Daughter | If You Leave (recenze + video)

Deska If You Leave je ukázkovým příkladem vyvolávající protichůdné pocity, které se ale přesto navzájem dokonale podporují. Neboť po hudební stránce tu máme tak sofistikovanou a veskrze propracovanou hudbu složenou s nesmírnou lehkostí otevřenou k posluchači, a na druhé straně texty uzavírající se do sebe, které jsou především o ztrátě, rozchodu, pocitech marnosti a pochybnostech o sobě samém. Přesto dohromady fungují jako neoddělitelný celek, jin a jang. Navíc veškeré texty splňují ústřední téma, jež plyne z názvu desky If You Leave.

Při poslechu Daughter u vás může dojít k závislosti na této desce, neboť i přes traumatický obsah textů je hudba plná něhy, smutku, úžasu, překvapení a melancholie. Pokud tedy nechcete letní rozjuchanou desku na pláž, tak If You Leave splňuje tyto parametry dokonale. Navíc ony zmíněné pocity se od prvního poslechu s každým dalším jen prohlubují. Trochu zjednodušeně dostanete něco mezi minimalismem a zvonivě kytarovou melodičností The xx, hypnotickém projevu Beth Gibbons z Portishead a emotivností Florence Welch z Florence and the Machine. Přesto Daughter mají opravdu osobitý zvuk, který se odlišuje od ostatních podobných kapel. Navíc jejich práce s beaty, bubny a perkusemi je vynikající, neboť pokud máte rádi trochu rytmičtější a bohatší podklad (např. Youth, Human, Shallows), tak jste na správné adrese.
Když jsem Dauther slyšel poprvé, tak mě hned napadlo, že jsou podobní částečně post-rockové kapele Audrey. Což když jsem si nakonec ověřil, tak styčné body jsou především melancholická nálada a docela podobný způsob zpěvu. Jemné post-rockové vlivy jako např. zvukové kytarové stěny můžete slyšet v závěru skladby Lifeforms či Tomorrow (pravda, nijak mohutné, jako u pravověrných post-rockových kapel). Vůbec práce s kytarou obecně na albu (vybrnkávání, části melodií) my přijdou inspirované z tohoto težko ohraničeného žánru.

Londýnskou kapelu Daughter tvoří trojice Elena Tonra (zpěv, bass kytara, piano), Igor Haefeli (el.kytara, programming, omnichord) a Remi Aguilella (bubny, perkuse). Svým debutem If You Leave, vydaným již 18. března u 4AD, zaznamenali velký úspěch u kritiky i posluchačů. Vzápětí se nahrávka vyhoupla do první dvacítky britské TOP40. Navíc BBC Radio 1 jim dalo možnost zahrát živě v rámci pořadu Maida Vale. U nás se poprvé živě přestaví 12. listopadu v pražském klubu Rock Café.

Samotnou kapitolou při poslechu debutové desky jsou již zmíněné texty a jejich poetika. Jak v jednom rozhovoru Elena na sebe prozradila, tak většina skladeb a jejich texty vychází z její životní zkušenosti. Proto pak ani nečte žádné recenze, protože říká, že není tak sebevědomá, aby jí případné negativní reakce nesrazili dolu a naopak, aby jí kladné ohlasy nestouply do hlavy. Proto si to zakázala. Říká, že tak si chrání svou nezávislou kreativitu v tvorbě.
Je velmi těžké nějakou skladbu resp. text vytáhnout, protože všechny jsou nesmírně kvalitní. Krásný příklad je hned druhá skladba Smother, kterou považuji za jednu z nejsmutnějších či spíše nejpůsobivějších za poslední roky. A přitom je vlastně nesmírně krásná. Začíná sebereflexí své role v beznadějném vztahu "I'm wasted, losing time / I'm a foolish, fragile spine / I want all that is not mine / I want him but we're not right / - / In the darkness I will meet my creators / And they will all agree, that I'm a suffocator" aby v závěru jen za doprovodu akustické kytary skončila až sebetrýznivě "Oh no / I'm sorry if I smothered you / I sometimes wish I'd stayed inside / My mother / Never' to come out". Při těch závěrečných slovech mi vždy běhá mráz po zádech... Nebo ještě další příklad působivosti lyriky Daughter. "My eyes are damp from the words you left / Ringing in my head, when you broke my chest" zazní v Youth, a vy uplně cítíte tu bolest a zlomenné srdce. A do třetice opět v Youth "And if you're still breathing, you're the lucky ones / Cause most of us are heaving through corrupted lungs / Setting fire to our insides for fun / Collecting names of the lovers that went wrong..." Aby to ale nevyznělo tak pesimisticky, tak oproti tvrzení v recenzi na guardian.co.uk, že ve skladbách je sice prostor, ale schází v nich dostatek vzduchu (narážka na "I'm a suffocator"), namítám, že vzduch dodává sám posluchač svým emočním prožitkem, dává tak skladbám dýchat a žít vlastním životem.

Je my jasné, proč Daughter má i díky těmto textům značný úspěch. Neboť každý z nás někdy prošel podobnými zkušenostmi neúspěchů ve vztazích, které dokáží tak silně zasáhnout na těch nejcitlivějších místech lidské duše. Když k tomu přidáte krásné a pečlivě vybudované takřka popové melodie i nesmírně poutavý až uhrančivý hlas Eleny Tonry s barvou hlasu raněné laně, tak vám vyjde téměř dokonalá deska. Jen na ni musíte mít tu správnou náladu. Může vás totiž vyvést z vašich vztahových trablů, ale také se do nich můžete ještě hlouběji zabřednout.







PS: Před debutem If You Leave vydali v roce 2011 neméně povedené EP His Young Heart, které ale přeci jen je zvukově trochu odlehčenější verzí následného řadového alba. Minimum beatů, často jen hlas Eleny Tonry za doprovodu akustické kytary. Následovalo ješte vydání druhého EP The Wild Youth. Na obou EP si všimněte přebalů, neboť na nich je Elena jako malá holčička. Na druhém EP je ještě spolu s bratrem, a taktéž jako děti :)

PPS: Rozhodně si také nenechte ujít cover Get Lucky od Daft Punk! :) ZDE.

Linky > official web > facebook > twitter > bandcamp > myspace