Tři roky uplynuly jako voda a máme tu pokračování, které jakoby začínalo tam, kde jeho předchůdce skončil. Jen s tím rozdílem, že zvuk je trochu čistší, už není tak lo-fi, a i přes všechen ruch a rozostření, které Powers rád používá a mění tak harmonii melodií i jednotlivých nástrojů. Nová deska Wondrous Bughouse neboli Úžasný blázinec dostává svého jména, neboť album je stejně jako skvělý přebal desky barevný, neuchopitelný a tak trochu šílený. Lehce ušlápnutý nakřáplý hlas Powerse je zasazený do popově laděných melodií, které ale obklopuje a zalévají vlny hypnotizující psychedelie, která podobně jako minulý rok Tame Impala čerpá v šedesátkovém zvuku minulého století. Nejedná se ale o takovou poctu, jako v případě Tame Impala, ale spíše ji Powers používá jako odrazový můstek ke svým tvůrčím experimentům. Ty v sobě zahrnují nepřeberné loopy, samply stejně jako kytary, syntezátory a často používané až barokní piano, ale především není skladby, která by svým způsobem nebyla aspoň trochu v jednotlivých detailech až shoegazově zvukově rozostřená a obracející se do sebe.
Musím se přiznat, že hned první skladba Through Mind And Back mě několikrát odradila a proto tuto recenzi píšu až dnes, neboť album již vyšlo 5. března tohoto roku u labelu Fat Possum. A přitom se jedná o skvělý začátek, který jako vztyčený ukazováček říká, že tady nebude vše úplně normální. To hned druhá skladba ale otáčí a nastavuje příznivější tvář alba a jeden z vrcholných momentů desky. Mute je perfektně vybudovaná melodická skladba, která obsahuje své minutové intro, aby poté změnila lehce kurz a nechala posluchače spočinout v atmosféře pozitivní melancholie. Nevím, jak to jinak nazvat. Podobně, ale ještě silněji působí singl Dropla, která sRasberry Canevým skrytým optimismem donutí snad i na smrt nemocného vstát z postele při opakování "You'll never die, you'll never die, you'll never die". Přesto je to píseň o umírání milovaného "I reach my arm across the bed and hold your hand / The angel of state can't wait to seize all your land". Vyzrálost hudební i textařská je někdy v kontrastu ke skladbám, které si neberou servítky a tak tu máme skoro cirkusácký valčík v Attic Doctor či počáteční melodii jak z TV pohádky na ČT v Third Dystopia. Právě ale na Third Dyspopia je krásně vidět, jak to má Powers těžce v paži. Protože po tom pohádkovém úvodu a po pár taktech, aniž byste si toho všimli, je z Third Dystiopia i melodicky téměř jiná skladba, přesto postavená na akordech oné "pohádky". Parádní kus. Ve svých textech se Powers takřka výhradně zaobírá životem, smrtí a láskou. Jako například v následující Raspberry Cane, kde se všechny jeho témata spojují v jedno "This dimension and the next/ The living and the dead / The wave into the corpse / Everybody cares / Everybody cares / I'm sure love exists / And this is what it is." Téměř sedmiminutové zamyšlení v lahodném melancholicko-psychedelickém kabátku.
Celá deska je koncipována jako výlet do vašeho podvědomí, kde rezonuje ve vaší mysli a je jen na vás, zda přistoupíte na hru nebo budete klouzat po povrchu, který se může zdát díky na první pohled jednoduchým melodiím trochu nevýrazný. To by bylo ale velmi zjednodušující. Vezměte si například skladbu Pelican Man, která čerpá nepřímo až z raných Pink Floyd, a o těch by nikdo nemohl tvrdit, že se jedná o jednoduchou hudbu, přestože byla melodická a přístupná. Youth Lagoon a její Úžasný blázinec / Wondrous Bughouse je rozhodně jeden z výrazných zářezů do hudebního kalendáře roku 2013.
Linky > official web > facebook > twitter > myspace
