.: Miluji hudbu :.: 2014

čtvrtek 11. prosince 2014

Zola Jesus | Taiga (recenze + full album stream)

Nika Roza Danilova, majitelka jednoho z nejvýraznějších hlasů na současné hudební scéně a především americká skladatelka a zpěvačka více známá pod uměleckým jménem Zola Jesus, vydala 6. října ve svých 25 letech již páté sólové album pojmenované jednoduše "Taiga". Celé album si můžete poslechnout díky oficiálnímu streamu, který je k dispozici na stránkách Press Play pod New York Times.
Nové album Taiga navazuje na své předchůdce Conatus z roku 2011 a na loňskou desku orchesrálních kolekcí Versions. Nika Roza "Taigu" složila na Vashon Island nedaleko Seattlu ve státě Washington a zmixována byla už v Los Angeles producentem Deanem Hurley (David Lynch, Sparklehorse). V tiskové zprávě uvádí, že toto LP je její "pravý debut" neboť jak uvedla například v rozhovoru pro aktuálně.cz "Na jednu stranu jsem se při tvorbě nových písniček vrátila kamsi ke svým muzikantským začátkům, na druhou stranu se mi podařilo v mnoha skladbách vyjádřit přesto to, co jsem svou hudbou od začátku chtěla říci. Poprvé jsem se cítila tak svobodná a otevřená." na otázku, co znamená její značný posun v žánru a soundu od minulých temnějších a "špinavějších" nahrávek odpověděla že "nechtěla, aby se z předchozího zvuku desek plných ruchů, šumů a distorzí stalo klišé" .. "Základním stavebním kamenem nové desky se tedy stal můj hlas, za kterým si stojím víc než kdy jindy. Všechny mé dosavadní nahrávky byly tak trochu skrýší mých nápadů a já po letech konečně pochopila, že už nemám co skrývat."

Je pravda, že se novinkou Taiga Nika Roza vzdálila celkem znatelně od předchozích desek. Nový materiál je více čistý, bez již zmíněných ruchů, distorzí, dalo by se říci že i přímočařejší a také znatelně popovější. Pokud by ale toto byl mainstream popu, tak bych se nezlobil. Je to blíže produkci francouzkých M83, než cokoliv ze současného popového mainstreamu. Mimochodem s M83 spolupracovala na otevíracím tracku Intro na posledním dvojalbu, který je i díky hlasu Niky ohromující. Zvuk Taigy je tedy velmi přístupný a jak sama Nika říká, že se chtěla soustředit na svůj hlas, tak to o Taize platí opravdu více než kdy dříve. Přesto pár temnějších zákoutí se na albu najde.

Mnoho tracků je taženo výraznými až breakbeatovými rytmy, které zaznamenáte už v úvodní a zároveň titulní skladbě Taiga, kde v polovině písně nastoupí perfektní lámané beaty, které podtrhují dramatičnost předchozích tónů, posazených jen na výrazném hlubokém syntezátoru a zpěvu Niky Rozy, na kterém je slyšet, že má letitou průpravu v operním zpěvu. Následující hitovka Dangerous Days je čístý alt-pop, resp. rovnou chart-pop, která s jinými aranženi by brázdila přední místa žebříčků hitparád. Přesto je to stále Zola Jesus. Podobně jako u loňských CHVRCHES se jedná o chytrý pop se silnými melodiemi, který se vám přesto po x posleších nezprotivý. Geneze Dangerous Days je velmi zajímavá a hodně vypovídá o přístupu Niky Rozy ke své hudbě. Skladba vznikla již při tvorbě předchozí desky Conatus jako demo snímek. Bohužel se na desku nehodila, protože měla moc popový charakter a z toho měla trochu Nika strach. Přesto jak říká, je nakonec hrdá, že skladbu nezničila a naopak ji přijmula a dovedla do současné podoby. "Když jsem ji dokončila, byla jsem na to pyšná, protože jsem necítila potřebu ji zničit. Často když skládám popové songy, tak se za ně stydím a potřebuji je zakrýt hlukem či různými distorzemi. Jsem ráda za strach, který mi Dangerous Days přinesla." To dává naprostý smysl. Při srovnání předchozích alb s Taigou, jakoby se Nika Roza již nebála a odkryla, co bylo vždy pod povrchem. A to její hlas a silné melodie, které vždy uměla, jen je zahalovala temnotou a noisovými prvky. Ano Niko, nemáš už co skrývat a já jsem za to rád. Stejně tak ale nepřestávám obdivovat i tvoje předchozí desky. Taiga je prostě jen další evoluční stadium v tvorbě Zoly Jesus.

Na celé desce, kromě již zmíněného nezaměnitelného sytého hlasu Niky Rozy Danilove, výrazných beatů a IDM vyhrávek, jsou velmi důležité aranže nenápadných smyčců a oproti tomu ostrých téměř všudypřítomných umělých žesťů. Ne náhodou se na následujícím turné rozhodla přizvat i žesťový ansámbl neboť na desce tvoří nenahraditelný divoký živel. Toho je důkazem jedna z nejvýraznějších skladem na albu, Hunger, která se vám díky nekompromisnímu intru zmíněných žesťů vryje do paměti a pokračuje v neméně důrazných beatech spolu se silným refrémem "I got the hunger, I got the hunger in my veins | It's takin' me under till it takes me away | I got the hunger, I got the hunger in my veins | I won't surrender, still it takes me away". Texty měla vždy Zola Jesus těžko rozklíčovatelné, přesto velmi lyrické. Stejně tak i na Taize se věnuje, jak už název naznačuje, přírodou a naším vztahem k ní, stejně tak se nevyhýbá tématům problémů naší společnosti ("When everything, everything, everything goes down | All the dust will settle in this new world now | We can make get along together" skladba Dust) či otázkám moci.

Chápu, že velká změna stylu nemusí některým fanouškům předchozích desek Zoly Jesus vyhovovat, ale srdce těch písniček plně souzní s příběhem Zoly Jesus. Ten vypráví již od ranného self release alba The Spoils (2009), kdy Zola Jesus byl osobní projekt devatenáctileté Niki s provokativním a cool názvem aneb Émile Zola zakladatel naturalismu "potkává" Ježíše. Vše bráno s trochou nadsázky a trochu vážně, protože ne náhodou jsou předchozí desky temné. Jesus ve jméně není žádný deklarovaný postoj ke křesťanství, náboženství Nika Roza respektuje a ví, že jej někteří lidé potřebují, ale pokládá to za dost zvláštní fenomén v dnešním světě. Ať tak či tak, na Taize je znát, že Nika Roza především hudebně dospěla, poodkryla závoj gothické princezny současné hudební scény a pustila do své hudby trochu světla a naděje. Ale jen tak akorát...

Taiga tracklist:

čtvrtek 20. listopadu 2014

Lunae Lumen | Catch-22 (demo)

Poklidné a melancholické piano letmo proplouvající skrze vody ambientu, to je ve stručnosti projekt Lunae Lumen, který funguje jakoby v bezčasí a nejednoho posluchače nevědomky uvrhne do snění či meditace. Za hudbou jednočlenného projektu Lunae Lumen stojí mexická skladatelka Martha Lucía, se na kterou jsem narazil zcela náhodou. Přesněji řečeno ona si mě přidala za přítele na last.fm a přes její profil jsem se tak dostal i na stránku lunaelumen.bandcamp.com. Tam si můžete celé demo o čtyřech skladbách zdarma poslechnout/stáhnout a případně i zaplatit za stažení ve formátu mp3 či flac.

Lunae Lumen znamená "moonlight" tedy v překladu "měsíční svit", a ten jak známo nesvítí nijak intenzivně, ale naopak jako jemná pavučina se pomalu snáší k zemi, kde poodkrývá temná zákoutí skrytá ve tmě. Hudba Marthy Lucíi se dokáže umně omotat okolo svého posluchače, který je každým novým poslechem vtahován, do světa snů, fantazie a melancholického opojení.

Podle slov Marthy, čtyři skladby dema pojmenovaném Catch-22 nemají nic společného s knihou Josepha Hellera Hlava 22 jen základní myšlenku, že něčemu se nedá uniknout. Inspiraci pro skládání hledá v hudbě, filmech, snech, místech či lidech, které na ní měli nějakým způsobem vliv. K tomu ještě dodává "Neskládám s již konkrétním zvukem či strukturou v mysli, minimálně ne v tomto demu, snažím se jen vyjádřit své emoce v daný okamžik, proto mé skladby jsou poněkud kratší. Pokud se odchýlím od přístupu "nechat věci běžet", tak již nejsem schopna v dané písni pokračovat či dát ji řádné zakončení [haha]." Za sebe musím dodat, že Martha je velkým fandou japonské post-rockové formace Mono a tak mi přijde, že nějaký podprahový vliv na její tvorbu mají. Minimálně ve své křehkosti a atmosféričnosti. Zatím Lunae Lumen nedosahuje oné epičnosti japonských bardů, ale jak také naznačila, do budoucna by ráda spolupracovala s dalšími hudebníky. Tak by její hudba mohla dostat další rozměr(y).
Dále mi Martha prozradila, že stále připravuje EP pojmenované "The words unsaid", které by se mělo nést v podobném duchu jako demo. Bohužel díky jiné práci a dalších vnějších faktorů nená na jeho nahrávání tolik času, kolik by potřebovala. Nicméně doufá, že se EP podaří dokončit do konce roku či začátku následujícího.
Můžeme tedy jen doufat, aby se jí podařilo dokončit připravované EP a mezitím se nechat unášet atmosférou krátkého dema Catch-22, které mohu vřele doporučit.

Linky > bandcamp > facebook > twitter > soundcloud

středa 1. října 2014

Eddie Vedder vydal coververzi "Imagine" od Johna Lennona

Eddie Vedder frontman kapely Pearl Jam 18. července na koncertě v Portugalsku zahrál svou verzi slavné skladby Johna Lennona "Imagine", kterou považuje za "nejsilnější píseň, která kdy byla napsána". Její záznam teď vychází na iTunes a peníze z prodeje půjdou na vrub neziskové organizaci Heartbeat.fm, která sdružuje izraelské a palestinské hudebníky a vyzívá je ke spolupráci, aby skrze svoji hudbu mohli pozitivně ovlivňovat posluchače na obou znesvářených stranách izraelsko-palestinského konfliktu v Gaze a nabídli tak i jiný pohled na řešení tohoto nekončícího konfliktu. Protože jak říkají "Každý miluje hudbu. Pět minut hudby působí na nás mnohem emocionálněji než jakékoliv jiné formy komunikace, které na to potředují mnoho hodin. Prostě nás zasáhne. Plus, když si dva muzikanti sednou spolu a začnou hrát, tak masky - zdi mezi nimi - velmi rychle zmizí."

Kupujte a stahujte za $0.99 na iTunes zde.

středa 10. září 2014

MONO | Where We Begin | nová skladba z připravovaných dvou(!) alb The Last Dawn a Rays of Darkness

Japonská post-rockvá kapela MONO, pařící k k hlavním pilířům tohoto doširoka rozkročeného stylu spolu s kapelami jako Godspeed You! Black Emperor či Explosions in the Sky, překvapila své fanoušky a mě taktéž oznámením, že v říjnu vydají hned dvě alba, která ale se k sobě mají jako dvě strany téže mince. Sami MONO říkají, že obě alba jsou k sobě zároveň v opozici a přesto se doplňují. The Last Dawn má být lyricky řečeno jasným sluncem a Rays of Darkness temným měsícem. V realitě očekávejte v prvním případě klasické melodické instrumentální kompozice a v druhém případě syrové a ničím nepřikrášlené, tedy ani žádnými smyčci, skladby s kterými pomáhal i post-hardcore průkopník Tetsu Fukagawa z kapely Envy. To je v celé 15 leté hudební historii kapely MONO novinka, protože zatím každé album od debutu Under the Pipal Tree z roku 2001 nahrávali s orchestrem. Obě alba jsou k sobě sestrami i co se týče překrásných obalů, které když dáte nad sebe, tak dostanete jeden nádherný a úplný 12x24-inch velký artwork od renomovaného umělce a ilustrátora Pata Perryho. Datum vydání je stanoven na 28. říjen u Temporary Residence a pokud byste měli zájem o limitovanou edici obou alb na překrásných kouřových vinylech, tak si pospěšte, protože podle počítadla již zbývá z 1000 kusů jen 230...

Na turné vyjíždí spolu s čelistkou Helen Money, která jim bude tzv. předskakovat, a pražský koncert proběhne 17. prosince v klubu Podnik (Bubenská 1). Na stejném místě ale 26.10. vystoupí taktéž post-rocková britská kapela Maybeshewill.

The Last Dawn:
1. The Land Between Tides / Glory
2. Kanata
3. Cyclone
4. Elysian Castles
5. Where We Begin
6. The Last Dawn

Rays of Darkness:
1. Recoil, Ignite
2. Surrender
3. The Hand That Holds the Truth
4. The Last Rays

A zde je již slibovaná skladba Where We Begin:

Na následujícím seznamu můžete najít, kde všude budou MONO po Evropě vystupovat, kdybyste pražský koncert z jakýchkoliv důvodů vynechali a chtěli jej stihnout jinde, či MONO chtěli vidět na živo vícekrát. Jejich intenzivní koncerty mohu jen doporučit a spolu s výhledem na temnější desku se máme myslím na co těšit i v koncertní podobě.

Linky > oficiální web > facebook > twitter > bandcamp

sobota 6. září 2014

Sufjan Stevens | A Little Lost (Arthur Russell cover) a kompilace "Master Mix: Red Hot + Arthur Russel"

Pokud stejně jako já čekáte na další studiovou nahrávku Sufjana Stevense, který svou poslední desku The Age of Adz vydal již v roce 2010 a od té doby přišel jen s druhým dílem vánočních písniček Silver & Gold: Songs for Christmas, Vols. 6-10 navazující na Songs for Christmas, Vols. 1-5 z roku 2006, tak stále nic nevíme. Možná že je již hotová a Sufjan ji na svém labelu Asthmatic Kitty vydá za týden či za měsíc bez jakéhokoliv oznámení předem. Stejně jako to udělal před čtyřmi lety nejdřív s EP All Delighted People (20. srpna 2010) a posléze za necelé dva měsíce vyšla deska The Age of Adz (12. října 2010). Takže překvapení v podobě nové desky se ještě může tento měsíc či letos objevit. Ale je to jen moje zbožné přání, jakožto Sufjanův oddaný fanda.

Pro podobně postižené jako já, je každá skladba z pera Sufjanova jako voda živá. A tak jsem píseň A Little Lost přivítal s nadšením, které se neztratilo ani po prvotním poslechu. Opět totiž nezklamal. I přesto, že se jedná o cover verzi stejnojmenné skladby od avantgardního čelisty a skladatele Arthura Russela a ne o jeho vlastní tvorbu. Na počest Arthura Russella vyjde v říjnu kompilační deska od mnoho známých kapel (viz. níže). Ta se začala připravovat již v roce 2010 pro neziskovou organizaci Red Hot, která bojuje s AIDS prostřednictvým projektů v pop kultuře. Kvalitu kompilací Red Hotu stvrdila i zatím poslední z nich Dark Was The Night z roku 2009 (zde), kde taktéž kromě Sufjana vystupují jména indie scény jako Grizzly Bear, Yo La Tengo, M.I.A., Kronos Quartet, Animal Collective či Arcade Fire. Připravovaná deska Master Mix: Red Hot + Arthur Russel (datum vydání je 21. října) tak navazuje na dlouhou tradici zahájenou již v roce 1990, kdy vyšlo první kompilační album Red Hot + Blue (zde) s hvězdami typu David Byrne, Annie Lennox, Tom Waits, U2 a Erasure věnované Cole Porterovi.

Sufjanova verze skladby A Little Lost je plná důrazných trochu plochých (záměrně) beatů, jeho typických synťáků, nezbytného sboru a celé to stylem zapadá do Sufjanovy tvorby z The Age of Adz. Melodii vede piano a jeho hlas, takže celkový dojem je vemi rozmáchlá krásná skladba, která je ale v jistém područí Sufjana. Není ani lepší ani horší než Russellova citlivá akustická verze, ale je prostě jiná a taktéž výborná. Vřele doporučuji.

Na připravované kompilační desce vystupují se svými verzemi kromě Sufjana Stevense také Robyn, Hot Chip, Blood Orange, Phosphorescent, Jose Gonzalez, Devendra Banhart, Richard Reed Parry z Arcade Fire, Scissor Sisters, Cults, Colin Stetson, Thao & the Get Down Stay Down, Sam Amidon, Lonnie Holley, Glen Hansard, Alan Palomo z Neon Indian pod jménem VEGA INTL a mnoho dalších. Takže jak sami vidíte, je zde mnoho vemi zvučných jmen, které stojí za pozornost.

Master Mix: Red Hot + Arthur Russell Tracklist:
01 | Jose Gonzalez – “This Is How We Walk On The Moon”
02 | Lonnie Holley – “Soon-To-Be Innocent Fun (Interlude)”
03 | Robyn – “Tell You (Today)”
04 | Hot Chip – “Go Bang”
05 | Sufjan Stevens – “A Little Lost”
06 | Lonnie Holley – “In The Light Of The Miracle (Interlude)”
07 | Richard Reed Parry, Little Scream, Sam Amidon, Colin Stetson & Sarah Neufeld – “Keeping Up”
08 | Liam Finn, Ernie Brooks + Peter Zummo – “This Love Is Crying”
09 | Rubblebucket + Nitemoves – “Eli”
10 | The Revival Hour – “Hiding Your Present from You”
11 | Sam Amidon – “Lucky Cloud”
12 | Devendra Banhart – “Losing My Taste For The Night Life”
13 | Phosphorescent – “You Can Make Me Feel Bad”
14 | Blood Orange – “Is It All Over My Face & Tower Of Meaning”
15 | Scissor Sisters – “That’s Us/Wild Combination”
16 | VEGA INTL. – “Arm Around You”
17 | Oh Mercy – “Planted A Thought”
18 | Lonnie Holley – “Hop On Down (Interlude)”
19 | Cults – “Being It”
20 | Richard Reed Parry – “Just A Blip”
21 | Glen Hansard – “I Couldn’t Say It To Your Face”
22 | Thao & The Get Down Stay Down – “Nobody Wants A Lonely Heart”
23 | The Autumn Defense – “Oh Fernanda Why”
24 | Alexis Taylor – “Our Last Night Together”
25 | Lonnie Holley – “The Deer In The Forest (Interlude)”
26 | Redding Hunter – “Close My Eyes”

PS: projekt můžete podpořit, když pořídíte své selfie s nasazenou čepicí Master Mix a vystaví te jej na jakékoliv sociální síti s hashtagem #mastermixhat či pobídnete své přátele k její koupi či předobědnání CD/LP kompilace Master Mix: Red Hot + Arthur Russel.

www.redhot.org
Předobjednat můžete ZDE.
linky > official web > facebook > myspace > spotify

pátek 22. srpna 2014

Nejlepší klipy | Aphex Twin | Come To Daddy

Come To Daddy ve verzi "Pappy mix" je jedna z nejznámějších skladeb od britského umělce Richarda D. Jamese, známějšího pod uměleckým jménem Aphex Twin, která se objevila na stejnojmenném EP z roku 1997. Industriální idm track ještě více umocnil a vlastně i proslavil geniální videoklip Chrise Cunninghama, kde ústřední postavou je stará babička venčící pejska, který počurá povalující se televizi, z které pak vyleze postava "monstrtaťky" ;). Ten svolává své pobíhající děti kolem, jejichž tváře byly nahrazeny tváří Jamese. To vše za skučení textu "I want your soul | I will eat your soul | Come to daddy, come to daddy". To je jen letmo načrtnutý děj videoklipu, který se ale musí místo popisu opravdu vidět a zažít, je založený především na temné a místy až strašidelné atmosféře a především na industriálním nářezu Aphexe Twina. Celé video se natáčelo ve stejné čvtrti, kde Stenley Kubrick točil svůj provokativní film A Clockwork Orange. Temné prostředí garáží obchodního centra Tavy Bridge na jihovýchodě Londýna, kde byl klip natáčen, bylo ještě v roce 2007 srovnáno se zemí. Ke Chrisi Cunninghamovi musím poznamenat, že jeho klipy jsou jedny z nejlepších, které kdy byly natočeny viz. klipy k All Is Full Of Love od Björk (viz. rubrika Nejlepší klipy), další klip od Aphexe Twina Windowlicker či Afrika Shox od Leftfield / Afrika Bambaataa nebo známé Frozen od Madonny.

Vraťme se ale ještě krátce k Come To Daddy a Richardu D. Jamesovi, který ke skladbě řekl:
"Come to Daddy vznikal, když jsem se poflakoval doma a zuřil u vytváření zasranýho death-metalovýho jinglu. Potom, kdy se singl začal prodávat a video bylo hotový, se z toho malýho nápadu, který byl původně myšlený jako vtip, stalo opravdu něco velkýho. Nebylo to tak docela správný."
A já bych řekl, že to bylo dobře. Jinak bychom byli ochuzeni o jedinečný audiovizuální zážitek a to by byla opravdu velká škoda.

Linky > official web > facebook > twitter > spotify > soundcloud

Aphex Twin oznámil na deep webu po třinácti letech nové album SYRO a představil neskutečný přebal desky

Britský producent a umělec Aphex Twin před několika dny oznámil na tzv. deep webu vydání své nové studiové desky. Deep web je část "hlubokého" internetu, kterou nepokrývají vyhledávače typu Google a kam se můžete dostat jen přes anonymizující síť Tor resp. přes browser Tora. Pro ty kteří tam nemají přístup posléze uveřejnil stránku syro2eznzea2xbpi.com, kde je tracklist alba, logo aphexe twina a pak především veškeré údaje o vás, odkud jste přišli na jeho stránku, v jaké síti právě jste atp. Toto oznámení též předcházelo objevení "balónu" s logem Aphexe Twina a rokem 2014 minulý víkend nad Londýnem a též se objevily nasprejovaná loga v New Yorku a dalších městech..

Nové album, které Richard D. James aka Aphex Twin vydává, spatří světlo světa po třinácti letech od roku 2001, kdy vydal dvojalbum Drukqs, a ponese název Syro. Je zajímavé, že na veřejném webu se mi tracklist nezobrazuje, takže je asi viditelný jen na onom deep web URL, které zveřejnil na svém twitteru. Nicméně níže máte přepis i screenshot, jak se objevili na světových hudebních serverech.

SYRO Tracklist
01 | minipops 67 (source field mix)
02 | XMAS_Eve10 (thanaton3 mix)
03 | produk 29
04 | 4 bit 9d epi+e+6
05 | 180db_
06 | CIRCLONT6A (syrobonkus mix)
07 | fz pseudotimestrech+e+3
08 | CIRCLONT14 (shrymoming mix)
09 | syro u473t8+e (piezoluminescence mix)
10 | PAPAT4 (pineal mix)
11 | s950tx16wasr10 (earth portal mix)
12 | aisatsana

Linky > official web > facebook > twitter > spotify > soundcloud

PS: po dopsání tohoto textu se včera objevila zpráva, že přebal desky bude mít podobu témeř totožnou s tracklistem a logem, jak se objevili na deep webu. S tím rozdílem, že přibyl rozpis výdajů na marketikng. Velmi to originální přebal desky :) Datum vydání bylo stanoveno na 23. září 2014 na Warpu.

úterý 5. srpna 2014

Philip Selway z Radiohead má nový singl Coming Up for Air (official video)

Philip Selway, bubeník kapely Radiohead a skladatel, který již má za sebou sólovou desku Familial z roku 2010, dává o sobě vědět novým singlem Coming Up for Air. Tato nová skladba je předzvěst připravené desky Weatherhouse, která vyjde 7. října u Bella Union. Mnohavrstevnatý videoklip má na svědomí španělští filmaři z NYSU, kterým se povedlo statickým záběrům dodat dynamiku působivými zoomy. Jednoduchá technika, která překvapivě funguje a spojuje tak sled samostatných scén.

Po hudební stránce novinka Philipa Selwaye odkazuje na domovské Radiohead někam mezi slavná alba OK Computer a Kid A. Pulzující basující elektronika v pomalém tempu s melancholickým zpěvem Selwaye se postupně dopracuje až ke zvonivějšímu zvuku elektrické kytary, která hodně evokuje právě Radiohead. Celkově se tedy jedná o atmosférickou, temnější věc, která baví i při opakovaném poslechu, což je jen dobře. Zdá se, že Selway má nakročeno k dobré druhé desce. To ale jedna skladba nedělá a tak si musíme počkat na těch devět zbývajících. Přesto jsem optimista a těším se. Co vy? :)

Weatherhouse Tracklist:
01. Coming up for Air
02. Around Again
03. Let It Go
04. Miles Away
05. Ghosts
06. It Will End in Tears
07. Don’t Go Now
08. Drawn to the Light
09. Waiting for a Sign
10. Turning It Inside Out

Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > spotify

čtvrtek 31. července 2014

Perfume Genius | Queen (nový singl) | aneb queer hymna roku.

Mike Hedreas aka Perfume Genius skládá velmi silné, osobními pocity naplněné písně, které na posluchače, zvláště díky úsporným ale o to působivějším textům, promlouvají podobně jako těžké kladivo dopadnuvší na kovadlinu. Opět se vyjadřuje ke svému hlavnímu tématu, kterému se věnoval již na předchozích dvou deskách Learning a Put Your Back N 2 It. Je jím samozřejmě podoba identity a sexuální orientace. Oproti předchozím nahrávkám ale na novém singlu Queen z připravované desky Too Bright ustupuje dřívější lo-fi zvuk a nahrazuje jej mnohem agresivnější, sebevědomější zvuk posílený syntezátory, samply a bicími. Zpěv Mikea Hedrease je opět emocionálně vypjatý a přesvědčivý. Pokud jste tedy měli rádi věci z předchozích dvou desek, tak novinkou Queen rozhodně nepohrdnete. Videoklip, který má na svědomí režisér říkající si SSION (Peaches, Santigold, Gossip) naprosto pasuje k textu, kterým svým ústředním mottem "Don't you know you're queen" vyjadřuje ztracející a znovunalézané sebevědomí LGBT komunity resp. spíše jejich jednotlivců, kteří mohou stále tápat v tenatech pochybností o sobě samém. Jak říká sám Mike Hedreas, skladba Queen není tak surrealistická, vyjadřuje především obecně paniku gayů (gay panic). Zbytek jeho prohlášení nechám v originále:

“I’ve seen faces of blank terror when I walk by. Sometimes from seemingly strong, macho dudes – somehow my presence confuses and ultimately scares them. There is a strange power to it that I’ve only recently begun to understand and embrace. After many years trying to sort out exactly what they are scared of, most of the time converting the result into personal shame, there are now moments of monstrous pride”.

Samotná skladba je monumentální a psychydelická jízda s trochou sureálna, která je ale pevně zakotvena právě v textu. Queen tak aspiruje, bez debaty, na queer hymnu tohoto roku. A je sakra dobrá ;)
PS: datum vydání třetí studiové desky Too Bright je ohlášené na 23. září u Matador Records.

Don’t you know you’re queen
Yet even flower bloom at my feet
Don’t you know you’re queen
Cracked, peeling
Riddled with disease
Don’t you know me

No family is safe
When I sashay

Don’t you know you’re queen
Gleaning, wrapped in golden leaves
Don’t you know me
Rank, ragged
Skin sewn on sheets
Case in the barracks
For an ass to break and harness into the fold
Mary

No family is safe
When I sashay

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

pátek 18. července 2014

Todd Terje | It's Album Time (recenze)

Nebudu se tu chvástat tím, jak už Todda deset let, po kterých vydával především nahrávky pro DJs, sleduji a raději přiznám barvu, že jsem ho zaregistroval až s jeho dlouho očekávaným a fanoušky vyproseným LP, na které si konečně udělal čas. Příznačný název It's Album Time jen dokazuje, že Todd Terje vše bere s nadhledem a hravostí. Tu dokázal i přenést do svých nových skladeb, ve kterých spojil svoji pověst nekorunovaného norského krále cosmic disca (tracky Inspector Norse, Strandbar, Swing Star part 1 a Swing Star part 2 již úspěšně otestoval v minulosti na lidech na tanečním parketu a vydaných EP) a novou experimentálnější polohu, ve které jak sám říká nebyl svázán žádnými pravidly, které ho dříve u prací pro DJs limitovaly. Najdete tu skladbu Delorean Dynamite, jako vystřiženou z katalogu další hvězdy space diska Kavinskyho, evokující náladu filmů z 80. let navozující pocity volnosti z jízdy nočním velkoměstem osvětleným neony a se stíny plných neznámých postav.
Svůj albový debut ale rozjíždí v duchu seznamovacího intra, kde se na délce minuty a čtyřicet sekund rozehraje rytmický podkres pod jediné repetitivní sdělení: "Album Time" mezi které se postupně vloží i upřesňující "It's". Následuje dvojice provázaných skladeb Leisure Suit Preben a Preben Goes To Acapulco, které album zlehka rozjíždí a připravují půdu na svižnější tracky v druhé půli. Obě 'Preben' skladby jsou schopné vás pěkně uvolnit, ale ještě vás z pohovky nezvednou, ale to ani není jejich účel. Todd se tu představuje jak zvládá i pomalejší tempo. V první skladbě dokonce kombinuje nenápadně synťáky s cembalem a xylofonem. Druhá mi vždy na několika místech připomene díky krásným kaskádovým arpeggiem titulní skladbu k našemu seriálu Návštěvníci. Ale fakt jen na malý okamžik :) Nicméně obě lze definovat na základě rytmu jako hodně uvolněné disco s příměsí lounge a surf music.

Protože v další skladbě Svensk Sås se zřejmě ocitáme ve slíbeném Acapulcu, s koktejlem v ruce a na snehobílé pláži si vychutnáváte přísun vitamínu D ve slunečních paprscích. Skladba je protkána neskutečně hravou a chytlavou bosanovou, která vám rozproudí krev v žilách. Nepředstavujte si ale nějaké klasické latino, ale jihoamerické rytmy zabalené do nezaměnitelného synťákového zvuku, který fakt bere dech svojí lehkostí a samozřejmostí. A vy si jen na pláži již s novým koktejlem pobrukujete Paaaa, padapapadapadaaaa padapadapadapadaaaa daadaadaaaa. No a pak nasednete do tryskáče a za zvuku rozjetého Strandbar letíte kamsi na vlnách halucinogenního diska. Jednoduchý melodický motiv piana tomu dává potřebnou šťávu a masovou chytlavost a hit je na světě. Holt v jednoduchosti je síla. Navazuje na ni již zmíněná excelentní projížďka ve starý dobrý káře Delorean s dynamitem u zadku :) (také jste si vzpoměli na ikonickou Delorean z Návratu do budoucnosti? Kdo v té době nechtel mít tak dokonalé auto...). S coververzí písně Roberta Palmera Johny and Marry Todd Terje přibržďuje, abyste si mohli vychutnat příjemný hlas Bryana Ferryho z Roxy Music.

Todd zjevně miluje jazz-fusion a tak podobně jako ve Svensk Sås i Alfonso Muskedunder je toho zářným příkladem. O příjemné vlnobití v břiše se postará sedmi čtvrtinový rytmus spolu s našlápnutým piane a beaty z tanečního nebe. Vokály beze zpěvu jen s "tadada" a "paaa pa paaa" vás hodí kamsi do minulosti, přesto cítíte jak svěže a moderně to celé zní. A vy chcete víc! Startuje Swing Star Part 1, vy zas nastartujete svou káru, protože s tím se po silnicích jezdí daleko veseleji. To samé platí o Oh Joy a vlastně i pro celé album. V autě to svádí trochu šlápnout na plyn, z toho jakou to předává dobrou náladu, tak bacha ;). Oh Joy je zas skladba s rovným jednoduchým beatem s ale gradující chytlavou atmosférou, kde opět nechybí zklidňující prvek piana a výborného synťáku, který je nositelem jednoduchého melodického motivu. Závěrečný Inspector Norse (i když mě až tak moc nebere jako zbytek alba) už je jen vyvrcholením tohoto bezvadného a bezstarostného alba dokonale pasující k probíhajícímu létu.
Co se Toddovi musí nechat je, že jeho zvuk je na dance scéně nezaměnitelný. Asi jako si nespletete Daft Punk s nikým jiným, tak ani Todda nezaměníte s nikým jiným.

01 | Intro (It's Album Time) | 1:40 || 02 | Leisure Suit Preben | 4:20 || 03 | Preben Goes To Acapulcov | 4:35 || 04 | Svensk Sås | 2:43 || 05 | Strandbar | 4:28 || 06 | Delorean Dynamite | 6:45 || 07 | Johnny And Mary (feat. Bryan Ferry) | 6:32 || 08 | Alfonso Muskedunder | 3:25 || 09 | Swing Star Part 1 | 4:18 || 10 | Swing Star Part 2 | 6:17 || 11 | Oh Joy | 7:09 || 12 | Inspector Norse | 6:59 |

Datum vydání: 8. duben 2014
Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace > spotify

pátek 11. července 2014

Sisyphus | Sisyphus (recenze) | dříve s/s/s - vedlejšák Sufjana Stevense, Son Luxe a Serengetiho

Pokud stále na obzoru vyhlížíte kouřové signály následovníka The Age of Adz, tedy posledního alba Sufjana Stevense z října roku 2010, tak si ještě nějaký ten měsíc/rok počkáte. Mezitím Sufjan stačil rozjet vedlejšák s/s/s s kámošema rapperem Serengetim a producentem Son Luxem, který se letos inkarnoval do nové podoby pod jménem Sisyphus. Už na předchozím EP Beak & Claw (2012) ještě pod akronymem s/s/s se jejich spolupráce teprve formovala a myslím si, že teprve na LP Sisyphus našli cestu, jak spojit své různorodé hudební kořeny a styly do výsledku, který nebude rozpačitý, ale naopak vyniknou silné stránky svých tvůrců. Přesto fandové Sufjanova období před The Age of Adz budou stále zklamáni, protože jeho tehdejší rozmáchlý barokní folk-pop se neopakuje a je otázka, jestli někdy v budoucnu naváže na své klenoty jako Illinois, Seven Swans a Greetings from Michigan.
Ale zpět k Sisyfovi. Jak je známo z řeckých bájí a legend, Sisyfos byl za své činy a svou chytrost či spíše prohnanost potrestán soudem Mrtvých k tlačení obrovského balvanu nahoru na horu, to se mu ale nikdy nepovede, protože vždy před vrcholem mu vyklouzne a spadne dolu a Sisyfos je tak odsouzen k dalšímu a dalšímu pokusu. Odtud pojem "sisyfofská práce" značící nesmyslnou, otupující a bezvýchodnou práci, ze které nikdy nemůže být užitek. To ale naštěstí neplatí pro dílo trojice "s/s/s", jejich práce totiž došla svého vrcholu a zůstala tam, což je pro nás jako posluchače jen dobře. Všem bych doporučil poslech od začátku do konce, protože se jedná o kompaktní dílo, které vynikne ve své rozmanitosti na celé své ploše. Pokud ale preferujete jen některé tvůrce, třeba Sufjana, ale už nemusíte rap Serengetiho, tak by se skladby daly rozřadit asi takto:

Sufjan & Serengeti > Calm It Down, Rhythm Of Devotion, Lion's Share, Dishes In The Sink
Serengeti > Booty Call, Flying Ace, My Oh My (obsahuje užasné téměř "Illinoiské" přechody), Alcohol
Sufjan > Take Me, I Won't Be Afraid, Hardly Hanging On (ačkoliv je založena na zopakovaném Sufjanově verši z Dishes In The Sink)

A když už jsem nakousl pojem opakování, tak si pozorné ucho všimne kaskádovitého samplu z nádherné skladby Unravel od Björk z přelomového alba Homogenic. To zazní v I Won't Be Afraid, pomalé ospalým beatem podbarvené skladbě, která spolu s Take Me se dá označit za čistou práci Sufjana. Ale z doby posledního alba The Age of Adz.

Pokud ale neznáte Sufjana, ani Serengetiho či Son Luxe a měl bych celou desku nějak shrnout a popsat, tak asi jako když se tři kámoši sejdou a chtějí se bavit a přitom natočí desku, která je z větší části elektro-hip-hopová deska s folkovými a experimentálními výhybkami, přes které se řítí několik vlaků najednou, a k tomu ještě nad nimi letí groovy pop letadlo s příjemnými melancholickými melodiemi. Klasik by řekl "Jak si pejsek s kočičkou dělali dort" :) A přitom výsledek je docela chutný, místy výborný. Tak tyhle tři chlapíky zkuste nebo nechte být ;)

PS > dopsáno (konečně!) asi po více jak dvou měsících, kdy mi do života vstoupila dcera Terezka narozená na mé narozeniny 5.5. :-)

Linky > bandcamp > facebook > twitter

čtvrtek 3. dubna 2014

Janelle Monáe | Heroes (stream)

Tak jako skoro každý, je i Janelle Monáe obrovský fanoušek Davida Bowieho. Proto nepřekvapí, že když byla oslovena Pepsi na reklamní spot, tak si vybrala slavnou píseň Heroes. Její coververze zachovává Bowieho sílu melodie a k tomu přidává svůj pohled a svůj styl, který skladbě kupodivu velmi sluší. Pokud je takový cover dělaný s úctou a láskou, tak to může dopadnout v rukou talentovaných výborně. Sama Janelle říká, že se snažila zachovat vše, co na originálu miluje a zbytek už byl jen na její představivosti.
Po výborné loňské desce The Electric Lady rozhodně dávám znovu oba palce nahoru a Vy už to doufám posloucháte. :)

Linky > web > facebook > twitter > soundcloud > spotify

úterý 1. dubna 2014

First Aid Kit | My Silver Lining (stream) + Nové album Stay Gold v červnu!

Švédské sesterské folkové duo First Aid Kit oznámilo vydání nové desky Stay Gold na 2. červen u Columbia Records. Pokusí se tak navázat na svůj debut z roku 2012 Lion's Roar, které zaznamenalo velký úspěch jak u posluchaču tak i u kritiky. Album produkoval Mike Mogis, který spolupracuje s Bright Eyes a též se podílel jako producent na debutu Lion's Roar. Na novince zazní Omaha Symphony Orchestra a o aranže se postará skladatel Nate Walcott (Bright Eyes, Broken Bells, Rilo Kiley).
Naštěstí nám sestry Johanna a Klara Söderberg umožní zkrátit čekání na novou desku do června poslechem čestvého singlu My Silver Lining. Jak se dalo předpokládat tak jde o krásnou, náladou takřka optimistickou, přesto v textech hloubavou folk-country písničku, která pokračuje v započaté linii debutu. Vyznávají se ze svých obav, pocitů viny a pochybnostech o sobě samých, přesto v závěru nachází trochu světla a optimismu. "I've woken up in a hotel room, my worries as big as the moon |
Having no idea who or what or where I am | Something good comes with the bad | A song's never just sad | There's hope, there's a silver lining" Tomu pomáhají táhlé smyčce v pozadí a především jakoby koňmi poháněné kytary se zvonivým zpěvem sester. Celé to znamená jediné, že nová skladba My Silver Lining je vážně dobrá a pravděpodobně v příštích týdnech a měsících bude nejen u mě ve vysoké rotaci. Holky zkrátka umí :) A můžeme jen doufat, že k tomuto singlu časem přihodí i další podobně příjemnou skladbu.
PS: trailer na novou desku Stay Gold naleznete níže.

I don't want to wait anymore I'm tired of looking for answers
Take me some place where there's music and there's laughter
I don't know if I'm scared of dying but I'm scared of living too fast, too slow
Regret, remorse, hold on, oh no I've got to go
There’s no starting over, no new beginnings, time races on
And you've just gotta keep on keeping on
Gotta keep on going, looking straight out on the road
Can't worry 'bout what's behind you or what's coming for you further up the road
I try not to hold on to what is gone, I try to do right what is wrong
I try to keep on keeping on
Yeah I just keep on keeping on

I hear a voice calling
Calling out for me
These shackles I've made in an attempt to be free
Be it for reason, be it for love
I won't take the easy road

I've woken up in a hotel room, my worries as big as the moon
Having no idea who or what or where I am
Something good comes with the bad
A song's never just sad
There's hope, there's a silver lining
Show me my silver lining
Show me my silver lining

I hear a voice calling
Calling out for me
These shackles I've made in an attempt to be free
Be it for reason, be it for love
I won't take the easy road

I won't take the easy road
The easy road, the easy road

Show me my silver lining, I try to keep on keeping on
Show me my silver lining, I try to keep on keeping on
Show me my silver lining, I try to keep on keeping on
Show me my silver lining, I try to keep on keeping on

First Aid Kit, Stay Gold:
01 | My Silver Lining
02 | Master Pretender
03 | Stay Gold
04 | Cedar Lane
05 | Shattered & Hollow
06 | The Bell
07 | Waitress Song
08 | Fleeting One
09 | Heaven Knows
10 | A Long Time Ago

Linky > web > facebook > twitter > soundcloud > spotify

pondělí 31. března 2014

S. Carey | Range of Light (recenze + full album stream)

Sean Carey, člen bubeník a backvokalista indie-folk kapely Bon Iver, který na sólové dráze si říká zkráceně S. Carey, prokazuje na svém druhém albu Range of Light svůj prokazatelný talent. Album vychází 1. dubna u Jagjaguwar, ale nebojte se není to apríl, naštěstí na stránkách The New York Times zveřejnili stream celého alba, takže si jej můžete i zde na blogu v klidu zadarmo poslechnout již dnes.

Celé v převážně poklidném tempu plynoucí album nadnáší citlivý zpěv Seana Careyho a vlastně komplet deska se nese v náladě z ranního oparu právě probudivšího ospalého dne, jež dotváří za zvuku mnoha akustických nástrojů, perkusí a jemné elektroniky. Oproti svému debutu All We Grow (2010) je deska Range of Light mnohem více otevřená a bohatší ve svých aranží. Nechybí ani hostující Justin Vernon z Bon Iver ve skladbě Crow The Pines, která představuje jeden z vrcholů alba. Působivé vlnobití houslí a perkusí, ať již zde naprogramovaných či živých, vytváří s hlasy Seana Careyho a Justina Vernona opravdový hudební požitek. V následující Fire-Scene připomene intermezzo na akustickou kytaru, která se vine jako červená nit celou skladbou, ztišený hlas Seana Beama z Iron And Wine i emotivnost Sufjana Stevense. Moc se mi líbí, jak zpívá refrém "On an on | All I want is honesty". Ke konci ale převezme hlavní slovo zvuk klavíru, který dominuje i v dalších skladbách u něco málo přes minutu dlouhé Radiant i následující čtyřminutové pozvolna gradující Alpenglow. Celkově S. Carey staví více na atmosféře a emocích plynoucích z jeho hudby a hlasu než na propracované struktuře melodií, to ale není nutně výtka, zvlášť když to funguje. Range of Light je u mě příklad, že to funguje dobře.

Závěrečná skoro až sakrální skladba Neverending Fountain díky použitým sborům proudí skrze uklidňující harfu k posluchači, který s maršem perkusí na úplném konci je již rozhodnut, že toto výtečné album si poslechne nejen jednou a mačká tlačítko Play na svém ovladači a rozezní se skvělá skladba Glass/Film.

A pro doplnění přidávám i skaldbu In The Dirt z debutu All We Grow

Linky > web > facebook > twitter > soundcloud > spotify