Múm jsou vedle Sigur Rós či Björk další z dlouhodobých stálic bohaté islandské hudební scény. Pokud se o tuto scénu nějakou dobu zajímáte, tak Vám je nemusím nijak více představovat. Pro ostatní jsou múm kolektiv electro-pop-folkových experimentátorů a ti si na nás nachystali již šesté studiové album s posmutnělým názvem Smilewound, které vyjde v září u Morr Music. A aby nám zkrátili trochu čekání, tak vypustili na internet videoklip ke skladbě Toothwheels. Na tvorbě videa múm spolupracovali s Árni Rúnar Hlöðverssonem a Bruno Granato. Skladba mě mile překvapila svojí svěžestí, svým rytmickým provedením a příjemným vokálem s fatalistickým textem plným tajemna. To vše podbarvené rokvétajícími arpeggii smyčců.
Desku Smilewound kapela nahrávala ve svém vlastním domácím studiu na starém statku a také si desku sami produkovali. Kapelu založili v roce 1997 Gunnar Örn Tynes a Örvar Þóreyjarson Smárasoneing. Zdá se, že kapelu znovu obohatil svojí přítomností při nahrávání nového alba i navrátivší se třetí zakládající člen kapely Gyða Valtýsdóttir. Jo a zmínil jsem se o tom, že jako jeden z hostů se na desce objeví i popstar Kylie Minogue? To bude zajímavé.
A nejlepší zpráva na konec. Múm se opět vrátí do Prahy. Konkrétně je můžete vidět a slyšet v MeetFactory 4. října 2013! No není to paráda? :)
Pro úplnost přidávám i tracklist alba Smilewound:
01 | Toothwheels
02 | Underwater Snow
03 | When Girls Collide
04 | Slow Down
05 | Candlestick
06 | One Smile
07 | Eternity Is The Wait Between Breaths
08 | The Colorful Stabwound
09 | Sweet Impressions
10 | Time To Scream And Shout
11 | Whistle (With Kylie)
Linky > official web > facebook > twitter > myspace > unoffical Múm Fan Site
Zobrazují se příspěvky se štítkemIsland. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemIsland. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 8. července 2013
múm | Toothwheels (official video) + nové album v říjnu + koncert v MeetFactory!
Labels:news, indie, rock, pop, folk, post-rock
alt-pop,
electronic,
Island,
múm,
pop
čtvrtek 13. června 2013
Sigur Rós | Kveikur (official video) + album stream!
Sigur Rós necelé dva týdny před vydáním (17. června) alba Kveikur spustila jeho streamovanou podobu na stránce kveikur.sigur-ros.co.uk. Kveikur jako následovník loňské desky Valtari je jako jin a jang, neboť atmosférické zvukové plochy a pomalou gradaci nahradil agresivnější přímočařejší přístup, který to do vás pálí už od začátku, takže příznivci nekonečných ale o to intenzivnějších gradací z přechozích alb budou možná trochu, aspoň v tomto směru, z alba zklamáni asi kromě Brennisteinn. Sedmé studiové album Kveikur islandských post-rockerů je první album po odchodu klávesisty Kjartana Sveinssona a zdá se mi, že je to na albu znát. Nicméně to mi nebrání si album plně užívat, neboť je vážně velmi dobré. Jen je trochu jiné než jsem od Sigur Rós čekal. Pro mě vrchol vždy asi zůstane album () ;)
Videoklip ke skladbě Kveikur jsou doslova audiovizuální orgie, z kterých ale hrozí epileptický záchvat, neboť frenetické prolínání a blikání obrazu ze začátku klipu s detailem hlavy běžícího koně jsou nesmírně hypnotické a vtahující. Celý klip je sledem roztodivných neurčitých záběrů a obrazů, které sotva rozpoznáte, až na závěrečné ikonické a apokalypsou prodchnuté dokumentární záběry z testů výbuchu atomové bomby, kdy se v mžiku rozpadají jako v poryvu silného větru stromy i celé domy jako by byly z písku.
linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace > youtube
Videoklip ke skladbě Kveikur jsou doslova audiovizuální orgie, z kterých ale hrozí epileptický záchvat, neboť frenetické prolínání a blikání obrazu ze začátku klipu s detailem hlavy běžícího koně jsou nesmírně hypnotické a vtahující. Celý klip je sledem roztodivných neurčitých záběrů a obrazů, které sotva rozpoznáte, až na závěrečné ikonické a apokalypsou prodchnuté dokumentární záběry z testů výbuchu atomové bomby, kdy se v mžiku rozpadají jako v poryvu silného větru stromy i celé domy jako by byly z písku.
linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace > youtube
středa 22. května 2013
Islandská slunečnice 'Sóley' vystoupí dnes v MeetFactory | Pretty Face (official video)
Sóley vlastním jménem Sóley Stefánsdóttir (sóley znamená v islandštině slunečnici) je jednou z nových tváří islanské alternativní hudební scény posledních pár let. Dříve před sólovou dráhou doprovázela na klávesy známou islandskou indie-folkovou kapelu Seabear a taktéž i projekt jejich zpěváka Sin Fang (oba vydávají u německého labemu Morr Music). Sóley již od dětství hraje na klavír a inspiraci pro budoucí hudební kariéru sbírala v dospívání například od Sigur Rós a múm, kterou pak završila studiem umělecko-hudební školy. V roce 2011 vydala svůj nejen na Islandu vřele přijímaný debut We Sink, kterým se poprvé představila jako zpěvačka a skladatelka. Její příjemný hlas s pěknou barvou podkresluje občas až minimalistické skladby s krotkými beaty, křehkými kytarami či nezbytným pianem. Prostě ušlechtilý pop pro 21. století.
Koncert Sóley začíná dnes v MeetFactory od 20:30. Lupeny na místě za 390Kč.
Linky > official web > facebook > twitter > myspace > youtube
Koncert Sóley začíná dnes v MeetFactory od 20:30. Lupeny na místě za 390Kč.
Linky > official web > facebook > twitter > myspace > youtube
Labels:news, indie, rock, pop, folk, post-rock
alt-pop,
Island,
koncert,
meetfactory,
pop,
sóley,
video
středa 4. července 2012
Low Roar - Low Roar (recenze)
Za Low Roar stojí Ryan Joseph Karazija, původem ze San Francisca, nyní žijící a tvořící v Rejkjavíku na Islandu. Ještě předtím, než se odstěhoval na ledový ostrov, tak působil jako zpěvák v indie rockové kapele Audrye Sessions. S projektem Low Roar vydaného 1. listopadu 2011 u Tonequake Records se vydal do jiných hudebních vod. Pomalé tempo a tklivé melancholické melodie vás budou doprovázet po dobu 54 minut. Zdá se, že vliv ostrova na jeho hudbu byl velký. Stále činné pospávající sopky, které stejně jako ostrov, hudbu pomalu zahřívají a dodávají ji potřebnou vroucnost a přívětivé teplo, bez kterého by byla jen kus ledu bez života. Jak sám Ryan Joseph Karazija říká, tak vždy byla jeho součástí při skládání melancholická nálada. Na desce se nám představuje ve třech polohách: téměř pouze s akustickou kytarou, v ambientních plochách (Low Roar) a nebo s decentní elektronikou v zádech (Nobody Else, Puzzle). Vše je ale koncepčně propojeno do jednoho celku, který drží pevně pohromadě. Přestože se jedná o pomalé písně, tak svým procítěným zpěvem, citem pro melodii a plíživou naléhavostí, vás dokáže strhnout, případně pokud jste unaveni, tak i uspat. Což není výtka, jen popis toho, jak jeho hudba ze své podstaty na posluchače může působit.
Při poslechu alba vás jako první zaujmou výrazné skladby se silnou melodií a výbornými texty, jako úvodní Give Up nebo Help Me (koukněte na videa) či Friends Make Garbage (Good friends Take It Out). Kde kytara s pár vybrnkávanými akordy a zpěvem Ryana souzní v dokonalé symbióze, jejíž melancholická krása vás usadí pevně do sedačky.
Nový oficiální videoklip k Give Up hezky koresponduje s textem písně o kdysi bohatém muži, nyní ztraceného a osamělého. Video natočila Ali Silverstein, o které Ryan říká "Potkal jsem ji na Islandu. Když uslyšela tuto skladbu, šla a natočila ten klip. A já ho miluji. Byla schopná zachytit sentiment přítomný v písni, aniž bychom o tom mezi sebou mluvili, což pokládám za vzácné." Za krásnou kameru je zodpovědný Brian Fawcett spolu s Bjarni Haraldssonem. Role starého muže se ujal herec David Ode. A natáčelo se v rozlehlých pustých pláních Nového Mexika. Enjoy :)
A wealthy man someday
Cause the sun, don't follow me
I won't wake,
Without a song to sing
Nothing to some
Everything to me
On my worst
I'll do my best
To make it seem
Like I am happy
I've grown numb
Dry as my tear ducts
I've grown dumb
and empty
But don't give up on me...
Ve skladbě Because We Have To, asi nejsmutnější písničce na desce, nemůžete nepostřehnout značný vliv tvorby Radiohead, stejně tak i faktu, že hlas Ryana má velmi podobnou barvu hlasu jako Thom Yorke. Podobné příjemné "Radiohead de ja vu" si užijte u Patience. Nicméně Ryan není Thom a to je dobře, přotože Ryanova hudba sama o sobě je hodně osobitá a originální, aby nemusela být s někým porovnávána. Nicméně to je v povaze člověka, hodnotit, porovnávat a zařazovat hudbu do škatulek. Nejlépe je na Radiohead zapomenout a mít otevřenou mysl a hlavně uši.
Závěrečná Tonight, Tonight, Tonight (poslechněte či stáhněte si níže) poprvé a naposledy představí Low Roar s opravdu výraznými beaty a elektronikou. Skladba se valí s podporou dunivého cella na vrchol ledovce, aby za téměř osm minut ho zdolala a my s ní přepadli do vzduchoprázdna. Tak se možná budete cítit, až poslední skladba dohraje a nastane výrazné ticho, které ale vlastně bylo přítomné téměř v každé skladbě. Ale ještě než se tak stane, musíte projít závěrečnou stezkou ostrých sonických jehliček, zařezávající se do vašich uší. Potom už nastane jen to slibované ticho a smutek z toho, že toto výtečné album skončilo. A pokud mu dáte potřebný čas, tak jsem si jistý, že s každým dalším poslechem budete propadat kouzlu Low Roar stále hlouběji.
Linky > objednejte si > facebook > twitter > soundcloud
Při poslechu alba vás jako první zaujmou výrazné skladby se silnou melodií a výbornými texty, jako úvodní Give Up nebo Help Me (koukněte na videa) či Friends Make Garbage (Good friends Take It Out). Kde kytara s pár vybrnkávanými akordy a zpěvem Ryana souzní v dokonalé symbióze, jejíž melancholická krása vás usadí pevně do sedačky.
Cause the sun, don't follow me
I won't wake,
Without a song to sing
Nothing to some
Everything to me
On my worst
I'll do my best
To make it seem
Like I am happy
I've grown numb
Dry as my tear ducts
I've grown dumb
and empty
But don't give up on me...
Ve skladbě Because We Have To, asi nejsmutnější písničce na desce, nemůžete nepostřehnout značný vliv tvorby Radiohead, stejně tak i faktu, že hlas Ryana má velmi podobnou barvu hlasu jako Thom Yorke. Podobné příjemné "Radiohead de ja vu" si užijte u Patience. Nicméně Ryan není Thom a to je dobře, přotože Ryanova hudba sama o sobě je hodně osobitá a originální, aby nemusela být s někým porovnávána. Nicméně to je v povaze člověka, hodnotit, porovnávat a zařazovat hudbu do škatulek. Nejlépe je na Radiohead zapomenout a mít otevřenou mysl a hlavně uši.
Závěrečná Tonight, Tonight, Tonight (poslechněte či stáhněte si níže) poprvé a naposledy představí Low Roar s opravdu výraznými beaty a elektronikou. Skladba se valí s podporou dunivého cella na vrchol ledovce, aby za téměř osm minut ho zdolala a my s ní přepadli do vzduchoprázdna. Tak se možná budete cítit, až poslední skladba dohraje a nastane výrazné ticho, které ale vlastně bylo přítomné téměř v každé skladbě. Ale ještě než se tak stane, musíte projít závěrečnou stezkou ostrých sonických jehliček, zařezávající se do vašich uší. Potom už nastane jen to slibované ticho a smutek z toho, že toto výtečné album skončilo. A pokud mu dáte potřebný čas, tak jsem si jistý, že s každým dalším poslechem budete propadat kouzlu Low Roar stále hlouběji.
Linky > objednejte si > facebook > twitter > soundcloud
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)





