Alt-J (∆) - An Awesome Wave (recenze)

V květnu tohoto roku se na britské hudební scéně objevila kapela, která má už díky svému debutu An Awesome Wave našlápnuto stát se stálicí výrazně čnící z moře zaměnitelných indie rockových kapel současnosti. Máme mnoho příkladů z hudební minulosti, vzpomeňme na Radiohead, White Stripes či Fleet Foxes, které se díky své kvalitě prosadily a postupně staly slavnými a významnými. Věřím pevně, že i podobný osud spočine na talentu kapely Alt-J (∆), který je jednoznačný nejen díky své originalitě, ale i nezaměnitelnému zpěvu frontmana Joe Newmana.

Gwill Sainsbury (kytara/baskytara), Joe Newman (kytara/vokály), Gus Unger-Hamilton (klávesy) a Thom Green (bubny) se potkali při studijích na Leeds University, kde v roce 2007 založili kapelu Alt-J. Po absolvování studia se přesunuli do Oxfordu, kde nahráli tento rok svou prvotinu. Říkáte si, co vlastně Alt-J znamená? Proč si dali takový nepříliš obvyklý název? Jde o klávesovou zkratku na počítačích Mac, která vytvoří znak pro řecké písmeno delta ∆ (narazil jsem ale i na komentář, že to nefunguje. Nemá někdo z vás Mac? ;)). Tento symbol má ale pro kapelu hlubší význam. I abstraktní přebal alba v sobě skrývá deltu. Deltu řeky, řečiště snímané z výšky. Jak basista Gwil Sainsbury dodává "V matematických rovnicích znamená diferenci, odchylku tedy změnu." A pro kapelu bylo založení kapely a vydání debutového alba onen příznačný bod zlomu, kdy se vše změnilo. Dalším významným zlomem v jejich kariéře je jistě i nedávné získání prestižního ocenění Mercury Prize.

Na Alt-J se mi líbí a obdivuji jejich nenápadnou živelnost, hravost s jakou dokáží pracovat se svými hlasy, proměnlivé rytmy, které vás vždy rozhýbají a především s jakou lehkostí podávají skvělé melodie s promyšlenou strukturou. Velkou předností je hlas Joe Newmana, na který jsem si musel chvilku zvykat. O to větší ale mám teď potěšení z jeho poslechu. Mísí se v něm jak už zmíněná hravá intonace, tak i zřetelně slyšitelná ironie a nadhled, který do zpěvu vkládá. Drzost, nápaditost i lehkou teatrálnost najdete v jeho někdy až zajíkavém projevu, který je nejen díky své barvě lehce zapamatovatelný.
Kdybych vám chtěl přiblížit, jaký styl hudby Alt-J hrají, tak by se mi to asi nepovedlo, neboť Alt-J kombinují a vypůjčují si z mnoha stylů,  přesto výsledný zvuk zní originálně,a nejen díky práci s vokály.

Intro je perfektní začátek alba, neboť jeho pozvolná vrstevnatá struktura je velmi elegantní a ukazuje nám, co přijde dále. Naznačuje, že pro Alt-J jsou veškeré žánrové škatulky krátké. Skladba začíná pouze s jemnými tóny piana, které črtá melodii, aby se po chvíli přidali zvonivé kytary s bicími a v druhé minutě se přidal i zpěv za výrazné podpory hučící basové kytary.

Následuje Interlude 1, kde se představí zpěvem a capella, který má své kouzlo, neboť jejich opakování slov ve větách působí jak efektně, tak funkčně a navíc mě to baví poslouchat. V průběhu alba zazní ještě Interlude 2 a 3. První z meziher tvoří ztišený klidný kytarový motiv na pozadí se zvuky projíždějících aut. Druhý je podobnně tichý, jen ale s pianem a krásnou vokalízou na začátku. To vše s délkou kolem jedné minuty.

Třetí Tessellate, která navazuje na Interlude 1, skládá mozaiku (koukněte co znamená v matematice //tesselate//) z úsečného piána, úderného rytmu, zašmodrchaných perkusí, kytar malující melodii k úžasnému hlasovému projevu Joe Newmana. Ve videoklipu k Tesselate zcela jasně najdete historickou referencí. V tomto případě byla inspirací freska italského renesančního umělce Rafaela Aténská škola (Scuola di Atene), který má zobrazovat fiktivní setkání řeckých filozofů jako např. Platóna či Aristotela. V videoklipu je to ale podáno v moderní formě živého obrazu s občasným zazoomováním na konkrétní postavy.

Jeden z vrcholů alba přichází ve skladbě Breezeblocks. Tento temný a provokativní love song utkává zlověstný obraz. To se i odráží v zobrazení videoklipu, kde sledujeme hrozivý zločin jdoucí pozpátku k překvapivé pointě. Výborný klip. Stejně tak i samotná píseň je brilantní důkaz, jak Alt-J ovládají schopnost utváření drobnokresby jak v hudební složce, tak i výborných textech s důraznou tečkou na konci jako v závěru po "Please don’t go, please don’t go, I love you so, I love you so, Please break my heart, ah ha!" následuje v dramatickém crescendu přes sebe současně mumlající v pozadí "I love you so" a "I’ll eat you whole" v poutavě jemné schizofrenní harmonii.

Je příjemné sledovat, jak kapela pracuje s rytmem v písni Something Good, jak střídmě zde využijí jakoby zvlněného piana, které spolu s backvokály a zadrháhajícími beaty zásadně okořeňují tuto skladbu. Význam písně shrnuli Alt-J na soundcloud.com: "Something Good je píseň dokumentující smrt toreadora.
Tato děsivá událost představuje analogii pro pomalé uzdravování ze zlomeného srdce zkrz zábavnou kratochvíli. Smrt toreadora tak představuje konec zamilovanosti." Korida a smrt toreadora je i objektem působivého videoklipu.

Celá deska An Awesome Wave je protkaná spousty literárních i filmových odkazů. Text Fitzpleasure je téměř nerozluštitelný, nicméně pár vodítel tu je. Úvodní chorál s afro rytmem, zpívající "Tralala", který se vzápětí zvrtne s hutným dubstepovým spodkem a dalšími elekro zvuky a tikáním do pekelné jízdy, je odkazem na drsnou povídku s rozverným názvem Tralala z kontroverzní knihy Poslední odbočka na Brooklyn od Huberta Selbyho. Mimochodem, videoklip je jeden z nejznepokojivějších tohoto roku.

"Tralala, in your snatch fits pleasure, broom-shaped pleasure,
Deep greedy and Googling every corner."

Jinak rozdílné skladby jako Fitzpleasure a Bloodflood mají společný okamžik, kde se struktura písně plynule překlopí do stádia, kdy již je píseň plně rozbalená, prokleslená a Alt-J už jen gradují skladbu do vždy skvělého finále. V případě Bloodflood, z které pochází název alba, je to v poslední minutě, kdy se jako stuha vinou slova odsekávána ve svižném rytmu:

"Flood flood flood of blood blood blood to the heart heart heart".

Název skladby Matilda zase odkazuje k hlavní postavě francouzkého filmu Leon, kde ji hrála tehdy třináctiletá Natalie Portman. Samozřejmě i celý text zrcadlí jednotlivé aspekty děje, které, kdo znají film, jistě pochopí. Podobně i skladba Taro, která jako závěrečná sladká tečka ukončuje toto perfektní album, obsahuje reference prozměnu časem zpět do historie. Tentokrát se jedná o milostný a zároveň i tragický příběh slavných válečných fotografů, Gerdy Taro a Robert Capa z 40. a 50. let, kdy Robert Capa přišel ve válce o Indočínu, díky nášlapné mině, o nohu:

"Doors open like arms my love, Painless with a great closeness
To Capa, to Capa Capa dark after nothing, re-united with his leg and with you, Taro."

Co mě od prvního poslechu této skladby úplně dostalo, je spojující panjabi motiv, který vás snadno vesele ukolébá (ale neuspí, naopak!), a vám po skončení zůstane úsměv na tváři. Garantuji vám, že si ji budete chtít poslouchat stále dokola. Aspoň já mám takový "záchvat" pravidelně při každém poslechu :))

Nezbývá než shrnout tuto recenzi dvěma slovy, An Awesome Wave je pro mě Album roku! Opravdu věřím, že druhé album Alt-J až vyjde, jen potvrdí má slova ze začátku o tom, že tu máme kapelu formátu již zavedených velkých jmen, které ať vydají cokoliv, jedná se vždy o událost. Moc se těším.









Alt-J - Something Good [Official Video] from Infectious Music on Vimeo.


Tracklist An Awesome Wave

01 | Intro | 2:37 | 02 | Interlude I | 1:12 | 03 | Tessellate | 3:02 | 04 | Breezeblocks | 3:47 | 05 | Interlude II | 1:17 | 06 | Something Good | 3:38 | 07 | Dissolve Me | 3:59 | 08 | Matilda | 3:48 | 09 | Ms | 3:59 | 10 | Fitzpleasure | 3:39 | 11 | Interlude III | 0:53 | 12 | Bloodflood | 4:09 | 13 | Taro | 5:15 | 14 | Hand-made | 2:37 |

linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace