Sisyphus | Sisyphus (recenze) | dříve s/s/s - vedlejšák Sufjana Stevense, Son Luxe a Serengetiho

Pokud stále na obzoru vyhlížíte kouřové signály následovníka The Age of Adz, tedy posledního alba Sufjana Stevense z října roku 2010, tak si ještě nějaký ten měsíc/rok počkáte. Mezitím Sufjan stačil rozjet vedlejšák s/s/s s kámošema rapperem Serengetim a producentem Son Luxem, který se letos inkarnoval do nové podoby pod jménem Sisyphus. Už na předchozím EP Beak & Claw (2012) ještě pod akronymem s/s/s se jejich spolupráce teprve formovala a myslím si, že teprve na LP Sisyphus našli cestu, jak spojit své různorodé hudební kořeny a styly do výsledku, který nebude rozpačitý, ale naopak vyniknou silné stránky svých tvůrců. Přesto fandové Sufjanova období před The Age of Adz budou stále zklamáni, protože jeho tehdejší rozmáchlý barokní folk-pop se neopakuje a je otázka, jestli někdy v budoucnu naváže na své klenoty jako Illinois, Seven Swans a Greetings from Michigan.
Ale zpět k Sisyfovi. Jak je známo z řeckých bájí a legend, Sisyfos byl za své činy a svou chytrost či spíše prohnanost potrestán soudem Mrtvých k tlačení obrovského balvanu nahoru na horu, to se mu ale nikdy nepovede, protože vždy před vrcholem mu vyklouzne a spadne dolu a Sisyfos je tak odsouzen k dalšímu a dalšímu pokusu. Odtud pojem "sisyfofská práce" značící nesmyslnou, otupující a bezvýchodnou práci, ze které nikdy nemůže být užitek. To ale naštěstí neplatí pro dílo trojice "s/s/s", jejich práce totiž došla svého vrcholu a zůstala tam, což je pro nás jako posluchače jen dobře. Všem bych doporučil poslech od začátku do konce, protože se jedná o kompaktní dílo, které vynikne ve své rozmanitosti na celé své ploše. Pokud ale preferujete jen některé tvůrce, třeba Sufjana, ale už nemusíte rap Serengetiho, tak by se skladby daly rozřadit asi takto:

Sufjan & Serengeti > Calm It Down, Rhythm Of Devotion, Lion's Share, Dishes In The Sink
Serengeti > Booty Call, Flying Ace, My Oh My (obsahuje užasné téměř "Illinoiské" přechody), Alcohol
Sufjan > Take Me, I Won't Be Afraid, Hardly Hanging On (ačkoliv je založena na zopakovaném Sufjanově verši z Dishes In The Sink)

A když už jsem nakousl pojem opakování, tak si pozorné ucho všimne kaskádovitého samplu z nádherné skladby Unravel od Björk z přelomového alba Homogenic. To zazní v I Won't Be Afraid, pomalé ospalým beatem podbarvené skladbě, která spolu s Take Me se dá označit za čistou práci Sufjana. Ale z doby posledního alba The Age of Adz.

Pokud ale neznáte Sufjana, ani Serengetiho či Son Luxe a měl bych celou desku nějak shrnout a popsat, tak asi jako když se tři kámoši sejdou a chtějí se bavit a přitom natočí desku, která je z větší části elektro-hip-hopová deska s folkovými a experimentálními výhybkami, přes které se řítí několik vlaků najednou, a k tomu ještě nad nimi letí groovy pop letadlo s příjemnými melancholickými melodiemi. Klasik by řekl "Jak si pejsek s kočičkou dělali dort" :) A přitom výsledek je docela chutný, místy výborný. Tak tyhle tři chlapíky zkuste nebo nechte být ;)

PS > dopsáno (konečně!) asi po více jak dvou měsících, kdy mi do života vstoupila dcera Terezka narozená na mé narozeniny 5.5. :-)



Linky > bandcamp > facebook > twitter

Sufjan Stevens a jeho nový projekt s / s / s

Sufjan Stevens je chameleón, u kterého nikdy nevíte, do čeho se pustí příště. Po výtečné a v mnoha směrech vyjímečné desce v jeho diskografii Age of Adz nás opět překvapuje svým novým počinem Beak & Claw, vydaného již 20. března u Anticonu. Na tomto EP se dal dohromady s producentem a skladatelem Son Luxem a s rapperem Serengeti z Anticonu. Netradiční a nečekané spojení, kde každý z této trojice s / s / s má na albu své místo. I když při celkovém pohledu Sufjan je to poslední S, neboť Serengeti se Sun Luxem dominují.
Museum Day připomene uvodním Sufjanovým auto-tune hlasem jeho předchozí desku, na kterého navazuje Serengeti se svým surealným deklamováním o "dream energy" podpořený laptopovými zvuky a elektro cinkáním s nervními beaty v pozadí. Moc příjemná věc. Druhá Beyond Any Doubt je především v rukou Serengetiho a Son Luxe s jeho synťáckými zvuky a pomalu valivým beatem. Serengetiho rap a nekompromisními rýmy ze začátku dominují a v druhé polovině se s jeho závěrečném zvolání "I had the world figured out beyond any doubt." střídá Sufjan s "If I could figure out what it was all about I'd work it out."
V třetí If This Is Real se skladbou proplétá hlas Shary Worden z My Brightest Diamond. Možná paradoxně se tato skladba bez Sufjanovy přítomnosti jeví jako nejlepší kus z alba. To se nedá říct o závěrečné Octomon, kde Sufjanovo opakující se "Do you feel like I do?" a "I had the night of my life!"je trochu rušivé a spolu s nedotaženým elektro spodkem zní lacině a uspěchaně a ani závěrečné "funny" přidání harmoniky to nezachrání.
Projekt s / s / s rozhodně stojí za pozornost, i když fanoušky Sufjana potěší jen částečně. Nezbývá než doufat, že Sufjan Stevens se vrátí brzy se svou sólovou deskou. Je mi ale jasné, že předpokládat u Sufjana kam se posune příště je riskantní podnik.

“I don’t want resistance

Put your hands in fire

Realise, realise energy

It’s only meant to burn a while

All I want is justice

Put your hands in mine

You and I, you and I, energy

But never meant to dignify

Was a dream, was a dream energy

A vision of a haversine

I blame you for everything

You didn’t even try to fight

Show your face my sweetness

Put your hand in fire

Make it right, make it right, energy

Punishment should fit the crime”

.: Museum Day :.