Po oznámení nového alba Reginy Spektor na květen tu máme další báječnou májovou novinku. Frontman Sigur Rós Jónsi se po svých sólo projektech go.(debutové album) go live.(2cd live verze) go quiet (dvd) a soundtracku k filmu We Bought a Zoo (režie Cameron Crowe) vrátil k domovské kapele Sigur Rós a spolu natočili jejich dlouho očekávané šesté album Valtari. Poslední a nutno říci velmi dobrou a úspěšnou desku Með suð í eyrum við spilum endalausty vydali roku 2008. Datum vydání novinky je stanoveno na 28. května. Podle basisty kapely Georga Hólma je Valtari "více elektronické než dříve" ale k tomu dodává "Nebojte se, nenatočili jsme dance album." Další ale vzájemně rozdílné charakteristiky alba nabízí Hólm a Jónsi:
Hólm: “…přirovnal bych ho k pohledu na staré obrazy s krajinamy.”
Birgisson: “…je jako lavina ve zpomaleném záběru.”
Následující videoclip skladby Ekki Múkk je bližší k přirovnání ke starým obrazům. Působí na mě jako hypnotikum a zároveň vybízí k meditaci. Minimalismus v čisté podobě. Hudebně i obrazově. Jedním slovem krása.
Písničkářka Regina Spektor chystá vydat dlouho očekávané své již šesté album pojmenované What We Saw from the Cheap Seats. Následuje po velmi úspěšném albu Far z roku 2009.
Nedávno představila chystaný přebal desky a k čepici, kterou tam má na hlavě, říká "Dostala jsem tu čepici v Japonsku, kde jsem hrála. Zkusila jsem si ji nasadit. Vypadala legračně jako ty co nosí výpravčí a bubeník se kterým jsem hrála mi říkal 'Tu musíš mít, tu prostě musíš mít' tak jsem ji vzala a když jsem ji přinesla domů, pomyslela jsem si 'Skvelý, tu nikdy nebudu nosit.'" :-) Stejně jako to co bude mít na sobě, tak i použitý font byl v režii Reginy, která si přála, aby byl 'psaný rukou'.
Novinka What We Saw from the Cheap Seats vyjde 29. května. Na jedenácti skladbách spolupracovala s producentem Mikem Elizondem (Eminem, Fiona Apple, Dr. Dre) během loňského léta v Los Angeles.
Mezitím si můžete poslechnout nový singl All the Rowboats. Skladba vznikla již v roce 2005, ale letošní singlová verze dostala výrazný elektronický háv. V podobně elektronickém duchu má být i celá deska. Pokud je to tak, bude se jednat o slušný žánrový přemet Reginy a o odvážný počin. Nicméně singl je velmi slibný, takže si myslím, že se máme na co těšit. Regina mě zatím nikdy nezklamala.
Kristian Matsson švédské folkové zjevení, známý jako The Tallest Man on Earth, připravuje vydání nástupce své úspěšné desky The Wild Hunt, která bodovala jak u kritiky, tak i u posluchačů a dostala se na přední místa mezi nejlepší alba roku 2010. Novinka There’s No Leaving Now bude obsahovat 12 skladeb a vyjde 12. června u Dead Oceans.
Jako ochutnávku se koukněte na live video titulní skladby There's No Leaving Now a pro připomenutí zkuste King of Spain nahrané pro Seattleské rádio KEXP z předchozího alba The Wild Hunt.
Tracklist > There’s No Leaving Now >
01 | To Just Grow Away ||
02 | Revelation Blues ||
03 | Leading Me Now ||
04 | 1904 ||
05 | Bright Lanterns || 06 | There’s No Leaving Now || 07 | Wind and Walls ||
08 | Little Brother || 09 | Criminals ||
10 | On Every Page
Kapelu Of Monsters and Men (v překladu "O příšerách a lidech") jsem náhodou objevil díky internetu. Musím se přiznat, že mě dokonale překvapila a dostala svou lehkostí a pozitivní energií, kterou jsem v zimě potřeboval jako sůl. Též se mi často nestává, abych nějaké album poslouchal stále dokola po několik týdnů, aniž by se mi oposlouchalo. Podle zvuku kapely bych si hned netipnul, že se jedná o islandskou kapelu, protože nemá ty typické islandské "trademarky". Nicméně snad žádná kapela z tohoto sopečného ostrova s pohádkově ledovou krásou mě zatím nezklamala. Nemusím snad připomínat, že z Islandu pochazí takové hudební veličiny jako Björk, Sigur Rós či Múm nebo z méně známých písničkáři Sóley a Mugison nebo Ólafur Arnalds, který kouzlí s orchestrem a elektronikou. Samozřejmě je jich mnohem více.
Šestičlenný ansámbl Of Monsters and Men znějí na první poslech jako průnik energičnosti Arcade Fire s indie folkem Mumford & Sons. Přirovnání k Arcade Fire mi napadlo hned u úvodní skladby Dirty Paws nebo singlu Little Talks. Rozhodně toto srovnání k obou zmíněným kapelám je dosti nepřesné, ale lidé mají tendenci přirovnávat jak to či ono zní. Tomu se nevyhneme. Pro mě jsou především představiteli velmi melodických a energických písní s nádhernými vokály Ragnara Þórhallssona a Nanny Bryndís Hilmarsdóttir. Hitovost několika skladbám též nelze upřít. Stačí si poslechnout Little Talks, Dirty Paws, Lakehouse či Love Love Love a budete chyceni stejně jako já. Ostatně skladbou Little Talks to vše začalo, když si jich na festivalu Iceland Airwaves před dvěma lety všimlo a natočilo s nima významné seattleské rádio KEXP tehdy jediný singl Little Talks v obývacím pokoji "a cappella":
Na internetu se z toho stal obrovský hit. Po loňském úspěchu na Músiktilraunir, kde vyhráli v soutěži islandských kapel a opětovnému vystoupení na festivalu Iceland Airwaves, kde měli bouřlivý ohlas u publika i výborné kritiky, jim Univerals Music nabídl smlouvu na celosvětové vydání jejich
debutového alba My Head Is An Animal, které vyšlo ještě pod křídly nezávislého islandského labelu Record Records loni 20. září. Už pod Univeralem resp. jejich labelem Republic Records vydali na konci prosince EP Into The Woods (vyšla pouze digitální verze) jako ochutnávku z připravovaného alba.
Na hudbě Of Monsters and Men se mi líbí ta kombinace nástrojů jak z rocku tak folku. Takže se v písničce se setkají kytary, basa, bicí s tahací harmonikou či nějakým dechovým nástrojem v takové harmonii a s ohromnou lehkostí, že si chvílemi ani neuvědomíte, jak bohaté ty aranže jsou. K tomu si připočtěte zmíněné nádherné vokály, které vysloveně hladí, a texty se svojí osobitou lyrikou, která má svou mytologii, kde se vyskytují zvířata, monstra i lidé, které mají své touhy, lásky a obavy. Prostě krása ve všech směrech.
Desku produkovali Aron Arnaarsson a Jacquire King |Kings of Leon, Modest Mouse, Cold War Kids|zatimco Craig Silvey |Florence + the Machine, Arcade Fire|
se staral o vysledný mix. Kvalita je znát, jakmile si desku pustíte.
Ohromně příjemný, kristalicky čistý zvuk, kde každý tón jednotlivých
nástrojů a hlasů má své místo.
Jejich debutové album My Head Is An Animal vyjde s jiným artworkem na obalu desky pod křídly Universalu 3. dubna.
obal desky z roku 2011 a 2012 (který je lepší posuďte sami :))
Toto datum platí jen pro USA a Kanadu. Ve zbytku světa myslím vyjde o pár dní později. Navíc jsem se dočetl, že verze 2012 bude mít skladeb třináct a i jinak budou poskládány. Dvě nové skladby se jmenují Mountain Song a Slow and Steady. Už se těším na srovnání, o kterém aspoň krátce poreferuji.
Musím zmínit všechny členy kapely: Nanna Bryndís Hilmarsdóttir (jediná žena v souboru) - zpěv, Ragnar "Raggi" Þórhallsson - zpěv/kytara, Brynjar Leifsson - kytara, Kristjan Pall Kristjansson - basskytara, Arni Guojonsson - piano/harmonika a Arnar Rosenkranz Hilmarsson - bubny.
Na závěr bych jen vznesl přání, aby jim jejich talent vydržel i v dalších nahrávkách. Budu se na ně velmi těšit. A Vy byste měli také. Stojí za to. :)
Tento blog jsem si založil z potřeby psát o oblíbené hudbě česky. Dosud jsem přispíval anglicky na svůj jediný blog o muzice quaintspace.blogspot.com. Díky dlouhým
pauzám mezi jednotlivými příspěvky jsem s psaním na tento blog skončil. Proto jsem se po důkladné úvaze rozhodl pro nový blog v češtině. Druhým důvodem bylo i to, že o hudbě, o
které chci psát, se moc na českém internetu nepíše. Poslední překážka
byla vymyslet dobrý a výstižný název blogu, abych s ním byl sám spokojen
a zároveň, aby byl tento název volný na blogspot.com. Uvažoval jsem i o Wordpressu, ale protože už jsem na blogspot.com byl zvyklý, tak jsem na něm zůstal. Možná někdy v budoucnu blog přesunu jinam. Po několika
týdnech vymýšlení názvů jsem zjistil, že nějaké složité názvy nemá cenu
zkoušet, protože by byly nezapamatovatelné, stejně tak i názvy v
angličtině se nehodily pro blog v češtině. Zcela náhodou jsem pak přišel
na to, že doména milujihudbu na blogspotu je volná, tak jsem neváhal a
zaregistroval si jí. To by bylo na úvod vše o genezi tohoto blogu.
O jaké hudbě tedy chci psát? Pro rychlou představu jaký mám hudební vkus, se můžete podívat na můj profil na last.fm http://www.last.fm/user/loydd,
z kterého je patrné, jaké kapely mám rád, nebo které momentálně
poslouchám. Pro ty kteří nechtějí koukat na last.fm ve stručnosti můžu vyjmenovat mé nejoblíbenější umělce (bez pořadí): Björk, Sufjan Stevens, Arcade Fire, M83, Radiohead, Iron & Wine, The National, Amon Tobin, Mono, Daft Punk, 65daysofstatic, Regina Spektor, NIN, Sigur Rós, Audrey, Beirut, Lamb, Of Monsters and Men, Fleet Foxes, Owen Pallet, Josh Garrels, Mogwai, The Evpatoria Report, The XX a mnoho a mnoho dalších... O takových a podobných bych chtěl psát, stejně tak bych rád
informoval o svých nových objevech na hudební scéně, které sice pro
někoho nebudou žádná novinka, ale pro mnoho lidí i pro mě ano.
Nebudu výlučně psát o nejnovějších počinech, ale budu si vybírat i
starší a ne úplně aktuální věci, prostě proto že jsem na ně dříve
nenarazil.
Pevně doufám, že tento blog najde své čtenáře a sobě si přeji sílu a dobré nápady k psaní a dobré desky k poslouchání :)
Příští příspěvek už bude jen o hudbě samotné. | jakub
