Zobrazují se příspěvky se štítkemcinematic. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcinematic. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 15. srpna 2013

Mountains | Centralia (recenze)

Album Centralia od brooklynského minimalistického elektronického a post-rockového dua Mountains odkazuje svým názvem k Pensylvánskému městu duchů, kde v uhelných dolech pod městem hoří požár již dlouhých 50 let a sílu má na dalších 250.


Koen Holtkamp a Brendon Anderegg oscilují mezi dvěma polohama, elektronickou a akustickou. Nicméně to by bylo hodně zjednodušené a zavádějící. Repetetivní minimalistické elektro-synthezátorové "nekonečné" sekvence a jemné drone plochy střídají útvary poskládané za pomoci zvuků akustické kytary, cella, piana a elektroniky (např. Identical Ship, Tilt) do meditativních skladeb, které svojí podstatou mohou lehce prošumět okolo vás s myšlenkami o jakési monotónní kulise, ale chyba lávky a škoda pro posluchače, který Centralii takto po prvních pár okamžicích odmítne.



Hudba na Centralii je jako průvodce po opuštěných zákoutí města chátrající nepřítomností svých obyvatel, kteří se už před desítkami let odstěhovali do jiných mnohem pohostinnějších krajů, a přesto tato městská krajina plná rozvalin vyzařuje onu nevyrčenou krásu, která uklidňuje a kde se paradoxně cítíte bezpečně. Centralia stejně jako její městský souputník má totiž pod povrchem vřelé jádro, které trpělivějšímu posluchači přinese opojný a relaxující prožitek. Skoro bych si troufl tvrdit, že celé album by se úspěšně dalo pouštět k duchovním meditacím, kdy je člověk tady a teď a nepřemýšlí o minulosti či budoucnosti, prostě nechává čas kolem sebe plynout stejně jako hudbu kolem sebe, která vlastně ve své podstatě je zhmotněný čas. A Centralia má schopnost vás přivést do středu vašeho srdce. Nenásilně, něžně a s lehkostí vánku proudící ulicemi stejnojmenného města.
Pokud bych měl hledat inspirační zdroje dua Mountains, tak mě napadají taková jména jako Brian Eno a jeho Music for Airports či minimalisté Philip GlassTerry Riley a jeho In C je cítit v mnoha částech alba (např. v Circular C).



Ústředním trackem z celkem sedmi skladeb je monumentální Propeller s délkou 20 minut. Spolu s následujícím trackem Liana oba vznikli ze záznamů části koncertů, ke kterým ve studiu přidali další nástroje a poté provedli konečný mix skladby. Výsledek je ohromě lehký, vrstvením elektronických ambientních loopů, glitchů a jejich postupných modulací a vzájemným proplétáním si po chvíli člověk připadá jako na kvalitním tripu do středu země a nebo jak už jsem zmínil při hluboké meditaci. Dalo by se říct že celé album je takřka zenové. Dvacet minut se zdá jako dlouhá doba, ale v případě skladby Propeller čas se stává nepodstatným a vy po chvíli, která se zdá kratší než ve skutečnosti je, zjistíte, že vašich 5 minut bylo oněch 20 minut. Nádhera, která se těžko popisuje. Podmínka je jen jediná. Neočekáváte opak podstaty Propeller, tedy krátkou rychlou intenzivní a svižnou rytmickou písničku. Pak vás již nic neochudí o jedinečný zážitek nejen z této skladby, ale z celého alba Centralia dua Mountains.



Linky > facebook > last.fm

pátek 5. dubna 2013

M83 | Oblivion Soundtrack (full album stream + recenze)

Vydejte se do postapokaliptické vize budoucnosti Země roku 2077 za doprovodu monumentálních smyčcových aranží propletené do tenat dramatických syntezátorů, které vzájemně budují tíživou atmosféru osudovosti. Všechny tyto aspekty a mnohem víc přináší soundtrack k očekávanému sci-fi filmu Oblivion (Nevědomí) od Antony Gonzaleze aka M83 a skladatele Josepha Trapanese. V několika momentech to připomene téma z hudby Hanse Zimmera pro sérii k Batmanovi resp. Dark Knight či Inception (Waking Up, Tech 49) či předchozí počin režiséra Josepha Kosinskiho Tron:Legacy. Nicméně mohu říci, že soundtrack k Oblivionu je ještě temnější, naléhavější, dramatičtější a duu Gonzalez-Trapanese se podařily v jednotlivých skladbách úžasné buildupy vygradované do maxima (Oddysey Rescue, Canyon Battle či dokonalý závěr v Radiation Zone). Čistý rukopis M83 je znát např. v již představené StarWaves , titulkové Oblivion s hlasem Susanne Sundfør či v I'm Sending You Away nebo Fearful Odds  a to je trochu málo. Sem tam prosvitne skrze burácející smyčce nějaký ten typický motiv pro M83, ale i tak je toho na celý soundtrack docela málo. Podobně jako u Trona nebyl soundtrack jen o Daft Punk, tak i v Oblivion se M83 podřizuje celku a filmovému rytmu vyprávění. Možná až moc, v porovnání s Tronem. Jsem proto trochu zklamaný, očekával jsem více osobité atmosféry M83, ale dočkal jsem se spíše nadstandardního holywoodského score s prvky M83, přesto se mi sountrack jako takový moc líbí. Trochu schizofrenie, viďte. Je mi jasné, že výsledný zvuk, všechny ty atmosférické epické plochy jsou prostě ušité přímo na dění ve filmu a určitě daleko více vynikne spolu s filmem na velkém plátně s mnohakanálovým prostorovým zvukem než při domácím poslechu. Proto se velmi těším na IMAX verzi. Nejen kvůli špičkovému obrazu a 3D, ale právě i kvalitnímu zvuku. Film má premiéru 18. dubna. a samotný soundtrack vyjde už příští úterý 9. dubna u Backlot Music :) Do té doby budu poslouchat streamovanou verzi celého alba až do nevědomí...



Linky >  official web > facebook > twitter > myspace

středa 27. března 2013

M83 | Oblivion | další nová skladba ze soundtracku Oblivion!

A máme tu druhou ochutnávku ze soundtracku k filmu Oblivion. Po meditativní instrumentální StarWaves je skladba Oblivion daleko dramatičtější a rozmáchlejší ve všech ohledech. K velmi typickému M83 soundu především přibyl neodolatelný ženský vokál norské zpěvačky Susanne Sundfør, která minulý rok vydala u kritiky i posluchačů velmi úspěšné již třetí studiové album The Silicone Veil. Celá témeř šesti minutová skladba má vše co na M83 fanoušci milují, rozmáchlé aranžmá, bohatá rytmická složka, ztišené pasáže, které přecházejí do vygradovaných celků. Zní to opravdu výtečně a především filmově, což ale u M83 není nic nového. I proto si Anthonyho Gonzaleze aka M83 režisér filmu vybral již před pěti lety, když začal psát námět k filmu. Přesnější je spíše podle jeho slov, že u zrodu filmu před lety si nedovedl k filmu představit jinou hudbu než právě od M83. No a jako pomyslnou třešničku, nebo svým způsobem epilog celého soundtracku (tady spekuluji, ale zdá se mi, že tato skladba poběží pod závěrečnými titulky. Docela bych na to vsadil), je poslední minuta skladby, která je úplně jiná než předchozí již skončená hlavní část. Tu minutu vyplňuje klidné melancholické outro pouze s pianem. Prostě nádhera. No a všem, kteří se těší na tento soundtrack nezbývá než čekat na 9. dubna, kdy konečně vyjde.




Since I was young
I knew I'd find you
But our love was a song
Sung by a dying swan.

And in the night
You hear me calling
You hear me calling
And in your dreams
You see us falling
Falling

Breathe in the plight
I'll stay here in the shadow
Waiting for a sign
As the tide grows 
Higher and higher and higher
And when the nights alarm
On the stars we crawl 
Your goodbye, your goodbye.

And in the night
You hear me calling
You hear me calling
And in your dreams
You see us falling
Falling

And in the night
You hear me calling
You hear me calling
And in your dreams
You see us falling
Falling.

Breathing a lie
And say goodbye 
Breathing a lie
And say goodbye.


Linky >  official web > facebook > twitter > myspace

čtvrtek 7. března 2013

M83 | StarWaves | novinka ze soundtracku k filmu Oblivion!

Anthony Gonzalez hlava a srdce francouzké kapely M83 vystavil na internetu stream nové skladby StarWaves (via Rolling Stone) ze soundtracku k připravovanému sci-fi filmu Josepha Kosinski Oblivion s Tomem Cruisem a Morganem Freemanem. Po nedávné povedené ale kratičké "drum-battle" ochutnávce se tak jedná o ucelenou finální skladbu ze soundtracku, na kterém Anthony Gonzalez spolupracoval s Josephem Trapanesem, který složil již score pro předchozí Kosinskiho sci-fi, Tron:Legacy (kde zas spolupracoval s Daft Punk). Hned prvním poslech StarWaves vás přenese do roku 2003 resp. 2005, kdy M83 vydali alba Dead Cities, Red Seas & Lost Ghosts a Before the Dawn Heals Us. Svojí filmovou atmosférou, pozvolným budování napětí, všudypřítomnými syntezátory a smyčci dovede zvednout tlak ze vzrušení z očekávání nejen fanouškům M83. StarWaves je tak velikým příslibem do blízké budoucnosti a potvrzením, že Anthonyho spolupráce s Holywoodem dopadne dobře. Minimálně pro něj určitě. Já si ale nikdy nemyslel, že by tento soundtrack mohl jinak dopadnout.



Linky >  official web > facebook > twitter > myspace

úterý 30. října 2012

Submotion Orchestra v pátek v Paláci Akropolis


Dubstep, jazz, soul, zpěv a filmová hudba? ... Ano, prosím!
A jde to dohromady? ... Ano, a jak!
Kde a kdy? ... Palác Akropolis v pátek 2. listopadu.

Takže neváhejte a vyražte na Submotion Orchestra, ostrovní hvězdy posledních tří let, kteří s lehkostí kombinují žánry a odzbrojují nejen své publikum, ale i kritiku. Určitě se dočkáme nejen skladeb z nové desky Fragments, ale z jejich debutu Finest Hour z minulého roku.
Submotion Orchestra je sedmičlenný ansámbl z Leedsu, který vede jazzový profesionál Tommy Evans, který v minulosti vystupoval s regaee a jazzovými kapelami, basák Chris 'Fatty' Hargreavs, milovník soulu a hip hopu, spolupracoval například s Andreyou Triana, bubeník Danny Templeman je ovlivněný kubánskými a brazilskými styly a o soulový zpěv se stará Ruby Wood, která stejně jako Evans studovala jazz na College of Music v Leedsu. Ruckspin (aka Dom Howard) má na starosti DJing a samply, jinak ale vystudoval hru na violu. Na klávesy a převážne Fender Rhodes piano hraje Taz Modi. Poslední sedmý člen kapely je Simon 'Bobby' Beddoe, který nasbíral zkušenosti v mnoha jazzových kapelách. Rozdílnost stylů a oblíbené muziky jednotlivých členů kapely se obtiskl do jejich hudby, kterou tvoří pod hlavičkou Submotion Orchestra. Převážnou část své muziky hrají na klasické nástroje, a to je v současnosti odlišuje od ostatních podobných kapel.

Napsali o nich:
„Úplně mě to odrovnalo...Někde mezi Cinematic Orchestra a dubstepem - a přesně v tom správném poměru.“
Gilles Peterson

„Vítaná změna v záplavě neoriginální a tuctové hudby, která hraje všude kolem nás.“
Till Late Magazine
„Debut Finest Hour spojuje decentní filmovou hudbu s unikátní verzí dubstepu, soulu a jazzu.“
Aesthetica Magazine



Oproti předchozí skladbě, která je z aktuálního alba Fragments, tak následující je z debutového alba Finest Hour.



Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace

úterý 26. června 2012

Chromatics - Kill For Love (recenze, full stream, video)

Zhasněte světla, zavřete okna, zatáhněte z části závěsy, nechte měkké měsíční světlo, aby prosvětlilo přítmí pokoje, vezměte si vaše oblíbené pití, pohodlně se posaďte do křesla, uvolněte se, zmáčkněte na ovladači play, zavřete oči a nechte se 90 minut unášet na vlnách vlastního filmu. I tak by se dal charakterizovat dojem z poslechu alba Kill For Love Oregonské kapely Chromatics.


Johnny Jewel je hlavou i tělem Chromatics, který již na předchozí debutové desce Night Drive (2007) prokázal cit pro noirové synth-popové melodie a hypnotické filmové nálady. Není tedy náhodou, že původně měl skládat hudbu k filmovému hitu Drive (2011), který natočila dánská stoupající režisérská hvězda Nicolas Winding Refn (trilogie Pusher či Bronson). Refn ho oslovil již v počátku natáčení, ale postupem času, kdy se projekt zvětšoval, zasáhlo studio, a prosadilo si na postu hudebního skladatele, veterána minimalistické elektroniky Cliffa Martineze. Což pro film samotný samozřejmě byla též dobrá volba. Přesto si režisér prosadil dvě skladby od Jewela a to Tick of the Clock od Chromatics z alba Night Drive a Under Your Spell od Desire, což je spolu s Glass Candy (jednu skladbu si vybral Refn už na svůj předchozí film Bronson), další z projektů Jewela ustájených pod vlastním labelem Italians Do It Better. Veškerý složený a natočený materiál pro Drive, Jewel naštěstí nehodil do koše, ale přetavil ho do projektu Symetry s názvem alba Themes For An Imaginary Film. Dal nám tak možnost si vytvořit podobu vlastního imaginárního filmu. I přes odstavení jeho soundtracku k Drive na slepou kolej, se nemohlo Jewelovi a potažmo Chromatics stát nic lepšího. Filmem Drive na sebe upozornili a též získali další posluchače. Spolupráce mezi Jewelem a Refnem pokračuje k připravovanému filmu Logan's Run chystaný na rok 2013. Podle všeho by to měl být remake filmu z roku 1976 s Michaelem Yorkem v hlavní roli. Doufejme, že tentokrát se dočkáme celého soundtracku.


O novém albu Kill For Love byste měli vědět, že má 17 skladeb, 91 minut a končí 14-minutovou minimalisticko-ambientní instrumentální věcí "No Escape". I přes svoji délku se ale nebudete nudit. Někdo může namítnout, že je to k neuposlouchání dlouhé, ale ti, kteří investují svůj čas do klidného poslechu tohoto vlastně dvojalba, posléze zjistí, že se jim nahrávka pomalu zahnízdila v uších, a na povrch jim začnou pronikat detaily předtím neslyšené a opomíjené.





Album začíná odvážně předělávkou Neila Younga Hey Hey, My My (Into the Black), která vás dokáže, na malém prostoru a s minimem prostředků, uhranout již v počátku. Velmi ctí originál, přesto je výsledek zcela odlišný a přesto nesmírně podmanivý s intimní atmosférou. Podobně si na předchozím albu Night Drive vzali do parády skladbu Running Up That Hill od Kate Bush. Opět odvedli perfektní práci na této coververzi. Zpěv Ruth Radelet je často jakoby zastřený mlhou, přesto ostře něžný. Jindy je chladný a odtažitý, aby nás za okamžik v další skladbě přesvědčila o opaku. Největší hit se dá považovat píseň Lady, chytlavá tepající věc, kde bez ustání tikají elektronická arpeggia (stejně jako ve většině skladeb) a syntezátory krouží okolo vaší hlavy. Stačí se jen uvolnit a nechat Lady přistoupit až k vám. Je to jeden z mála momentů na albu, kdy melancholická tíživá nálada ustoupí optimističtějším emocím. V následné These Streets Will Never Look the Same, více než 8-minutové skladbě, se vrátí ona všudypřítomná melancholická nálada za doprovodu vytříbeného elektro-synth-popového doprovodu, který jakoby neměl nikdy skončit.





Jak už jsem v úvodu naznačil, může se pro vás stát deska Kill For Love branou k rozehrání svého vlastního filmu. I délka 91 minut k tomu nepřímo odkazuje. Stejně tak se na albu nachází mnoho instrumentálních kusů (Running From The Sun, Broken Mirrors - začátek jakoby vypadl ze soundtracku Blade Runnera :-)) či jen částí skladeb (These Streets Will Never Look the Same), při kterých se budete cítit jako na projížďce potemnělým nočním velkoměstem, kde ve stínech planou neony a na prázdných křižovatkách blikají semaforová světla. Ale podvědomě tušíte, že blížící se bouři, kterou slyšíte v dálce, této noci neujedete (závěrečná No Escape).





Je velmi těžké vytrhnout a popsat jednotlivé skladby, protože většina z nich více fungují v rámci celku než sami o sobě, samozřejmě kromě písní s vokály (Kill For Love, Candy). Tím se stále vracím k paralele filmu, neboť často není tak důležité zkoumat jednotlivé scény, jako spíše nechat působit atmosféru daného filmu na vaše smysly. Nechat se jím jen tak unášet. Tak je to i s deskou Kill For Love. Těžko uchopitelná v detailech, ale jako celek působící velmi koherentně a svým spůsobem smyslně.
Uvolněte všechny svaly, uvelebte se na svém oblíbeném místě a nechte hudbu, ať vás na svých křídlech odnese daleko od všední reality.







Linky > Official web > facebook > soundcloud > myspace

sobota 31. března 2012

Sigur Rós - nová deska Valtari v květnu!

Po oznámení nového alba Reginy Spektor na květen tu máme další báječnou májovou novinku. Frontman Sigur Rós Jónsi se po svých sólo projektech go.(debutové album) go live.(2cd live verze) go quiet (dvd) a soundtracku k filmu We Bought a Zoo (režie Cameron Crowe) vrátil k domovské kapele Sigur Rós a spolu natočili jejich dlouho očekávané šesté album Valtari. Poslední a nutno říci velmi dobrou a úspěšnou desku Með suð í eyrum við spilum endalausty vydali roku 2008. Datum vydání novinky je stanoveno na 28. května. Podle basisty kapely Georga Hólma je Valtari "více elektronické než dříve" ale k tomu dodává "Nebojte se, nenatočili jsme dance album." Další ale vzájemně rozdílné charakteristiky alba nabízí Hólm a Jónsi:
Hólm: “…přirovnal bych ho k pohledu na staré obrazy s krajinamy.”
Birgisson: “…je jako lavina ve zpomaleném záběru.”
Následující videoclip skladby Ekki Múkk je bližší k přirovnání ke starým obrazům. Působí na mě jako hypnotikum a zároveň vybízí k meditaci. Minimalismus v čisté podobě. Hudebně i obrazově. Jedním slovem krása.


Valtari Tracklist > 01 | Ég Anda | 6:15 || 02 | Ekki Múkk | 7:45 || 03 | Varúð | 6:37 || 04 | Rembihnútur | 5:05 || 05 | Dauðalogn | 6:37 || 06 | Varðeldur | 6:08 || 07 | Valtari | 8:19 || 08 | Fjögur píanó | 7:50