Folly and the Hunter | Mask | v úžasném fan made videu!

Skladba Mask od kanadské indie-folkové trojice Folly and the Hunter je jedna z nejlepších skladeb z jejich nedávno vydaného druhého alba Tragic Care, na jehož vznik přispívali fandové kapely přes crowdfunding službu indiegogo.com. Mask je skladba prodchnutá lehkostí samozřejmou jako vánkem rozechvělá tráva, neboť jejich zvonivý zvuk španělky a benja, které postupně spolu s přidávajícími se bicími a klávesami gradují ve společné harmonii tvoří dokonalý celek spolu s obrazem videa, které je sice fan made, ale natočený s takovou bravurou a opět s takovou lehkostí, že to nejedno nejen filmové srdce potěší. Nechte se unášet nenápadnou melodií a jakoby samozřejmou harmonií. A pokud vás Folly and the Hunter zaujmou, tak neváhejte a poslechněte si jejich Tragic Care, případně, a to také velmi doporučuji, jejich úžasný debut Residents (recenze zde).



You have claimed to have made it beyond the disguises and through the folly
By the time that I met you I was far behind where I thought I’d be
Far behind where I thought I’d be

Trust in the mask that keeps me one my own
because it atones me for my lacks
when my heart has gone almost monotone

I hide from the stronger
If we wear our masks then we won’t need others
Though I know this is folly
Because I am far behind where I thought I’d be

linky > official web > Bandcamp > Facebook > Twitter

Folly & The Hunter - Moth In The Porchlight (nový singl je venku & druhé LP za dveřmi)

Montrealské indie-folkové trio Folly And The Hunter se po delší odmlce konečně ozvali s novým singlem Moth In The Porchlight z připravované druhé desky nazvané Tragic Care. Ta vyjde na labelu Outside 16. dubna. Po debutovém albu Residents (recenze zde), které si vydali a zafinancovali sami, uspořádali kampaň pro vydání nové desky na webu indiegogo, kde se jim podařilo vybrat požadovanou částku od svých fanoušků. Teď jsme se konečně dočkali prvního plodu této podpory (i já jsem jim přispěl ;)) ve formě nového singlu.

Úvodní singl Moth In The Porchlight se nese v tradičním pojetí debutu Residents, tedy trio kytara, banjo, piano jen doplňují střídmé bicí. Co oceňuji je, že kapela již od debutu má svůj osobitý zvuk, kterému ani zde není nevěrná. Oproti tomu druhá skladba níže, titulní Tragic Care, je minimalistickou písní s velmi silným melancholickým až smutným nábojem. I složení nástrojů je jiné. Frontman a zároveň zpěvák Nick Vallee hraje na klávesové varhany a zbylí členové jej podporují na xylofon a perkuse, se kterými udávají velmi pomalé tempo. Obě videa jsou "pouhými" záznamy živě odehraných skladeb, což má také něco do sebe.
Dejte těmto skromným a talentovaným Kanaďanům šanci, poslechněte si jejich nové skladby a případně, což vřele doporučuji, si dejte i jejich výtečný debut (celý stream debutového alba najdete na follyandthehunter.bandcamp.com), a určitě mi dáte za pravdu, že Folly And The Hunter stojí nejenom za poslech, ale za další sledování jejich hudební kariéry.





linky > Bandcamp > Facebook > Twitter

Folly and the Hunter - Residents

Na Montrealskou tříčlenou formaci Folly and the Hunter v hudebních magazínech či na internetu moc nenarazíte. A je to škoda, protože se jedná o klenot na indie folkové scéně. Sami říkají, že jejich hudba má základ v americkém folku, který obohacují o vlivy ze současné indie scény a post-rocku. Výsledkem jsou melodické, náladotvorné víceméně folk popové písničky, které budete milovat stejně jako já. Za své ispirující vzory uvádějí taková jména jako Bon Iver, Sufjan Stevens, Sigur Rós, Radiohead, Arcade Fire, Loney Dear a Neil Young.

Kapela se dala dohromady v roce 2010, kdy se potkali Nick Vallee z Vancouveru, Lauri-A Torres z Montrealu a Christopher Fox původem z Velké Británie, kterého Nick náhodou potkal na ulici. Začali spolu zkoušet a brzo zjistili, že mají hudebně mnoho společného a že si rozumí. Z tohoto kreativního procesu se za pár měsíců z kraje roku 2011 vykrystalizovala deska Residents. Toto jejich debutové album si nejen produkovali, ale i financovali a vydali sami. A výsledek je obdivuhodný. Na ploše 49 minut Folly and the Hunter rozehrávají 13 skladeb, kde je těžké najít hluché místo či prostor pro vatu.

Úvodní Prologue začíná éterickou dvojhlasovou vokalízou na ó s občasným ale stupňujícím podkresem piana, který plynule naváže na následující Leaving Town. Začíná velmi úsporně, kdy do svým způsobem post-rockového nekonečného kytarového riffu hraného na akustickou kytaru a minimalistického piana, se postupně přidá i elektrická kytara ve formě post-rockové zvukové stěny, která se ale celou dobu drží v pozadí. Během chvíle se z toho elegantně vyloupne krásná melodie, kterou tvoří piano a zpěv Nicka Valee. Třetí Cost mi připomíná trochu Sufjana Stevense z období alba Seven Swans. Akustická kytara tu spojuje síli s Christopherovou hrou na banjo. S přestávkami, pro zvýšení napětí a gradace, se přidávají bicí. A nad tím vším se vznáší hlas Nicka ke konci s podporou ostatních členů v závěrečné vokalíze ó. Tou ostatně začíná i další skladba Old Friend, což je klasická písnička se dvěma španělkama a bicími. Ale pouze ze začátku. Jakmile se přidá piano, tak mírně graduje během dvou slok k závěrečnému óóó. To že kapela používá mnoho vokalíz je pravda, ale nejsou na škodu, naopak. Doplňují či přímo budují atmosféru a též plní spojovací prvek, jako v následné krátké As I Waited vedoucí k Traffic. Ta začíná za zvuku cella hostující Fjoly Evans a vybrnkávání benja. Křehká a posmutnělá nálada se odráží i v textu skladby jejíž refrém "We were stuck in traffic for most of our lives / Staring at the passing cars, waiting at the light" nám připománá, jak důležitý je čas v našich životech.
Veselým zvukem zvonivých kytar, mandolíny a jemného tleskání do rytmu vás příjemně naladí skladba Folly, kde jako příklad jejich hravosti v textech můžu uvést následující pěkný ale trochu posmutnělý verš "Just like a pup, you grab my scruff / And carry me to trees above. / This pain and pleasure is all that matters, / There is no morning after love." Podobně hudebně rozverná je dvouminutová hříčka piana v Sur Jeanne Meance. Na trochu temnější notu a sentimentální náladu vás přivede Raising the Dead. Je to krásně vystavěná písnička s příjemným frázováním a falsetem Nicka Valee a na konci si s ním už budete také zpívat "Stop raising the dead" :) Chaising the Train, jedna z nejkrásnějších skladeb na albu, u které vám možná bude také běhat mráz po zádech jako mě. Především v druhé půlce pouze s vokálama beze slov a "bassovým" pianem. Tuto koncovku mám velmi rád. Navazuje pomalá a zasněná Snowfields, kde hostuje na harfu Sarah Pagé. Zato předposlední Revolution Drums se s ničím moc nemaže, především co se týče textů, kde je pěknou metaforou nastíněna závislost a vzdor v milostném vztahu. Poslední skladba Residents zakončuje toto výtečné album za zvuku zvonivých kytar a perkusí gradujících v klidném finále a vy s překvapením zjišťujete, že už je opravdu konec.
Folly and the Hunter albem Residents vstoupili na hudební scénu jistým krokem s vyrovnaným materiálem, který stojí za pozornost a je příslibem do budoucna, že od této kapely můžeme čekat jen to nejlepší. Já se tedy již těším na přislíbené a chystané nové album, které by měli začít natáčet již brzy. Nenechte si jej ujít. Do té doby poslouchejte Residents. Můžete i zde s připojeného streamu celé desky. Vřele doporučuji.

linky > Bandcamp > Facebook > Twitter

A pokud se vám Folly and the Hunter líbí a chtěli byste je podpořit (stejně jako já), jděte na jejich Indiegogo kampaň, kde žádají posluchače o příspěvek na natáčení jejich nového alba. Jako mladá a začínající kapela, která není pod křídly žádného labelu, si vše co se týče nahrávání desky musí sama platit. Za váš příspěvek obdržíte podle jeho výše připravované CD případně i debut CD Residents nebo plakáty. Pokud si zaplatíte více, tak je možný i soukromý koncert ;) (U nás by to šlo ale jen přes Skype). V Kanadě do 400km od Vencouveru :)