Včera 14. března v paláci Žofín se v rámci
Jarní Gala, donátorského galavečera pro Struny podzimu, představil již podruhé fenomén jazzového zpěvu současnosti,
Gregory Porter. Mnozí kritici jej považují za hvězdu světového jazzu nejvyšší svítivosti za poslední dekádu. Podobný hlas už tu dlouho nebyl, neboť od jeho součastníků jako
Michael Bublé či
Kurt Elling, se liší svým více soulovým až gospelovým stylem zpěvu, který je pro něj typický.
Gregory Porter, newyorčan narozený roku 1971 v Kalifornii, má hudební kořeny zapuštěné v gospelu, neboť se od mala pohyboval v duchovním prostředí díky matce, která byla kazatelkou. Svého otce nikdy nepoznal. Poprvé zazářil ve hře na Broadwayi, kde hrál v autobiografickém představení o svém dětství, kde poslouchal desky Nat King Colea a představoval si, jak je Nat jeho adoptivní tatínek.
Letos byl Gregory Porter již podruhé nominován na cenu
Grammy s písní
Real Good Hand z jeho druhého alba
Be Good, které vyšlo loni u nahrávací společnosti
Motéma. Debutoval v roce 2010 s albem
Water, které okamžitě sklidilo ohromný úspěch, nejen mezi jazzovými fanoušky a kritiky. Album Be Good potvrdilo Gregoryho kvality, nejen jako výborného zpěváka, ale i jako skladatele, neboť si většinu skladeb píše sám a jen málo písní jsou jazzové standardy. Nicméně nepochybuji, že jednou se některé z jeho písní těmi standardy sami stanou, protože jsou jedním slovem báječné.
Na otázku, proč své první sólové album vydal až ve svých téměř 40 letech, Porter odpovídá:
„Chtěl jsem vydat album dříve, ale nenaskytla se mi k tomu ideální příležitost. Hudbu musíte nejprve napsat, potom nahrát, propagovat, potřebujete k tomu hodně peněz a vůbec celé je to komplikovaný proces. Čekal jsem tedy na tu správnou chvíli, a ta se naskytla možná trochu pozdě, ale já věřím, že to byl pro mne ideální čas. Nyní jsem totiž spokojený sám se sebou jako s člověkem, zpěvákem, skladatelem. Dělám to, co dělám. Na nic si nehraju, jsem sám sebou. Nejsem uměle vyprodukovanou hvězdou, nekalkuluji, nečekám na příští úspěch. Nesnažím se být nejlepší, chci být jen sám sebe. Velký je ten, kdo je jedinečný. A já se snažím najít svou vlastní hudební cestu.“ (z rozhovoru na Muzikus.cz)
Musím vyzdvihnout jeho vynikající texty podané s lehkostí, v nichž se odráží životní zkušenost, vyzrálost a cit pro frázování. Album Be Good začíná znamenitě skladbou
Painted on Canvas, kde prim hraje především výtečné piano, samozřejmě těsně po hlasu Portera, který se klene nad celou skladbou jakoby v beztíži. Přiřozenost a klid vyzařuje z jeho hlasu a posluchače tak naladí do té správné nálady, bez stresu a shonu běžného života. Mimoto v textu je pěkný odkaz na dva afro-americké malíře Archibalda Motley a Romare Beardena
"Our stories are told by our hues / Like Motley and Bearden / These masters of peace and life". Především druhý z nich, Baerden, mnohokrát ve svých obrazech zobrazil černošské jazzové muzikanty. Například v obraze
Jamming At The Savoy.
Skladba nabízí zapamatovatelnou ale nepodbízivou melodie, která ale nepostrádá v závěru dramatický náboj. To se ostatně dá říci i o všech skladbách na desce Be Good. Jsou skvěle zkomponované a brilantně zahrány všemi hráči. Následující ústřední skladba
Be Good (Lion's Song) se nese v pomalém "valčíkovém" rytmu (velmi zjednodušeně řečeno :)), nicméně to neznamená, že by se někam vytratilo jemné swingování a další jazzové ingredience. Především je ale přítomný svělý text zabalený do krásných metafor:
Be good is her name and I sing
my lion's song and brush my mane
she would if she could
so she pulled my lyon's tail and cause me pain
she said lions are made for cages
just to look at in delight
you dare not let'em walk around
'cause they might just bite
does she know what she does
when she dances around my cage and says her name
be good be good
Ve svižné více jak sedmi minutové skladbě
On My Way To Harlem se pro změnu vyznává z lásky k harlemskému božskému triptychu: Duke Ellington (jazz), Langston Hughes (poezie) a Marvin Gaye (soul). A zároveň se jeho prostřednictvím vydáme do jeho milovaného Harlemu. Jsem zvědavý, kdy se v jeho hudbě objeví vlivy Ruska, když jeho žena (vzali se loni) pochází právě odtud. Čtvrtá skladba
Real Good Hand je jedna z nejlepších skaldeb na albu nejen po hudební stránce ale i svým textem, neboť vychází přímo z Porterova rodinného života. Když začne promluvou k otci své dívky
"Well, maybe you know why I'm here.Your daughter and I have been dating for some time now, and you've always been real, real nice to me." tak zní jak
Bill Withers, ale z rozhovoru s ním víme, že se jedná o ujištění rodičů jeho nastávající ženy, že jí dávají do dobrých rukou.
"Mama, don't you worry 'bout your daughter, 'cause you're leaving her in real good hands."
Cover verze skladby od
Earla Granta Imitation of Life je postavená jen a pouze na zpěvu Gregoryho Portera a klidném pianu Chipa Crawforda. Přímo cítítete tu intimitu plynoucí ze této skladby.
"What is love without the giving / Without love you're only living / An imitation, an imitation of life". Naproti tomu je
Bling Bling napumpována nesmírnou energiií, kde se dokonce Gregory Porter vyřádí v úžasném scatovacím sólu, ale prostor pro svá sóĺa dostanou i jednotlivý spoluhráči:
Chipem Crawfordem (klavír),
Aaron James (kontrabas),
Emanuel Harrold (bicím) a fantastický Japonec
Josuke Sato na saxofon, který na celém albu spolu s Gregorym podává neskutečný výkon. Mohu zmínit například jeho sóla ve Work Song či sedmi minutová
Mother's Song, která je navíc skvěle v závěru vygradovaná. Též jej můžete vidět v přiloženém videu k písni Real Good Hand. Následná poklidná
Our Love vás nechá nadechnout před fantastickou již zmíněnou skladbou Bling Bling. Následuje má oblíbená
Work Song, svižně odsejpající jak dobře namazaný stroj, v které Gregory Porter představuje i svou říznější povahu hlasu. Jen posloucháte, vlníte se do rytmu a podupáváte si, a pokud vám to nestačí, tak si najděte nějaké místo, kde to můžete rozbalit. Jen dodám, že se nejedná o původní skladbu Gregoryho Portera, ale od velikána, dalšího mého oblíbence,
Cannonball Adderley. To ale nic nemění na tom, že to Gregory v této skladbě rozhodně maximálně rozjel. Na závěr tu máme skoro ukolébavku
God Bless The Child zpívanou bez jakéhokoliv doprovodu. Dává tak vychutnat Porterovu krásnému konejšivému hlasu. Krása a jednoduchost na závěr.
Takže už na nic nečekejte a poslechněte si celé album sami.
Seznam skladeb > 1 Painted On Canvas | 2 Be Good (Lion's Song) | 3 On My Way To Harlem | 4 Real Good Hands | 5 The Way You Want To Live | 6 When Did You Learn | 7 Imitation Of Life | 8 Mother's Song | 9 Our Love | 10 Bling Bling | 11 Work Song | 12 God Bless The Child |
Obsazení > Gregory Porter > zpěv | Chip Crawford > piano |1-11| Aaron James > kontrabas |1-6, 8-11| Emanuel Harrold > bicí |1-6, 8-11| Kamau Kenyatta > soprán saxofon |1| Keyon Harrold > trumpeta |2-4, 8, 11|
křídlovka |3| Yosuke Sato > alt saxofon |2, 3, 6, 8-11| Tivon Pennicott > tenor saxofon |2-4, 8, 10, 11|
Linky >
official web >
facebook >
twitter >
myspace >
soundcloud
