Janelle Monáe | Heroes (stream)

Tak jako skoro každý, je i Janelle Monáe obrovský fanoušek Davida Bowieho. Proto nepřekvapí, že když byla oslovena Pepsi na reklamní spot, tak si vybrala slavnou píseň Heroes. Její coververze zachovává Bowieho sílu melodie a k tomu přidává svůj pohled a svůj styl, který skladbě kupodivu velmi sluší. Pokud je takový cover dělaný s úctou a láskou, tak to může dopadnout v rukou talentovaných výborně. Sama Janelle říká, že se snažila zachovat vše, co na originálu miluje a zbytek už byl jen na její představivosti.
Po výborné loňské desce The Electric Lady rozhodně dávám znovu oba palce nahoru a Vy už to doufám posloucháte. :)



Linky > web > facebook > twitter > soundcloud > spotify

CHVRCHES | The Mother We Share | Gun | Recover | a nové album v září! (single + video)

Electropopová kapela z Glasgow CHVRCHES, která předskakovala letos v červenci Depeche Mode v pražském Edenu, zanedlouho vydá své debutové album pojmenované The Bones Of What You Believe. Datum vydání je stanoveno na 23. září u Virgin Records.

Po povedeném jarním EP Recover se tak dočkáme regulerní desky. Kapelu tvoří trojice Iain Cook (původně alt-rocková kapela Aereogramme), Martin Doherty (z indie kapely The Twilight Sad) a mladá zpěvačka a novinářka na volné noze Lauryn Mayberry. Nový projekt se změnil v regulérní kapelu CHVRCHES na konci roku 2011 a ono "V" v názvu dali místo "U" proto, aby se snadněji vyhledával na internetu. Stylem jsou blízko synthpopu, nicméně podobně jako M83 není čistý synthpop, tak i Chvrches mají přesah do temnějších oblastí a tedy i styčné plochy právě s Depeche Mode. Nicméně jemný až dívčí hlas zvěvačky Lauryn Mayberry a cit pro výrazné melodie, posouvá zvuk kapely do velmi příjemného elektro popu.

Po EP Recover stačili do dnešních dnů zveřejnit další skladby resp. singly z připravované desky včetně videoklipů. Po klipu k Recover tu máme singl Gun a poslední z kraje srpna videoklip k otevíráku z debutu The Mother We Share.









The Bones Of What You Believe tracklist >
1 | The Mother We Share
2 | We Sink
3 | Gun
4 | Tether
5 | Lies
6 | Under The Tide
7 | Recover
8 | Night Sky
9 | Science/Vision
10 | Lungs
11 | By The Throat
12 | You Caught The Light

Deluxe:
13 | Strong Hand
14 | Broken Bones
15 | Gun (KDA Remix)
16 | The Mother We Share (We Were Promised Jetpacks Remix)
17 | Recover (Live At Village Underground)

18 | The Mother We Share (Live At Village Underground)

Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > tumblr

múm | Toothwheels (official video) + nové album v říjnu + koncert v MeetFactory!

Múm jsou vedle Sigur Rós či Björk další z dlouhodobých stálic bohaté islandské hudební scény. Pokud se o tuto scénu nějakou dobu zajímáte, tak Vám je nemusím nijak více představovat. Pro ostatní jsou múm kolektiv electro-pop-folkových experimentátorů a ti si na nás nachystali již šesté studiové album s posmutnělým názvem Smilewound, které vyjde v září u Morr Music. A aby nám zkrátili trochu čekání, tak vypustili na internet videoklip ke skladbě Toothwheels. Na tvorbě videa múm spolupracovali s Árni Rúnar Hlöðverssonem a Bruno Granato. Skladba mě mile překvapila svojí svěžestí, svým rytmickým provedením a příjemným vokálem s fatalistickým textem plným tajemna. To vše podbarvené rokvétajícími arpeggii smyčců.

Desku Smilewound kapela nahrávala ve svém vlastním domácím studiu na starém statku a také si desku sami produkovali. Kapelu založili v roce 1997 Gunnar Örn Tynes a Örvar Þóreyjarson Smárasoneing. Zdá se, že kapelu znovu obohatil svojí přítomností při nahrávání nového alba i navrátivší se třetí zakládající člen kapely Gyða Valtýsdóttir. Jo a zmínil jsem se o tom, že jako jeden z hostů se na desce objeví i popstar Kylie Minogue? To bude zajímavé.

A nejlepší zpráva na konec. Múm se opět vrátí do Prahy. Konkrétně je můžete vidět a slyšet v MeetFactory 4. října 2013! No není to paráda? :)

Pro úplnost přidávám i tracklist alba Smilewound:

01 | Toothwheels
02 | Underwater Snow
03 | When Girls Collide
04 | Slow Down
05 | Candlestick
06 | One Smile
07 | Eternity Is The Wait Between Breaths
08 | The Colorful Stabwound
09 | Sweet Impressions
10 | Time To Scream And Shout
11 | Whistle (With Kylie)



Linky > official web > facebook > twitter > myspace > unoffical Múm Fan Site

Islandská slunečnice 'Sóley' vystoupí dnes v MeetFactory | Pretty Face (official video)

Sóley vlastním jménem Sóley Stefánsdóttir (sóley znamená v islandštině slunečnici) je jednou z nových tváří islanské alternativní hudební scény posledních pár let. Dříve před sólovou dráhou doprovázela na klávesy známou islandskou indie-folkovou kapelu Seabear a taktéž i projekt jejich zpěváka Sin Fang (oba vydávají u německého labemu Morr Music). Sóley již od dětství hraje na klavír a inspiraci pro budoucí hudební kariéru sbírala v dospívání například od Sigur Rós a múm, kterou pak završila studiem umělecko-hudební školy. V roce 2011 vydala svůj nejen na Islandu vřele přijímaný debut We Sink, kterým se poprvé představila jako zpěvačka a skladatelka. Její příjemný hlas s pěknou barvou podkresluje občas až minimalistické skladby s krotkými beaty, křehkými kytarami či nezbytným pianem. Prostě ušlechtilý pop pro 21. století.
Koncert Sóley začíná dnes v MeetFactory od 20:30. Lupeny na místě za 390Kč.



Linky > official web > facebook > twitter > myspace > youtube

Regina Spektor na Pražském hradě v srpnu! | Vstupenky právě v prodeji!

Koncert americké písničkářky Reginy Spektor, která vystoupí 13. srpna pod širým nebem na Terase Jízdárny Pražského hradu, bude její druhá návštěva a první samostatný koncert u nás. Poprvé u nás vystoupila před dvěma lety v rámci festivalu Colours of Ostrava. Její živelný projev za piánem, kterým se převážně doprovází, stejně tak jako její přitažlivá ekvilibristika s hlasem, je pověstná, a už z nahrávek je patrná hravost, emoce a energie s jakou zpívá. Na jejím koncertě jsem ještě nebyl, ale určitě na živo to bude ještě o mnoho intenzivnější zážitek. Pokud ji ještě neznáte, tak doporučuji si poslechnout a shlédnout její videoklipy či živá vystoupení buď zde na blogu či na youtube, nebo si přečíst moji recenzi na zatím její poslední album What We Saw From the Cheap Seats, neboť je otázkou, kdy k nám opět zavítá. Navíc v tak exkluzivním prostoru jako je Pražský hrad. Pro ty, kteří se rozhodnou a budou chtít si koupit lístek, bych doporučoval moc neváhat, přestože prodej na ticketpro.cz začal právě dnes, neboť v prodeji je díky omezené kapacitě krásného prostoru Terasy Jízdárny Pražského hradu jen 800 lístků. Já hned dva koupil ;)

Následující úžasně roztomilý videoklip je ke skladbě Us, která je z desky Soviet Kitsch. Hned začátek považuji za poklonu průkopníka filmu a stop-motion animace vůbec Georgese Mélièse.



Linky > oficial web > facebook > twitter > fansite

Jessie Ware dnes v Paláci Akropolis

Dnes se domácímu publiku poprvé představí britská nadějná soulová zpěvačka Jessie Ware. Právě je na svém koncertním turné a jsme velmi rádi, že Českou Republiku resp. Prahu neminula. Není se ale čemu divit, neboť tato dnes dvacetiosmiletá zpěvačka, která ještě než vydala minulý rok velmi úspěšné debutové album Devotion, stihla vystudovat vysokou školu, kvůli níž navštívila Prahu. Téma její diplomové práce totiž byl Franz Kafka.
Ještě než se prosadila pod svým vlastním jménem, tak ji hudební svět zaznamenal jako výrazný hlas u dubstepových SBTRKT. Její sólová kariéra započatá albem Devotion započala velmi slibně. Minulý rok byla korunována i dvěma nominacemi na Brit Awards.
Její sametový vyzrálý hlas pluje na soulových vlnách, podpořený popovým aranžmá a okořeněný jemnou elektronikou a beaty, a vy se při poslechu hlouběji a hlouběji zabořujete do pohodlného křesla. Prostě pohoda, nicméně její texty nekloužou jen po povrchu, ale mají i svou hloubku, pokud se do nich zaposloucháte.
Jessie Ware vystoupí dnes v pražském Paláci Akropolis od 19:30. Jako předkapela se představí ukrajinsko-američtí Artami.











Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

Gregory Porter | Be Good (recenze + album stream)

Včera 14. března v paláci Žofín se v rámci Jarní Gala, donátorského galavečera pro Struny podzimu, představil již podruhé fenomén jazzového zpěvu současnosti, Gregory Porter. Mnozí kritici jej považují za hvězdu světového jazzu nejvyšší svítivosti za poslední dekádu. Podobný hlas už tu dlouho nebyl, neboť od jeho součastníků jako Michael Bublé či Kurt Elling, se liší svým více soulovým až gospelovým stylem zpěvu, který je pro něj typický.
Gregory Porter, newyorčan narozený roku 1971 v Kalifornii, má hudební kořeny zapuštěné v gospelu, neboť se od mala pohyboval v duchovním prostředí díky matce, která byla kazatelkou. Svého otce nikdy nepoznal. Poprvé zazářil ve hře na Broadwayi, kde hrál v autobiografickém představení o svém dětství, kde poslouchal desky Nat King Colea a představoval si, jak je Nat jeho adoptivní tatínek.
Letos byl Gregory Porter již podruhé nominován na cenu Grammy s písní Real Good Hand z jeho druhého alba Be Good, které vyšlo loni u nahrávací společnosti Motéma. Debutoval v roce 2010 s albem Water, které okamžitě sklidilo ohromný úspěch, nejen mezi jazzovými fanoušky a kritiky. Album Be Good potvrdilo Gregoryho kvality, nejen jako výborného zpěváka, ale i jako skladatele, neboť si většinu skladeb píše sám a jen málo písní jsou jazzové standardy. Nicméně nepochybuji, že jednou se některé z jeho písní těmi standardy sami stanou, protože jsou jedním slovem báječné.
Na otázku, proč své první sólové album vydal až ve svých téměř 40 letech, Porter odpovídá:

„Chtěl jsem vydat album dříve, ale nenaskytla se mi k tomu ideální příležitost. Hudbu musíte nejprve napsat, potom nahrát, propagovat, potřebujete k tomu hodně peněz a vůbec celé je to komplikovaný proces. Čekal jsem tedy na tu správnou chvíli, a ta se naskytla možná trochu pozdě, ale já věřím, že to byl pro mne ideální čas. Nyní jsem totiž spokojený sám se sebou jako s člověkem, zpěvákem, skladatelem. Dělám to, co dělám. Na nic si nehraju, jsem sám sebou. Nejsem uměle vyprodukovanou hvězdou, nekalkuluji, nečekám na příští úspěch. Nesnažím se být nejlepší, chci být jen sám sebe. Velký je ten, kdo je jedinečný. A já se snažím najít svou vlastní hudební cestu.“ (z rozhovoru na Muzikus.cz)

Musím vyzdvihnout jeho vynikající texty podané s lehkostí, v nichž se odráží životní zkušenost, vyzrálost a cit pro frázování. Album Be Good začíná znamenitě skladbou Painted on Canvas, kde prim hraje především výtečné piano, samozřejmě těsně po hlasu Portera, který se klene nad celou skladbou jakoby v beztíži. Přiřozenost a klid vyzařuje z jeho hlasu a posluchače tak naladí do té správné nálady, bez stresu a shonu běžného života. Mimoto v textu je pěkný odkaz na dva afro-americké malíře Archibalda Motley a Romare Beardena "Our stories are told by our hues / Like Motley and Bearden / These masters of peace and life". Především druhý z nich, Baerden, mnohokrát ve svých obrazech zobrazil černošské jazzové muzikanty. Například v obraze Jamming At The Savoy.

Skladba nabízí zapamatovatelnou ale nepodbízivou melodie, která ale nepostrádá v závěru dramatický náboj. To se ostatně dá říci i o všech skladbách na desce Be Good. Jsou skvěle zkomponované a brilantně zahrány všemi hráči. Následující ústřední skladba Be Good (Lion's Song) se nese v pomalém "valčíkovém" rytmu (velmi zjednodušeně řečeno :)), nicméně to neznamená, že by se někam vytratilo jemné swingování a další jazzové ingredience. Především je ale přítomný svělý text zabalený do krásných metafor:

Be good is her name and I sing
my lion's song and brush my mane

she would if she could
so she pulled my lyon's tail and cause me pain
she said lions are made for cages
just to look at in delight
you dare not let'em walk around
'cause they might just bite

does she know what she does
when she dances around my cage and says her name

be good be good

Ve svižné více jak sedmi minutové skladbě On My Way To Harlem se pro změnu vyznává z lásky k harlemskému božskému triptychu: Duke Ellington (jazz), Langston Hughes (poezie) a Marvin Gaye (soul). A zároveň se jeho prostřednictvím vydáme do jeho milovaného Harlemu. Jsem zvědavý, kdy se v jeho hudbě objeví vlivy Ruska, když jeho žena (vzali se loni) pochází právě odtud. Čtvrtá skladba Real Good Hand je jedna z nejlepších skaldeb na albu nejen po hudební stránce ale i svým textem, neboť vychází přímo z Porterova rodinného života. Když začne promluvou k otci své dívky "Well, maybe you know why I'm here.Your daughter and I have been dating for some time now, and you've always been real, real nice to me." tak zní jak Bill Withers, ale z rozhovoru s ním víme, že se jedná o ujištění rodičů jeho nastávající ženy, že jí dávají do dobrých rukou. "Mama, don't you worry 'bout your daughter, 'cause you're leaving her in real good hands." 

Cover verze skladby od Earla Granta Imitation of Life je postavená jen a pouze na zpěvu Gregoryho Portera a klidném pianu Chipa Crawforda. Přímo cítítete tu intimitu plynoucí ze této skladby. "What is love without the giving / Without love you're only living / An imitation, an imitation of life". Naproti tomu je Bling Bling napumpována nesmírnou energiií, kde se dokonce Gregory Porter vyřádí v úžasném scatovacím sólu, ale prostor pro svá sóĺa dostanou i jednotlivý spoluhráči: Chipem Crawfordem (klavír), Aaron James (kontrabas), Emanuel Harrold (bicím) a fantastický Japonec Josuke Sato na saxofon, který na celém albu spolu s Gregorym podává neskutečný výkon. Mohu zmínit například jeho sóla ve Work Song či sedmi minutová Mother's Song, která je navíc skvěle v závěru vygradovaná. Též jej můžete vidět v přiloženém videu k písni Real Good Hand. Následná poklidná Our Love vás nechá nadechnout před fantastickou již zmíněnou skladbou Bling Bling. Následuje má oblíbená Work Song, svižně odsejpající jak dobře namazaný stroj, v které Gregory Porter představuje i svou říznější povahu hlasu. Jen posloucháte, vlníte se do rytmu a podupáváte si, a pokud vám to nestačí, tak si najděte nějaké místo, kde to můžete rozbalit. Jen dodám, že se nejedná o původní skladbu Gregoryho Portera, ale od velikána, dalšího mého oblíbence, Cannonball Adderley. To ale nic nemění na tom, že to Gregory v této skladbě rozhodně maximálně rozjel. Na závěr tu máme skoro ukolébavku God Bless The Child zpívanou bez jakéhokoliv doprovodu. Dává tak vychutnat Porterovu krásnému konejšivému hlasu. Krása a jednoduchost na závěr.
Takže už na nic nečekejte a poslechněte si celé album sami.


Seznam skladeb > 1 Painted On Canvas | 2 Be Good (Lion's Song) | 3 On My Way To Harlem | 4 Real Good Hands | 5 The Way You Want To Live | 6 When Did You Learn | 7 Imitation Of Life | 8 Mother's Song | 9 Our Love | 10 Bling Bling | 11 Work Song | 12 God Bless The Child |

Obsazení > Gregory Porter > zpěv | Chip Crawford > piano |1-11| Aaron James > kontrabas |1-6, 8-11| Emanuel Harrold > bicí |1-6, 8-11| Kamau Kenyatta > soprán saxofon |1| Keyon Harrold > trumpeta |2-4, 8, 11| křídlovka |3| Yosuke Sato > alt saxofon |2, 3, 6, 8-11| Tivon Pennicott > tenor saxofon |2-4, 8, 10, 11|







Linky > official web > facebook > twitter > myspace > soundcloud

M83 - Wait (official video) aneb završení trilogie

Nebudu zastírat své nadšení z tohoto videoklipu, a to nejen že Wait mám z loňského dvojalba "Hurry Up, We're Dreaming" asi nejraději, ale je to i skvostný kus filmařiny s krásnou citací a poctou filmu 2001: Vesmírná odysea. Navíc se jedná o závěrečnou epizodu trilogie videoklipů od režisérského dua Fleur & Manu. První část byla video ke skladbě Midnight City a druhá k Reunion (klipy naleznete zde).
Za francouzkou kapelou M83 stojí Anthony Gonzalez, který jak se sám několikrát vyjádřil, bere jako své největší inspirační zdroje pro svou muziku především sny a pak filmy. Při skládání si často svou hudbu představuje ve filmových obrazech. Stejně tak i celé dvojalbum je zamýšleno, jako pomyslný soundtrack k filmu, který ale bohužel neexistuje. Proto asi vznikla tato velmi povedená video trilogie, která obohacuje album o další rozměr.

Filmová pritažlivost dovedla Anthony Gonzaleze až ke spolupráci na soundtracku k připravovanému filmu Josepha Kosinskiho (Tron: Legacy) s názvem Oblivion (Nevědomí). Hlavní roli se ujal Tom Cruise a bude se jednat, stejně jako u Trona, o naleštěnou designovou sci-fi laskominu, na pozadí post-apokaliptického příběhu (více zde). Trailer k filmu můžete zhlédnout tady (jen upozorňuji, že autoři traileru prozrazují trochu více z děje, než by museli).

Send your dreams
Where nobody hides
Give your tears
To the tide
No Time
No Time
There's no end
There is no goodbye
Disappear
With the night
No Time
No Time

Linky >  official web > facebook > twitter

Nejlepší klipy | Peter Gabriel - Sledgehammer | 1986

Peter Gabriel a jeho revoluční videoklip ke skladbě Sledgehammer z pátého studiového alba So z roku 1986 se stal obrovským radiovým hitem a následně i vyhrál cenu MTV Top Music Video Award a také Best British Video za rok 1987. Na albu So chtěl Peter Gabriel, po předchozích více experimentálnějších albech, představit svou vlastní vizi popu. Sledgehammer je do dnešní doby jeho nejúspěšnější singl a též pro MTV je vůbec nejhranějším klipem její historie. Videoklip natočil Stephen R. Johnson, jež později natočil pro Petera Gabriela také klip k Big Time a Steam (obě ze So). Ve všech třech klipech bylo použito několik animačních technik, převážně ale stop motion. Zajímavostí je, že bezhlavá tančící kuřata v polovině videoklipu rozpohyboval Nick Park (proslavený později animáky Wallace a Gromita) z Aardman Animations.

PS > Shodou okolností 22. října vyšla remastrovaná verze alba So k 25. výročí desky. Lze si jej koupit i jako limitovaný boxset, kde najdene kromě původního alba So (nyní DNA So) i dosud nevydaný 2CD záznam Live in Athens 1987, DVD dokument So: Classic Album, 180g vinyl s remasterovaným albdm So, 12'' singl s dosud nevydanými nahrávkami Courage a Sagrada a alternativní verzí Don’t Give Up a dále šedesátistránkovou knihu.

Linky > official web > twitter > soundcloud

Patrick Wolf vydá dvojalbum 'Sundark & Riverlight'

Ve svých 29 letech po 10 letech hudební kariéry Patrick Wolf, představitel alternativního popu, bilancuje. Nové dvojalbum pojmenované Sundark & Riverlight, které natočil v Real World Studiu Petera Gabriela, vyjde 25. září na vlastním labelu Bloody Chamber Music. Bude se jednat o kolekci jeho již vydaných písní přetvořených a navlečených do akustického kabátku. Patrick Wolf k tomu říká "Tento projekt začal, když jsem zjistil, že jsem již 10let hudebníkem. Mé první EP vyšlo, když mi bylo 19 let a během těch 10 let můj hlas dospěl spolu se mnou."

Pokračuje "Začínal jsem hráním pouze s jedním nástrojem a zpěvem bez mikrofonu ve folkových klubech, na ulici a po galeriích. Ta přímá komunikace a spontánní energie vyvěrající z živého vystoupení mi nesmírně chyběla. Když jsem přišel do studia, myslel jsem si, že nahraji album, kde budu hrát jen já sám, ale zasnil jsem se a uslyšel jsem zvuk fagotu a bodhránu (irský rámový buben). Toto je moje první zcela akustické album, které jsme navíc nahráli analogově."



Zdá se, že se máme nač těšit a můžeme očekávat další originální podobu tohoto talentovaného mladého anglického umělce. Své desetileté působení na scéně oslaví na speciálním evropském turné, které se ale vyhne naší malé zemi. Nicméně Patricka Wolfa jsme u nás již mohli vidět dvakrát. Poprvé v roce 2009 a naposledy minulý rok v listopadu v pražské Akropoli.


linky > official web > facebook > twitter > myspace > soundcloud

Cloud Nothings - Attack on Memory (recenze)

Dylan Baldi je rozhodně velký talent, který se stal hvězdou téměř náhodou. Jeho příběh začíná na vysoké škole, kde se ve volném čase bavil vymýšlením jmen pro neexistující kapely a zakládáním jejich fiktivních profilů na myspace.com. V klidu si doma v pokojíku skládal písničky a možná snil o kariéře rockera či možná spíše punkera. To ale netušil, že se mu na email jedné z těch fiktivních kapel ozve skutečný promotér s nabídkou uspořádání koncertu. To ho nakoplo a začal skládat více než do té doby, dal dohromady kapelu a nedlouho po tom už měl v ruce natočené cédéčko kapely Cloud Nothings. To byla ta kapela, na kterou se již zmíněný promotér ozval. Docela fascinující příběh.

Album Attack on Memory je druhá deska, kde se oproti předchozím lo-fi debutu a dalším EP z minulého roku dal Baldi dohromady se slavným producentem Stevem Albinim (produkoval např. In Utero od Nirvany či Rid of Me od PJ Harvey). Nevím, kolik má zásluhy na zvuku nové desky, ale lo-fi "popěvky"z předchozích počinů zde nejsou. Zvuk je bohatý, kvalitní a ostře jednoduchý ve své podstatě.


Zarazilo mě, že toto album mnoho lidí řadí na přední příčky žebříčků toho nejlepšího za rok 2012. I když vlastně zas tak moc ne, neboť se velmi dobře poslouchá. Jsou to totiž vcelku velmi chytlavé písničky s hitovým potenciálem, které mají v sobě velkou energii a schopnost vás po ránu pořádně nakopnout. A když k tomu připočtete punkový nádech a vyřvávání ala Kurt Cobain, tak vám vyjde, že na to lidi prostě slyší. Neříkám, že i mě tato deska neoslovila, ale ne zas natolik, aby u mě byla v nejvyšší rotaci každý den :) Nicméně pár skladeb na tomto 33 minutovém LP mě potěšila. Například druhá skladba Wasted Days s délkou téměř devíti minut je pro mě vrchol desky, neboť má v sobě vše co mám rád, údernost, plíživé napětí a gradaci, kdy na konci máte chuť vykopnout dveře. A je mi jedno, že monotónní basová linka spolu s bubny ve střední pasáži jakoby vypadli z raných Queen of the Stone Age. Podobně s napětím a gradací zachází i první skladba No Future/No Past, jen je o polovinu kratší.



Velmi ucházející je i instrumentální Separation a pak i nasledujíší 6. skladba No Sentiment, kde ale kytarový riff byl už použitý v Randy Described Eternity od Built to Spill. Záměrně se vyhýbám slovu vykrádení, ale někomu, viz. některé recenze, se to může zdát. Je pravda, že ten riff je hodně podobný, jen v podání Cloud Nothings je víc důrazný. Já jsem onu skladbu od Built to Spill před tím neznal, takže pro mě to nemá takový význam, jako pro fanoušky Built to Spill. A vždy je sporadické zda se v takovém případě jednalo o krádež či nevědomou inspiraci. Jak pravý klasik, vše už tu jednou bylo. Zbylé skadby mě buď nechávají chladným, i když uznávám jejich kvality, nebo v případě jedné mě vysloveně iritují. Jedná se o třetí písničku Fall In, kde vlezlý refrém Fall In mi připomíná kapely typu Green Day a podobné, tedy nic pro mě.

Celkově ale musím album kapely Cloud Nothings hodnotit pozitivně. Sice né v superlativech, ale to neznamená, že někoho tato směs výbušné punkové energie spolu s popovým základem a rockovým spodkem nebude bavit.

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

Regina Spektor - What We Saw From The Cheap Seats (recenze)

Vždy platilo že hudba newyorské písničkářky a klavíristky Reginy Spektor vás dokáže chytnout za srdce, naplnit optimismem, vlít vám novou sílu do žil a zároveň vykouzlit úsměv na rtech. Po čtyřech letech přichází s novinkou What We Saw From The Cheap Seats, která tyto atributy stále splňuje na výbornou.


Narodila se 18. února 1980 v Moskvě do muzikantské rodiny. Její otec, fotograf, byl amatérský houslista a její matka učitelkou na Moskevské konzervatoři (teď učí na základní škole v Mount Vernonu v New Yorku). V šesti letech se začala učit hrát na klavír. Vyzkoušela si jak klasiku, tak i rock'n'roll. V době perestrojky roku 1989, kdy židé dostávali povolení k emigraci, opustila se svými rodiči Sovětský svaz. Přes krátký pobyt v Rakousku a Itálii, se dostali do Ameriky, kde vyrůstala v Bronxu v New Yorku. Tam pokračovala ve studiu klasické hry na klavír na konzervatoři Manhattan School of Music. Od roku 2001 se datuje její profesionální hudební kariéra, kdy vydala vlastním nákladem svou prvotinu 11:11, kterou o rok později následovala opět svépomocí vydaná deska Songs. Během koncertování v klubech se seznámila s členy v té době velmi populárních The Strokes, s nimiž absolvovala turné. Následujícím albem Soviet Kitsch, které bylo již dofinancováno nahrávací společností Sire Records, prorazila do podvědomí publika a prvně si jej podmanila. Produkce desky se ujal člen The Strokes Gordon Raphael. Mimochodem pojmenovat album Soviet Kitsch (Sovětský kýč), Reginu inspiroval román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Předposlední deska Far z roku 2009 měla mimořádný komerční úspěch, a tímto albem se dostala do širšího podvědomí posluchačů, neboť dokázala zaujmout nejen své skalní fanoušky. Nicméně zatím její největší hity jako Samsom, Us, Ode to Divorce či Fidelity pochází z desek Soviet Kitsch a Begin to Hope z roku 2006, která je kritikou i posluchači nejoceňovanější deskou Reginy Spektor.

Na šestém studiovém albu What We Saw From The Cheap Seats je potěšující, jak si Regina Spektor stále dokáže udržet svou osobitost. Hned totiž poznáte čí desku posloucháte. A to nejen díky jejímu hlasu, který je nezaměnitelný, ale i stylem, kterým jsou její písně složeny. Přesto že se jedná vlastně "jen" o popové písničky, tak nesklouzávají k podbízivosti ani vypočítavosti. Dokáží si podmanit jak vyzrálejšího a náročnějšího posluchače, tak i nepravidelného posluchače. Když Regina zpívá, věříte jí každé slovo, každý tón piana. Všechny její příběhy, i když smyšlené, někdy veselé jindy vážné, plynou velmi přirozeně, přesto mají hloubku ve svém sdělení. V projevu Reginy cítíte s jakou lehkostí a upřímností své písně zpívá.
Nejinak je to i s první skladbou Small Town Moon, která začíná vcelku poklidně pouze s doprovodem piana, ke kterému se nenápadně přidá i kapela, jenž postupně přebírá otěže. Nad vším ční zpěv Reginy Spektor, který je jako snad v každé písni vyšperkován jejími hlasovými eskapádami. V tomto případě kouzelně zakončené lakonické povzdechnutí "Today we're younger than we ever gonna be. Whoo!". Píseň zakončuje tíživou otázkou "I must've lived a thousand times / But there's a small town in my mind. / How can I leave without hurting everyone who made me? Whoo!"  V následující záznamu z ranního vysílání BBC se koukněte na verzi jen "Regina a piano". Je pěkné sledovat, jak si Regina vystačí za klavírem sama. Krásné procítěné vystoupení.





Druhá Oh Marchello je rozkošně rozverná krátká písnička, kde má v jedné poloze písně Regina neodolatelný italský přízvuk. Oproti hudbě je text laděn do vážného až satirického tónu: "Oh, Marcello / How I wonder / La Madonna she tell the truth / She's been saying I'll have a baby / When he grow up he become a killer". Následující verš "I'm just a soul whose intentions are good / Oh lord please don't let me be misunderstood" si vypůjčila ze známé písně "Don't let me be misunderstood" od Niny Simone a můžete jí znát i ve verzi od The Animals. Naposledy se objevila na soundtracku filmu Kill Bill Vol. 1 v podání Santa Esmeralda. Mimochodem jde o úchvatnou 10 minutovou flamenco verzi.
Don't leave je dle mého soudu nejslabší kus z celého alba, i když se jedná o předělávku písně Ne Me Quitte Pas z alba Songs z roku 2001. Kolovrátkový podklad možná oceníte až v druhé polovině, kdy se přidá dechová sekce. Oficiální videoklip hledejte zde. Na Firewood, skladbě, semknuté těsně kolem jejího piana, zaujme obsah písně, který je velmi smutný a přitom dávající jistou naději, že ještě má smysl žít a milovat: "You'll take the clock off of your wall / And you'll wish it was lying" či "You're not dying / Everyone knows you're going to live (hurt / love)". Závěr skladby si bere inspiraci v klasické hře na klavír, což je osvěžující a koresponduje se srdcem písně.


Druhá polovina alba počínaje skladbou How nemá chybu. Nejvýraznější skladbou je bezpochyby syntezátory a beaty poháněná All The Rowboats. Jde o první singl, ke kterému můžete zhlédnout oficiální videoklip spolu s ostatními singly z předchozích desek na mém příspěvku zde. Níže v textu naleznete skvělé video z show Davida Lettermana, kde chci upozornit, kromě samotného vystoupení, na její výborný beatbox, dá-li se to tak říct, v závěru představení :)





Zmíněná How je překrásná ale trochu netypická skladba pro Reginu Spektor. Jedná se o vlastně jednoduchou ale silnou romantickou melodii, kterou svým hlasem Regina posunuje o několik příček výše. Ruskou melodičností zaujme Ballad of A Politician a největší hlasový experiment čekejte ve výtečné komorní Open, kde to hraničí s hrdelním projevem :) No a předposlední The Party je už čistá radost s krásným textem, která obsahuje jedno z nejhezčích vyznání: "You taste like birthday / You look like New Year / You’re like a big parade through town / That leaves such a mess but you’re so fun" a též její parádní trubkové beatboxové číslo ;). V živém podání je tato píseň snad ještě podmanivější.





V závěrečné písni Jessica se Regina Spektor nově představuje bez klavíru, zato jen v  doprovodu akustických kytar. Jedná se vlastně o ukolébavku, i když Regina nabádá Jessicu, aby se, obrazně řečeno, probudila a dospěla "Jessica, wake up ...  We must get older now, so please wake up" z prostého důvodu, že už pro ní nemá další melodie, které by jí hrála. Přesně to platí i pro posluchače, kteří se musejí smířit s tím, že toto krásné album dohrálo. Oproti Jessice mají výhodu, že si ho mohou pustit znovu celé od začátku :)


Harmonické, kompaktní, procítěné a hravé jsou slova, která mě napadla, když jsem o novince Reginy Spektor přemýšlel jako o celku. Pro mě je toto album skvělé. Je zábavné od začátku do konce, téměř každou písničku si můžu pobroukávat, aniž by se stala vlezlou. Regina si hraje se slovy, s melodiemi a především s hlasem, jak to miluji. Klipy má opět povedené a především zábavné. Snad jediné přáni bych vznesl. Aby další album vyšlo dříve než za čtyři roky. Pokud by ale byl výsledek stejně tak skvělý jako letos, byl bych, a nejen já, velmi spokojen.


PS: Vřele doporučuji zhlédnout i její starší videoklipy. Regina Spektor v nich předvádí velmi pestrou paletu nápadů a imaginace, u kterých je velmi snadné podlehnout jejímu kouzlu. Naleznete je zde.


Linky > oficial web > facebook > twitter > fansite

Regina Spektor a její oči ve videoklipech ;) + All The Rowboats (nové video)

Nejen její magická hudba, ale i její oči a zpívající ústa uhranuly nejednoho posluchače a diváka prostřednictvím jejích hravých videoklipů. Nebudeme si nic namlouvat. Regina Spektor je překrásná žena a kamera ji miluje. Pojďme si chronologicky představit její videoklipovou tvorbu. Na konci seznamu najdete její nové video k písni "All The Rowboats" z desky What We Saw from the Cheap Seats, která vyjde 29. května.

2004 > album Soviet Kisch

"Ode to Divorce"

"Us"


"On The Radio"

2006 > album Begin to Hope

"Fidelity"

"Samson"


"Better"

2009 > album Far

"Laughing With"


"Eet"

"Dance Anthem of the 80's"

2012 > album All the Rowboats

"All The Rowboats"

Regina Spektor - nové album již v květnu!

Písničkářka Regina Spektor chystá vydat dlouho očekávané své již šesté album pojmenované What We Saw from the Cheap Seats. Následuje po velmi úspěšném albu Far z roku 2009.
Nedávno představila chystaný přebal desky a k čepici, kterou tam má na hlavě, říká "Dostala jsem tu čepici v Japonsku, kde jsem hrála. Zkusila jsem si ji nasadit. Vypadala legračně jako ty co nosí výpravčí a bubeník se kterým jsem hrála mi říkal 'Tu musíš mít, tu prostě musíš mít' tak jsem ji vzala a když jsem ji přinesla domů, pomyslela jsem si 'Skvelý, tu nikdy nebudu nosit.'" :-) Stejně jako to co bude mít na sobě, tak i použitý font byl v režii Reginy, která si přála, aby byl 'psaný rukou'.
Novinka What We Saw from the Cheap Seats vyjde 29. května. Na jedenácti skladbách spolupracovala s producentem Mikem Elizondem (Eminem, Fiona Apple, Dr. Dre) během loňského léta v Los Angeles.
Mezitím si můžete poslechnout nový singl All the Rowboats. Skladba vznikla již v roce 2005, ale letošní singlová verze dostala výrazný elektronický háv. V podobně elektronickém duchu má být i celá deska. Pokud je to tak, bude se jednat o slušný žánrový přemet Reginy a o odvážný počin. Nicméně singl je velmi slibný, takže si myslím, že se máme na co těšit. Regina mě zatím nikdy nezklamala.

Of Monsters and Men - My Head is An Animal

Kapelu Of Monsters and Men (v překladu "O příšerách a lidech") jsem náhodou objevil díky internetu. Musím se přiznat, že mě dokonale překvapila a dostala svou lehkostí a pozitivní energií, kterou jsem v zimě potřeboval jako sůl. Též se mi často nestává, abych nějaké album poslouchal stále dokola po několik týdnů, aniž by se mi oposlouchalo. Podle zvuku kapely bych si hned netipnul, že se jedná o islandskou kapelu, protože nemá ty typické islandské "trademarky". Nicméně snad žádná kapela z tohoto sopečného ostrova s pohádkově ledovou krásou mě zatím nezklamala. Nemusím snad připomínat, že z Islandu pochazí takové hudební veličiny jako Björk, Sigur Rós či Múm nebo z méně známých písničkáři Sóley a Mugison nebo Ólafur Arnalds, který kouzlí s orchestrem a elektronikou. Samozřejmě je jich mnohem více.

Šestičlenný ansámbl Of Monsters and Men znějí na první poslech jako průnik energičnosti Arcade Fire s indie folkem Mumford & Sons. Přirovnání k Arcade Fire mi napadlo hned u úvodní skladby Dirty Paws nebo singlu Little Talks. Rozhodně toto srovnání k obou zmíněným kapelám je dosti nepřesné, ale lidé mají tendenci přirovnávat jak to či ono zní. Tomu se nevyhneme. Pro mě jsou především představiteli velmi melodických a energických písní s nádhernými vokály Ragnara Þórhallssona a Nanny Bryndís Hilmarsdóttir. Hitovost několika skladbám též nelze upřít. Stačí si poslechnout Little Talks, Dirty Paws, Lakehouse či Love Love Love a budete chyceni stejně jako já. Ostatně skladbou Little Talks to vše začalo, když si jich na festivalu Iceland Airwaves před dvěma lety všimlo a natočilo s nima významné seattleské rádio KEXP tehdy jediný singl Little Talks v obývacím pokoji "a cappella":

 
Na internetu se z toho stal obrovský hit. Po loňském úspěchu na Músiktilraunir, kde vyhráli v soutěži islandských kapel a opětovnému vystoupení na festivalu Iceland Airwaves, kde měli bouřlivý ohlas u publika i výborné kritiky, jim Univerals Music nabídl smlouvu na celosvětové vydání jejich debutového alba My Head Is An Animal, které vyšlo ještě pod křídly nezávislého islandského labelu Record Records loni 20. září. Už pod Univeralem resp. jejich labelem Republic Records vydali na konci prosince EP Into The Woods (vyšla pouze digitální verze) jako ochutnávku z připravovaného alba.

Na hudbě Of Monsters and Men se mi líbí ta kombinace nástrojů jak z rocku tak folku. Takže se v písničce se setkají kytary, basa, bicí s tahací harmonikou či nějakým dechovým nástrojem v takové harmonii a s ohromnou lehkostí, že si chvílemi ani neuvědomíte, jak bohaté ty aranže jsou. K tomu si připočtěte zmíněné nádherné vokály, které vysloveně hladí, a texty se svojí osobitou lyrikou, která má svou mytologii, kde se vyskytují zvířata, monstra i lidé, které mají své touhy, lásky a obavy. Prostě krása ve všech směrech.

Desku produkovali Aron Arnaarsson a Jacquire King |Kings of Leon, Modest Mouse, Cold War Kids|zatimco Craig Silvey |Florence + the Machine, Arcade Fire| se staral o vysledný mix. Kvalita je znát, jakmile si desku pustíte. Ohromně příjemný, kristalicky čistý zvuk, kde každý tón jednotlivých nástrojů a hlasů má své místo.

Jejich debutové album My Head Is An Animal vyjde s jiným artworkem na obalu desky pod křídly Universalu 3. dubna.

obal desky z roku 2011 a 2012 (který je lepší posuďte sami :))

Toto datum platí jen pro USA a Kanadu. Ve zbytku světa myslím vyjde o pár dní později. Navíc jsem se dočetl, že verze 2012 bude mít skladeb třináct a i jinak budou poskládány. Dvě nové skladby se jmenují Mountain Song a Slow and Steady. Už se těším na srovnání, o kterém aspoň krátce poreferuji.

Musím zmínit všechny členy kapely: Nanna Bryndís Hilmarsdóttir (jediná žena v souboru) - zpěv, Ragnar "Raggi" Þórhallsson - zpěv/kytara, Brynjar Leifsson - kytara, Kristjan Pall Kristjansson - basskytara, Arni Guojonsson - piano/harmonika a Arnar Rosenkranz Hilmarsson - bubny.

Na závěr bych jen vznesl přání, aby jim jejich talent vydržel i v dalších nahrávkách. Budu se na ně velmi těšit. A Vy byste měli také. Stojí za to. :)

Oficialní videoklip k Little Talks

linky > website > facebook (zde si můžete poslechnout stream jejich EP, doporučuji!) > tumblr > twitter > texty na songmeanings.net

tracklist > 01 | Dirty Paws | 04:26 || 02 | King and Lionheart | 04:36 || 03 | Numb Bears |02:46 || 04 | Sloom | 04:42 || 05 | Little Talks | 04:25 || 06 | From Finner | 03:42 || 07 | Six Weeks | 05:32 || 08 | Love Love Love | 04:02 || 09 | Your Bones | 04:08 || 10 | Lakehouse | 05:43 || 11 | Yellow Light | 15:46