A je to tu! Mono uveřejnili první skladbu z připravovaného alba For My Parents pojmenovanou Dream Odyssey na soundcloud.com. Musím říct, že je to pecka, která mě zasáhla hned při prvním poslechu rovnou do srdce. Název skladbě plně odpovídá. Je to 8 minutová snová odysea plná melancholie a posmutnění, která se ale v závěru vzedme na vlně vzdoru a naděje. Nevím jak vy, ale já jsem z této skladby opravdu nadšený. A to nejen kvůli tomu, že Mono mám fakt rád a obdivuji jejich tvorbu. Ale baví mě i jejich postupný vývoj místy směřující k současné vážné hudbě. Potřebnou atmosféru a jemnost této skladbě dodal soubor Wordless Music Orchestra, který s Mono již spolupracoval na živé nahrávce Holy Ground z roku 2010. Podle uveřejněných informací tento orchestr nahrával s Mono celé nové album živě. Na desku For My Parents si počkáme do 4. září, kdy vyjde u Temporary Residence. Do té doby si můžeme krátit chvíle posloucháním této skvělé skladby či trailerem na nové album. Ten naleznete zde.
Valtari Mystery Film Experiment zdařile pokračuje, a tak tu máme po měsíci další dva přírustky do této pěkné kolekce videoklipů k desce Valtari od Sigur Rós. Duo Arni & Kinski si vybrali na ztvárnění skladbu Rembihnútur (v překladu 'uzel, který se nedá rozvázat'). Docela se ztotožňuji s jedním komentářem na youtube u této skladby, který má nejvíce 'lajků'. Pro mě je také poslech a vnímání hudby Sigur Rós vnitřní proces, kdy si skladbu nejlépe vychutnám se zavřenýma očima, o samotě, podobně jako lidé v klipu, a nechám hudbu prostoupit do hlouby těla i duše, kdy zapomenu na všední starosti a nechám se jen unášen na vlnách hudby Sigur Rós. Druhým z nich je snímek od Ramina Bahrami, který si vybral skladbu Ég anda (stejně jako u klipu no.2). Nadechněte se, bude to velmi zvláštní zážitek. Těžko se totiž popisuje pocit z tohoto klipu. V pořadí již šestý videoklip z tohoto videoprojektu bude uveřejněn v pondělí 30.7.
Po dlouhém čekání dala o sobě vědět londýnská kapela The xx, vítězové prestižní hudební ceny Mercury Prize za svůj debut z roku 2009. Nejenže vyslali do světa i jejich nový videoklip k písni Angels, ale dnes vychází i jako singl. Co je ale též velmi podstatné, že konečně oznámili název a datum vydání své novinky. Následovník bezejmenného debutu dostal název Coexist a vyjde 11. září v USA resp. 10. září ve zbytku světa u Young Turks. Těším se, jakým směrem se posunuli na své novince. Singl Angels ale dává tušit, že osvědčené vody debutu zas tolik neopustili. Ale uvidíme na podzim :)
Jsou alba tak vynikající, která vás dokáží okouzlit, a přesto o nich mnoho lidí neslyšelo. Tedy aspoň v malém českém rybníčku určitě. A to je velká škoda. Je to i případ druhého alba Oklahomské kapely Other Lives pojmenované Tamer Animals. Podmanivé, bohaté, elegantní, poklidné, propracované, filmové, povznášející. To vše jsou slova, která mě po několika poslechnutí desky Tamer Animals napadala. Za veškerou hudbu, kterou většinou nejdříve skládá pouze na pianu, je zodpovědný Jesse Tabis. O jeho pečlivosti a zanícenosti do hudební tvorby svědčí i fakt, že debutové album dával dohromady dlouhé dva roky. Podle jeho slov nemělo smysl nic uspěchat. Tamer Animals vyšlo o tři roky později loni v květnu u TBD Records. A dle mého názoru se jedná o jedno ze zbytečně přehlížených alb roku 2011.
Other Lives již na předchozím eponymním debutu předvedli svůj um ve skládání velmi povedených, převážně komorních skladeb s bohatou strukturou. Na Tamer Animals dokázali svou hudbu a aranže zahustit tak elegantně, že se jim nevytratila lehkost melodií a vzdušnost pocitu z poslechu. Často si budete připadat jako byste poslouchali soundtrack k nějakému modernímu westernu, neboť skladby jako For 12, Dust Bowl III či Old Statues mají tak úžasnou dramatickou westernovou patinu, že by filmový fanoušek zaplesal, nicméně tyto motivy slouží spíše jako koření než stavební prvek. Hudba Other Lives totiž toho nabízí mnohem více. Nicméně tyto tři skladby považuji za ty nejlepší na albu.
Videoklip k Dust Bowl III od uživatele NOAMIR je snímek, který zvítězil v soutěži o nejlepší podobu klipu k této skladbě na webu genero.tv. Návštěvníci stránek mohli hlasovat a komentovat asi desítku klipů, které se dostali do užší nominace a později do finálového výběru. Na zmíněné stránce, tak najdete mnoho pohledů a je hezké sledovat, jak každý tvůrce měl jiný přístup a nápad k dané látce.
V protikladu k hudbě For 12 je její vizuální podoba v klipu od Nicka Davidge překvapivá. Sledujeme v něm Jesse Tabise jako astronauta, jak zkoumá Mars z orbitální stanice a nalézá neznámý objekt na povrchu. Nasedne tedy do raketoplánu a letí na povrch planety. Jedná se o perfektně technicky zvládnutý videoklip, který je přímou poctou Kubrickovu filmu 2001: Vesmírná odysea, a to ať už podobou orbitální stanice či zkoumaným obeliskem. Hudebně jde o výraznou skladbu postavenou na výrazné rytmické kytaře a velmi táhlých tónech houslí a cella, které tomu dávají onu v(n)esmírnou krásu.
Skladba Old Statues zaujme svými pinkfloydovskými plochami a vokály stejně jako i ve skladbě Weather či Landforms. Ústřední píseň Tamer Animals zas evokuje hudbu The National. Je pravda, že Jesse Tabis má podobné frázování i trochu barvu hlasu podobně jako Matt Berninger z The National. Stejně tak oba mají ve svém zpěvu obsaženou jistou lehce temnou melancholii. Ale abyste mě nepochopili špatně. Other Lives rozhodně nikoho nekopírují. Mají bezpochyby svůj osobitý a originální styl, který pokud byste je slyšeli někde v rádiu, hned byste poznali, že jde o Other Lives.
Velmi obdivuji jejich umění tepající orchestrace všech použitých nástrojů v jeden živý celek. Kombinace piana, fagotu, bass klarinetu, houslí, trumpety, lesního rohu a cella je dokonalá. Krásně je to patrné ve skladbě Woodwind Loop. Tyto bohaté aranže mají často větší úlohu než samotné vokály, které jsou v podání Jesse Tabise a backvokalistů samozřejmě velmi uspokojivé.
Ale vytrhávat něco z toho skvěle šlapajícího stroje prostě nejde. Album bezchybně funguje, jak na úrovni skladeb a jednotlivých nástrojů, tak i jako celek. Asi ne nadarmo si kapelu vybrali Radiohead jako předskokany na jejich letošní jarní americké turné. Letos vystupovali ještě jako support pro The National, The Decemberists či S.Carey z Bon Iver. Nezbývá mi než vám toto album maximálně doporučit k poslechu i případné koupi.
Po zadání e-mailu vám následně přijde link na stáhnutí skladby For 12 zdarma >
Tak tu máme další výtečný videoklip od rockerů Spiritualized. Po singlu Hey Jane přišla na řadu skladba Little Girl. Jde o druhý singl z výborného alba Sweet Heart Sweet Life vydaného letos v dubnu. Režisér Vincent Haycock zachytil příběh mladé dívky na útěku z domova, která ujíždí na motorce svého táty. Hlavní roly dívky si zahrála kaskadérská špička Chesca Miles z Anglie. Video bylo nátáčeno v Německu nedaleko hranic s Polskem mezi skutečnými kaskadéry. Štáb se také potýkal s německou policií. Není se čemu divit, když v klipu předvádí jízdu na zadním kole na dálnici, čí jízdu bez držení. Mimochodem v celém klipu se neobjeví nikdo z kapely.
Sierra a Bianca Casady (CocoRosie) se po velmi dlouhé době ozívají s novým singlem We Are On Fire, který produkoval Dave Sitek z TV On The Radio. Doufejme, že se jedná o předzvěst nového alba, které ale nebylo zatím nijak avizováno. Videoklip We Are On Fire od Emmy Freeman je krásně temná lehce surrealistická a hlavně dokonale zpomalená a vytříbeně výtvarně pojatá podívaná. Hudba je samozřejmě taky výborná ;)
Švédská písničkářka Sarah Assbring aka El Perro Del Mar již od loňského září slibuje vydání nového alba Pale Fire. Stále ale nebylo jasné, kdy se ho dočkáme. K tomu sama napsala na svůj tumblr blog "To čekání již trvá dlouho. Já vím." a dodává "Ale je tu světlo na konci tunelu. " A aby aspoň trochu své fanoušky navnadila, tak vydala první singl Innocence is Sense. Poslední zprávy zmiňují snad začátek srpna. Tak doufejme. Singl Innocence is Sense je více než slibný.
Za Low Roar stojí Ryan Joseph Karazija, původem ze San Francisca, nyní žijící a tvořící v Rejkjavíku na Islandu. Ještě předtím, než se odstěhoval na ledový ostrov, tak působil jako zpěvák v indie rockové kapele Audrye Sessions. S projektem Low Roar vydaného 1. listopadu 2011 u Tonequake Records se vydal do jiných hudebních vod. Pomalé tempo a tklivé melancholické melodie vás budou doprovázet po dobu 54 minut. Zdá se, že vliv ostrova na jeho hudbu byl velký. Stále činné pospávající sopky, které stejně jako ostrov, hudbu pomalu zahřívají a dodávají ji potřebnou vroucnost a přívětivé teplo, bez kterého by byla jen kus ledu bez života. Jak sám Ryan Joseph Karazija říká, tak vždy byla jeho součástí při skládání melancholická nálada. Na desce se nám představuje ve třech polohách: téměř pouze s akustickou kytarou, v ambientních plochách (Low Roar) a nebo s decentní elektronikou v zádech (Nobody Else, Puzzle). Vše je ale koncepčně propojeno do jednoho celku, který drží pevně pohromadě. Přestože se jedná o pomalé písně, tak svým procítěným zpěvem, citem pro melodii a plíživou naléhavostí, vás dokáže strhnout, případně pokud jste unaveni, tak i uspat. Což není výtka, jen popis toho, jak jeho hudba ze své podstaty na posluchače může působit.
Při poslechu alba vás jako první zaujmou výrazné skladby se silnou melodií a výbornými texty, jako úvodní Give Up nebo Help Me (koukněte na videa) či Friends Make Garbage (Good friends Take It Out). Kde kytara s pár vybrnkávanými akordy a zpěvem Ryana souzní v dokonalé symbióze, jejíž melancholická krása vás usadí pevně do sedačky.
Nový oficiální videoklip k Give Up hezky koresponduje s textem písně o kdysi bohatém muži, nyní ztraceného a osamělého. Video natočila Ali Silverstein, o které Ryan říká "Potkal jsem ji na Islandu. Když uslyšela tuto skladbu, šla a natočila ten klip. A já ho miluji. Byla schopná zachytit sentiment přítomný v písni, aniž bychom o tom mezi sebou mluvili, což pokládám za vzácné." Za krásnou kameru je zodpovědný Brian Fawcett spolu s Bjarni Haraldssonem. Role starého muže se ujal herec David Ode. A natáčelo se v rozlehlých pustých pláních Nového Mexika. Enjoy :)
I won't wake
A wealthy man someday Cause the sun, don't follow me
I won't wake, Without a song to sing Nothing to some Everything to me
On my worst I'll do my best To make it seem Like I am happy
I've grown numb Dry as my tear ducts I've grown dumb and empty
But don't give up on me...
Ve skladbě Because We Have To, asi nejsmutnější písničce na desce, nemůžete nepostřehnout značný vliv tvorby Radiohead, stejně tak i faktu, že hlas Ryana má velmi podobnou barvu hlasu jako Thom Yorke. Podobné příjemné "Radiohead de ja vu" si užijte u Patience. Nicméně Ryan není Thom a to je dobře, přotože Ryanova hudba sama o sobě je hodně osobitá a originální, aby nemusela být s někým porovnávána. Nicméně to je v povaze člověka, hodnotit, porovnávat a zařazovat hudbu do škatulek. Nejlépe je na Radiohead zapomenout a mít otevřenou mysl a hlavně uši.
Závěrečná Tonight, Tonight, Tonight (poslechněte či stáhněte si níže) poprvé a naposledy představí Low Roar s opravdu výraznými beaty a elektronikou. Skladba se valí s podporou dunivého cella na vrchol ledovce, aby za téměř osm minut ho zdolala a my s ní přepadli do vzduchoprázdna. Tak se možná budete cítit, až poslední skladba dohraje a nastane výrazné ticho, které ale vlastně bylo přítomné téměř v každé skladbě. Ale ještě než se tak stane, musíte projít závěrečnou stezkou ostrých sonických jehliček, zařezávající se do vašich uší. Potom už nastane jen to slibované ticho a smutek z toho, že toto výtečné album skončilo. A pokud mu dáte potřebný čas, tak jsem si jistý, že s každým dalším poslechem budete propadat kouzlu Low Roar stále hlouběji.
