Sisyphus | Sisyphus (recenze) | dříve s/s/s - vedlejšák Sufjana Stevense, Son Luxe a Serengetiho

Pokud stále na obzoru vyhlížíte kouřové signály následovníka The Age of Adz, tedy posledního alba Sufjana Stevense z října roku 2010, tak si ještě nějaký ten měsíc/rok počkáte. Mezitím Sufjan stačil rozjet vedlejšák s/s/s s kámošema rapperem Serengetim a producentem Son Luxem, který se letos inkarnoval do nové podoby pod jménem Sisyphus. Už na předchozím EP Beak & Claw (2012) ještě pod akronymem s/s/s se jejich spolupráce teprve formovala a myslím si, že teprve na LP Sisyphus našli cestu, jak spojit své různorodé hudební kořeny a styly do výsledku, který nebude rozpačitý, ale naopak vyniknou silné stránky svých tvůrců. Přesto fandové Sufjanova období před The Age of Adz budou stále zklamáni, protože jeho tehdejší rozmáchlý barokní folk-pop se neopakuje a je otázka, jestli někdy v budoucnu naváže na své klenoty jako Illinois, Seven Swans a Greetings from Michigan.
Ale zpět k Sisyfovi. Jak je známo z řeckých bájí a legend, Sisyfos byl za své činy a svou chytrost či spíše prohnanost potrestán soudem Mrtvých k tlačení obrovského balvanu nahoru na horu, to se mu ale nikdy nepovede, protože vždy před vrcholem mu vyklouzne a spadne dolu a Sisyfos je tak odsouzen k dalšímu a dalšímu pokusu. Odtud pojem "sisyfofská práce" značící nesmyslnou, otupující a bezvýchodnou práci, ze které nikdy nemůže být užitek. To ale naštěstí neplatí pro dílo trojice "s/s/s", jejich práce totiž došla svého vrcholu a zůstala tam, což je pro nás jako posluchače jen dobře. Všem bych doporučil poslech od začátku do konce, protože se jedná o kompaktní dílo, které vynikne ve své rozmanitosti na celé své ploše. Pokud ale preferujete jen některé tvůrce, třeba Sufjana, ale už nemusíte rap Serengetiho, tak by se skladby daly rozřadit asi takto:

Sufjan & Serengeti > Calm It Down, Rhythm Of Devotion, Lion's Share, Dishes In The Sink
Serengeti > Booty Call, Flying Ace, My Oh My (obsahuje užasné téměř "Illinoiské" přechody), Alcohol
Sufjan > Take Me, I Won't Be Afraid, Hardly Hanging On (ačkoliv je založena na zopakovaném Sufjanově verši z Dishes In The Sink)

A když už jsem nakousl pojem opakování, tak si pozorné ucho všimne kaskádovitého samplu z nádherné skladby Unravel od Björk z přelomového alba Homogenic. To zazní v I Won't Be Afraid, pomalé ospalým beatem podbarvené skladbě, která spolu s Take Me se dá označit za čistou práci Sufjana. Ale z doby posledního alba The Age of Adz.

Pokud ale neznáte Sufjana, ani Serengetiho či Son Luxe a měl bych celou desku nějak shrnout a popsat, tak asi jako když se tři kámoši sejdou a chtějí se bavit a přitom natočí desku, která je z větší části elektro-hip-hopová deska s folkovými a experimentálními výhybkami, přes které se řítí několik vlaků najednou, a k tomu ještě nad nimi letí groovy pop letadlo s příjemnými melancholickými melodiemi. Klasik by řekl "Jak si pejsek s kočičkou dělali dort" :) A přitom výsledek je docela chutný, místy výborný. Tak tyhle tři chlapíky zkuste nebo nechte být ;)

PS > dopsáno (konečně!) asi po více jak dvou měsících, kdy mi do života vstoupila dcera Terezka narozená na mé narozeniny 5.5. :-)



Linky > bandcamp > facebook > twitter

Death Grips | Government Plates | nové album volně ke stažení! (recenze + download + full stream)

Kontroverzní zběsilci z Death Grips z Kalifornie jsou po roce zpátky s další nabušenou peckou pojmenovanou Government Places. Tentokrát ji nabízejí celou volně ke stažení. Agresivní a nasranej rap Stefana "MC Ride" Burnetta kape na podlahu, takže vypulírované koberečky honem rychle stranou. Zach Hill a Andy Morinem předvádí opět své zvukové opulentní orgie a drone pasáže v kombinaci s nervními beaty, z kterých by si Milka Cyrus ukousla jazyk. A tak to mají naši mazlíčkové rádi, že :)

Po tak kulervoucích deskách jako mixtape ExMilitary či loňské The Money Store rozhodně nepřichází ke zklidnění, no dobře jen k velmi mírnému. Trochu se učesaly beaty a občas přidaly hutné vybassované spodky (úvodní You Might Think He Loves You For Your Money But I Know What He Really Loves You For It’s Your Brand New Leopard Skin Pillbox Hat - název je odvozen z Dylanovi skladby Leopard-Skin Pill-Box Hat), jindy předvedou překotný začátek ve stylu nějakého club house remixu (Big House), a nebo skvělý track Birds, jeden z nejlepších na desce a paradoxně nejméně podobný všemu, co do teď Death Grips natočili. Je relativně klidný, což někteří fanoušci na webu nesou nelibě, neb to už podle nich nejsou ti praví naštvaní Death Grips. Přesto delikátní kytarové intermezzo je jeden z nejlepších momentů. Zbytek skladby ale už je opět správně nervní a před dalším intermezzem se ozve jen lakonické "Fuck You". Jinak je vše téměř při starém. Deska Government Places je tak trochu konglomerát předchozí tvorby, přesto nenudí a graduje závěrečnou nejdelší skladbou (přes šest minut, jinak většina má pod tři minuty) Whatever I want (Fuck who's watching), která v sobě spojuje vše z celého alba, tedy jak výbušnou energii a překotné rytmy, elektronické synťákové peklo, tak i vyklidněné drone plochy, spolu s výkřiky MC Ridea. Svojí energií a nasraností vás album dokáže znovu nabít pozitivní/negativní (nehodící škrtněte) energií a pořádně vás vyburcovat. Jen bych tuhle desku určitě neposlouchal v autě, protože bych se obával o životy chodců a zvířátek volně pobíhajících přes silnici. Carmagedon v praxi. Ale zpět na zem. Při pozorném poslechu, který je nutný, neboť jiná činnost se u toho dělat nedá, budete zařezáni do místa kde sedíte, či vás to rozpohybuje do epileptického tance ala Thom Yorke. Případně pokud jste nebyli připraveni na všechno, tak ustrnete v tupém výrazu WTF.

Na závěr se přiznám, že předchozí desku The Money Store před rokem jsem s klidem ignoroval jako ten rap shit, co se nedá poslouchat. Ale to jsem se šeredně mýlil. Jde o hodně návykovou záležitost, přestože vaše racio bude možná ze začátku protestovat. Šlápněte mu proto pořádně na krk a jděte do toho. Jo a nezapomeňte dát volume doprava!

PS: Nejen, že je celé album ke stažení zde nebo zde, ale kapela ke každé skladbě natočila i kupu vizuálů. Ty najdete tady. Stream celého alba, které naleznete níže, nevím, zda je stále k dispozici, protože při uveřejnění tohoto článku byl problém s připojením na stream.

Death Grips – “You Might Think He Loves You…”

get so fuckin dark in here
come come fuck apart in here
i die in the process
you die in the process
kettle drum roll hard shit
fuck i said fucker dont start shit
come come fuck apart in here
i hover above you
life pulled out your mouth
i become you
opening of the mouth
unlawful possession
jellyfish in cold sweat deep end
hollow shell twitch disconnection
pupils swell
my entrance
hijacked no questions asked
stretch you on like latex mask
my sigils your epitaph
come come fuck apart in here i die
im not you
fear
you wear it well
mademoiselle
heres to your destiny
hysterics scream help
dont worry in a few youll all be somewhere else
prepare yourselves
freelance motherfucker
get so fuckin dark in here
come come fuck apart in here
i die in the process
you die in the process
kettle drum roll hard shit
fuck i said fucker dont start shit
emerald tablet apartment toxic
come come fuck apart in here

Government Plates tracklist:

01 | You might think he loves you for your money but I know what he really loves you for it’s your brand new leopard skin pillbox hat
02 | Anne Bonny
03 | Two Heavens
04 | This is Violence Now (Dont get me wrong)
05 | Birds
06 | Feels like a wheel
07 | Im Overflow
08 | Big House
09 | Government Plates
10 | Bootleg (Dont need your help)
11 | Whatever I want (Fuck who’s watching)

Kanye West | Yeezus (recenze + video)

“West bylo mé jméno jako otroka. Yeezus je mé božské jméno.” Tak vysvětluje Kanye West svou proměnu na Yeezuse. A se jménem se výrazně proměnila i hudba. Je temnější, odvážnější, v mnoha ohledech minimalistická, a především nejvíce nekompromisní jakou West zatím natočil. Kritika ho miluje, naproti tomu své fanoušky silně polarizuje. To je vždy dobré znamení. Určitě ani West si to jinak nepřál.

Již šesté v pořadí album Yeezus Kanyea Westa oficiálně vyšlo 18. června. Už ale týden předtím nahrávka unikla na internet a stačila vyvolat nemalé pozdvižení. Ptáte se, jak tedy nové album dopadlo? Odpověď je jednoduchá. Famózně, což u Kanye nepřekvapí. Předchůdce Yeezuse, do té doby Westova nejlepší deska, My Beautiful Dark Twisted Fantasy byla monstrózně výborná, která obsahovala mnoho velmi chytlavých a až extatických momentů (Monster, Blame Game), přesto mladší bratříček Yeezus jí ukazuje záda. Ne proto, že by byla horší, to ani náhodou. Jen s Yeezusem vykročil Kanye West z mainstreamovějších vod "Dark Fantasy". Spolu s producentem Rickem Rubinem a Daft Punk překročil svůj stín, a posunul se do temnějších vod, kde není radno se pohybovat bez dostatečné odvahy a sebevědomí. To ale ani v nejmenším Kanyemu nechybí. Naopak se zde na plno projevila jeho drzost, dravost a nekompromisnost. Například tak dokonale "znásilnit" použitý sample Niny Simone v Blood On The Leaves chce koule. A protože jsem před prvním poslechem byl netknutý jeho promo akcemi typu promítání New Slaves na zdi budov a památek na mnoha místech po celých Spojených státech, a ani jsem neviděl jeho živé vystoupení v rámci známého pořadu Saturday Night Live, kde představil živě kromě již zmíněné New Slaves i Black Skinhead, tak jsem nebyl vůbec připravený, co přijde po zmáčknutí play.

Combo první čtveřice skladeb On Sight, Black Skinhead, I Am A God a New Slaves s Frankem Oceanem je doslova masakr, kde na prvních třech je fakt slyšet poctivá práce Daft Punk, protože takovej nabroušenej acid electro nášup hned v prvních vteřinách On Sight jsem už dlouho neslyšel. Zbytek alba je také výborný, ale ta čtveřice je prostě dokonalost. V závěru I Am A God budete mít z Kenyeova zadýchaného vyděšeného křiku stejně tak jako z celého tracku husí kůži. Navíc ta promluva Yeezuse s Jesusem :) je kouzelná "I just talked to Jesus / He said 'what up Yeezus / I said "Shit I'm chilling / Trying to stack these millions" / I know he the most high / But I am a close high / Mi casa es su casa / That's that cosa nostra / I am a god".

Kanye West je dokonalý impresário a producent. Jeho alba přes všechny hosty a producenty jsou vybroušené do sebemenších detailů jak ve své jednotlivé formě tak i celku. Yeezus je tak stejně jako předchůdce MBDTF velmi promyšlený, přestože kombinuje mnoho stylů a obsahuje mnoho samplů, které slouží pro oddech či pobavení posluchače i samotného Westa (např. nečekaný skoro dětský zpěv uprostřed On Sight). Celé album tak zní jako kompaktní celek, kterému nahrává na Westa nezvykle málo skladeb (zde pouze 10). Prospěl mu určitě i zásah od producenta Ricka Rubina v posledních týdnech nahrávání těsně před vydáním, který spolu s Westem vyhodil přebytečné, jak sám West říká "andělské songy", a zbylé temné drsné jádro osekal až na samotnou dřeň. Tak je z Yeezuse vlastně velmi minimalistické album oproti megalomansky opulentnímu předchůdci. Najdete zde jak minimal techno z dílny Daft Punk (Send It Up) podbarvené rapem skvělého King Louie, tak Justina Vernona z Bon Iver spolu s jamajským dancehallem od Agenta Sasco (I'm In It), kde West servíruje lehce misogynní text. A zmínil jsem se o neskutečně ujetém závěru New Slaves? Ne? A říká vám něco "pecka" z totáče od maďarské kapely Omega Gyöngyhajú lány u nás známější v podání Aleše Brychty jako Dívka s perlami ve vlasech? Asi ne, ale tu melodii určitě znáte. Nicméně tady s auto-tune hlasem Justina Vernona to nemá chybu. Nebudu ale vyzrazovat všechna překvapení, které objevíte při hlubším poslechu. Yeezus totiž stojí za to. Sice West je sebestřednej magor, ale zároveň je génius v tom co a jak dělá. Berte nebo nechte být.

Dvě otázky na závěr. První, jste či budete New Slaves? Odoláte? Kanye "Monster/God" West má rozhodně jasno: "You see it's leaders and there's followers / But I'd rather be a dick than a swallower." A druhá, je Kanye West bůh, jak sám tvrdí? Pro mě je určitě producentský bůh. A nebudu zapírat, hodně mě baví, ale tak akorát dost na to, abych ho respektoval a uznával jako tvůrce. Přesto jako člověk je mi trochu u prdele :) A co je pro Vás?

Linky > official web > facebook (fan) > twitter > myspace

Sufjan Stevens a jeho nový projekt s / s / s

Sufjan Stevens je chameleón, u kterého nikdy nevíte, do čeho se pustí příště. Po výtečné a v mnoha směrech vyjímečné desce v jeho diskografii Age of Adz nás opět překvapuje svým novým počinem Beak & Claw, vydaného již 20. března u Anticonu. Na tomto EP se dal dohromady s producentem a skladatelem Son Luxem a s rapperem Serengeti z Anticonu. Netradiční a nečekané spojení, kde každý z této trojice s / s / s má na albu své místo. I když při celkovém pohledu Sufjan je to poslední S, neboť Serengeti se Sun Luxem dominují.
Museum Day připomene uvodním Sufjanovým auto-tune hlasem jeho předchozí desku, na kterého navazuje Serengeti se svým surealným deklamováním o "dream energy" podpořený laptopovými zvuky a elektro cinkáním s nervními beaty v pozadí. Moc příjemná věc. Druhá Beyond Any Doubt je především v rukou Serengetiho a Son Luxe s jeho synťáckými zvuky a pomalu valivým beatem. Serengetiho rap a nekompromisními rýmy ze začátku dominují a v druhé polovině se s jeho závěrečném zvolání "I had the world figured out beyond any doubt." střídá Sufjan s "If I could figure out what it was all about I'd work it out."
V třetí If This Is Real se skladbou proplétá hlas Shary Worden z My Brightest Diamond. Možná paradoxně se tato skladba bez Sufjanovy přítomnosti jeví jako nejlepší kus z alba. To se nedá říct o závěrečné Octomon, kde Sufjanovo opakující se "Do you feel like I do?" a "I had the night of my life!"je trochu rušivé a spolu s nedotaženým elektro spodkem zní lacině a uspěchaně a ani závěrečné "funny" přidání harmoniky to nezachrání.
Projekt s / s / s rozhodně stojí za pozornost, i když fanoušky Sufjana potěší jen částečně. Nezbývá než doufat, že Sufjan Stevens se vrátí brzy se svou sólovou deskou. Je mi ale jasné, že předpokládat u Sufjana kam se posune příště je riskantní podnik.

“I don’t want resistance

Put your hands in fire

Realise, realise energy

It’s only meant to burn a while

All I want is justice

Put your hands in mine

You and I, you and I, energy

But never meant to dignify

Was a dream, was a dream energy

A vision of a haversine

I blame you for everything

You didn’t even try to fight

Show your face my sweetness

Put your hand in fire

Make it right, make it right, energy

Punishment should fit the crime”

.: Museum Day :.