středa 19. prosince 2012

How To Destroy Angels - An Omen EP (recenze + full stream)



How to Destroy Angels se připomněli v listopadu s novým EP s názvem An Omen. Obsahuje šest skladeb, které zní jako soundtrack k nějakému post-apokalyptickému existencialisticky laděnému filmu, neboť hudba HTDA je laděna do temných tónů, jak už je u Trenta Reznora zvykem, s melodiemi nakládá velmi úsporně či někdy dokonce se nosné melodie ani nedočkáme, jako v zasněné The Sleep of Reason Produces Monsters, v které jako bychom se propadali za zvuků elektronického tikotu do stále hlubších alfa vln, kde na nás již číhají ve snech naše niterná monstra.
Jindy si dovolí, jako v úvodní Keep It Toghether, nám dát lekci v elektro-industriálním minimalismu, který ale vyšperkovává hlas Reznorovi manželky zpěvačky se sametovým hlasem Mariqueen Madig, v tomto případě spíše šeptajícím, text o pochybnostech a obavách. Korunu tomu nasazuje videoklip, kde na začátku ruce pustí pásek se skladbou a celou dobu vidíme jen, jak se oba kotouče odvíjejí pásku z jednoho na druhý. Přišlo mi to jako takové, s nadsázkou řečeno, pomrkávání po Sleep Andyho Warhola. Ten je ale bez hudby. Možná s hudbou od HTDA by byl o mnoho snesitelnější a zábavnější ;)
Nejednou si samozřejmě během poslechu tohoto EP vzpomenete na tvorbu Nine Inch Nails, neboť rukopis Trenta Reznora se nadá popřít, nicméně nejvíce je NIN slyšet ve skladbě The Loops Closes. Hned zkraje nastoupí rozostřený, řezavý synťák velmi typický pro album Year Zero od NIN. Bez ohledu na to se ale jedná o výbornou groovy skladbu zakončená zacykleným zpěvem "the beginning is the end / keeps comming around again". Stejně tak i vliv dalších členů Atticuse Rosse a Roba Sheridana je vícenež patrný. Mnohé smyčky a mikrobeaty nechají vzpomenout na soundtrack The Social Network jako například nejen v tracku On The Wing.
Druhý klip v pořadí ke skladbě Ice Age natočil známý režisér John Hillcoat (např. filmy The Prepositiom, The Road, či přicházející do našich kin Lawless). Pracoval na videoklipech pro kapely Nick Cave & the Bad Seeds, Einstürzende Neubauten, Siouxsie & Banshees či Atari Teen Riot a mnoho dalších. Sevřená atmosféra klipu, odehrávající se v dřevěné chatě, v které členové HTDA na živo hrají a Mariqueen, dívaje se stále z okna, procítěně zpívá. Právě ono okno kterým se kamera neustále dívá směrem dovnitř a na Mariqueen, dodává stísněný pocit. Pomáhá tomu ovšem i bezchybný hudební doprovod, který používá minimum elektroniky a veškeré disharmonie typické pro HTDA jsou zde vybrnkávány na všemožné akustické nástroje. V průběhu trvání 7 minut dlouhé skladby postupně atmosféra houstne a obraz se deformuje. Nakonec se podíváme i z onoho okna...
Nezbývá mi než vám doporučit toto velmi povedené EP k poslechu (viz stream EP nýže) a taktéž i předchozí debutovou eponymní desku How To Destroy Angels.

Tracklist An Omen >
01| Keep It Together
02| Ice Age
03| On The Wing
04| The Sleep Of Reason Produces Monsters
05| The Loop Closes
06| Speaking In Tongues









linky official web > facebook twitter soundcloud myspace

pondělí 17. prosince 2012

Alt-J (∆) - An Awesome Wave (recenze)

V květnu tohoto roku se na britské hudební scéně objevila kapela, která má už díky svému debutu An Awesome Wave našlápnuto stát se stálicí výrazně čnící z moře zaměnitelných indie rockových kapel současnosti. Máme mnoho příkladů z hudební minulosti, vzpomeňme na Radiohead, White Stripes či Fleet Foxes, které se díky své kvalitě prosadily a postupně staly slavnými a významnými. Věřím pevně, že i podobný osud spočine na talentu kapely Alt-J (∆), který je jednoznačný nejen díky své originalitě, ale i nezaměnitelnému zpěvu frontmana Joe Newmana.





















Gwill Sainsbury (kytara/baskytara), Joe Newman (kytara/vokály), Gus Unger-Hamilton (klávesy) a Thom Green (bubny) se potkali při studijích na Leeds University, kde v roce 2007 založili kapelu Alt-J. Po absolvování studia se přesunuli do Oxfordu, kde nahráli tento rok svou prvotinu. Říkáte si, co vlastně Alt-J znamená? Proč si dali takový nepříliš obvyklý název? Jde o klávesovou zkratku na počítačích Mac, která vytvoří znak pro řecké písmeno delta ∆ (narazil jsem ale i na komentář, že to nefunguje. Nemá někdo z vás Mac? ;)). Tento symbol má ale pro kapelu hlubší význam. I abstraktní přebal alba v sobě skrývá deltu. Deltu řeky, řečiště snímané z výšky. Jak basista Gwil Sainsbury dodává "V matematických rovnicích znamená diferenci, odchylku tedy změnu." A pro kapelu bylo založení kapely a vydání debutového alba onen příznačný bod zlomu, kdy se vše změnilo. Dalším významným zlomem v jejich kariéře je jistě i nedávné získání prestižního ocenění Mercury Prize.

Na Alt-J se mi líbí a obdivuji jejich nenápadnou živelnost, hravost s jakou dokáží pracovat se svými hlasy, proměnlivé rytmy, které vás vždy rozhýbají a především s jakou lehkostí podávají skvělé melodie s promyšlenou strukturou. Velkou předností je hlas Joe Newmana, na který jsem si musel chvilku zvykat. O to větší ale mám teď potěšení z jeho poslechu. Mísí se v něm jak už zmíněná hravá intonace, tak i zřetelně slyšitelná ironie a nadhled, který do zpěvu vkládá. Drzost, nápaditost i lehkou teatrálnost najdete v jeho někdy až zajíkavém projevu, který je nejen díky své barvě lehce zapamatovatelný.
Kdybych vám chtěl přiblížit, jaký styl hudby Alt-J hrají, tak by se mi to asi nepovedlo, neboť Alt-J kombinují a vypůjčují si z mnoha stylů,  přesto výsledný zvuk zní originálně,a nejen díky práci s vokály.

Intro je perfektní začátek alba, neboť jeho pozvolná vrstevnatá struktura je velmi elegantní a ukazuje nám, co přijde dále. Naznačuje, že pro Alt-J jsou veškeré žánrové škatulky krátké. Skladba začíná pouze s jemnými tóny piana, které črtá melodii, aby se po chvíli přidali zvonivé kytary s bicími a v druhé minutě se přidal i zpěv za výrazné podpory hučící basové kytary.

Následuje Interlude 1, kde se představí zpěvem a capella, který má své kouzlo, neboť jejich opakování slov ve větách působí jak efektně, tak funkčně a navíc mě to baví poslouchat. V průběhu alba zazní ještě Interlude 2 a 3. První z meziher tvoří ztišený klidný kytarový motiv na pozadí se zvuky projíždějících aut. Druhý je podobnně tichý, jen ale s pianem a krásnou vokalízou na začátku. To vše s délkou kolem jedné minuty.

Třetí Tessellate, která navazuje na Interlude 1, skládá mozaiku (koukněte co znamená v matematice //tesselate//) z úsečného piána, úderného rytmu, zašmodrchaných perkusí, kytar malující melodii k úžasnému hlasovému projevu Joe Newmana. Ve videoklipu k Tesselate zcela jasně najdete historickou referencí. V tomto případě byla inspirací freska italského renesančního umělce Rafaela Aténská škola (Scuola di Atene), který má zobrazovat fiktivní setkání řeckých filozofů jako např. Platóna či Aristotela. V videoklipu je to ale podáno v moderní formě živého obrazu s občasným zazoomováním na konkrétní postavy.

Jeden z vrcholů alba přichází ve skladbě Breezeblocks. Tento temný a provokativní love song utkává zlověstný obraz. To se i odráží v zobrazení videoklipu, kde sledujeme hrozivý zločin jdoucí pozpátku k překvapivé pointě. Výborný klip. Stejně tak i samotná píseň je brilantní důkaz, jak Alt-J ovládají schopnost utváření drobnokresby jak v hudební složce, tak i výborných textech s důraznou tečkou na konci jako v závěru po "Please don’t go, please don’t go, I love you so, I love you so, Please break my heart, ah ha!" následuje v dramatickém crescendu přes sebe současně mumlající v pozadí "I love you so" a "I’ll eat you whole" v poutavě jemné schizofrenní harmonii.

Je příjemné sledovat, jak kapela pracuje s rytmem v písni Something Good, jak střídmě zde využijí jakoby zvlněného piana, které spolu s backvokály a zadrháhajícími beaty zásadně okořeňují tuto skladbu. Význam písně shrnuli Alt-J na soundcloud.com: "Something Good je píseň dokumentující smrt toreadora.
Tato děsivá událost představuje analogii pro pomalé uzdravování ze zlomeného srdce zkrz zábavnou kratochvíli. Smrt toreadora tak představuje konec zamilovanosti." Korida a smrt toreadora je i objektem působivého videoklipu.

Celá deska An Awesome Wave je protkaná spousty literárních i filmových odkazů. Text Fitzpleasure je téměř nerozluštitelný, nicméně pár vodítel tu je. Úvodní chorál s afro rytmem, zpívající "Tralala", který se vzápětí zvrtne s hutným dubstepovým spodkem a dalšími elekro zvuky a tikáním do pekelné jízdy, je odkazem na drsnou povídku s rozverným názvem Tralala z kontroverzní knihy Poslední odbočka na Brooklyn od Huberta Selbyho. Mimochodem, videoklip je jeden z nejznepokojivějších tohoto roku.

"Tralala, in your snatch fits pleasure, broom-shaped pleasure,
Deep greedy and Googling every corner."

Jinak rozdílné skladby jako Fitzpleasure a Bloodflood mají společný okamžik, kde se struktura písně plynule překlopí do stádia, kdy již je píseň plně rozbalená, prokleslená a Alt-J už jen gradují skladbu do vždy skvělého finále. V případě Bloodflood, z které pochází název alba, je to v poslední minutě, kdy se jako stuha vinou slova odsekávána ve svižném rytmu:

"Flood flood flood of blood blood blood to the heart heart heart".

Název skladby Matilda zase odkazuje k hlavní postavě francouzkého filmu Leon, kde ji hrála tehdy třináctiletá Natalie Portman. Samozřejmě i celý text zrcadlí jednotlivé aspekty děje, které, kdo znají film, jistě pochopí. Podobně i skladba Taro, která jako závěrečná sladká tečka ukončuje toto perfektní album, obsahuje reference prozměnu časem zpět do historie. Tentokrát se jedná o milostný a zároveň i tragický příběh slavných válečných fotografů, Gerdy Taro a Robert Capa z 40. a 50. let, kdy Robert Capa přišel ve válce o Indočínu, díky nášlapné mině, o nohu:

"Doors open like arms my love, Painless with a great closeness
To Capa, to Capa Capa dark after nothing, re-united with his leg and with you, Taro."


Co mě od prvního poslechu této skladby úplně dostalo, je spojující panjabi motiv, který vás snadno vesele ukolébá (ale neuspí, naopak!), a vám po skončení zůstane úsměv na tváři. Garantuji vám, že si ji budete chtít poslouchat stále dokola. Aspoň já mám takový "záchvat" pravidelně při každém poslechu :))

Nezbývá než shrnout tuto recenzi dvěma slovy, An Awesome Wave je pro mě Album roku! Opravdu věřím, že druhé album Alt-J až vyjde, jen potvrdí má slova ze začátku o tom, že tu máme kapelu formátu již zavedených velkých jmen, které ať vydají cokoliv, jedná se vždy o událost. Moc se těším.









Alt-J - Something Good [Official Video] from Infectious Music on Vimeo.


Tracklist An Awesome Wave

01 | Intro | 2:37 | 02 | Interlude I | 1:12 | 03 | Tessellate | 3:02 | 04 | Breezeblocks | 3:47 | 05 | Interlude II | 1:17 | 06 | Something Good | 3:38 | 07 | Dissolve Me | 3:59 | 08 | Matilda | 3:48 | 09 | Ms | 3:59 | 10 | Fitzpleasure | 3:39 | 11 | Interlude III | 0:53 | 12 | Bloodflood | 4:09 | 13 | Taro | 5:15 | 14 | Hand-made | 2:37 |

linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace

pátek 14. prosince 2012

Nejlepší klipy | Johnny Cash - Hurt | 2002

Píseň Hurt původně pochází z alba The Downward Spiral skupiny Nine Inch Nails z roku 1994. Skladbu napsal frontman NIN Trent Reznor, v poslední době známý díky Oscarem ověnčeným soundtrackem pro film The Social Network či z vedlejšího projektu How to Destroy Angels.

Za cover verzí Hurt od Johnnyho Cashe stojí producent Rick Rubin (Red Hot Chilli Peppers, System of a Down). Pro American Recordings byla vydána do roku 2010 šest alb z řady American (I-VI), z toho již poslední dvě posmrtně. Hurt se objevila na American IV: The Man Comes Around v listopadu roku 2002. Johnny Cash zemřel po těžké nemoci 12 září 2003, čtyři měsíců po smrti své ženy June.




Když byl Trent Reznor požádán, zda-li by Johnny Cash mohl udělat cover jeho písně, Reznor řekl, že byl "polichocen" ale obával se, že "ten nápad zněl trochu vypočítavě a dělaný na efekt". Jakmile ale uviděl videoklip verze Johnnyho Cashe, stal se jeho fanouškem.

"Otevřel jsem video, a wow... vehnalo mi to slzy do očí, to ticho potom, měl jsem husí kůži... Wow. Cítil jsem se jako když jsem právě ztratil přítelkyni, protože ta píseň už nebyla má... Donutilo mě to přemýšlet, jakou má hudba jako médium a umění sílu. Ve své ložnici jsem napsal nějaká slova a hudbu o tom, jak zůstat normální, o bezútěšnosti a zoufalství ve kterém jsem byl, totálně izolovaný a sám. [Nějakým způsobem] ta skladba skončila reinterpretována hudební legendou z radikálně odlišné doby a žánru a stále si udržela upřímnost a smysl - odlišný, ale v každém kousku okamžiku ryzí. "

Videoklip režírovaný Romanem Romanek získal v roce 2004 Grammy Award a NME jej vyhlásila ve své anketě jako nejlepší videoklip všech dob.


I hurt myself today,
To see if I still feel,
I focus on the pain,
The only thing that's real,

The needle tears a hole,

The old familiar sting,
Try to kill it all away,
But I remember everything,

[Chorus]

What have I become,
My sweetest friend,
Everyone I know,
Goes away in the end,

And you could have it all,

My empire of dirt,
I will let you down,
I will make you hurt,

I wear this crown of thorns,

Upon my liars chair,
Full of broken thoughts,
I cannot repair,

Beneath the stains of time,

The feelings disappear,
You are someone else,
I am still right here,

[Chorus]

And you could have it all,

My empire of dirt,
I will let you down,
I will make you hurt,

If I could start again,

A million miles away,
I will keep myself,
I would find a way

čtvrtek 13. prosince 2012

Canon Blue - Halcycon EP (recenze + download)

Canon Blue aka Daniel James nahrál v roce 2007 Halcycon EP, jako svoji druhou nahrávku po rok starém povedeném debutu Colonists. Vydal ji pod hlavičkou dánského labelu Rumraket. který založili členové kapely Efterklang. Překvapením ale může být, pokud jste čekali severskou kapelu, protože Canon Blue je vlastně projekt původem z Nashvillu.
Samotné EP začíná velmi příjemnou směsí ambientních ploch, elektronických zvuků, které vás zavanou do vod ne nepodobných Múm či Sigur Rós. Zanedlouho ale převezme otěže povedená popové melodie skladby Halcyon za stěžejní podpory rytmického piana.
Určitě vás nadchne druhá skladba excelentní křehká Ennui, která vás dostane svou lehkostí a svěžestí. Celá skladba se nese v synkopickém rytmu bycích, za zvuku cella s repetetivní kytarou, v záveru finišující v cvrkotu zvuků a všemožného elektronického tikání. Není od věci zde uvést, že se na ní podílel svým masteringem Mads Brauer z Efterklang.
Předposlední Avatar Furr je asi od začátku do konce nejpřímější skladba s indie zvukem a rovným rytmem. Za pěknými vokály i backvokály je zde, jako i na celém EP, zodpovědný samozřejmě samotný Daniel James.
Poslední Kingfisher Sweet, je postavená jako filmová báseň se smyčci povídající si s pianem, jež v závěru spojí ve sborové vokalíze 'nanana'. Náladou připomene různé post-rockové kapely jen s rozdílem, že zde nenajdete mohutnou gradaci ve formě kytarových stěn v závěru. Až do konce se stále drží snové atmosféry a vy po závěru poslední noty nelitujete těch 17 minut, neboť víte, že opravdu stály za to a že si je rádi zopakujete.

Halcyon EP si můžete oficiálně stáhnout zdarma zde (kvalita 192k mp3), neboť pánové z labelu Rumraket uvolnili nahrávku volně ke stažení. Pokud byste chtěli vyšší kvalitu mp3, tak byste si museli již připlatit. Myslím, že je to velmi férová nabídka.

linky > official web > facebook > twitter > myspace > soundcloud

středa 12. prosince 2012

Sigur Rós zahrají na Colours of Ostrava!

Krasosmutnění islandských post-rockových bardů ze Sigur Rós si budeme moci poslechnout příští rok v rámci koncertu na Colours of Ostrava! To je vážně skvělá zpráva nejen pro příznivce Vítězné růže (přesně to znamená v překladu Sigur Rós), ale i pro ostatní milovníky kvalitní muziky, která v jejich podání dokáže být melancholicky zasněná, téměř neslyšná, ale i postupně sílící a gradující, poháněná silnými islandskými gejzíry, sršící energií a bouřící v mohutné nekonečné gradaci, jakou umí ve své muzice, a na živo obzvlášť, prodat Sigur Rós jako nikdo :) Jsem zvědavý, s jakými kapelami přijde team okolo Colours příště. Rozhodně se máme nač těšit, to je jisté. Více se dozvíte na stránkách Colours.

Čtyřdenní vstupenku pořídíte za 1.390 Kč v limitované edici 5.000 ks nebo do 31. ledna 2013. Pak již bude dražší. Předprodej zde. (zdroj | colours.cz)

linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace > youtube

úterý 11. prosince 2012

Kavinsky - ProtoVision (official video)

Vincent Belorgay známý spíše pod jménem Kavinsky právě vydal ochutnávku (čti singl) ze svého dlouho očekávaného alba (spíše opět EP) Outrun jménem ProtoVision. K němu natočil spolu s režisérem Marcusem Herringem videoklip zasazený do automobilové honičky (rudé Ferrari vs policejní Mustang, obě auta ročníky tak cca 1987 :)) v potemnělých uličkách nejmenovaného velkoměsta.
Kavinsky se dostal do širšího podvědomí především náladotvorným retro elektrem díky filmu Drive z roku 2010, kde zazněla jeho skladba Nightcall. Zasněná, popem načichlá, příjemná a pomalým rytmem poháněná skladba, okořeněná krásným vokálem, to je Nightcall. Oproti tomu ProtoVision je s výraznou hučící zkreslenou syntezátorovou basovou linkou a kvílející "kytarou" výrazně jinde. Znepokojivá a tepající atmosféra, plně korespondující s videoklipem. Outrun má vyjít zkraje roku 2013.




pondělí 10. prosince 2012

M83 - Wait (official video) aneb završení trilogie

Nebudu zastírat své nadšení z tohoto videoklipu, a to nejen že Wait mám z loňského dvojalba "Hurry Up, We're Dreaming" asi nejraději, ale je to i skvostný kus filmařiny s krásnou citací a poctou filmu 2001: Vesmírná odysea. Navíc se jedná o závěrečnou epizodu trilogie videoklipů od režisérského dua Fleur & Manu. První část byla video ke skladbě Midnight City a druhá k Reunion (klipy naleznete zde).
Za francouzkou kapelou M83 stojí Anthony Gonzalez, který jak se sám několikrát vyjádřil, bere jako své největší inspirační zdroje pro svou muziku především sny a pak filmy. Při skládání si často svou hudbu představuje ve filmových obrazech. Stejně tak i celé dvojalbum je zamýšleno, jako pomyslný soundtrack k filmu, který ale bohužel neexistuje. Proto asi vznikla tato velmi povedená video trilogie, která obohacuje album o další rozměr.

Filmová pritažlivost dovedla Anthony Gonzaleze až ke spolupráci na soundtracku k připravovanému filmu Josepha Kosinskiho (Tron: Legacy) s názvem Oblivion (Nevědomí). Hlavní roli se ujal Tom Cruise a bude se jednat, stejně jako u Trona, o naleštěnou designovou sci-fi laskominu, na pozadí post-apokaliptického příběhu (více zde). Trailer k filmu můžete zhlédnout tady (jen upozorňuji, že autoři traileru prozrazují trochu více z děje, než by museli).




Send your dreams
Where nobody hides
Give your tears
To the tide
No Time
No Time
There's no end
There is no goodbye
Disappear
With the night
No Time
No Time


Linkyofficial web > facebook > twitter

pátek 7. prosince 2012

Stahujte povedené Poliça remixy (download)

Kapela Poliça z Minneapolis vydala tento rok svůj debut Give Up The Ghost (recenze), což byla taková velmi povedená auto-tune óda na funk, R&B a '80s electro.
Nyní uvolnili k volnému stažení remixy dvou skladeb (Dark Star a Wandering Star) z tohoto alba, které se více či méně povedli. Posoudit můžete sami. Stačí jen zadat svůj email a přijde vám link na stažení. Všechny 4 remixy jsou povedené, nicméně jak už to s remixy bývá, originál je často mnohem lepší. Takže pokud jste ještě neslyšely Give Up The Ghost, tak to velmi rychle napravte. Aspoň pro mě je to jedna z nejlepších desek roku. Určitě ale největší překvapení tohoto roku.

01| Dark Star | Royal Scams Remix
02| Dark Star | Bryan Gerrard Remix
03| Wandering Star | The One AM Radio Remix

04| Wandering Star | Tropics Remix



linky > oficial web > facebook > twitter > soundcloud

čtvrtek 6. prosince 2012

Legenda jazzu Dave Brubeck zemřel

Včera den před svými 92. narozeninami zemřela ikona světového jazzu Dave Brubeck. Příčinou smrti bylo selhání srdce. Dave Brubecka znal celý nejen jazzový svět, neboť díky legendárnímu albu Time Out se zapsal v roce 1959 i do duší posluchačů, kteří nikdy jazzu neholdovali. Bylo to díky na svou dobu "cool" soundu západního pobřeží USA, do té doby použitím nezvyklých rytmů a především chytlavými melodiemi, které zpřístupnily svět jazzu širokému obecenstvu. Dave Brubeck díky tomuto albu dokázal, že jazz může být "populární" a přesto zůstat vysoce uměleckou formou hudby. To dokazuje i Brubeckův nejslavnější singl pocházející z alba Time Out: Take Five, který napsal jeho altsaxofonista Paul Desmond. V této skladbě jako první prolomil do té doby v jazzu standardní 4/4 takt. Tím se použitý 5/4 takt stal velmi oblíbeným a následovaným. Singlu Take Five se prodalo více než milion kusů a stal se nejznámější jeho skladbou vůbec a Time Out se zanedlouho stalo platinové. Další skladby jako Blue Rondo à la Turk nebo Pick Up Sticks jsou dnes již považovány za jazzové standardy.



Přikládám několik skladeb ze záznamu živého vystoupení Dave Brubeck kvarteta z roku 1966 v Belgii ve složení

Dave Brubeck - piano
Paul Desmond - alt saxofon
Eugene Wright - basa
Joe Morello - bubny

A jako specialitku na závěr si dejte mashup Take Five s 15 Steps od Radiohead. Někdo to šikovně dal dohromady na základě stejného 5/4 rytmu. Tak si to určitě poslechněte, stojí to za to :)












A tady je ta slíbená chuťovka ;)



středa 5. prosince 2012

'Amok' Thoma Yorkea na obzoru (Atoms For Peace chystají LP)

Původně pouze koncertní superskupina složená z kámošů Thoma Yorkea (Flea, Nigel Godrich a bubeníci Joey Waronker a Mauro Refosco), ktérá objížděla v létě festivaly pod hlavičkou Atoms For Peace, se konečně dostala do stádia, kdy oznámili vydání debutového alba. Ve stejném složení ale už vydali v roce 2008 sólovou desku Thoma Yorkea The Eraser.
Jejich prvotina ponese název Amok a spatří světlo světa 26. února 2013 na XL Recordings.
Pokud nahlédnete na oficiální web kapely Atoms For Peace, naleznete zde animovaný audiovizuální teaser k jejich debutu.
Ti kteří tento "nový" projekt Thoma Yorkea s novým názvem, stejně jako já, zaznamenali až nyní, a nemohli jej slyšet naživo na některých z festivalů, přidávám záznam z koncertu ještě z dob alba The Eraser. No a samozřejmě nesmí chybět oficiální videoklip. Skladba má název Default, a jak už jsme u Thoma zvyklí, jedná se o elektronikou tepající záležitost s jeho nezaměnitelným vokálem. Černobílí minimalistický puzzle videoklip potěšil.




Amok:
01| Before Your Very Eyes
02| Default
03| Ingenue
04| Dropped
05| Unless
06| Stuck Together Pieces
07| Judge Jury and Executioner
08| Reverse Running
09| Amok





sobota 3. listopadu 2012

Nejlepší klipy | Peter Gabriel - Sledgehammer | 1986




Peter Gabriel a jeho revoluční videoklip ke skladbě Sledgehammer z pátého studiového alba So z roku 1986 se stal obrovským radiovým hitem a následně i vyhrál cenu MTV Top Music Video Award a také Best British Video za rok 1987. Na albu So chtěl Peter Gabriel, po předchozích více experimentálnějších albech, představit svou vlastní vizi popu. Sledgehammer je do dnešní doby jeho nejúspěšnější singl a též pro MTV je vůbec nejhranějším klipem její historie. Videoklip natočil Stephen R. Johnson, jež později natočil pro Petera Gabriela také klip k Big Time a Steam (obě ze So). Ve všech třech klipech bylo použito několik animačních technik, převážně ale stop motion. Zajímavostí je, že bezhlavá tančící kuřata v polovině videoklipu rozpohyboval Nick Park (proslavený později animáky Wallace a Gromita) z Aardman Animations.

PS > Shodou okolností 22. října vyšla remastrovaná verze alba So k 25. výročí desky. Lze si jej koupit i jako limitovaný boxset, kde najdene kromě původního alba So (nyní DNA So) i dosud nevydaný 2CD záznam Live in Athens 1987, DVD dokument So: Classic Album, 180g vinyl s remasterovaným albdm So, 12'' singl s dosud nevydanými nahrávkami Courage a Sagrada a alternativní verzí Don’t Give Up a dále šedesátistránkovou knihu.

Linky > official web > twitter > soundcloud

pátek 2. listopadu 2012

Alt-J (∆) vyhráli Mercury Prize!

Alt-J (∆) vyhráli Barclaycard Mercury Prize! Moc jsem jim to přál. An Awesome Wave je vážně skvělá deska. Můžete se brzy těšit na recenzi ;) Nominovaní byli tyto desky:

Alt-J - 'An Awesome Wave'
Ben Howard – 'Every Kingdom'
Django Django – 'Django Django'
Field Music – 'Plumb'
Jessie Ware – 'Devotion'
Lianne La Havas – 'Is Your Love Big Enough?'
Michael Kiwanuka – 'Home Again'
Plan B – 'iLL Manors'
Richard Hawley – 'Standing at the Sky's Edge'
Roller Trio – 'Roller Trio'
Sam Lee – 'Ground of its Own'
The Maccabees – 'Given to the Wild'


Minulý rok vyhrála Barclaycard Mercury Prize PJ Harvey za desku Let England Shake.





Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

čtvrtek 1. listopadu 2012

The National - Conversation 16 (Official Video)

Kristen Schaal (např. seriál Flight of the Conchords) jako znuděná prezidentka USA a John Slattery (ze seriálu Mad Men) jako zamilovaný a žárlící její bodyguard? Proč ne, je to nápadité, vtipné, funguje to, a lehce satirické vyznění klipu je v kontrastu ke smutnému textu písně.
Videoklip ke Conversation 16 je již třetí v pořadí z posledního velmi úspěšného alba High Violet. Režie i scénáře se ujal Scott Jacobson.




I think the kids are in trouble
Do not know what all the troubles are for
Give them ice for their fevers
You're the only thing I ever want anymore
Live on coffee and flowers
Try not to worry what the weather will be
I figured out what we're missing
I tell you miserable things after you are asleep

Now we'll leave the silver city 'cause all the silver girls
Gave us black dreams
Leave the silver city cause all the silver girls
Everything means everything

It's a Hollywood summer
You never believe the shitty thoughts I think
Meet our friends out for dinner
When I said what I said I didn't mean anything
We belong in a movie
Try to hold it together 'til our friends are gone
We should swim in a fountain
Do not want to disappoint anyone

Now we'll leave the silver city cause all the silver girls
Gave us black dreams
Leave the silver city to all the silver girls
Everything means everything

I was afraid, I'd eat your brains
I was afraid, I'd eat your brains
Cause I'm evil
Cause I'm evil

I'm a confident liar
Had my head in the oven so you'd know where I'll be
I'll try to be more romantic
I want to believe in everything you believe
But I was less than amazing
Do not know what all the troubles are for
Fall asleep in your branches
You're the only thing I ever want anymore

Now we'll leave the silver city cause all the silver girls
Gave us black dreams
Leave the silver city to all the silver girls
Everything means everything

I was afraid, I'd eat your brains
I was afraid, I'd eat your brains
Cause I'm evil
Cause I'm evil
Cause I'm evil

úterý 30. října 2012

Submotion Orchestra v pátek v Paláci Akropolis


Dubstep, jazz, soul, zpěv a filmová hudba? ... Ano, prosím!
A jde to dohromady? ... Ano, a jak!
Kde a kdy? ... Palác Akropolis v pátek 2. listopadu.

Takže neváhejte a vyražte na Submotion Orchestra, ostrovní hvězdy posledních tří let, kteří s lehkostí kombinují žánry a odzbrojují nejen své publikum, ale i kritiku. Určitě se dočkáme nejen skladeb z nové desky Fragments, ale z jejich debutu Finest Hour z minulého roku.
Submotion Orchestra je sedmičlenný ansámbl z Leedsu, který vede jazzový profesionál Tommy Evans, který v minulosti vystupoval s regaee a jazzovými kapelami, basák Chris 'Fatty' Hargreavs, milovník soulu a hip hopu, spolupracoval například s Andreyou Triana, bubeník Danny Templeman je ovlivněný kubánskými a brazilskými styly a o soulový zpěv se stará Ruby Wood, která stejně jako Evans studovala jazz na College of Music v Leedsu. Ruckspin (aka Dom Howard) má na starosti DJing a samply, jinak ale vystudoval hru na violu. Na klávesy a převážne Fender Rhodes piano hraje Taz Modi. Poslední sedmý člen kapely je Simon 'Bobby' Beddoe, který nasbíral zkušenosti v mnoha jazzových kapelách. Rozdílnost stylů a oblíbené muziky jednotlivých členů kapely se obtiskl do jejich hudby, kterou tvoří pod hlavičkou Submotion Orchestra. Převážnou část své muziky hrají na klasické nástroje, a to je v současnosti odlišuje od ostatních podobných kapel.

Napsali o nich:
„Úplně mě to odrovnalo...Někde mezi Cinematic Orchestra a dubstepem - a přesně v tom správném poměru.“
Gilles Peterson

„Vítaná změna v záplavě neoriginální a tuctové hudby, která hraje všude kolem nás.“
Till Late Magazine
„Debut Finest Hour spojuje decentní filmovou hudbu s unikátní verzí dubstepu, soulu a jazzu.“
Aesthetica Magazine



Oproti předchozí skladbě, která je z aktuálního alba Fragments, tak následující je z debutového alba Finest Hour.



Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace

středa 10. října 2012

Björk a její Bastardi (Bastards | remixové album)

Nedlouho po vydání zatím poslední řadové desky Biophilia začala Björk zásobovat své posluchače řadou remixů skladeb z Biophilie. V nedávné době se počet vydaných remixových disků ustálil na čísle osm, tedy Biophilia Remixes | Part One - Eight, vydaných na domovském labelu  One Little Indian.

Nyní Björk oznámila, že pro ty co důsledně nesledovali, nekupovali a/či nestahovali z internetu veškeré remixové singly, vydá to podstatné z nich na jednom disku pojmenovaném vtipně Bastards. Pro Björk celkem neobvyklý název. Album vyjde 19. listopadu na One Little Indian. Remixové album tak nabídne 13 skladeb od autorů Current Value, Death Grips, Hudson Mohawke, Alva Noto, Matthew Herbert, Omar Souleyman, 16bit, These New Puritans a The Slips, kteří překopali a znovu poskládali po svém skladby z Biophilie. O důvodech proč se rozhodla vydat je na samostatném albu Björk říká, že jí přišlo podstatné dát dohromady esenci remixů, a tak vybrala čtvrtinu z celkového počtu remixů a dala je na jedno album. Vybrané remixy pak do podoby alba zremastruje Mandy Parnell (má již řadu nominaci na Grammy).

Samotnou kapitolou je, jak je u Björk dobrým zvykem, samotný artwork alba, který je naprosto úžasný. Posuďte sami. Tentokrát ho má na svědomí Andrew Thomas Huang ve spolupráci s M/M (Paris).



Bastards tracklist:

01| Crystalline | Omar Souleyman Remix || 02| Virus | Hudson Mohawke “Peaches and Guacamol” Rework || 03| Sacrifice | Death Grips Remix || 04| Sacrifice | Matthew Herbert’s Pins and Needles Mix |edit || 05| Mutual Core |These New Puritans Remix| ft. Soloman Is. Song || 06| Hollow | 16-bit Remix|| 07| Mutual Core | Matthew Herbert’s “Teutonic Plates” Mix || 08| Thunderbolt|Death Grips Remix|| 09| Dark Matter | Alva Noto Remodel || 10| Thunderbolt | Omar Souleyman Remix || 11| Solstice | Current Value Remix || 12| Moon | The Slips Remix || 13| Crystalline | Matthew Herbert Remix

pondělí 8. října 2012

Godspeed You! Black Emperor vydají za týden nové album 'Allelujah! Don't Bend! Ascend! (full stream)

Godspeed You! Black Emperor ještě neřekli své poslední slovo a tak všem příští týden v pondělí ukáží zač je toho post-rock! a vydají své nové album Allelujah! Don't Bend! Ascend! První za celou dekádu. Poslední nahrávkou je totiž opus z roku 2002 Yanqui U.X.O. Podle všech zvěstí se bude jednat o post-rock par excellence, žádné mýdlové bubliny, ale pořádné skopnutí posluchače z letadla, aby po několikaminutovém volném pádu zažil stav beztíže a euforie, neboť na nás chystají dvakrát 20minut (Mladic a We Drift Like Worried Fire) plus dvě skladby o délce šest a osm minut (Their Helicopters' Sing a Strung Like Lights at Thee Printemps Erable).
A!DB!A! vyjde tedy 15. října u Constellation. Všichni příznivci GY!BE, post-rocku a potažmo rockové instrumentální hudby, začněte se těšit TEĎ! :-D Po MONO je tu další svátek! :)


 

Linky > oficial web > facebook > myspace > wikipedia

PS: GY!BE budou hrát 11. listopadu v Lucarna Music Baru!

pátek 5. října 2012

Nejlepší klipy | Radiohead - Just | 1995




Videoklip k písni Just od Radiohead z alba The Bends je jeden z nejlepších "příběhových" videoklipů, které jsem kdy viděl. Poprvé se na obrazovkách objevil 7. srpna roku 1995. Natočil jej britský režisér Jamie Thraves, který je podepsán např. i pod klipy Woman od Neneh Cherry či The Scientist od Coldplay.
Pointu tohoto klipu Vám samozřejmě nebudu prozrazovat, ale na konci má každý stejnou otázku na rtech... protože postavy vědí, kdežto my diváci nikoliv, a to je na tomto klipu tak dráždivé :)

Linky > official web > facebook > twitter > unofficial web > www.ateaseweb.com > thekingoflimbspart2.com

čtvrtek 4. října 2012

Perfume Genius - Put Your Back N 2 It (recenze)

Venku dnes ráno byla nepropustná mlha. Nad ní šedivá obloha zakrývající slunce, o kterém ale víme, že tam někde za mraky je. A podobné je to i s hudbou seattleského písničkáře Mikem Hadreasem, který si říká Perfume Genius. Po debutu Learning, kde řešil svá osobní traumata kolem drog a pití, přichází s jejím následovníkem Put Your Back N 2 It, kde již chvílemi prosvítá světlo naděje. Na ploše 32 minut nabízí dvanáct písní, které propojuje jeho ztišený, jakoby nesmělý a někdy až téměř do šepotu přecházející hlas, který je ale velmi příjemný, s pěknou barvou, chvílemi připomínající Sufjana Stevense a jindy zas Neila Younga, přesněji řečeno je někde mezi těmito dvěma hudebníky. Jindy jako například v No Tear jeho zpěv zní podobně jako Anthony Hegarty, jen ne tolik melodramaticky. Převážně v doprovodu piana či akustické kytary nám Mike Hadreas předkládá písně s velkou upřímností a otevřeností. Oproti debutu Learning se oprostil od lo-fi zvuku, zastřeného hlasu a piana, a svou hudbu otevřel více do prostoru a přidal na přístupnosti a melodičnosti. V textech jde ale stále na dřeň. Nejsmutnější píseň je i ta zdánlivě nejklidnější a nejkrásnější. Název "17" odkazuje k věku, kdy mladý člověk často prochází krizí identity. Slovy Mikea Hadrease jde vlastně o dopis na rozloučenou, který píše mladý kluk, gay, před sebevraždou ("a gay suicide letter"). Svůj žal ukončuje prosbou, aby jsme píseň již dál nezpívali a neprodlužovali tak jeho trápení "Don't sing me that song, it / Will only prolong it".

Citlivé piano spolu s atmosférickými tlumenými syntezátory v úvodní Awol Marine otevírá dveře do alba, aby v druhé skladbě Normal Song v rytmu valčíku hraného minimalisticky na španělku dostal především prostor hlas Mika Hedrease. Síla celého alba je ukrytá v citlivém projevu a silných často smutných textech, které ale neupadají do plačtivosti nebo jiného projevu sebelítosti. "I'll be a shadow of a shadow of a shadow for you," zpívá Hadreas ve fantastické skladbě Take Me Home o prostituci nejen těla ale i duše. Tím se dostáváme k jeho textům, které jsou velmi často vměstnány na velmi malý prostor, jen na pár řádků. To jim dává velkou sílu a působivost, neboť Mike Hadreas je mistr ve zkratce. Dokáže vyjádřit ty nejniternější pocity, úzkost a naději v několika slovech a verších.

Deskou Put Your Back N 2 It se Perfume Genius aka Mike Hedreas dostal od debutu Learning zas o kousek dál. Ve své hudbě i textech je barvitější, s větším rejstříkem emocí a hlavně, i když to na první pohled není úplně zřetelné, přidal důležitý prvek. Naději.







PS: Poslední zde uvedený videoklip k písni Hood resp. 15 vteřin upoutávky na album sestříhané z tohoto klipu stačilo, aby ji správci YouTube zakázali pro přílišné pobuřování. Mikea Hedrease v klipu něžně hladí po tváři pornoherec Arpad Miklos. Téměř homofobní reakce YouTube velmi rozhořčila Micheala Stipea z R.E.M. „Záležitost, kdy takovou reklamu dokáže YouTube považovat za nepřístupnou, je hodna hlupáka,“ osočil YouTube známý zpěvák. „Přišli jste na svět v jednadvacátém století, tak se podle toho chovejte.“ Nicméně je zvláštní, že celý videoklip Hood nezakázala. Pro Mikea Hedrease potažmo pro jeho nové album to byla vynikající reklama, kterou si ale určitě nepřál a málokdo ji v této době, kdy je k homosexuálům i jiný minoritám západní společnost již velmi tolerantní, čekal.

Poznámka na okraj: koncert Perfume Genius v MeetFactory v září byl zrušen ze strany umělce. Nový termín je v jednání s managementem, již prodané vstupenky zůstávají v platnosti, případně je lze vrátit v místě koupení. Sledujte tedy stránky MeetFactory.

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

čtvrtek 20. září 2012

The Joy Formidable - Cholla (official video)

Rockový trojlístek z Walesu The Joy Formidable v čele s Ritzy Bryan uveřejnil nový videoklip ke skladbě Cholla, která se stejně jako před pár týdny Wolf's Law objeví v lednu 2013 na novém albu Wolf's Law. Když si zkusíte vyhledat jméno Cholla, tak najdete, že je to jméno koně malující obrazy, nebo též několik druhů kaktusu rostoucí v poušti na jihozápadě USA. A právě poušť a zmíněné kaktusy se objevují v klipu Cholla. Jedná se o energickou skladbu, dynamicky natočenou, v hlavní roli členové kapely, ve vedlejší okolní poušť s kaktusy. Hezky se na to kouká, hezky se to poslouchá. Takže jděte do toho :)




linky > official web > facebook > twitter > myspace > tumblr

úterý 18. září 2012

M83 - Nightfall (Echoes of Mine)

Dechberoucí, úžasný a perfektní je videoklip Nightfall, který natočil režisér Colin Rich. Jako hudbu použil skladbu Echoes of Mine od francouzké kapely M83, za kterou stojí především Anthony Gonzalez. Při natáčení snímku Colin Rich použil techniku "TimeLapse", při které je snímací frekvence velmi nízká (např. jeden snímek za minut) a kýžený efekt zrychleného obrazu v čase se projeví, když takovýto záznam pustíme standardní rychlostí 25fps. Podobně zpracoval i videoklip pro Sigur Rós Henry Jun Wah Lee (viz. zde). Oba klipy jsou k sobě v opozici. Nightfall zachycuje rtuťovité LA ve velké rychlosti, kdežto Lee zobrazuje japonskou přírodu maximálně soustředěně a především veeeelmi pomalu :)



linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace

pondělí 17. září 2012

Sigur Rós 'Valtari' Mystery Film Experiment - no.8 | Dauðalogn & no.9 | Seraph

Nejpomaleji nasnímaný a originálně kreslený videoklip se nám představují v projektu Valtari Mystery Film Experiment od Sigur Rós, který se zdárně přehoupl do druhé poloviny. V pořadí osmý a devátý klip vyšli 28. srpna a 12. září.
První, a v pořadí osmý klip z nich, je věnovaný skladbě Dauðalogn. Natočil ho Henry Jun Wah Lee, který se zaměřuje na filmy, zachycující krásy přírody a krajiny. Mimo jiné je to i fyzik a lékař čínské medicíny jak píše na svém webu. Nedávno jsme od něj mohli vidět překrásně nasnímané scenérie Islandu pro skladbu Legend od japonských post-rockerů Mono. Video Dauðalogn se ale liší především tím, že je nasnímáno extrémně pomalu, aspoň pasáže z lesa jsou téměř hypnotické a někomu mohou připadat i uspávající. Celkové vyznění ale přesně koresponduje s hudbou Sigur Rós. Veškeré záběry krajiny, skalního pobřeží lesa či oblohy s padajícími hvězdami jsou nasnímány na japonském ostrově Yakushima.

Devátý klip projektu se jmenuje Seraph. Podle Starého zákona je Seraf synonymem anděla, nebeské bytosti. Je zobrazován se šesti křídly stejně jako v klipu. Tam je zobrazen, jak si křídly zakrývá tělo, protože je "nečisté" a oči, protože nesmí vzhlížet k bohu. Obě premisi hlavní mladý hrdina porušuje a dostává se tak do nesnází, které ho povedou až do vězení. První animovaný klip ve filmovém projektu Valtari mají na svědomí komiksový scénárista a animátor Dash Shaw a režisér John Cameron Mitchell, od kterého jsme u nás mohli vidět například kontroverzní film Shortbus. V hudebním doprovodu k snímku kombinují skladby Rembihnútur a Ekki múkk.





O předchozích videoklipech z projektu Valtari Mystery Film Experiment naleznete více zde na blogu či na http://sigur-ros.co.uk/valtari/videos/.

úterý 11. září 2012

MONO - For My Parents (recenze + full stream)

Z kraje musím upozornit na to, že nové album For My Parents japonských Mono je již nějakou dobu k dispozici ke stažení z monoofjapan.bandcamp.com/album/for-my-parents, kde si ho též můžete celé poslechnout (nebo též na konci tohoto článku ;-)). Fyzické nosiče (LP/CD) si lze také již objednat. Oficiálně novinka vyšla již včera 10. září u Temporary Residence.

Vždy když slyším úvodní skladbu Legend si představuji skupinu putujících roninů, samurajů, kteří po té, co jim zemřel jejich pán, hledají smysl jejich existence, aby po mnoha útrapách našli znovu svého (nového) Mistra a mohli za něj položit své životy v nadcházející slavné bitvě. Náladou mi tomu hudba prostě odpovídá. Navíc je to i v kontrastu ke ztvárnění videoklipu, který odkazuje ke krásám Islandu. První půlka skladby je melancholicky zadumaná, kapela lyricky vybrnkává smutnou melodii, přidávají se kytarové zvukové stěny. Jakmile dosáhne své poloviny, nastává tichá pasáž, intermezzo. Posluchače vybízí k rozjímání a připravuje ho na závěr. Melodie vplouvá radostně do výšin díky symfonickému orchestru v podání Wordless Music Orchestra. V druhé půlce a především v závěru s vydatnou podporou smyčců, dochází píseň opojně silnou melodií ke katarzi. Trochu patosu se zde najde, ale není to nic co by Mono nevynahrazovali svojí upřímností a brilantním nasazením. Stejně jako ti roninové, jsou i Mono ve své hudbě romantičtí snílkové. Neustále hledají světlo ve svých myslích i myslích svých posluchačů prostřednictvím své nepoddajné muziky, která je velmi blízká upřímnému srdci a snaží se překlenout trpkost a bolesti světa. Jak sami v rozhovorech říkají, minulost Japonska byla v jejich hudbě vždy přítomna - především stálou snahou vyrovnávat se a reflektovat událostmi v Hirošimě a Nagasaki za druhé světové války.


Druhá v pořadí je skladba Nostalgia, která má asi nejvíce společných prvků s písněmi z předchozího alba Hymn to the Immortal Wind z března roku 2009. Naleznete zde klasické prvky post-rocku v tom nejčistším podání v kombinaci se smyčcovým tělesem, které postupně nabírá na mohutnosti, přidávají se rytmické tympány, které ženou pomyslný příběh skladby k vrcholné fázi, která uspokojí nejednoho fanouška nejen Mono, ale post-rocku a instrumentální hudby obecně. Na tomto albu se Mono dostávají nejblíže k filmové hudbě. Všech pět skladeb bych si uměl představit v nějakém japonském filmu, a je jedno zda by byl ze současnosti nebo minulosti. Už jen když si dáte názvy jednotlivých písní za sebe (Legend > Nostalgia > Dream Odyssey > Unseen Harbor > A Quiet Place (Together We Go)), tak to opravdu evokuje nějaký příběh o dlouhé cestě a následném návratu domů...

Dream Odyssey začíná příjemným pomalým opakujícím se motivem piana které se postupně vpíjí do klubající se melodie elektrické kytary. Bicí zanedlouho poté podpoří již plně vykvétlou píseň, kterou přítomné nadýchané smyčce umocní do výšin. Přesto strukturou je to stále, jak jinak u Mono, klasický post-rock, který se moc příjemně poslouchá. V závěru celek jednotlivých nástrojů expanduje a vyplňuje prostor ve vašich uších a vy víte, že to je přesně ono co máte na Mono rádi. Melodický a intenzivní hudební zážitek.

Mono v předposlední Unseen Harbour na ploše 14 minut (jedná se o nejdelší skladbu na albu) vykresluje na plátno drama o třech dějstvích, podobně jako v úvodní Legend. V případě Unseen Harbor se jedná o skutečnou epickou báseň, která vás dostane do neskutečných výšin s blaženým úsměvem :) Mono a především Takaakira Goto se svou kytarou v prvním dějství črtají svůj kaligrafický obraz velmi pozvolna, každým tahem rozvibrované kytary a smyčců kouzlí nádhernou melodii, kterou si budete broukat i po skončení desky. Tak krásně průzračná je. V prostředním dějství se vše ztiší. Kapela maluje niterné detaily, které nás zanesou do poslední části, kde především v závěrečných dvou minutách skladby se Mono rozmachují tím nejširším štětcem, kterým malují závěrečné skutečně neskutečné opulentní obrazce.

A Quiet Plase (Together We Go). Zvonkohra, zvonivé kytary, občasný zvuk zvonu (hezké jak vše odkazuje ke zvonu, který je symbolem, že něco končí), to jsou přísady, kterými Mono koření tuto skladbu. Po úvodním seznamování nástrojů zhruba v polovině skladby vyvěrá silný usmiřující a klidný pramínek melodie, postupně sílící a s rostoucí vlnou nástrojů se stává mohutnou řekou, která za podpory exaltujících bicí nabírá na rychlosti, až se dostane do momentu, kdy víte, že už je úplný konec pomyslného filmu a za poslední notou už vás čeká jen ticho a The End.

Samozřejmě, že na tomto aktuálním albu nemůžeme čekat takové nátlakové pecky jako např. Com(?) či Yearning, které vás nejdříve téměř uspí, aby vám pak odpálili hlavu a probudili vás do reality během chvilky. Přítomnost smyčců na novince hudbu Mono zjemňují a díky silným melodiím i romantizují. Vždy ale s velkou dávkou nostalgie a melancholie. Mono byly vždy o emocích, o prožitku současnosti a snažili se vždy vyprávět nějaký skrytý příběh. Dřív používali více hlukových kytarových stěn a riffů. Dnes trochu sundali nohu z plynu, nicméně jejich pověstná razance v závěrech zde stále je přítomna, jen je transformovaná do jiných poloh. Díky spolupráci s již zmíněným Wordless Music Orchestra je to posouvá do přístupnějších vod pro širší posluchačské spektrum.


Linky oficiální web > facebook twitter bandcamp

středa 5. září 2012

Muse - Madness (official video)

Muse, ještě než nám zahrají z vesmíru, tak si mezitím můžeme zkrátit čekání na jejich novinku The 2nd Law pojmenovanou Madness. Videoklip natočil režisér Anthony Mandle. Podle magazínu NME se Muse nechali inspirovat skladbami od Queen "I Want to Break Free" a George Michaela "Faith" a některé instrumentální části jsou ovlivněné jeho "I Want Your Sex". Je pravda, že na tom asi něco bude :) Jinak samotný ztvárnění klipu je celkem ničím nepřekvapující tónovaný do modra s prostřihy na kapelu.
 



 Linky > webpage > facebook > twitter

pondělí 27. srpna 2012

Poliça - Give You The Ghost (recenze + video)

Viděl jsem vybuchnout supernovu indie scény, vážené dámy a pánové. Jmenuje se Poliça a frontmanka Channy Leaneagh je královnou auto-tune (více o něm níže).

Nový projekt Poliça (čti polisa, v polštině to znamená policie) z Minneapolis vznikl ze spolupráce členů kapely Gayngs, vokalistky Channy Leaneagh (dříve Channy Casselle) a Ryana Olsona, který album produkoval. Během jednoho měsíce mezi červnem a červencem 2011 vzniklo debutové album Give Your The Ghost, které vydali u Memphis Industries 30. dubna tohoto roku. Hrají podmanivou směs electropopu obsahující důkladné aranže, občas řízlou dub-rytmikou (I See My Mother, The Maker) s výraznou basovou linkou a s dvěma bubeníky, kteří vám rozproudí krev frenetickými závěry (Amongster, Lay Your Cards Out či Leading To Death) a především ...



... auto-tune. Pomůcku pro modulování hlasu mnohými zatracována, používána často pro "vylepšení" nevýrazného hlasu a nebo jen jako módní věc současné pop music. V lepších případech přesně použitá jako nástroj pro experimentování s hlasem (Nejzářnějším příkladem je bezesporu monumentální 25 minut dlouhá skladba od Sufjana Stevense Impossible Soul). Auto-tune  se stále používá a mnoho s tím nenaděláme. Důležitější je, jakým způsobem kapely tento prostředek na pozměnění a upravení hlasu použijí a s jakou intenzitou deformují hlas. Členové kapely Poliça se s tím poprali velmi zdatně, neboť přestože je auto-tune snad v každé skladbě, tak zní opravdu velmi dobře. Ale dávkují jen přesně tam, kde má být. Dalo by se říct, že auto-tune pozvedli na vyšší úroveň a udělali z něj další "hudební nástroj". Krásný hlas Channy Leaneagh bez auto-tune si můžete užít například v poslední skladbě Leading to Death či v Happy Be Fine.
Navíc její krásný lehký hlas použitím auto-tune nijak neutrpěl. Přidejte si výbornou práci s echem a dostanete uhrančivé vokály, které jako na horské dráze lítají po vlnách povedených melodií. Krásným příkladem je skladba Violent Games, kde je kombinace auto-tune, echa a vrstvení vokálů přes sebe dotažena téměř k dokonalosti. Spolu s precizními zahuštěnými dvojitými bícími a beaty tvoří velmi příjemnou směs, kterou rádi ochutnáte opakovaně. A tak je to s celým albem. Pomalu s každým dalším poslechem se vám Give You The Ghost nenápadně, ale o to s větší důkladností, zažírá pod kůži.



Samostatná kapitola jsou silné texty, které jsou nádherně temné s tajemnými zákoutími, o vztazích, rozchodech a přitažlivosti. Channy je zpívá velmi upřímně, že jí věříte každé slovo. Když například zpívá v Happy Be Fine

it seems that we'd be fine
but i know when i leave we’ll die
i need some time to think about my life without you
the hardest part is knowing i'm happy
i’m on the whole again and knowing i’m happy 


tak v jejím hlase cítíte ten rozpor, to napětí z toho co se stane, když nebudou žít spolu.

Celé album jsem si nesmírně oblíbil a není v tyto dny den, kdy bych si jej s chutí neposlechl. Takový pocit uspokojení z poslechu zažijete jen s těmi opravdu dobrými deskami, protože jen ty mají stále mnoho co nabídnout, mnoho co objevovat. Rozhodně deska Give You The Ghost patří k tomu nejlepšímu co zatím v roce 2012 vzešlo ze současné hudební scény. Uvidíme v budoucnu, zda se zrodila hvězda vysoké svítivosti nebo ne. Jsem rozhodně pro první možnost :)




PS: poslechněte si celé album, podívejte se na videoklipy a napište do komentářů, jak se vám líbila. Jsem velmi zvědavý, jaké reakce tato deska vzbuzuje u jiných lidí.



linky > oficial web (naleznete zde veškeré texty)> facebook > twitter > soundcloud

sobota 25. srpna 2012

The Joy Formidable - Wolf's Law (official video + download)

Videoklip k novince od The Joy Formidable mě hned na poprvé doslova pohltil. Jeho hudební a vizuální složka, podpořená precizním střihem, je emocionálně strhující a graduje v záplavě obrazů zrodu všeho živého. Od líhnutí ptáčete, přes rozkvétání rostlin, po zrození dítěte. Vím, že to není nic origiálního. Tato témata už byla mnohokrát zobrazena, ale v tomto případě díky postupně více a více naléhavější hudbě, se nám dostává krátkého, ale o to intenzivnějšího zážitku. Za vrcholný moment považuji krátký, ale o to více intenzivní pohled vlka přímo do objektivu kamery. Jedním slovem nádhera.
Kapela The Joy Formidable touto novou skladbou Wolf's Law naznačuje mírný posun ve stylu oproti skvělé předchozí desce The Big Roar, která byla věrna svému názvu, neboť to byl opravdu příjemný indie rockový "rachot", kde tito Welšané předvedli kvalitní melodie, pěkné úderné kytarové riffy a především hlas Ritzy Bryan, která vás dokázala opakovaně okouzlit.
Pro SPIN.com před časem prozradila, že kapela dokončila nahrávání nového alba, na kterém bude 13 písní. Novinka bude více provokativní, soustředěná a půjdě více do šíře než na debutu The Big Roar. Část skladeb skládali na svém loňském americkém turné, zbytek pak napsali a nahráli koncem roku 2011 ve studiu na odlehlé chatě u Sebago Lake v Maine, kde jim s dolaďováním zvuku pomáhal slavný producent Andy Wallace (album Nevermind od Nirvany, Jeff Buckley, Rage Against The Machine, Patti Smith).

"Myslím si, že když jste na turné a něco při tom skládáte, je to potom trochu chaotické a tu a tam potřebujete nějaký čas na ohlédnutí se zpět na tu záplavu písní, které jste vytvořili". Potřeba reflexe je zavedla do onoho studia u jezera, a to místo Ritzy Bryan popsala jako "velmi velmi tiché". Ticho bylo výtanou změnou pro členy kapely těsně po turné. "Bylo požehnáním, že jsme tam neměli téměř žádný signál" směje se, "což je v dnešní době opravdu rarita. Byl tam příjemný klid. Myslím, že mnoho pocitů na tomto albu je spojeno s námi na emocionální a duchovní úrovni."

O spolupráci s Andy Wallacem dodává "Věc se má s Andym tak, že dokáže vtisknout desce skvělý zvuk" básní Ritzy "Není to vždy o technické dokonalosti. Je to všech těch malých nuancích. Je to o podchycení těch nejlepších momentů, kterým (Andy) umožní v písních překrásně vykvést."

Bohužel datum ani název alba stále nebyl členy kapely oznámen a tak nám nezbývá než doufat v brzké další nové informace a těšit se na nové album.



Tell me the way you've been
Tell me the way you've been (it's been so long)
I want to go along and pretend that it's dawn
It's the start not the close
I'm your friend not your post
We're under Wolf's Law
Another new scene that flies
Another empty picture for this collage of mine
I want to pull it back
And pretend that it's dark
That we made it here unharmed
I'm your friend not your guard
And we're under Wolf's Law
I'll take the gambling way
Let's send it spiraling
Just to visit that box
Don't wait, let's go,go,go

Skladbu "Wolf's Law" si můžete stáhnout zde http://atlr.ec/GetWolfsLaw

Pro všechny, kteří neznají debut The Big Roar, je zde malá ochutnávka >







linky > official web > facebook > twitter

pondělí 20. srpna 2012

Animal Collective - Centipede Hz (full stream)

Věční experimentátoři Animal Collective dnes zveřejnili stream svého nového alba Centipede Hz a to kompletně online. Poslechnout si jej tak můžete z jejich stránek www.myanimalhome.net. Album ve fyzické podobě vyjde u Domino Records již 3. září.

tracklist > 01 Moonjock | 02 Today's Supernatural | 03 Rosie Oh | 04 Applesauce | 05 Wide Eyed | 06 Father Time | 07 New Town Burnout | 08 Monkey Riches | 09 Mercury Man | 10 Pulleys | 11 Amanita

Linky: web > spotify > facebook > myspace

úterý 14. srpna 2012

Sigur Rós 'Valtari' Mystery Film Experiment - no.6 | Varúð & no.7 | Varðeldur

Potěšující zpráva je, že projekt Sigur Rós Valtari Mystery Film Experiment stále úspěšně běží a tak včera byl na webu kapely zveřejněn již sedmý videoklip. Tentokrát ke skladbě Varðeldur (v překladu "Vatra"). Má ho na svědomí Melika Bass, která svému dílku vtiskla temnou, těžko uchopitelnou atmosféru s neskutečnou postavou. Velmi nevšední zážitek. Jako vodítko může trochu posloužit komentář autorky klipu, která svými krátkými filmy Shoals a Walking Things zaujala na festivalu v Torinu.  "Jedná se o filmový portrét nestálé bytosti ve strašidelné lodi, která připlouvá a odplouvá od písně vábivé sirény."

Předchozí šestý příspěvek z 31. července ke skladbě Varúð od Ryana McGinley je o poznání projasněnější. Jedná se téměř o opak ke klipu od Meliky Bass, neboť temný uzavřený prostor střídají prosluněné lokace New Jersey a hlavní postavou není dospělá žena, ale naopak dítě plné radosti poskakující po ulicích velkoměsta. Sám režisér to komentuje slovy: "Jedná se o mou báseň věnovanou New Yorku. Chtěl jsem vzít nevinnost dětství a dát jej do ulic skrze postavu jež obklopuje vlastní světlo a divy světa. Vždy jsem se zajímal o náladu, kde se mísí sny s realitou." A to je na snímku opravdu vidět.

Na závěr zas jen připomínám, že další klipy uvidíme 27. srpna a 10. září. Kdo budou autoři a k jakým písním se budou vztahovat, je jako vždy tajemství.







více zde na blogu či na http://sigur-ros.co.uk/valtari/videos/

pondělí 13. srpna 2012

Patrick Wolf vydá dvojalbum 'Sundark & Riverlight'

Ve svých 29 letech po 10 letech hudební kariéry Patrick Wolf, představitel alternativního popu, bilancuje. Nové dvojalbum pojmenované Sundark & Riverlight, které natočil v Real World Studiu Petera Gabriela, vyjde 25. září na vlastním labelu Bloody Chamber Music. Bude se jednat o kolekci jeho již vydaných písní přetvořených a navlečených do akustického kabátku. Patrick Wolf k tomu říká "Tento projekt začal, když jsem zjistil, že jsem již 10let hudebníkem. Mé první EP vyšlo, když mi bylo 19 let a během těch 10 let můj hlas dospěl spolu se mnou."

Pokračuje "Začínal jsem hráním pouze s jedním nástrojem a zpěvem bez mikrofonu ve folkových klubech, na ulici a po galeriích. Ta přímá komunikace a spontánní energie vyvěrající z živého vystoupení mi nesmírně chyběla. Když jsem přišel do studia, myslel jsem si, že nahraji album, kde budu hrát jen já sám, ale zasnil jsem se a uslyšel jsem zvuk fagotu a bodhránu (irský rámový buben). Toto je moje první zcela akustické album, které jsme navíc nahráli analogově."



Zdá se, že se máme nač těšit a můžeme očekávat další originální podobu tohoto talentovaného mladého anglického umělce. Své desetileté působení na scéně oslaví na speciálním evropském turné, které se ale vyhne naší malé zemi. Nicméně Patricka Wolfa jsme u nás již mohli vidět dvakrát. Poprvé v roce 2009 a naposledy minulý rok v listopadu v pražské Akropoli.


linky > official web > facebook > twitter > myspace > soundcloud

čtvrtek 9. srpna 2012

Tom Waits - Hell Broke Luce (official video)

Válka je peklo. A každodenní realita je pro vojáka, který se vrátil z nějakého konfliktu domů, teprve to pravé peklo, se kterou se již nikdy nemusí vyrovnat. Nikdy již nebude jako dřív. A toto peklo je ústředním tématem protiválečného songu Toma Waitse nazvaného Hell Broke Luce z desky Bad As Me z minulého roku. Inspiroval ho příběh vojáka Jeffa Lucey, který se po návratu z Iráku oběsil doma ve sklepě na zahradní hadici. Proto ten název, který navíc odkazuje k frázi "Hell Broke Loose" vyjadřující "že se něco totálně vymkne kontrole", což je velmi příznačné.

Skvěle výtvarně řešený videoklip má na svědomí americký ilustrátor, fotograf (např i obálky pro Time) a režisér Matt Mahurin. Tom Waits tu v rytmu vojenského marše táhne na provaze dům, s kterým musí projít obrazně řečeno válečným peklem a najít svůj domov. Hudebně Waitsovi vypomohli i takové veličiny jako Keith Richards na kytaru, Flea na basu či Charlie Musselwhite na harmoniku. O geniálním textu není třeba se v případě Toma Waitse ani zmiňovat. Stejně jako v případě textů Leonarda Cohena či Nicka Cavea jde o čistou moderní poezii.




I had a good home but I left
I had a good home but I left, right, left
That big fucking bomb made me deaf, deaf
A Humvee mechanic put his Kevlar on wrong
I guarantee you’ll meet up with a suicide bomb
Hell broke luce
Hell broke luce

Big fucking ditches in the middle of the road
You pay a hundred dollars just for fillin’ in the hole
Listen to the general every goddamn word
How many ways can you polish up a turd
Left, right, left, left, right
Left, right
Hell broke luce
Hell broke luce
Hell broke luce

How is it that the only ones responsible for making this mess
Got their sorry asses stapled to a goddamn desk
Hell broke luce
Hell broke luce
Left, right, left

What did you do before the war?
I was a chef, I was a chef
What was your name?
It was Geoff, Geoff
I lost my buddy and I wept, wept
I come down from the meth
So I slept, slept
I had a good home but I left, left
Pantsed at the wind for a joke
I pranced right in with the dope
Glanced at her shin she said nope
Left, right, left

Nimrod Bodfish have you any wool
Get me another body bag the body bag’s full
My face was scorched, scorched
I miss my home I miss my porch, porch
Left, right, left

Can I go home in March? March
My stanch was a chin full of soap
That rancid dinner with the pope
Left, right, left

Kelly Presutto got his thumbs blown off
Sergio’s developing a real bad cough
Sergio’s developing a real bad cough
Hell broke luce
Hell broke luce
Hell broke luce

Boom went his head away
And boom went Valerie
What the hell was it that the president said?
Give him a beautiful parade instead
Left, right, left

When I was over here I never got to vote
I left my arm in my coat
My mom she died and never wrote
We sat by the fire and ate a goat
Just before he died he had a toke
Now I’m home and I’m blind
And I’m broke
What is next

linky > official web > facebook > twitter > myspace