Thought you would bring to me the ressurector
Turns out it was just a Reflektor (It’s just a Reflektor)

It’s a Reflektor
It’s just a Reflektor
Just a Reflektor

Will I see you on the other side?

It’s just a Reflektor

Will I see you on the other side?
We all got things to hide

It’s just a Reflektor

Will I see you on the other side?

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

úterý 10. září 2013

Fuck Buttons | Slow Focus (recenze)

Hned zkraje se musím přiznat, že o Fuck Buttons jsem poprvé slyšel až letos v červenci, kdy vydali své již třetí album Slow Focus. Nechápu, jak jsem je mohl přehlédnout.  Nezaznamenal jsem je k mé smůle ani před rokem, kdy jejich úvodní skladbu Surf Solar a remix Olympians, obě z druhé desky Tarot Sport z roku 2009, použil režisér Danny Boyle během slavnostního ceremoniálu na Olympiádě v Londýně. A to i přesto, že jeho playlist byl opravdu výborný.

Narazil jsem na ně víceméně náhodou. A to ještě především díky dokonale hravému provokavivnímu a téměř dada názvu Fuck Buttons. K němu dvojice gentlemanů z Bristolu Andrew Hung a Benjamin John Power dodávají: "Naše hudba není tak namyšlená, jako naše jméno". To musím potvrdit. Protože když jsem je slyšel poprvé, jejich aktuální album Slow Focus, tak jsem byl doslova přikován do křesla, neboť ten příval energie spolu s invencí byl opojně pohlcující.

Valivý svižný rytmus bubnů otvíráku Brainfreeze hned zkraje dává vědět, že se tu nebude dávat noha z plynu. Naopak se bude přikládat jak to jen jde. Synťáky i perkuse mají kovovou příchuť jak z dob, kdy industriální muzika byla trendy, přesto je skladba tomu na hony vzdálená. Do melanže repetetivních motivů a melodií ještě Fuck Buttons zamíchávají jejich oblíbené ostré a notně zkreslené noisové "kytary" (viz. poznámka u The Red Wing níže ;)), které se krásně topí ve zlověstném halucinogenním oparu s atmosférou jak z nějakého temného dystopkého sci-fi filmu.

Po více jak osmi minutovém prvním tracku přichází na řadu nepřiznané intro alba Year of The Dog, které absenci beatů nahrazuje rychlými modulovanými arpaggii synthezátorů. Ty tvoří primitivní (čti jednoduchou) melodii, která se střetává se zvukem bublajících kakofonických houslí v pozadí. tato krátká jednohubka (na poměry FB má jen 4 minuty) by se svojí náladou a stylem s přehledem zapadla do sountracku TRONa od Daft Punk.

Třetí The Red Wings je postavena na pomalém houpavém beatu z hájemství trip-hopu s navěšenou hutnou noiseovou stěnou kytary. Vtip je v tom, že na celém albu není použita jediná živá kytara. Vše je umně udělaná elektronika, znějící jako kytarový noise. Fuck Buttons s tímto zvukem pracují již od svého debutu Street Horrrsing, kde k tomu ještě měli notně zkreslené hardcore rockové vokály. Ty ale opustili již na druhém albu Tarot Sport, které celkově bylo o poznání prosvětlenější, optimističtější a rozhýbané dotaženými tanečními tribal rytmy. Album Slow Focus, přestože celkově navazuje více na Taror Sport, si tak ale z debutu bere především tu noiseovou část kytarového zvuku s propracovanou elektronikou a oproti dvojce přidává daleko temnější atmosféru noční můry a plížící se neznámé hrozby.

Od Sentients to jde jako na horské dráze. Občas se sice stačíte nadechnout, ale po většinu času až do konce alba jste v euforii. Sice to nejsou žádné veletoče, kde byste byli hlavou dolů, ale právě proto se vám z toho neudělá špatně. Ba právě naopak, občas si i stačíte zatancovat (Prince's Prize, jediný prosvětlenější track), ale jakmile dozní závěrečná desetiminutová skladba Hidden XS, tak budete mít chuť si toto výtečné album pustit znova a opět si tak vychutnat tu báječnou temnou ale sexy atmosféru. Ještě jsem se ale nezmínil o předposlední pro mě vrcholné taktéž desetiminutové skladbě Stalker. Svojí plíživou a nenápadnou gradací se velmi pomalu ale o to hlouběji zařezává do kůže, jen abyste na konci když procitnete, zjistili, že Fuck Buttons vás mají tímto okamžikem totálně omotané kolem prstu. Stalker disponuje těžkým kalibrem v podobě perfektního valivého beatu, filmové atmosféry drsné post-moderní kriminálky, takřka monotónní strukturou pohybující se v rozmezí několika akordů vygradovanou do běla mohutným drone závěrem. To ocenůji i u skladby Sentients, kterou když si představím s tím jejím takřka industriálním řinčivým beatem, 8bitovým synťákem a noisovým závěrem na živo, tak bych se obával o své citlivé uši a vznik tinnitu. Pravda svojí intenzitou (noise části) to na debut Fuck Buttons nemá.

Celé album, jak už název napovídá, je určený k pozornému poslechu, s kterým není radno spěchat. Přestože desku poslouchám už asi po dvacátépáté, tak mě stále dokáže něčím překvapit a rozhodně mě stále hodně baví. Slow Focus je trvalka, která si troufnu říci, jen tak zub času neohlodá :)

PS: Nesmím opomenout zmínit, že Fuck Buttons vystoupí již 29. 9. v MeetFactory!




Linky > official web > facebook > twitter > myspace