Woodkid | The Golden Age (recenze + video) | vystoupí na Colours of Ostrava!
Pro francouzké kapely mám slabost. Vedle zavedených a notně úspěšných kapel Daft Punk, M83, Air, Phoenix či Charlotte Gainsbourg se na hudební scénu vrhnul tvůrce originálních videoklipů a fotograf Yoann Lemoine říkající si Woodkid. Tento rodák z Lyonu, mající diplom z umělecké školy jeho rodného města tak i posléze Londýna, se dostal do veřejného povědomí díky svým vizuálně vytříbeným klipům pro Lanu Del Rey, Kate Perry či Mobyho.
Na debutové desce The Golden Age stejně jako ve stejnojmenné otevírací skladbě Yoann Lemoine spřádá příběh o dětství, které musí pro každého někdy skončit Did you ever feel / We're falling as we grow / No I would not believe / The light could ever go / But the golden age is over, ale nemusíme se nikdy vzát své fantazie a snění Boy, we're family / No matter what they say / But boys are made to flee / And run away one day / When the golden age is over. Dětství, fantazie, hrdinství, to je pro Woodkida leitmotiv celé desky, kterou nám předkládá ve formě příběhu plného dobrodružství, odvahy, lásky a temných zákoutí. Druhá Run Boy Run plně navazuje na konec předchozí skladby, která vybízí hrdinu k rozběhnutí za dobrodružstvím ještě než dospěje. To plně dokresluje i doprovodný úžasný černobílý videoklip natočený kým jiným než Yoannem a který dějově navazuje přímo na klip k písni Iron, kde ilustruje dětství jako vnitřní bitvu, se kterou se musí každý utkat jako pravý voják A soldier on my own, I don't know the way / I'm riding up the heights of shame / I'm waiting for the call, the hand on the chest / I'm ready for thColours of Ostravae fight, and fate.
Celému konceptu desky, protože The Golden Age je plně koncepční album, je podřízeno vše. Přes provázanost jednotlivých textů po hudební složku, která osciluje od pohanskými až středověkými dunivými bubny poháněné skladby (Run Boy Run, The Great Escape, Iron či I Love You) přes komornější a pomalejší kusy s krásnou dechovou sekcí či plným orchestrem v závěru (Boat Song a The Shore). Nicméně všechny nesou stejnou DNA, která je hodně filmově laděná i díky hojně využívanému orchestru (musím zmínit instrumentální Shadows se zpěvnou harmonikou uprostřes lesu smyčců), až by mohlo někoho napadnout k jakému filmu je tento "soundtrack". Na filmovém pásu, tedy pardon v digitální podobě, existují jen ony tři přiložené videoklipy. Doufejme, že ještě aspoň jeden přidá, aby se příběh z Iron/Run Boy Run mohl pomyslně uzavřít.
Co jsem ještě nezmínil, je hlas Yoanna Lemoinena, který především v úvodní skladbě velmi připomíná svým vibratem hlas Antonyho Hegarty z Antony And The Johnsons. Není ale tak výrazný a v ostatních písničkách už zpívá odlišně, takže se o nějaké kopii nedá ani mluvit. Celkovým stylem, konceptem alba a použité orchestrace mi v mnohé připomíná deska The Golden Age od Woodkida výtečný Heartland od Owena Palletta. Ten oproti Woodkidovi svou desku s fantskním příběm pojal méně pompézně a více intimně. Přesto můžu debud Woodkida vřele doporučit. Nenudí, dobře se poslouchá a není povrchní a to se vždy cení.
PS: Woodkid vystoupí na letošním ročníku Colours of Ostrava, tak si nenechte jeho velkolepou vizuálně hudební show ujít! :)
I Love You "Dnes Vám budu vyprávět příběh o muži, který se utopil v ledové vodě oceánu poté, co ztratil svou milovanou. Tento příběh je o muži, který zemřel dvakrát." Woodkid
Žádné komentáře:
Okomentovat