Sufjan Stevens | A Little Lost (Arthur Russell cover) a kompilace "Master Mix: Red Hot + Arthur Russel"

Pokud stejně jako já čekáte na další studiovou nahrávku Sufjana Stevense, který svou poslední desku The Age of Adz vydal již v roce 2010 a od té doby přišel jen s druhým dílem vánočních písniček Silver & Gold: Songs for Christmas, Vols. 6-10 navazující na Songs for Christmas, Vols. 1-5 z roku 2006, tak stále nic nevíme. Možná že je již hotová a Sufjan ji na svém labelu Asthmatic Kitty vydá za týden či za měsíc bez jakéhokoliv oznámení předem. Stejně jako to udělal před čtyřmi lety nejdřív s EP All Delighted People (20. srpna 2010) a posléze za necelé dva měsíce vyšla deska The Age of Adz (12. října 2010). Takže překvapení v podobě nové desky se ještě může tento měsíc či letos objevit. Ale je to jen moje zbožné přání, jakožto Sufjanův oddaný fanda.

Pro podobně postižené jako já, je každá skladba z pera Sufjanova jako voda živá. A tak jsem píseň A Little Lost přivítal s nadšením, které se neztratilo ani po prvotním poslechu. Opět totiž nezklamal. I přesto, že se jedná o cover verzi stejnojmenné skladby od avantgardního čelisty a skladatele Arthura Russela a ne o jeho vlastní tvorbu. Na počest Arthura Russella vyjde v říjnu kompilační deska od mnoho známých kapel (viz. níže). Ta se začala připravovat již v roce 2010 pro neziskovou organizaci Red Hot, která bojuje s AIDS prostřednictvým projektů v pop kultuře. Kvalitu kompilací Red Hotu stvrdila i zatím poslední z nich Dark Was The Night z roku 2009 (zde), kde taktéž kromě Sufjana vystupují jména indie scény jako Grizzly Bear, Yo La Tengo, M.I.A., Kronos Quartet, Animal Collective či Arcade Fire. Připravovaná deska Master Mix: Red Hot + Arthur Russel (datum vydání je 21. října) tak navazuje na dlouhou tradici zahájenou již v roce 1990, kdy vyšlo první kompilační album Red Hot + Blue (zde) s hvězdami typu David Byrne, Annie Lennox, Tom Waits, U2 a Erasure věnované Cole Porterovi.

Sufjanova verze skladby A Little Lost je plná důrazných trochu plochých (záměrně) beatů, jeho typických synťáků, nezbytného sboru a celé to stylem zapadá do Sufjanovy tvorby z The Age of Adz. Melodii vede piano a jeho hlas, takže celkový dojem je vemi rozmáchlá krásná skladba, která je ale v jistém područí Sufjana. Není ani lepší ani horší než Russellova citlivá akustická verze, ale je prostě jiná a taktéž výborná. Vřele doporučuji.

Na připravované kompilační desce vystupují se svými verzemi kromě Sufjana Stevense také Robyn, Hot Chip, Blood Orange, Phosphorescent, Jose Gonzalez, Devendra Banhart, Richard Reed Parry z Arcade Fire, Scissor Sisters, Cults, Colin Stetson, Thao & the Get Down Stay Down, Sam Amidon, Lonnie Holley, Glen Hansard, Alan Palomo z Neon Indian pod jménem VEGA INTL a mnoho dalších. Takže jak sami vidíte, je zde mnoho vemi zvučných jmen, které stojí za pozornost.

Master Mix: Red Hot + Arthur Russell Tracklist:
01 | Jose Gonzalez – “This Is How We Walk On The Moon”
02 | Lonnie Holley – “Soon-To-Be Innocent Fun (Interlude)”
03 | Robyn – “Tell You (Today)”
04 | Hot Chip – “Go Bang”
05 | Sufjan Stevens – “A Little Lost”
06 | Lonnie Holley – “In The Light Of The Miracle (Interlude)”
07 | Richard Reed Parry, Little Scream, Sam Amidon, Colin Stetson & Sarah Neufeld – “Keeping Up”
08 | Liam Finn, Ernie Brooks + Peter Zummo – “This Love Is Crying”
09 | Rubblebucket + Nitemoves – “Eli”
10 | The Revival Hour – “Hiding Your Present from You”
11 | Sam Amidon – “Lucky Cloud”
12 | Devendra Banhart – “Losing My Taste For The Night Life”
13 | Phosphorescent – “You Can Make Me Feel Bad”
14 | Blood Orange – “Is It All Over My Face & Tower Of Meaning”
15 | Scissor Sisters – “That’s Us/Wild Combination”
16 | VEGA INTL. – “Arm Around You”
17 | Oh Mercy – “Planted A Thought”
18 | Lonnie Holley – “Hop On Down (Interlude)”
19 | Cults – “Being It”
20 | Richard Reed Parry – “Just A Blip”
21 | Glen Hansard – “I Couldn’t Say It To Your Face”
22 | Thao & The Get Down Stay Down – “Nobody Wants A Lonely Heart”
23 | The Autumn Defense – “Oh Fernanda Why”
24 | Alexis Taylor – “Our Last Night Together”
25 | Lonnie Holley – “The Deer In The Forest (Interlude)”
26 | Redding Hunter – “Close My Eyes”

PS: projekt můžete podpořit, když pořídíte své selfie s nasazenou čepicí Master Mix a vystaví te jej na jakékoliv sociální síti s hashtagem #mastermixhat či pobídnete své přátele k její koupi či předobědnání CD/LP kompilace Master Mix: Red Hot + Arthur Russel.

www.redhot.org
Předobjednat můžete ZDE.
linky > official web > facebook > myspace > spotify

Philip Selway z Radiohead má nový singl Coming Up for Air (official video)

Philip Selway, bubeník kapely Radiohead a skladatel, který již má za sebou sólovou desku Familial z roku 2010, dává o sobě vědět novým singlem Coming Up for Air. Tato nová skladba je předzvěst připravené desky Weatherhouse, která vyjde 7. října u Bella Union. Mnohavrstevnatý videoklip má na svědomí španělští filmaři z NYSU, kterým se povedlo statickým záběrům dodat dynamiku působivými zoomy. Jednoduchá technika, která překvapivě funguje a spojuje tak sled samostatných scén.

Po hudební stránce novinka Philipa Selwaye odkazuje na domovské Radiohead někam mezi slavná alba OK Computer a Kid A. Pulzující basující elektronika v pomalém tempu s melancholickým zpěvem Selwaye se postupně dopracuje až ke zvonivějšímu zvuku elektrické kytary, která hodně evokuje právě Radiohead. Celkově se tedy jedná o atmosférickou, temnější věc, která baví i při opakovaném poslechu, což je jen dobře. Zdá se, že Selway má nakročeno k dobré druhé desce. To ale jedna skladba nedělá a tak si musíme počkat na těch devět zbývajících. Přesto jsem optimista a těším se. Co vy? :)



Weatherhouse Tracklist:
01. Coming up for Air
02. Around Again
03. Let It Go
04. Miles Away
05. Ghosts
06. It Will End in Tears
07. Don’t Go Now
08. Drawn to the Light
09. Waiting for a Sign
10. Turning It Inside Out

Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > spotify

Majical Cloudz | Impersonator (recenze)

Někdy se opravdu divím, jak je možné, že se o některé desce, která vyšla již v dubnu tohoto roku, dozvím až ze souhrnných žebříčků nejlepších alb tohoto roku světových hudebních webů a časopisů. To je i případ montrealské formace Majical Cloudz existující od roku 2011, za kterou autorsky stál Devon Welsh a později (2012) se k němu přidal Matthew Otto starající se především o živá vystoupení. Devon Welsh, mj. syn Kennetha Welshe představitele Windoma Earla z kultovního seriálu Twin Peaks, po debutu s názvem II z roku 2011 a kolaborací na jedné skladbě další montrealské party Grimes se poté spolu s Matthewem Otto vydal více do vod minimalistické elektroniky a dramatických zpovědí, které zhmotnili na druhém albu Impersonator.

Hudební minimalistický doprovod pro své písně tvoří často jen několik tónů sametově temných syntezátorů či se opakujících motivů kláves nebo smyčců, které jako jemná pavučina obepíná zpívané hluboce procítěné texty s nenápadnými mikrobeaty. Někdy beaty úplně chybí. Welshův bariton osciluje mezi sžíravou temnotou Nicka Cavea, smutným zoufalstvím Elliotta Smithe a křehkým romantismem Chrise Martina z Coldplay. A přesto paradoxně, především díky důrazu na výpověď ve svých textech, jsou písně Majical Cloudz velmi melodické a zapamatovatelné jako například skladba This Is Magic nebo Bugs Don't Buzz. Podmínkou je ale jen a pouze soustředěný poslech, neboť toto je deska, která se nehodí jako kulisa k jakékoliv činnosti. Neradno u ní žehlit či mít nádobí - hrozí popálení žehličkou či vytopení vodou, to když se zaposloucháte do nadmíru působivých textů. Odměnou vám je pak velmi silný emocionální zážitek, jako když balancujete na špičce jehly.

Samotnou ale neoddělitelnou kapitolou tvorby Devona Welshe jsou již zmíněné texty, v kterých velmi jednoduše a velmi zpříma pojmenovává své i vaše strachy a obavy. V Childhood's End nechá zemřít na ulici vašeho otce "Someone died | Gunshot, right outside | Your father, he is dead | I see him in my head | Childhood's End | Goodbye, my holy friend". Vystihne temné fantazie malého dítěte z nočních stínů v This Is Magic "I feel like a kid | I see some monster standing over my crib | And they fall in | Somebody knows who I am | Somebody sees me and wants to be my friend | And I know". V Bugs Don't Buzz vám bude tvrdit, že ty nejšťastnější písně končí vždy s úsměvem, jen ne ale tato, "The happiest songs all end with a smile. | This might end with a smile, no, my love." Z jeho textařského umění, jejíž inspirací hledal z velké části např. u již zmíněného  Elliota Smithe je patrná jednoduchost až heslovitost a neúprosná přímost se silou boxera, který vás umí zasáhnout na citlivé místo a dát vám snadno v prvním kole KO.

Zaujalo mě v jednom rozhovoru s Devonem Welshem, kde říkal, že na svých koncertech často vidí v předních řadách, jak lidé pláčí "Někdy se mi obtížně reaguje, ale nebojím se faktu, že lidé pláčí" a dále to rozvádí "Když hraješ na pódiu, tak chceš aby lidé něco cítili. Je zvláštní mít tu moc nad něčími emocemi, ale je to mnohem lepší než komunikovat s někým, komu stačí jen 'Jó, to je cool.'"

Přes veškerou zjevnou či skrytou temnotu v hudbě i textech prosvítájí na povrch světélka naděje. Jednotlivosti na vás působí stísněně, přesto jako celek je deska Impersonator velmi vzdušná a dává prostor posluchači pro své fantazie, běsi i neuskutečněné sny.










Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

Juana Molina | vydala výborné album Wed21 | koncert již 9.11. v Jazz Docku!

Juana Molina, významná představitelka světové alternativní scény, přiveze 9. listopadu do pražského Jazz Docku svůj svébytný alt-folk.  Koncert proběhne v rámci série Femme Fatale věnovaná výrazným ženským umělkyním současné alternativní hudby. Juana Molina pochází z argentinského Buenos Aires, tak by si někdo mohl mylně myslet, že se bude jednat o tango či jiné latino rytmy, ale s tím její hudba má pramálo společného. Její pojetí hudby je podobný jako u Björk či Lisy Germano, tedy snaží se zkoumat průsečíky mezi žánry a experimentovat s nimi, aniž by rezignovala na melodičnost celku. Pokud si pustíte její poslední desku z letošního října Wed21, tak uslyšíte silné v základu folkové písničky obalené netuctovými beaty a zvukově extravagantní elektronikou. K tomu si připočtěte její éterický hlas a vyjde vám opravdu výborná deska. Moc se mi líbí práce s rytmem, kde je poznat, že latinsko-americký základ tam prostě je. Za všechny např. Eras nebo Bicho Auto.

Samotný koncert začíná v Jazz Docku ve 22h, tak ti z vás, které oslovila její hudba, tak určitě doražte. Nepochybuji, že se bude jadnat o mimořádný zážitek.



Živé provedení skladby Un Día (ve španělštině "Jeden den") ze stejnojmenné desky z roku 2008, předchůdce alba Wed21:



Wed21 tracklist >
01 | Eras
02 | Wed 21
03 | Ferocísimo
04 | Lo Decidi Yo
05 | Sin Guía, No
06 | Ay, No se Ofendan
07 | Bicho Auto
08 | El Oso de la Guarda
09 | Las Edades
10 | La Rata
11 | Final Feliz

Linky > official web > facebook > myspace

Fiona Apple | Hot Knife (official video) | dir. Paul Thomas Anderson

Fiona Apple vydala minulý rok výborné album The Idler Wheel... (celým názvem ale "The Idler Wheel Is Wiser Than the Driver of the Screw and Whipping Cords Will Serve You More Than Ropes Will Ever Do" :)), ze kterého známe jen nevšední "podmořský" videoklip k výtečné úvodní skladbě Every Single Night. Tam se Fiona předvedla s kreací chobotnice na hlavě s chapadlama místo vlasů.

Letos v létě se navrátila ke spolupráci se svým bývalým partnerem a světově uznávaným filmovým režisérem Paulem Thomasem Andersonem (Magnolia, Až na krev) a natočili spolu klip k pro změnu dokonalému závěru alba k poslední skladbě Hot Knife. V devadesátých letech a na přelomu tisíciletí spolu natočili klipy ke skladbám jako “AcrossThe Universe” cover, “Fast As You Can,” “Limp,” či dechberoucí “Paper Bag.” Po rozchodu a dlouhých 13 letech letos přišli společně s klipem k Hot Knife. Pro P.T. Andersona to bylo 11 let, kdy se vrátil k natáčení videoklipu. Výsledek je jednoduše působivý. Anderson pracuje pouze s čb obrazem kontra barva a s rozdělením obrazu na části. Dynamiku a energii dodává sama Fiona Apple svým nasazením a prožitkem při zpěvu. Ten tvoří hlavní část skladby, neboť kromě něho a mnohohlasu vytvořeném spolu se svojí sestrou Maude Maggart, ve skladbě uslyšíte z hudebních nástrojů jen rytmus tympánu, na který sama Fiona Apple i hraje resp. bubnuje. A P.T. Anderson ví, jak má Fionu Apple zabírat, nasvítit, aby výsledek byl ještě působivější. Holt v jednoduchosti je síla a také krása. Posuďte sami.

Linky > official web > facebook > soundcloud > myspace

Nine Inch Nails | Came Back Haunted (nový singl!)

Nine Inch Nails a Trent Reznor jsou zpět v plné formě! Po filmových soundtracích pro Davida Finchera Social Network a The Girl with the Dragon Tattoo a tvorbě pro kapelu How To Destroy Angels, kterou založil v roce 2010 s jeho ženou Mariqueen Maandig a Atticusem Rossem, se konečeně Trent Reznor vrací k NIN. Jejich nový singl Came Back Haunted z připravované desky Hesitation Marks je přesně tak hutný a výživný, jak to mají fans NIN rádi. Přesto je to cool hitovka a to především díky svěžímu beatu a groovu, který tomu dodává šmrnc. Žádný experimenty nečekejte, jen poctivé NIN blízké tvorbě prvních dvou alb. Nová deska vyjde u Columbia Records 3. září. Kolikrát si do té doby asi pustíme tenhle vydařený singl? ;)



Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace > tumblr

Lady Lamb The Beekeeper | Ripely Pine (recenze | video | stream)

Nikdy nevíte co vás dokáže ještě překvapit, jaká nová kapela či umělec se zničehonic objeví s výborným albem a vy jen s udiveným výrazem a hudbou v uších jste zasaženi, a přemýšlíte, jak se to stalo. Víte, že to není (naštěstí) poprvé ani naposledy. Tak to s dobrou hudbou prostě je. Najde si Vás.
Takový je i příběh mě a alba od Lady Lamb The Beekeeper. Ten roztomilý pseudonym patří zpěvačce a písničkářce Aly Spaltro s rodištěm v Portlandu ve státě Maine. Nějakých pět let si doma nahrávala své dema a EP, aby se ve svých 23 letech dostala do profesionálního studia a natočila desku Ripely Pine. S jejím krásně znějícím uměleckým jménem ale veškerá roztomilost končí, neboť její tvorba na debutovém albu Ripely Pine (už ten nekompromisní název) je plná spletitých pečlivě zašifrovaných textů s hudebním rozptylem od čistého folku po indie rockové až punkové pecky. Nikdy se ale nejedná o přímočarou písničku, naopak se Aly vyžívá v komplikované ale o to promyšlenější struktuře, vrstvení, včetně měnění rytmu. Celé to ale působí velmi přirozeně, organicky a hlavně upřímně. Dvanáct skladeb překypuje paletou emocí: touhou, radostí, smutkem i vztekem (nejednou si vzpomenete na Jeffa Bucklyho).
Hned první skladba Hair to the Ferris Wheel jasně určí směr celému albu, aby posluchač měl jasno s kým má tu čest. Pozvolný nástup a klidné tempo jen s vybrnkáváním kytar se ještě před polovinou překlopí v pěkný rockový kousek, aby se zas před koncem zklidnila.
Aubergine dlouho hrála Aly Spaltro jen s kytarou (mnoho videí naleznete na youtube), ale pro toto album se rozhodla ji obléci do plnokrevného kabátu kapely dokonce za doprovodu dechové sekce (ach ty trubky!). V následující Florence Berlin, pro změnu v komorním provedení jen s kytarou, ze všeho nejvíce její hlas připomene Feist.
Čtvrtá Bird Baloons je jeden z největších hitových záseků. Více jak šesti minutová skladba je jak horská dráha, chvíli je v klidu, chvíli dost naštvaná a tomu odpovídá i hudba, jejíž průběh a především samotný závěr je dechberoucí. Text se zaobírá odhodláním získat svého bývalého ex přítele zpět. "And I ain’t gonna try and win your heart this time / I’ve had space to think and I think that I’ve grown a little wiser / I’m looking for a new muse, you have only made me tired." A zbožňuji závěrečnou pasáž "This is my loss of love / my loss of limb / You were my friend / and now / I'm a ghost and you all know it / I'm singing songs and I ain't stopping / My hair grew long so I fucking cut it / and when you looked away / I snuck those trimmings in your locket / Ha-ha-haa-ha-ha." kterou Aly Spaltro zakončuje s takovou vervou a jedovatostí, včetně pomyslné odplaty, až je to nakažlivé :) Navíc je závěr skladby kolorován skoro až punkovým brutálním drhnutím kytar. Je úžasné jak dvě tak rozdílné skladby jako jsou Florence Berlin a Bird Baloon jsou vedle sebe a přesto se neruší. Naopak tak podle mě vyniká jejich brilance.



Folkovou laskominu s banjem ala Sufjan Stevens ze Seven Swans najdete v Regarding Ascending the Stairs. Další malý drahokam ukrývající nejedno překvapení (tamburína v druhé části). Což je typické pro celé album, nikdy nevíte, co se stane příští minutu, jaké překvapení vás čeká. Skoro jakoby se hudba řídila momentální náladou Aly Spaltro.
You Are The Apple je podobný případ jako Bird Baloons, s podobným intenzivním dopadem na posluchače. Jedná se o sedmi minutovou epickou písničku, která se zařezává pod kůži silou svých emocí. Neboť když v druhé půlce Aly Spaltro zpívá rozechvělým hlasem opakovaně se vzestupnou silou "I still need your teeth around my organs", tak úplně vidíte, jak jí zubami trhá její zlomené srdce z těla, aby se i přesto poté nevzdávala naděje a své lásky "I still need your love / I still need your live / You are the apple / You are the apple".
Během Mezzanine přichází zvolnění. Ale jen v tempu. A jen na chvíli. Objevují se temné stíny, strach a obavy v zákoutí srdce. Možné setkání. Možná láska. "How I ache, I ache in the pit of me / I awake, awake with this fear in me / How it makes, makes a fool out of me / With its knife how it carves the seeds out of my heart / For to plant in the soil for to feast." Prostě poezie s Led Zeppelinovskými riffy, naostřeným spiccatem viol a lemovanými perfektní "basovou" linkou prog-rock kytary.
Opravdové zvolnění a uvolnění dojde až u Little Brother zahraná pouze na akustickou kytaru, kde procítěný něžný zpěv jako z ukolébavky kontrastuje s baladickým textem.
Jedna z nejvýraznějších skladem na albu Crane Your Neck osciluje mezi Laurou Marling a Jackem Whitem z White Stripes. Má nejoblíbenější spolu s Bird Baloons následuje hned po přímočařejší, a nutno uznat moc nefungující v rámci celého alba, Rooftop, skladba The Nothing Part II, které existuje i výrazný a lehce ujetý, v dobrém slova smyslu, videoklip. Hitovka jak vyšitá, přitom ze začátku nenápadná, uzavřená v sobě, aby se spolu s hymnickým sborovým zpěvem (2:50) otevřela jako vroucí náruč "Singing / Lay me down, Lay me low / Let go your crown, Disarm me / Singing / Take me south, Take me home / Hold your own, and claim me". To jen tak nedostanete z hlavy. Ale proč taky, že :) Navíc se podle mě jedná o ideální závěrečnou skladbu. Aly Spaltro to ale viděla jinak a přidala ještě sedmiminutovou nálož v podobě těžké Taxidermist, Taxidermist s rozostřenýma kytarama. Nutno říct, že to funguje, a místo lehké hlavy po Part II budete mít o čem přemýšlet. "What anticipation and how masterful / You can show me I am here in this world, / tall and truly true / Meeting myself before I meet you."
Nezbývá mi než tuto recenzi ukončit konstatováním, pravda nadšeným konstatováním, že Ripely Pine je sakra dobrá deska. Takže si ji nenechte ujít a dál sledujte tvorbu Aly Spaltro a její alterego Lady Lamb The Beekeeper.

Lady Lamb The Beekeeper bude na květnovém evropském turné předskakovat písničkářce Neko Case! Bohužel zastávka v Praze chybí.


Fri. May 24 - London, UK @ Village Underground
Sat. May 25 - Schorndorf, GER @ Manufaktur
Sun. May 26 - Köln, GER @Gebaude 9
Mon. May 27 - Berlin, GER @ Heimathafen
Tues. May 28 - Amsterdam, NETH @ Paradiso Upstairs
Wed. May 29 - Brussels, BEL @ AB Club


linky > official web > facebook > twitter > myspace

Atoms For Peace - AMOK (album stream)

Deska AMOK od projektu Atoms For Peace, sice vyjde až 25/26. února (UK/US), nicméně vydavatelství XL Recordings již nyní zveřejnilo na webu stream celého alba. Atoms For Peace je především dítě Thoma Yorka (zpěv, kytara, piano, programming), ale nedílnou součástí této superkapely je Nigel Godrich (kytara, synths, klávesy) jako dlouholetý producent Radiohead, Flea na basu z Red Hot Chilli Peppers, Joey Waronker na bicí od Becka či R.E.M. a v neposlední řadě Mauro Refosco s perkusema. Můžete si tak v klidu domova a zadarmo poslechnout zbrusu nové kvílení Thoma Yorka. Po prvotním poslechu mohu s klidným svědomím konstatovat, že ke zklamání rozhodně nedošlo, nicméně Atoms For Peace následují linii načatou albem The King of Limbs od Radiohead. Deska je ale organičtější, méně ponurá, více hypnotická a obsahuje ve větší míře různé sympatické synťáky (např. legendární Minimoog Model D, se kterým Kraftwerk v roce 1974 nahráli svůj opus Autobahn). O použitých nástrojích Radiohead i Atoms For Peace se můžete dočíst na stránce The King of Gear. Zajímavé čtení. Velké překvapení se tedy nekoná, což ale opravdu nevadí. Nový materiál je i tak nadmíru kvalitní. Jdu si desku pustit ještě jednou. A vy si jí pusťte také. Mějte se.



PS. Pokud by se streamem zde byl nějaký problém, tak jej naleznete i na oficiálním webu kapely.

Linky > official web > facebook > twitter (Thom Yorke)

Alt-J (∆) - An Awesome Wave (recenze)

V květnu tohoto roku se na britské hudební scéně objevila kapela, která má už díky svému debutu An Awesome Wave našlápnuto stát se stálicí výrazně čnící z moře zaměnitelných indie rockových kapel současnosti. Máme mnoho příkladů z hudební minulosti, vzpomeňme na Radiohead, White Stripes či Fleet Foxes, které se díky své kvalitě prosadily a postupně staly slavnými a významnými. Věřím pevně, že i podobný osud spočine na talentu kapely Alt-J (∆), který je jednoznačný nejen díky své originalitě, ale i nezaměnitelnému zpěvu frontmana Joe Newmana.

Gwill Sainsbury (kytara/baskytara), Joe Newman (kytara/vokály), Gus Unger-Hamilton (klávesy) a Thom Green (bubny) se potkali při studijích na Leeds University, kde v roce 2007 založili kapelu Alt-J. Po absolvování studia se přesunuli do Oxfordu, kde nahráli tento rok svou prvotinu. Říkáte si, co vlastně Alt-J znamená? Proč si dali takový nepříliš obvyklý název? Jde o klávesovou zkratku na počítačích Mac, která vytvoří znak pro řecké písmeno delta ∆ (narazil jsem ale i na komentář, že to nefunguje. Nemá někdo z vás Mac? ;)). Tento symbol má ale pro kapelu hlubší význam. I abstraktní přebal alba v sobě skrývá deltu. Deltu řeky, řečiště snímané z výšky. Jak basista Gwil Sainsbury dodává "V matematických rovnicích znamená diferenci, odchylku tedy změnu." A pro kapelu bylo založení kapely a vydání debutového alba onen příznačný bod zlomu, kdy se vše změnilo. Dalším významným zlomem v jejich kariéře je jistě i nedávné získání prestižního ocenění Mercury Prize.

Na Alt-J se mi líbí a obdivuji jejich nenápadnou živelnost, hravost s jakou dokáží pracovat se svými hlasy, proměnlivé rytmy, které vás vždy rozhýbají a především s jakou lehkostí podávají skvělé melodie s promyšlenou strukturou. Velkou předností je hlas Joe Newmana, na který jsem si musel chvilku zvykat. O to větší ale mám teď potěšení z jeho poslechu. Mísí se v něm jak už zmíněná hravá intonace, tak i zřetelně slyšitelná ironie a nadhled, který do zpěvu vkládá. Drzost, nápaditost i lehkou teatrálnost najdete v jeho někdy až zajíkavém projevu, který je nejen díky své barvě lehce zapamatovatelný.
Kdybych vám chtěl přiblížit, jaký styl hudby Alt-J hrají, tak by se mi to asi nepovedlo, neboť Alt-J kombinují a vypůjčují si z mnoha stylů,  přesto výsledný zvuk zní originálně,a nejen díky práci s vokály.

Intro je perfektní začátek alba, neboť jeho pozvolná vrstevnatá struktura je velmi elegantní a ukazuje nám, co přijde dále. Naznačuje, že pro Alt-J jsou veškeré žánrové škatulky krátké. Skladba začíná pouze s jemnými tóny piana, které črtá melodii, aby se po chvíli přidali zvonivé kytary s bicími a v druhé minutě se přidal i zpěv za výrazné podpory hučící basové kytary.

Následuje Interlude 1, kde se představí zpěvem a capella, který má své kouzlo, neboť jejich opakování slov ve větách působí jak efektně, tak funkčně a navíc mě to baví poslouchat. V průběhu alba zazní ještě Interlude 2 a 3. První z meziher tvoří ztišený klidný kytarový motiv na pozadí se zvuky projíždějících aut. Druhý je podobnně tichý, jen ale s pianem a krásnou vokalízou na začátku. To vše s délkou kolem jedné minuty.

Třetí Tessellate, která navazuje na Interlude 1, skládá mozaiku (koukněte co znamená v matematice //tesselate//) z úsečného piána, úderného rytmu, zašmodrchaných perkusí, kytar malující melodii k úžasnému hlasovému projevu Joe Newmana. Ve videoklipu k Tesselate zcela jasně najdete historickou referencí. V tomto případě byla inspirací freska italského renesančního umělce Rafaela Aténská škola (Scuola di Atene), který má zobrazovat fiktivní setkání řeckých filozofů jako např. Platóna či Aristotela. V videoklipu je to ale podáno v moderní formě živého obrazu s občasným zazoomováním na konkrétní postavy.

Jeden z vrcholů alba přichází ve skladbě Breezeblocks. Tento temný a provokativní love song utkává zlověstný obraz. To se i odráží v zobrazení videoklipu, kde sledujeme hrozivý zločin jdoucí pozpátku k překvapivé pointě. Výborný klip. Stejně tak i samotná píseň je brilantní důkaz, jak Alt-J ovládají schopnost utváření drobnokresby jak v hudební složce, tak i výborných textech s důraznou tečkou na konci jako v závěru po "Please don’t go, please don’t go, I love you so, I love you so, Please break my heart, ah ha!" následuje v dramatickém crescendu přes sebe současně mumlající v pozadí "I love you so" a "I’ll eat you whole" v poutavě jemné schizofrenní harmonii.

Je příjemné sledovat, jak kapela pracuje s rytmem v písni Something Good, jak střídmě zde využijí jakoby zvlněného piana, které spolu s backvokály a zadrháhajícími beaty zásadně okořeňují tuto skladbu. Význam písně shrnuli Alt-J na soundcloud.com: "Something Good je píseň dokumentující smrt toreadora.
Tato děsivá událost představuje analogii pro pomalé uzdravování ze zlomeného srdce zkrz zábavnou kratochvíli. Smrt toreadora tak představuje konec zamilovanosti." Korida a smrt toreadora je i objektem působivého videoklipu.

Celá deska An Awesome Wave je protkaná spousty literárních i filmových odkazů. Text Fitzpleasure je téměř nerozluštitelný, nicméně pár vodítel tu je. Úvodní chorál s afro rytmem, zpívající "Tralala", který se vzápětí zvrtne s hutným dubstepovým spodkem a dalšími elekro zvuky a tikáním do pekelné jízdy, je odkazem na drsnou povídku s rozverným názvem Tralala z kontroverzní knihy Poslední odbočka na Brooklyn od Huberta Selbyho. Mimochodem, videoklip je jeden z nejznepokojivějších tohoto roku.

"Tralala, in your snatch fits pleasure, broom-shaped pleasure,
Deep greedy and Googling every corner."

Jinak rozdílné skladby jako Fitzpleasure a Bloodflood mají společný okamžik, kde se struktura písně plynule překlopí do stádia, kdy již je píseň plně rozbalená, prokleslená a Alt-J už jen gradují skladbu do vždy skvělého finále. V případě Bloodflood, z které pochází název alba, je to v poslední minutě, kdy se jako stuha vinou slova odsekávána ve svižném rytmu:

"Flood flood flood of blood blood blood to the heart heart heart".

Název skladby Matilda zase odkazuje k hlavní postavě francouzkého filmu Leon, kde ji hrála tehdy třináctiletá Natalie Portman. Samozřejmě i celý text zrcadlí jednotlivé aspekty děje, které, kdo znají film, jistě pochopí. Podobně i skladba Taro, která jako závěrečná sladká tečka ukončuje toto perfektní album, obsahuje reference prozměnu časem zpět do historie. Tentokrát se jedná o milostný a zároveň i tragický příběh slavných válečných fotografů, Gerdy Taro a Robert Capa z 40. a 50. let, kdy Robert Capa přišel ve válce o Indočínu, díky nášlapné mině, o nohu:

"Doors open like arms my love, Painless with a great closeness
To Capa, to Capa Capa dark after nothing, re-united with his leg and with you, Taro."

Co mě od prvního poslechu této skladby úplně dostalo, je spojující panjabi motiv, který vás snadno vesele ukolébá (ale neuspí, naopak!), a vám po skončení zůstane úsměv na tváři. Garantuji vám, že si ji budete chtít poslouchat stále dokola. Aspoň já mám takový "záchvat" pravidelně při každém poslechu :))

Nezbývá než shrnout tuto recenzi dvěma slovy, An Awesome Wave je pro mě Album roku! Opravdu věřím, že druhé album Alt-J až vyjde, jen potvrdí má slova ze začátku o tom, že tu máme kapelu formátu již zavedených velkých jmen, které ať vydají cokoliv, jedná se vždy o událost. Moc se těším.









Alt-J - Something Good [Official Video] from Infectious Music on Vimeo.


Tracklist An Awesome Wave

01 | Intro | 2:37 | 02 | Interlude I | 1:12 | 03 | Tessellate | 3:02 | 04 | Breezeblocks | 3:47 | 05 | Interlude II | 1:17 | 06 | Something Good | 3:38 | 07 | Dissolve Me | 3:59 | 08 | Matilda | 3:48 | 09 | Ms | 3:59 | 10 | Fitzpleasure | 3:39 | 11 | Interlude III | 0:53 | 12 | Bloodflood | 4:09 | 13 | Taro | 5:15 | 14 | Hand-made | 2:37 |

linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace

Alt-J (∆) vyhráli Mercury Prize!

Alt-J (∆) vyhráli Barclaycard Mercury Prize! Moc jsem jim to přál. An Awesome Wave je vážně skvělá deska. Můžete se brzy těšit na recenzi ;) Nominovaní byli tyto desky:

Alt-J - 'An Awesome Wave'
Ben Howard – 'Every Kingdom'
Django Django – 'Django Django'
Field Music – 'Plumb'
Jessie Ware – 'Devotion'
Lianne La Havas – 'Is Your Love Big Enough?'
Michael Kiwanuka – 'Home Again'
Plan B – 'iLL Manors'
Richard Hawley – 'Standing at the Sky's Edge'
Roller Trio – 'Roller Trio'
Sam Lee – 'Ground of its Own'
The Maccabees – 'Given to the Wild'


Minulý rok vyhrála Barclaycard Mercury Prize PJ Harvey za desku Let England Shake.





Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

Animal Collective - Centipede Hz (full stream)

Věční experimentátoři Animal Collective dnes zveřejnili stream svého nového alba Centipede Hz a to kompletně online. Poslechnout si jej tak můžete z jejich stránek www.myanimalhome.net. Album ve fyzické podobě vyjde u Domino Records již 3. září.

tracklist > 01 Moonjock | 02 Today's Supernatural | 03 Rosie Oh | 04 Applesauce | 05 Wide Eyed | 06 Father Time | 07 New Town Burnout | 08 Monkey Riches | 09 Mercury Man | 10 Pulleys | 11 Amanita

Linky: web > spotify > facebook > myspace

Tom Waits - Hell Broke Luce (official video)

Válka je peklo. A každodenní realita je pro vojáka, který se vrátil z nějakého konfliktu domů, teprve to pravé peklo, se kterou se již nikdy nemusí vyrovnat. Nikdy již nebude jako dřív. A toto peklo je ústředním tématem protiválečného songu Toma Waitse nazvaného Hell Broke Luce z desky Bad As Me z minulého roku. Inspiroval ho příběh vojáka Jeffa Lucey, který se po návratu z Iráku oběsil doma ve sklepě na zahradní hadici. Proto ten název, který navíc odkazuje k frázi "Hell Broke Loose" vyjadřující "že se něco totálně vymkne kontrole", což je velmi příznačné.

Skvěle výtvarně řešený videoklip má na svědomí americký ilustrátor, fotograf (např i obálky pro Time) a režisér Matt Mahurin. Tom Waits tu v rytmu vojenského marše táhne na provaze dům, s kterým musí projít obrazně řečeno válečným peklem a najít svůj domov. Hudebně Waitsovi vypomohli i takové veličiny jako Keith Richards na kytaru, Flea na basu či Charlie Musselwhite na harmoniku. O geniálním textu není třeba se v případě Toma Waitse ani zmiňovat. Stejně jako v případě textů Leonarda Cohena či Nicka Cavea jde o čistou moderní poezii.

I had a good home but I left
I had a good home but I left, right, left
That big fucking bomb made me deaf, deaf
A Humvee mechanic put his Kevlar on wrong
I guarantee you’ll meet up with a suicide bomb
Hell broke luce
Hell broke luce

Big fucking ditches in the middle of the road
You pay a hundred dollars just for fillin’ in the hole
Listen to the general every goddamn word
How many ways can you polish up a turd
Left, right, left, left, right
Left, right
Hell broke luce
Hell broke luce
Hell broke luce

How is it that the only ones responsible for making this mess
Got their sorry asses stapled to a goddamn desk
Hell broke luce
Hell broke luce
Left, right, left

What did you do before the war?
I was a chef, I was a chef
What was your name?
It was Geoff, Geoff
I lost my buddy and I wept, wept
I come down from the meth
So I slept, slept
I had a good home but I left, left
Pantsed at the wind for a joke
I pranced right in with the dope
Glanced at her shin she said nope
Left, right, left

Nimrod Bodfish have you any wool
Get me another body bag the body bag’s full
My face was scorched, scorched
I miss my home I miss my porch, porch
Left, right, left

Can I go home in March? March
My stanch was a chin full of soap
That rancid dinner with the pope
Left, right, left

Kelly Presutto got his thumbs blown off
Sergio’s developing a real bad cough
Sergio’s developing a real bad cough
Hell broke luce
Hell broke luce
Hell broke luce

Boom went his head away
And boom went Valerie
What the hell was it that the president said?
Give him a beautiful parade instead
Left, right, left

When I was over here I never got to vote
I left my arm in my coat
My mom she died and never wrote
We sat by the fire and ate a goat
Just before he died he had a toke
Now I’m home and I’m blind
And I’m broke
What is next

linky > official web > facebook > twitter > myspace

Radiohead představili novou skladbu "Full Stop" + poslechněte si Cut Hole, Identikit a Skirting On The Surface

Radiohead na svém americkém turné představili další novou píseň Full Stop. Poprvé ji zahráli na koncertě v Cincinnati. Záznam skladby, které najdete níže, je ale z menšího města Tinley Park v Illinois. Tuto verzi zde dávám proto, že má lepší kvalitu obrazu i zvuku než ony videa z 2. června v Cincinnati, Ohio. To nic nemění na tom, že Full Stop je parádní kousek od Radiohead, v kterém se odráží vlivy z tvorby Radiohead z posledních dvou alb. Dříve představili již nové skladby Cut Hole, Identikit a Skirting On The Surface. To ale neznamená, že tyto skladby předznamenávají nějaké nové album Radiohead. Podle různých zpráv kolujících po internetu je jisté, že další album určitě tento rok nevyjde, nicméně prý kapela na novém materiálu pracuje. Jestli se tyto nové skladby objeví i na novém albu či EP či v jiné studiové podobě, zatím není jisté.













Linky > official web > facebook > twitter > unofficial web > www.ateaseweb.com > thekingoflimbspart2.com