Zobrazují se příspěvky se štítkemelectronic. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemelectronic. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 17. června 2016

Peter Gabriel | I'm Amazing (singl)

Krásná pocta Muhammadu Ali od Petera Gabriela​. Jak sám Gabriel říká "Skladbu I'm Amazing jsem složil již před léty, inspirován částečně Aliho životem a jeho bojem, a teď po jeho smrti, kdy mnozí lidé oslavují Aliho život a co dokázal, byl ten správný čas na vydání této skladby." Sedmi a půl minutová skladba je Gabrielova první nová kompozice od roku 2013, kdy vydal zatím poslední singl Courage. Hudba je jako vždy perfektní a pokud by vás zajímal text, tak tady je:


"I'm Amazing"

Run into the cage
But what I grew up hating
Keep on recreating
Please help me

Something’s got to change
There was something that you said
Happy times ahead
Happy times ahead

Saw the kind of blood
Like a picture’s going to shatter
Can you recognize the pictures of a bone-luck setter
All the people, all the faces in my head that are running around
I’m trying to make connections by the circuits are down

Look at me
Look at me
Look what I can do
I’m amazing

I’m living from without and I’m living from within
Got lightning every layer of my illuminated skin
Could swallowing a lightbulb
Transform into the sun
I can jump into the darkness
I can shine on anyone

Look at me
Look at me
Can you see what I can do
‘Cause I’m amazing

Look at me
Look at me
Look at me
Can you see what I can do
‘Cause I’m amazing

Reaching out my hand
I’m going underwater
Sunlight filtered into shafts
I’m going underwater
With the human race
I’m going underwater, down
Underwater, down
Underwater

Trying to put it together in my head
Feeling the weight of what you said
The weight of what you said
Happy times ahead
Happy times ahead
Happy times ahead

Look at me
Look at me
Look what I can do
‘Cause I’m amazing

Look at me
Look at me
Look at me
Look what I can do
‘Cause I’m amazing

Cause I can!
And I will!
It’s moving in me
The spirit is free

čtvrtek 11. prosince 2014

Zola Jesus | Taiga (recenze + full album stream)






Nika Roza Danilova, majitelka jednoho z nejvýraznějších hlasů na současné hudební scéně a především americká skladatelka a zpěvačka více známá pod uměleckým jménem Zola Jesus, vydala 6. října ve svých 25 letech již páté sólové album pojmenované jednoduše "Taiga". Celé album si můžete poslechnout díky oficiálnímu streamu, který je k dispozici na stránkách Press Play pod New York Times.
Nové album Taiga navazuje na své předchůdce Conatus z roku 2011 a na loňskou desku orchesrálních kolekcí Versions. Nika Roza "Taigu" složila na Vashon Island nedaleko Seattlu ve státě Washington a zmixována byla už v Los Angeles producentem Deanem Hurley (David Lynch, Sparklehorse). V tiskové zprávě uvádí, že toto LP je její "pravý debut" neboť jak uvedla například v rozhovoru pro aktuálně.cz "Na jednu stranu jsem se při tvorbě nových písniček vrátila kamsi ke svým muzikantským začátkům, na druhou stranu se mi podařilo v mnoha skladbách vyjádřit přesto to, co jsem svou hudbou od začátku chtěla říci. Poprvé jsem se cítila tak svobodná a otevřená." na otázku, co znamená její značný posun v žánru a soundu od minulých temnějších a "špinavějších" nahrávek odpověděla že "nechtěla, aby se z předchozího zvuku desek plných ruchů, šumů a distorzí stalo klišé" .. "Základním stavebním kamenem nové desky se tedy stal můj hlas, za kterým si stojím víc než kdy jindy. Všechny mé dosavadní nahrávky byly tak trochu skrýší mých nápadů a já po letech konečně pochopila, že už nemám co skrývat."


Je pravda, že se novinkou Taiga Nika Roza vzdálila celkem znatelně od předchozích desek. Nový materiál je více čistý, bez již zmíněných ruchů, distorzí, dalo by se říci že i přímočařejší a také znatelně popovější. Pokud by ale toto byl mainstream popu, tak bych se nezlobil. Je to blíže produkci francouzkých M83, než cokoliv ze současného popového mainstreamu. Mimochodem s M83 spolupracovala na otevíracím tracku Intro na posledním dvojalbu, který je i díky hlasu Niky ohromující. Zvuk Taigy je tedy velmi přístupný a jak sama Nika říká, že se chtěla soustředit na svůj hlas, tak to o Taize platí opravdu více než kdy dříve. Přesto pár temnějších zákoutí se na albu najde.

Mnoho tracků je taženo výraznými až breakbeatovými rytmy, které zaznamenáte už v úvodní a zároveň titulní skladbě Taiga, kde v polovině písně nastoupí perfektní lámané beaty, které podtrhují dramatičnost předchozích tónů, posazených jen na výrazném hlubokém syntezátoru a zpěvu Niky Rozy, na kterém je slyšet, že má letitou průpravu v operním zpěvu. Následující hitovka Dangerous Days je čístý alt-pop, resp. rovnou chart-pop, která s jinými aranženi by brázdila přední místa žebříčků hitparád. Přesto je to stále Zola Jesus. Podobně jako u loňských CHVRCHES se jedná o chytrý pop se silnými melodiemi, který se vám přesto po x posleších nezprotivý. Geneze Dangerous Days je velmi zajímavá a hodně vypovídá o přístupu Niky Rozy ke své hudbě. Skladba vznikla již při tvorbě předchozí desky Conatus jako demo snímek. Bohužel se na desku nehodila, protože měla moc popový charakter a z toho měla trochu Nika strach. Přesto jak říká, je nakonec hrdá, že skladbu nezničila a naopak ji přijmula a dovedla do současné podoby. "Když jsem ji dokončila, byla jsem na to pyšná, protože jsem necítila potřebu ji zničit. Často když skládám popové songy, tak se za ně stydím a potřebuji je zakrýt hlukem či různými distorzemi. Jsem ráda za strach, který mi Dangerous Days přinesla." To dává naprostý smysl. Při srovnání předchozích alb s Taigou, jakoby se Nika Roza již nebála a odkryla, co bylo vždy pod povrchem. A to její hlas a silné melodie, které vždy uměla, jen je zahalovala temnotou a noisovými prvky. Ano Niko, nemáš už co skrývat a já jsem za to rád. Stejně tak ale nepřestávám obdivovat i tvoje předchozí desky. Taiga je prostě jen další evoluční stadium v tvorbě Zoly Jesus.

Na celé desce, kromě již zmíněného nezaměnitelného sytého hlasu Niky Rozy Danilove, výrazných beatů a IDM vyhrávek, jsou velmi důležité aranže nenápadných smyčců a oproti tomu ostrých téměř všudypřítomných umělých žesťů. Ne náhodou se na následujícím turné rozhodla přizvat i žesťový ansámbl neboť na desce tvoří nenahraditelný divoký živel. Toho je důkazem jedna z nejvýraznějších skladem na albu, Hunger, která se vám díky nekompromisnímu intru zmíněných žesťů vryje do paměti a pokračuje v neméně důrazných beatech spolu se silným refrémem "I got the hunger, I got the hunger in my veins | It's takin' me under till it takes me away | I got the hunger, I got the hunger in my veins | I won't surrender, still it takes me away". Texty měla vždy Zola Jesus těžko rozklíčovatelné, přesto velmi lyrické. Stejně tak i na Taize se věnuje, jak už název naznačuje, přírodou a naším vztahem k ní, stejně tak se nevyhýbá tématům problémů naší společnosti ("When everything, everything, everything goes down | All the dust will settle in this new world now | We can make get along together" skladba Dust) či otázkám moci.

Chápu, že velká změna stylu nemusí některým fanouškům předchozích desek Zoly Jesus vyhovovat, ale srdce těch písniček plně souzní s příběhem Zoly Jesus. Ten vypráví již od ranného self release alba The Spoils (2009), kdy Zola Jesus byl osobní projekt devatenáctileté Niki s provokativním a cool názvem aneb Émile Zola zakladatel naturalismu "potkává" Ježíše. Vše bráno s trochou nadsázky a trochu vážně, protože ne náhodou jsou předchozí desky temné. Jesus ve jméně není žádný deklarovaný postoj ke křesťanství, náboženství Nika Roza respektuje a ví, že jej někteří lidé potřebují, ale pokládá to za dost zvláštní fenomén v dnešním světě. Ať tak či tak, na Taize je znát, že Nika Roza především hudebně dospěla, poodkryla závoj gothické princezny současné hudební scény a pustila do své hudby trochu světla a naděje. Ale jen tak akorát...




Taiga tracklist:
01 | Taiga 02 | Dangerous Days 03 | Dust 04 | Hunger 05 | Go (Blank Sea) 06 | Ego 07 | Lawless 08 | Nail 09 | Long Way Down 10 | Hollow 11 | It’s Not Over

Linky > official web > facebook > twitter > spotifysoundcloud > instagram > youtube

sobota 6. září 2014

Sufjan Stevens | A Little Lost (Arthur Russell cover) a kompilace "Master Mix: Red Hot + Arthur Russel"

Pokud stejně jako já čekáte na další studiovou nahrávku Sufjana Stevense, který svou poslední desku The Age of Adz vydal již v roce 2010 a od té doby přišel jen s druhým dílem vánočních písniček Silver & Gold: Songs for Christmas, Vols. 6-10 navazující na Songs for Christmas, Vols. 1-5 z roku 2006, tak stále nic nevíme. Možná že je již hotová a Sufjan ji na svém labelu Asthmatic Kitty vydá za týden či za měsíc bez jakéhokoliv oznámení předem. Stejně jako to udělal před čtyřmi lety nejdřív s EP All Delighted People (20. srpna 2010) a posléze za necelé dva měsíce vyšla deska The Age of Adz (12. října 2010). Takže překvapení v podobě nové desky se ještě může tento měsíc či letos objevit. Ale je to jen moje zbožné přání, jakožto Sufjanův oddaný fanda.

Pro podobně postižené jako já, je každá skladba z pera Sufjanova jako voda živá. A tak jsem píseň A Little Lost přivítal s nadšením, které se neztratilo ani po prvotním poslechu. Opět totiž nezklamal. I přesto, že se jedná o cover verzi stejnojmenné skladby od avantgardního čelisty a skladatele Arthura Russela a ne o jeho vlastní tvorbu. Na počest Arthura Russella vyjde v říjnu kompilační deska od mnoho známých kapel (viz. níže). Ta se začala připravovat již v roce 2010 pro neziskovou organizaci Red Hot, která bojuje s AIDS prostřednictvým projektů v pop kultuře. Kvalitu kompilací Red Hotu stvrdila i zatím poslední z nich Dark Was The Night z roku 2009 (zde), kde taktéž kromě Sufjana vystupují jména indie scény jako Grizzly BearYo La TengoM.I.A.Kronos QuartetAnimal Collective či Arcade Fire. Připravovaná deska Master Mix: Red Hot + Arthur Russel (datum vydání je 21. října) tak navazuje na dlouhou tradici zahájenou již v roce 1990, kdy vyšlo první kompilační album Red Hot + Blue (zde) s hvězdami typu David ByrneAnnie LennoxTom WaitsU2 a Erasure věnované Cole Porterovi.

Sufjanova verze skladby A Little Lost je plná důrazných trochu plochých (záměrně) beatů, jeho typických synťáků, nezbytného sboru a celé to stylem zapadá do Sufjanovy tvorby z The Age of Adz. Melodii vede piano a jeho hlas, takže celkový dojem je vemi rozmáchlá krásná skladba, která je ale v jistém područí Sufjana. Není ani lepší ani horší než Russellova citlivá akustická verze, ale je prostě jiná a taktéž výborná. Vřele doporučuji.

Na připravované kompilační desce vystupují se svými verzemi kromě Sufjana Stevense také RobynHot ChipBlood OrangePhosphorescentJose GonzalezDevendra BanhartRichard Reed Parry z Arcade FireScissor SistersCultsColin StetsonThao & the Get Down Stay DownSam AmidonLonnie HolleyGlen HansardAlan Palomo z Neon Indian pod jménem VEGA INTL a mnoho dalších. Takže jak sami vidíte, je zde mnoho vemi zvučných jmen, které stojí za pozornost.




Master Mix: Red Hot + Arthur Russell Tracklist:
01 | Jose Gonzalez – “This Is How We Walk On The Moon”
02 | Lonnie Holley – “Soon-To-Be Innocent Fun (Interlude)”
03 | Robyn – “Tell You (Today)”
04 | Hot Chip – “Go Bang”
05 | Sufjan Stevens – “A Little Lost”
06 | Lonnie Holley – “In The Light Of The Miracle (Interlude)”
07 | Richard Reed Parry, Little Scream, Sam Amidon, Colin Stetson & Sarah Neufeld – “Keeping Up”
08 | Liam Finn, Ernie Brooks + Peter Zummo – “This Love Is Crying”
09 | Rubblebucket + Nitemoves – “Eli”
10 | The Revival Hour – “Hiding Your Present from You”
11 | Sam Amidon – “Lucky Cloud”
12 | Devendra Banhart – “Losing My Taste For The Night Life”
13 | Phosphorescent – “You Can Make Me Feel Bad”
14 | Blood Orange – “Is It All Over My Face & Tower Of Meaning”
15 | Scissor Sisters – “That’s Us/Wild Combination”
16 | VEGA INTL. – “Arm Around You”
17 | Oh Mercy – “Planted A Thought”
18 | Lonnie Holley – “Hop On Down (Interlude)”
19 | Cults – “Being It”
20 | Richard Reed Parry – “Just A Blip”
21 | Glen Hansard – “I Couldn’t Say It To Your Face”
22 | Thao & The Get Down Stay Down – “Nobody Wants A Lonely Heart”
23 | The Autumn Defense – “Oh Fernanda Why”
24 | Alexis Taylor – “Our Last Night Together”
25 | Lonnie Holley – “The Deer In The Forest (Interlude)”
26 | Redding Hunter – “Close My Eyes”







































PS: projekt můžete podpořit, když pořídíte své selfie s nasazenou čepicí Master Mix a vystaví te jej na jakékoliv sociální síti s hashtagem #mastermixhat či pobídnete své přátele k její koupi či předobědnání CD/LP kompilace Master Mix: Red Hot + Arthur Russel.

www.redhot.org
Předobjednat můžete ZDE.
linky > official web > facebook > myspace > spotify

pátek 22. srpna 2014

Nejlepší klipy | Aphex Twin | Come To Daddy

Come To Daddy ve verzi "Pappy mix" je jedna z nejznámějších skladeb od britského umělce Richarda D. Jamese, známějšího pod uměleckým jménem Aphex Twin, která se objevila na stejnojmenném EP z roku 1997. Industriální idm track ještě více umocnil a vlastně i proslavil geniální videoklip Chrise Cunninghama, kde ústřední postavou je stará babička venčící pejska, který počurá povalující se televizi, z které pak vyleze postava "monstrtaťky" ;). Ten svolává své pobíhající děti  kolem, jejichž tváře byly nahrazeny tváří Jamese. To vše za skučení textu "I want your soul | I will eat your soul | Come to daddy, come to daddy". To je jen letmo načrtnutý děj videoklipu, který se ale musí místo popisu opravdu vidět a zažít, je založený především na temné a místy až strašidelné atmosféře a především na industriálním nářezu Aphexe Twina. Celé video se natáčelo ve stejné čvtrti, kde Stenley Kubrick točil svůj provokativní film A Clockwork Orange. Temné prostředí garáží obchodního centra Tavy Bridge na jihovýchodě Londýna, kde byl klip natáčen, bylo ještě v roce 2007 srovnáno se zemí. Ke Chrisi Cunninghamovi musím poznamenat, že jeho klipy jsou jedny z nejlepších, které kdy byly natočeny viz. klipy k All Is Full Of Love od Björk (viz. rubrika Nejlepší klipy), další klip od Aphexe Twina Windowlicker či Afrika Shox od Leftfield / Afrika Bambaataa nebo známé Frozen od Madonny.

Vraťme se ale ještě krátce k Come To Daddy a Richardu D. Jamesovi, který ke skladbě řekl:
"Come to Daddy vznikal, když jsem se poflakoval doma a zuřil u vytváření zasranýho death-metalovýho jinglu. Potom, kdy se singl začal prodávat a video bylo hotový, se z toho malýho nápadu, který byl původně myšlený jako vtip, stalo opravdu něco velkýho. Nebylo to tak docela správný."
A já bych řekl, že to bylo dobře. Jinak bychom byli ochuzeni o jedinečný audiovizuální zážitek a to by byla opravdu velká škoda.



Linky > official web > facebook > twitter > spotifysoundcloud

Aphex Twin oznámil na deep webu po třinácti letech nové album SYRO a představil neskutečný přebal desky

Britský producent a umělec Aphex Twin před několika dny oznámil na tzv. deep webu vydání své nové studiové desky. Deep web je část "hlubokého" internetu, kterou nepokrývají vyhledávače typu Google a kam se můžete dostat jen přes anonymizující síť Tor resp. přes browser Tora. Pro ty kteří tam nemají přístup posléze uveřejnil stránku syro2eznzea2xbpi.com, kde je tracklist alba, logo aphexe twina a pak především veškeré údaje o vás, odkud jste přišli na jeho stránku, v jaké síti právě jste atp. Toto oznámení též předcházelo objevení "balónu" s logem Aphexe Twina a rokem 2014 minulý víkend nad Londýnem a též se objevily nasprejovaná loga v New Yorku a dalších městech..

Nové album, které Richard D. James aka Aphex Twin vydává, spatří světlo světa po třinácti letech od roku 2001, kdy vydal dvojalbum Drukqs, a ponese název Syro. Je zajímavé, že na veřejném webu se mi tracklist nezobrazuje, takže je asi viditelný jen na onom deep web URL, které zveřejnil na svém twitteru. Nicméně níže máte přepis i screenshot, jak se objevili na světových hudebních serverech.

SYRO Tracklist
01 | minipops 67 (source field mix)
02 | XMAS_Eve10 (thanaton3 mix)
03 | produk 29
04 | 4 bit 9d epi+e+6
05 | 180db_
06 | CIRCLONT6A (syrobonkus mix)
07 | fz pseudotimestrech+e+3
08 | CIRCLONT14 (shrymoming mix)
09 | syro u473t8+e (piezoluminescence mix)
10 | PAPAT4 (pineal mix)
11 | s950tx16wasr10 (earth portal mix)
12 | aisatsana

Linky > official web > facebook > twitter > spotify > soundcloud

PS: po dopsání tohoto textu se včera objevila zpráva, že přebal desky bude mít podobu témeř totožnou s tracklistem a logem, jak se objevili na deep webu. S tím rozdílem, že přibyl rozpis výdajů na marketikng. Velmi to originální přebal desky :) Datum vydání bylo stanoveno na 23. září 2014 na Warpu.


úterý 5. srpna 2014

Philip Selway z Radiohead má nový singl Coming Up for Air (official video)

Philip Selway, bubeník kapely Radiohead a skladatel, který již má za sebou sólovou desku Familial z roku 2010, dává o sobě vědět novým singlem Coming Up for Air. Tato nová skladba je předzvěst připravené desky Weatherhouse, která vyjde 7. října u Bella Union. Mnohavrstevnatý videoklip má na svědomí španělští filmaři z NYSU, kterým se povedlo statickým záběrům dodat dynamiku působivými zoomy. Jednoduchá technika, která překvapivě funguje a spojuje tak sled samostatných scén.

Po hudební stránce novinka Philipa Selwaye odkazuje na domovské Radiohead někam mezi slavná alba OK Computer a Kid A. Pulzující basující elektronika v pomalém tempu s melancholickým zpěvem Selwaye se postupně dopracuje až ke zvonivějšímu zvuku elektrické kytary, která hodně evokuje právě Radiohead. Celkově se tedy jedná o atmosférickou, temnější věc, která baví i při opakovaném poslechu, což je jen dobře. Zdá se, že Selway má nakročeno k dobré druhé desce. To ale jedna skladba nedělá a tak si musíme počkat na těch devět zbývajících. Přesto jsem optimista a těším se. Co vy? :)



Weatherhouse Tracklist:
01. Coming up for Air
02. Around Again
03. Let It Go
04. Miles Away
05. Ghosts
06. It Will End in Tears
07. Don’t Go Now
08. Drawn to the Light
09. Waiting for a Sign
10. Turning It Inside Out

pátek 18. července 2014

Todd Terje | It's Album Time (recenze)

Nebudu se tu chvástat tím, jak už Todda deset let, po kterých vydával především nahrávky pro DJs, sleduji a raději přiznám barvu, že jsem ho zaregistroval až s jeho dlouho očekávaným a fanoušky vyproseným LP, na které si konečně udělal čas. Příznačný název It's Album Time jen dokazuje, že Todd Terje vše bere s nadhledem a hravostí. Tu dokázal i přenést do svých nových skladeb, ve kterých spojil svoji pověst nekorunovaného norského krále cosmic disca (tracky Inspector Norse, Strandbar, Swing Star part 1 a Swing Star part 2 již úspěšně otestoval v minulosti na lidech na tanečním parketu a vydaných EP) a novou experimentálnější polohu, ve které jak sám říká nebyl svázán žádnými pravidly, které ho dříve u prací pro DJs limitovaly. Najdete tu skladbu Delorean Dynamite, jako vystřiženou z katalogu další hvězdy space diska Kavinskyho, evokující náladu filmů z 80. let navozující pocity volnosti z jízdy nočním velkoměstem osvětleným neony a se stíny plných neznámých postav.
Svůj albový debut ale rozjíždí v duchu seznamovacího intra, kde se na délce minuty a čtyřicet sekund rozehraje rytmický podkres pod jediné repetitivní sdělení: "Album Time" mezi které se postupně vloží i upřesňující "It's". Následuje dvojice provázaných skladeb Leisure Suit Preben a Preben Goes To Acapulco, které album zlehka rozjíždí a připravují půdu na svižnější tracky v druhé půli. Obě 'Preben' skladby jsou schopné vás pěkně uvolnit, ale ještě vás z pohovky nezvednou, ale to ani není jejich účel. Todd se tu představuje jak zvládá i pomalejší tempo. V první skladbě dokonce kombinuje nenápadně synťáky s cembalem a xylofonem. Druhá mi vždy na několika místech připomene díky krásným kaskádovým arpeggiem titulní skladbu k našemu seriálu Návštěvníci. Ale fakt jen na malý okamžik :) Nicméně obě lze definovat na základě rytmu jako hodně uvolněné disco s příměsí lounge a surf music.



Protože v další skladbě Svensk Sås se zřejmě ocitáme ve slíbeném Acapulcu, s koktejlem v ruce a na snehobílé pláži si vychutnáváte přísun vitamínu D ve slunečních paprscích. Skladba je protkána neskutečně hravou a chytlavou bosanovou, která vám rozproudí krev v žilách. Nepředstavujte si ale nějaké klasické latino, ale jihoamerické rytmy zabalené do nezaměnitelného synťákového zvuku, který fakt bere dech svojí lehkostí a samozřejmostí. A vy si jen na pláži již s novým koktejlem pobrukujete Paaaa, padapapadapadaaaa padapadapadapadaaaa daadaadaaaa. No a pak nasednete do tryskáče a za zvuku rozjetého Strandbar letíte kamsi na vlnách halucinogenního diska. Jednoduchý melodický motiv piana tomu dává potřebnou šťávu a masovou chytlavost a hit je na světě. Holt v jednoduchosti je síla. Navazuje na ni již zmíněná excelentní projížďka ve starý dobrý káře Delorean s dynamitem u zadku :) (také jste si vzpoměli na ikonickou Delorean z Návratu do budoucnosti? Kdo v té době nechtel mít tak dokonalé auto...). S coververzí písně Roberta Palmera Johny and Marry Todd Terje přibržďuje, abyste si mohli vychutnat příjemný hlas Bryana Ferryho z Roxy Music.




Todd zjevně miluje jazz-fusion a tak podobně jako ve Svensk Sås i Alfonso Muskedunder je toho zářným příkladem. O příjemné vlnobití v břiše se postará sedmi čtvrtinový rytmus spolu s našlápnutým piane a beaty z tanečního nebe. Vokály beze zpěvu jen s "tadada" a "paaa pa paaa" vás hodí kamsi do minulosti, přesto cítíte jak svěže a moderně to celé zní. A vy chcete víc! Startuje Swing Star Part 1, vy zas nastartujete svou káru, protože s tím se po silnicích jezdí daleko veseleji. To samé platí o Oh Joy a vlastně i pro celé album. V autě to svádí trochu šlápnout na plyn, z toho jakou to předává dobrou náladu, tak bacha ;). Oh Joy je zas skladba s rovným jednoduchým beatem s ale gradující chytlavou atmosférou, kde opět nechybí zklidňující prvek piana a výborného synťáku, který je nositelem jednoduchého melodického motivu. Závěrečný Inspector Norse (i když mě až tak moc nebere jako zbytek alba) už je jen vyvrcholením tohoto bezvadného a bezstarostného alba dokonale pasující k probíhajícímu létu.
Co se Toddovi musí nechat je, že jeho zvuk je na dance scéně nezaměnitelný. Asi jako si nespletete Daft Punk s nikým jiným, tak ani Todda nezaměníte s nikým jiným.

01 | Intro (It's Album Time) | 1:40 || 02 | Leisure Suit Preben | 4:20 || 03 | Preben Goes To Acapulcov | 4:35 || 04 | Svensk Sås | 2:43 || 05 | Strandbar | 4:28 || 06 | Delorean Dynamite | 6:45 || 07 | Johnny And Mary (feat. Bryan Ferry) | 6:32 || 08 | Alfonso Muskedunder | 3:25 || 09 | Swing Star Part 1 | 4:18 || 10 | Swing Star Part 2 | 6:17 || 11 | Oh Joy | 7:09 || 12 | Inspector Norse | 6:59 |

Datum vydání: 8. duben 2014
Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace > spotify

pátek 11. července 2014

Sisyphus | Sisyphus (recenze) | dříve s/s/s - vedlejšák Sufjana Stevense, Son Luxe a Serengetiho

Pokud stále na obzoru vyhlížíte kouřové signály následovníka The Age of Adz, tedy posledního alba Sufjana Stevense z října roku 2010, tak si ještě nějaký ten měsíc/rok počkáte. Mezitím Sufjan stačil rozjet vedlejšák s/s/s s kámošema rapperem Serengetim a producentem Son Luxem, který se letos inkarnoval do nové podoby pod jménem Sisyphus. Už na předchozím EP Beak & Claw (2012) ještě pod akronymem s/s/s se jejich spolupráce teprve formovala a myslím si, že teprve na LP Sisyphus našli cestu, jak spojit své různorodé hudební kořeny a styly do výsledku, který nebude rozpačitý, ale naopak vyniknou silné stránky svých tvůrců. Přesto fandové Sufjanova období před The Age of Adz budou stále zklamáni, protože jeho tehdejší rozmáchlý barokní folk-pop se neopakuje a je otázka, jestli někdy v budoucnu naváže na své klenoty jako Illinois, Seven Swans a Greetings from Michigan.
Ale zpět k Sisyfovi. Jak je známo z řeckých bájí a legend, Sisyfos byl za své činy a svou chytrost či spíše prohnanost potrestán soudem Mrtvých k tlačení obrovského balvanu nahoru na horu, to se mu ale nikdy nepovede, protože vždy před vrcholem mu vyklouzne a spadne dolu a Sisyfos je tak odsouzen k dalšímu a dalšímu pokusu. Odtud pojem "sisyfofská práce" značící nesmyslnou, otupující a bezvýchodnou práci, ze které nikdy nemůže být užitek. To ale naštěstí neplatí pro dílo trojice "s/s/s", jejich práce totiž došla svého vrcholu a zůstala tam, což je pro nás jako posluchače jen dobře. Všem bych doporučil poslech od začátku do konce, protože se jedná o kompaktní dílo, které vynikne ve své rozmanitosti na celé své ploše. Pokud ale preferujete jen některé tvůrce, třeba Sufjana, ale už nemusíte rap Serengetiho, tak by se skladby daly rozřadit asi takto:

Sufjan & Serengeti > Calm It Down, Rhythm Of Devotion, Lion's Share, Dishes In The Sink
Serengeti > Booty Call, Flying Ace, My Oh My (obsahuje užasné téměř "Illinoiské" přechody), Alcohol
Sufjan > Take Me, I Won't Be Afraid, Hardly Hanging On (ačkoliv je založena na zopakovaném Sufjanově verši z Dishes In The Sink)

A když už jsem nakousl pojem opakování, tak si pozorné ucho všimne kaskádovitého samplu z nádherné skladby Unravel od Björk z přelomového alba Homogenic. To zazní v I Won't Be Afraid, pomalé ospalým beatem podbarvené skladbě, která spolu s Take Me se dá označit za čistou práci Sufjana. Ale z doby posledního alba The Age of Adz.

Pokud ale neznáte Sufjana, ani Serengetiho či Son Luxe a měl bych celou desku nějak shrnout a popsat, tak asi jako když se tři kámoši sejdou a chtějí se bavit a přitom natočí desku, která je z větší části elektro-hip-hopová deska s folkovými a experimentálními výhybkami, přes které se řítí několik vlaků najednou, a k tomu ještě nad nimi letí groovy pop letadlo s příjemnými melancholickými melodiemi. Klasik by řekl "Jak si pejsek s kočičkou dělali dort" :) A přitom výsledek je docela chutný, místy výborný. Tak tyhle tři chlapíky zkuste nebo nechte být ;)

PS > dopsáno (konečně!) asi po více jak dvou měsících, kdy mi do života vstoupila dcera Terezka narozená na mé narozeniny 5.5. :-)



Linky > bandcamp > facebook > twitter

pátek 27. prosince 2013

Majical Cloudz | Impersonator (recenze)

Někdy se opravdu divím, jak je možné, že se o některé desce, která vyšla již v dubnu tohoto roku, dozvím až ze souhrnných žebříčků nejlepších alb tohoto roku světových hudebních webů a časopisů. To je i případ montrealské formace Majical Cloudz existující od roku 2011, za kterou autorsky stál Devon Welsh a později (2012) se k němu přidal Matthew Otto starající se především o živá vystoupení. Devon Welsh, mj. syn Kennetha Welshe představitele Windoma Earla z kultovního seriálu Twin Peaks, po debutu s názvem II z roku 2011 a kolaborací na jedné skladbě další montrealské party Grimes se poté spolu s Matthewem Otto vydal více do vod minimalistické elektroniky a dramatických zpovědí, které zhmotnili na druhém albu Impersonator.

Hudební minimalistický doprovod pro své písně tvoří často jen několik tónů sametově temných syntezátorů či se opakujících motivů kláves nebo smyčců, které jako jemná pavučina obepíná zpívané hluboce procítěné texty s nenápadnými mikrobeaty. Někdy beaty úplně chybí. Welshův bariton osciluje mezi sžíravou temnotou Nicka Cavea, smutným zoufalstvím Elliotta Smithe a křehkým romantismem Chrise Martina z Coldplay. A přesto paradoxně, především díky důrazu na výpověď ve svých textech, jsou písně Majical Cloudz velmi melodické a zapamatovatelné jako například skladba This Is Magic nebo Bugs Don't Buzz. Podmínkou je ale jen a pouze soustředěný poslech, neboť toto je deska, která se nehodí jako kulisa k jakékoliv činnosti. Neradno u ní žehlit či mít nádobí - hrozí popálení žehličkou či vytopení vodou, to když se zaposloucháte do nadmíru působivých textů. Odměnou vám je pak velmi silný emocionální zážitek, jako když balancujete na špičce jehly.



Samotnou ale neoddělitelnou kapitolou tvorby Devona Welshe jsou již zmíněné texty, v kterých velmi jednoduše a velmi zpříma pojmenovává své i vaše strachy a obavy. V Childhood's End nechá zemřít na ulici vašeho otce "Someone died | Gunshot, right outside | Your father, he is dead | I see him in my head | Childhood's End | Goodbye, my holy friend". Vystihne temné fantazie malého dítěte z nočních stínů v This Is Magic "I feel like a kid | I see some monster standing over my crib | And they fall in | Somebody knows who I am | Somebody sees me and wants to be my friend | And I know". V Bugs Don't Buzz vám bude tvrdit, že ty nejšťastnější písně končí vždy s úsměvem, jen ne ale tato, "The happiest songs all end with a smile. | This might end with a smile, no, my love." Z jeho textařského umění, jejíž inspirací hledal z velké části např. u již zmíněného  Elliota Smithe je patrná jednoduchost až heslovitost a neúprosná přímost se silou boxera, který vás umí zasáhnout na citlivé místo a dát vám snadno v prvním kole KO.

Zaujalo mě v jednom rozhovoru s Devonem Welshem, kde říkal, že na svých koncertech často vidí v předních řadách, jak lidé pláčí "Někdy se mi obtížně reaguje, ale nebojím se faktu, že lidé pláčí" a dále to rozvádí "Když hraješ na pódiu, tak chceš aby lidé něco cítili. Je zvláštní mít tu moc nad něčími emocemi, ale je to mnohem lepší než komunikovat s někým, komu stačí jen 'Jó, to je cool.'"

Přes veškerou zjevnou či skrytou temnotu v hudbě i textech prosvítájí na povrch světélka naděje. Jednotlivosti na vás působí stísněně, přesto jako celek je deska Impersonator velmi vzdušná a dává prostor posluchači pro své fantazie, běsi i neuskutečněné sny.










Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

pátek 15. listopadu 2013

Death Grips | Government Plates | nové album volně ke stažení! (recenze + download + full stream)

Kontroverzní zběsilci z Death Grips z Kalifornie jsou po roce zpátky s další nabušenou peckou pojmenovanou Government Places. Tentokrát ji nabízejí celou volně ke stažení. Agresivní a nasranej rap Stefana "MC Ride" Burnetta kape na podlahu, takže vypulírované koberečky honem rychle stranou. Zach Hill a Andy Morinem předvádí opět své zvukové opulentní orgie a drone pasáže v kombinaci s nervními beaty, z kterých by si Milka Cyrus ukousla jazyk. A tak to mají naši mazlíčkové rádi, že :)

Po tak kulervoucích deskách jako mixtape ExMilitary či loňské The Money Store rozhodně nepřichází ke zklidnění, no dobře jen k velmi mírnému. Trochu se učesaly beaty a občas přidaly hutné vybassované spodky (úvodní You Might Think He Loves You For Your Money But I Know What He Really Loves You For It’s Your Brand New Leopard Skin Pillbox Hat - název je odvozen z Dylanovi skladby Leopard-Skin Pill-Box Hat), jindy předvedou překotný začátek ve stylu nějakého club house remixu (Big House), a nebo skvělý track Birds, jeden z nejlepších na desce a paradoxně nejméně podobný všemu, co do teď Death Grips natočili. Je relativně klidný, což někteří fanoušci na webu nesou nelibě, neb to už podle nich nejsou ti praví naštvaní Death Grips. Přesto delikátní kytarové intermezzo je jeden z nejlepších momentů. Zbytek skladby ale už je opět správně nervní a před dalším intermezzem se ozve jen lakonické "Fuck You". Jinak je vše téměř při starém. Deska Government Places je tak trochu konglomerát předchozí tvorby, přesto nenudí a graduje závěrečnou nejdelší skladbou (přes šest minut, jinak většina má pod tři minuty) Whatever I want (Fuck who's watching), která v sobě spojuje vše z celého alba, tedy jak výbušnou energii a překotné rytmy, elektronické synťákové peklo, tak i vyklidněné drone plochy, spolu s výkřiky MC Ridea. Svojí energií a nasraností vás album dokáže znovu nabít pozitivní/negativní (nehodící škrtněte) energií a pořádně vás vyburcovat. Jen bych tuhle desku určitě neposlouchal v autě, protože bych se obával o životy chodců a zvířátek volně pobíhajících přes silnici. Carmagedon v praxi. Ale zpět na zem. Při pozorném poslechu, který je nutný, neboť jiná činnost se u toho dělat nedá, budete zařezáni do místa kde sedíte, či vás to rozpohybuje do epileptického tance ala Thom Yorke. Případně pokud jste nebyli připraveni na všechno, tak ustrnete v tupém výrazu WTF.

Na závěr se přiznám, že předchozí desku The Money Store před rokem jsem s klidem ignoroval jako ten rap shit, co se nedá poslouchat. Ale to jsem se šeredně mýlil. Jde o hodně návykovou záležitost, přestože vaše racio bude možná ze začátku protestovat. Šlápněte mu proto pořádně na krk a jděte do toho. Jo a nezapomeňte dát volume doprava!

PS: Nejen, že je celé album ke stažení zde nebo zde, ale kapela ke každé skladbě natočila i kupu vizuálů. Ty najdete tady. Stream celého alba, které naleznete níže, nevím, zda je stále k dispozici, protože při uveřejnění tohoto článku byl problém s připojením na stream.




Death Grips – “You Might Think He Loves You…”
get so fuckin dark in here
come come fuck apart in here
i die in the process
you die in the process
kettle drum roll hard shit
fuck i said fucker dont start shit
come come fuck apart in here
i hover above you
life pulled out your mouth
i become you
opening of the mouth
unlawful possession
jellyfish in cold sweat deep end
hollow shell twitch disconnection
pupils swell
my entrance
hijacked no questions asked
stretch you on like latex mask
my sigils your epitaph
come come fuck apart in here i die
im not you
fear
you wear it well
mademoiselle
heres to your destiny
hysterics scream help
dont worry in a few youll all be somewhere else
prepare yourselves
freelance motherfucker
get so fuckin dark in here
come come fuck apart in here
i die in the process
you die in the process
kettle drum roll hard shit
fuck i said fucker dont start shit
emerald tablet apartment toxic
come come fuck apart in here




Government Plates tracklist:
01 | You might think he loves you for your money but I know what he really loves you for it’s your brand new leopard skin pillbox hat
02 | Anne Bonny
03 | Two Heavens
04 | This is Violence Now (Dont get me wrong)
05 | Birds
06 | Feels like a wheel
07 | Im Overflow
08 | Big House
09 | Government Plates
10 | Bootleg (Dont need your help)
11 | Whatever I want (Fuck who’s watching)

čtvrtek 7. listopadu 2013

65daysofstatic | Wild Light (recenze + video)

65daysofstatic byli jsou a budou vizionáři. Vždy byli o krok napřed a vlastně i trochu mimo hlavní proud vlny post-rocku na začátku milénia. Ať už se jedná o jejich výbušné math-rockové počátky v prvních dvou albech The Fall of Math a One Time for All Time, či propracované spojení s elektronikou na předchozím albu We Were Exploding Anyway a Heavy Sky EP. V případě posledně zmiňovaného alba se jednalo o propadnutí kouzlu elektroniky. Přesto jí dokázali zkrotit, aby sloužila post-rockovému základu každé jedné skladby na albu, i když se to na první poslech nezdálo.

V polovině září přišli se svou novinkou Wild Light. Myslím si, že nejednoho posluchače opět překvapili, jakou cestou se vydali na této vynikající desce. Poučili se z předchozího alba, kde elektroniky bylo někdy až moc. To při poslechu nevadilo, naopak, ale celkem jim to pak bránilo na koncertech věrně tyto skladby zahrát, jak se později vyjádřili. Proto na Wild Light trochu ubrali z plynu a naopak přimíchali jednu velmi podstatnou esenci, tolik ceněnou v post-rocku ale nejen tam, a tou je atmosféra. Tu předchozí desky 65dos celkem postrádali. Elektroniku ponechali, ale pracují s ní výrazně rafinovaněji a úsporněji. Občas s ní ale udeří rovnou na solar. Mám teď na mysli jejich hutné zvukově prostorné bassové elektronické výbuchy a plochy např. v Prisms či Unmake The Wild Light nebo závěrečné Safe Passage.

Začátek s Heat Death Infinity Splitter (už ten název! :)) začíná proklamací “No one knows what is happening. There is a lot of danger out there, ok?” (Nikdo neví, co se děje. Tam venku je hodně nebezpečí, jasný?), což nás má připravit na to co přijde. Pomalu budovaný útok na posluchačovu integritu a ušní bubínky zkrze vrstvení hutných syntezátorů, pomalého beatu a zvukových stěn kytar, s gradací rozpadajícího se bloku ledu, který právě narazil na zem. Naprostá paráda a atmosféra jak z apokalyptického filmu. V následující skladbě Prisms si budete připadat jako světlo, které právě proletělo hranolem (anglicky "prism"), tedy rozebráni na celé barevné spektrum. Skladba končí podkresem poklidného piana a najednou je klid. Ten pokračuje i v dalším tracku The Undertow, neboť začíná ambientními plochami, které po nějaké době utne příval bubnů, aby se ve střední pasáži znovu objevilo melancholické piano, které ale nepostrádá napětí, a vy jen čekáte, kdy to zas vypukne. To je velmi silný moment s monumentální gradací, která exploduje v erupci zvuků a jemných beatů. Blackspots už je připomínka předchozího alba. S ničím se od začátku nemaže a pádí rychlostí světla s beaty a kytarami v zádech až do finále. Maximální sedm a půl minutový taneční virvál :) Tedy poslední minuta to už je jen takový ruchový chill out.
Celková práce s tempem a náladou skladeb je na celé ploše alba velmi propracovaná. Atmosférické pasáže tak dávají vyniknout rytmických a výbušným celkům. To je asi největší posun a přínos nového alba oproti předchozímu. Velkým zklidňujícím prvkem a nositelem melodií je převážně poklidné piano, což jen umocňuje dojem a emoce z poslechu. Krásným příkladem je skladba Taipei. Nejsilnější skladba celého alba Unmake The Wild Light se skrývá na předposledním místě. Dalo by se říci, že jde o nejvíc post-rockovou skladba s klasickým post-rockovým climaxem, která ale zní, jako by si zahráli Explosions In The Sky s Fuck Buttons.

Čtveřice z anglického Sheffieldu deskou Wild Light opět nezůstali na místě a posunuli se ve svém vývoji dál. Jejich pojetí post-rocku je na hudební scéně unikátní. Předvádí, že post-rock může znít i po těch dlouhých letech stále svěže a zábavně, že se nejedná o intelektuální nudu, ale naopak o žánr, který stále žije a mnoho lidí baví. Pátým řadovým albem Wild Light 65daysofstatic zatím dosáhli svého vrcholu, což říkám s plným vědomím, neboť se jedná o promyšlenou, sebevědomou desku, které nechybí atmosféra starých post-rockových počinů, ani silné momenty a velké emoce podpořené chytrou elektronikou.





Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

čtvrtek 31. října 2013

Mogwai | Remurdered a nové album Rave Tapes již v lednu!

Skotští Mogwai ve vodách post-rocku stále patří za veličiny žánru už od poloviny devadesátých let, kdy vydali svůj debut Mogwai Young Team. Od té doby kromě výborných a slavných řadových alb stačili vydat např. i povedený soundtrack k filmu Darrena Aronovskyho The Fountain (2006) ve spolupráci s jeho dvorním skladatelem Clintem Mansellem, který je mimochodem dokonalý. Zatím poslední studiový zářez je album Hardcore Will Never Die, But You Will z roku 2011, které neznamenalo žádný přelom v jejich kariéře, nicméně celé album se neslo v duchu podmaňování si elektroniky, která v jejich podání je zcela přesvědčivě a přirozeně včleněna do jejich famózních melodických instrumentálních kompozic. Čest vyjímkám s vokálním doprovodem jako minimalismem ovlivněná Mexican Grand Prix. Až letos na jaře dali Mogwai o sobě vědět opět s prací na soundtracku. Tentokrát se jednalo o úspěšný francouzký mysteriózní seriál Les Revenants, který je považován za francouzkou obdobu legendárního seriálu Davida Lynche Twin Peaks.
Teď máme konec října a Mogwai vypustili do světa nový track s tajemným názvem Remurdered. Ten je příznačný, neboť jejich novinka zní jako když byste si zapli film Halloween ve verzi 2013. Slušná tísnivá atmosféra podpořená výbornými mohutnými syntezátory. John Carpenter by měl radost. Příklon k elektronice je více než patrný, přesto jejich rukopis je tu stále poznat. Jen skladbě více dominují zpočátku elektronické prvky a především již zmíněný tepající syntezátor evokující 8bitové časy. Zní to neskutečně dobře, skladba má spád a gradaci a tak se strašně těším, co předvedou na chystané novince Rave Tapes, která vyjde 21. ledna 2014 pod hlavičkou Sub Popu.



RAVE TAPES tracklist:
01 | Heard About You Last Night
02 | Simon Ferocious
03 | Remurdered
04 | Hexon Bogon
05 | Repelish
06 | Master Card
07 | Deesh
08 | Blues Hour
09 | No Medecine For Regret
10 | The Lord Is Out Of Control

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

středa 2. října 2013

65daysofstatic | Wild Light (full stream)

Pro ty, kteří ještě neměli tu čest slyšet nové album 65daysofstatic Wild Light, tu máme stream celého alba. Skalní fandové myslím o výborném výsledku ani nepochybovali, no a ti ostatní si mají možnost před koupí celé album hezky v klidu poslechnout. A že je co poslouchat. Více v recenzi.



Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

úterý 10. září 2013

Fuck Buttons | Slow Focus (recenze)

Hned zkraje se musím přiznat, že o Fuck Buttons jsem poprvé slyšel až letos v červenci, kdy vydali své již třetí album Slow Focus. Nechápu, jak jsem je mohl přehlédnout.  Nezaznamenal jsem je k mé smůle ani před rokem, kdy jejich úvodní skladbu Surf Solar a remix Olympians, obě z druhé desky Tarot Sport z roku 2009, použil režisér Danny Boyle během slavnostního ceremoniálu na Olympiádě v Londýně. A to i přesto, že jeho playlist byl opravdu výborný.

Narazil jsem na ně víceméně náhodou. A to ještě především díky dokonale hravému provokativnímu a téměř dada názvu Fuck Buttons. K němu dvojice gentlemanů z Bristolu Andrew Hung a Benjamin John Power dodávají: "Naše hudba není tak namyšlená, jako naše jméno". To musím potvrdit. Protože když jsem je slyšel poprvé, jejich aktuální album Slow Focus, tak jsem byl doslova přikován do křesla, neboť ten příval energie spolu s invencí byl opojně pohlcující.

Valivý svižný rytmus bubnů otvíráku Brainfreeze hned zkraje dává vědět, že se tu nebude dávat noha z plynu. Naopak se bude přikládat jak to jen jde. Synťáky i perkuse mají kovovou příchuť jak z dob, kdy industriální muzika byla trendy, přesto je skladba tomu na hony vzdálená. Do melanže repetetivních motivů a melodií ještě Fuck Buttons zamíchávají jejich oblíbené ostré a notně zkreslené noisové "kytary" (viz. poznámka u The Red Wing níže ;)), které se krásně topí ve zlověstném halucinogenním oparu s atmosférou jak z nějakého temného dystopkého sci-fi filmu.

Po více jak osmi minutovém prvním tracku přichází na řadu nepřiznané intro alba Year of The Dog, které absenci beatů nahrazuje rychlými modulovanými arpaggii synthezátorů. Ty tvoří primitivní (čti jednoduchou) melodii, která se střetává se zvukem bublajících kakofonických houslí v pozadí. tato krátká jednohubka (na poměry FB má jen 4 minuty) by se svojí náladou a stylem s přehledem zapadla do sountracku TRONa od Daft Punk.

Třetí The Red Wings je postavena na pomalém houpavém beatu z hájemství trip-hopu s navěšenou hutnou noiseovou stěnou kytary. Vtip je v tom, že na celém albu není použita jediná živá kytara. Vše je umně udělaná elektronika, znějící jako kytarový noise. Fuck Buttons s tímto zvukem pracují již od svého debutu Street Horrrsing, kde k tomu ještě měli notně zkreslené hardcore rockové vokály. Ty ale opustili již na druhém albu Tarot Sport, které celkově bylo o poznání prosvětlenější, optimističtější a rozhýbané dotaženými tanečními tribal rytmy. Album Slow Focus, přestože celkově navazuje více na Taror Sport, si tak ale z debutu bere především tu noiseovou část kytarového zvuku s propracovanou elektronikou a oproti dvojce přidává daleko temnější atmosféru noční můry a plížící se neznámé hrozby.

Od Sentients to jde jako na horské dráze. Občas se sice stačíte nadechnout, ale po většinu času až do konce alba jste v euforii. Sice to nejsou žádné veletoče, kde byste byli hlavou dolů, ale právě proto se vám z toho neudělá špatně. Ba právě naopak, občas si i stačíte zatancovat (Prince's Prize, jediný prosvětlenější track), ale jakmile dozní závěrečná desetiminutová skladba Hidden XS, tak budete mít chuť si toto výtečné album pustit znova a opět si tak vychutnat tu báječnou temnou ale sexy atmosféru. Ještě jsem se ale nezmínil o předposlední pro mě vrcholné taktéž desetiminutové skladbě Stalker. Svojí plíživou a nenápadnou gradací se velmi pomalu ale o to hlouběji zařezává do kůže, jen abyste na konci když procitnete, zjistili, že Fuck Buttons vás mají tímto okamžikem totálně omotané kolem prstu. Stalker disponuje těžkým kalibrem v podobě perfektního valivého beatu, filmové atmosféry drsné post-moderní kriminálky, takřka monotónní strukturou pohybující se v rozmezí několika akordů vygradovanou do běla mohutným drone závěrem. To ocenůji i u skladby Sentients, kterou když si představím s tím jejím takřka industriálním řinčivým beatem, 8bitovým synťákem a noisovým závěrem na živo, tak bych se obával o své citlivé uši a vznik tinnitu. Pravda svojí intenzitou (noise části) to na debut Fuck Buttons nemá.

Celé album, jak už název napovídá, je určený k pozornému poslechu, s kterým není radno spěchat. Přestože desku poslouchám už asi po dvacátépáté, tak mě stále dokáže něčím překvapit a rozhodně mě stále hodně baví. Slow Focus je trvalka, která si troufnu říci, jen tak zub času neohlodá :)

PS: Nesmím opomenout zmínit, že Fuck Buttons vystoupí již 29. 9. v MeetFactory!




Linky > official web > facebook > twitter > myspace

čtvrtek 22. srpna 2013

65daysofstatic | nový singl Prisms a album Wild Light již v září! (single + download)

Prisms je název včera uvolněné skladby post-rockové party úderníků 65daysofstatic z Sheffieldu, která se objeví na novém albu Wild Light již 16. září v Evropě a v Severní Americe 29. října). Novinka bude navazovat na album z roku 2010 We Were Exploding Anyway, kde se 65dos více přiklonili k elektronice oproti předchozím albům, na kterých dominoval spíše post-rock či v mnoha případech spíše zběsile krásný math-rock. Prisms je tedy logickým krokem vpřed. Musím opravdu pochválit výborný zvuk nahrávky. Kapela také představila povedený abstraktní přebal alba.

65daysofstatic přijedou nové album živě představit 7. října na Flédu do Brna a o den později 8. října do pražské Roxy.

Stahovat Prisms můžete ze soundcloud zde.

Tracklist Wild Light:
1. Heat Death Infinity Splitter
2. Prisms
3. The Undertow
4. Blackspots
5. Sleepwalk City
6. Taipei
7. Unmake the Wild Light
8. Safe Passage



Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud