First Aid Kit | My Silver Lining (stream) + Nové album Stay Gold v červnu!

Švédské sesterské folkové duo First Aid Kit oznámilo vydání nové desky Stay Gold na 2. červen u Columbia Records. Pokusí se tak navázat na svůj debut z roku 2012 Lion's Roar, které zaznamenalo velký úspěch jak u posluchaču tak i u kritiky. Album produkoval Mike Mogis, který spolupracuje s Bright Eyes a též se podílel jako producent na debutu Lion's Roar. Na novince zazní Omaha Symphony Orchestra a o aranže se postará skladatel Nate Walcott (Bright Eyes, Broken Bells, Rilo Kiley).
Naštěstí nám sestry Johanna a Klara Söderberg umožní zkrátit čekání na novou desku do června poslechem čestvého singlu My Silver Lining. Jak se dalo předpokládat tak jde o krásnou, náladou takřka optimistickou, přesto v textech hloubavou folk-country písničku, která pokračuje v započaté linii debutu. Vyznávají se ze svých obav, pocitů viny a pochybnostech o sobě samých, přesto v závěru nachází trochu světla a optimismu. "I've woken up in a hotel room, my worries as big as the moon | 
Having no idea who or what or where I am | Something good comes with the bad | A song's never just sad | There's hope, there's a silver lining" Tomu pomáhají táhlé smyčce v pozadí a především jakoby koňmi poháněné kytary se zvonivým zpěvem sester. Celé to znamená jediné, že nová skladba My Silver Lining je vážně dobrá a pravděpodobně v příštích týdnech a měsících bude nejen u mě ve vysoké rotaci. Holky zkrátka umí :) A můžeme jen doufat, že k tomuto singlu časem přihodí i další podobně příjemnou skladbu.
PS: trailer na novou desku Stay Gold naleznete níže.



I don't want to wait anymore I'm tired of looking for answers
Take me some place where there's music and there's laughter
I don't know if I'm scared of dying but I'm scared of living too fast, too slow
Regret, remorse, hold on, oh no I've got to go
There’s no starting over, no new beginnings, time races on
And you've just gotta keep on keeping on
Gotta keep on going, looking straight out on the road
Can't worry 'bout what's behind you or what's coming for you further up the road
I try not to hold on to what is gone, I try to do right what is wrong
I try to keep on keeping on
Yeah I just keep on keeping on

I hear a voice calling
Calling out for me
These shackles I've made in an attempt to be free
Be it for reason, be it for love
I won't take the easy road

I've woken up in a hotel room, my worries as big as the moon
Having no idea who or what or where I am
Something good comes with the bad
A song's never just sad
There's hope, there's a silver lining 
Show me my silver lining
Show me my silver lining

I hear a voice calling
Calling out for me
These shackles I've made in an attempt to be free
Be it for reason, be it for love
I won't take the easy road

I won't take the easy road
The easy road, the easy road

Show me my silver lining, I try to keep on keeping on
Show me my silver lining, I try to keep on keeping on
Show me my silver lining, I try to keep on keeping on
Show me my silver lining, I try to keep on keeping on



First Aid Kit, Stay Gold:
01 | My Silver Lining
02 | Master Pretender
03 | Stay Gold
04 | Cedar Lane
05 | Shattered & Hollow
06 | The Bell
07 | Waitress Song
08 | Fleeting One
09 | Heaven Knows
10 | A Long Time Ago

Linky > web > facebook > twitter > soundcloud > spotify

Majical Cloudz | Impersonator (recenze)

Někdy se opravdu divím, jak je možné, že se o některé desce, která vyšla již v dubnu tohoto roku, dozvím až ze souhrnných žebříčků nejlepších alb tohoto roku světových hudebních webů a časopisů. To je i případ montrealské formace Majical Cloudz existující od roku 2011, za kterou autorsky stál Devon Welsh a později (2012) se k němu přidal Matthew Otto starající se především o živá vystoupení. Devon Welsh, mj. syn Kennetha Welshe představitele Windoma Earla z kultovního seriálu Twin Peaks, po debutu s názvem II z roku 2011 a kolaborací na jedné skladbě další montrealské party Grimes se poté spolu s Matthewem Otto vydal více do vod minimalistické elektroniky a dramatických zpovědí, které zhmotnili na druhém albu Impersonator.

Hudební minimalistický doprovod pro své písně tvoří často jen několik tónů sametově temných syntezátorů či se opakujících motivů kláves nebo smyčců, které jako jemná pavučina obepíná zpívané hluboce procítěné texty s nenápadnými mikrobeaty. Někdy beaty úplně chybí. Welshův bariton osciluje mezi sžíravou temnotou Nicka Cavea, smutným zoufalstvím Elliotta Smithe a křehkým romantismem Chrise Martina z Coldplay. A přesto paradoxně, především díky důrazu na výpověď ve svých textech, jsou písně Majical Cloudz velmi melodické a zapamatovatelné jako například skladba This Is Magic nebo Bugs Don't Buzz. Podmínkou je ale jen a pouze soustředěný poslech, neboť toto je deska, která se nehodí jako kulisa k jakékoliv činnosti. Neradno u ní žehlit či mít nádobí - hrozí popálení žehličkou či vytopení vodou, to když se zaposloucháte do nadmíru působivých textů. Odměnou vám je pak velmi silný emocionální zážitek, jako když balancujete na špičce jehly.

Samotnou ale neoddělitelnou kapitolou tvorby Devona Welshe jsou již zmíněné texty, v kterých velmi jednoduše a velmi zpříma pojmenovává své i vaše strachy a obavy. V Childhood's End nechá zemřít na ulici vašeho otce "Someone died | Gunshot, right outside | Your father, he is dead | I see him in my head | Childhood's End | Goodbye, my holy friend". Vystihne temné fantazie malého dítěte z nočních stínů v This Is Magic "I feel like a kid | I see some monster standing over my crib | And they fall in | Somebody knows who I am | Somebody sees me and wants to be my friend | And I know". V Bugs Don't Buzz vám bude tvrdit, že ty nejšťastnější písně končí vždy s úsměvem, jen ne ale tato, "The happiest songs all end with a smile. | This might end with a smile, no, my love." Z jeho textařského umění, jejíž inspirací hledal z velké části např. u již zmíněného  Elliota Smithe je patrná jednoduchost až heslovitost a neúprosná přímost se silou boxera, který vás umí zasáhnout na citlivé místo a dát vám snadno v prvním kole KO.

Zaujalo mě v jednom rozhovoru s Devonem Welshem, kde říkal, že na svých koncertech často vidí v předních řadách, jak lidé pláčí "Někdy se mi obtížně reaguje, ale nebojím se faktu, že lidé pláčí" a dále to rozvádí "Když hraješ na pódiu, tak chceš aby lidé něco cítili. Je zvláštní mít tu moc nad něčími emocemi, ale je to mnohem lepší než komunikovat s někým, komu stačí jen 'Jó, to je cool.'"

Přes veškerou zjevnou či skrytou temnotu v hudbě i textech prosvítájí na povrch světélka naděje. Jednotlivosti na vás působí stísněně, přesto jako celek je deska Impersonator velmi vzdušná a dává prostor posluchači pro své fantazie, běsi i neuskutečněné sny.










Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

M83 | Ali & Matthias | nová skladba ze soundtracku k filmu ‘You And The Night’

Anthony Gonzalez aka M83 představil novou skladbu Ali & Matthias ze soundtracku z připravovaného celovečerního filmu jeho bratra Yanna Gonzaleze You And The Night (Les Rencontres d'après minuit), kterou vzdává hold francouzským soundtrackům ze 70. let. Yann natočil pro svého slavnějšího bratra i videoklip ke skladbě Midnight City. Musím říci, že skladba Ali & Matthias je oproti poslednímu albu M83 Hurry Up, We're Dreaming velmi poklidná, jako by se nořila z mlžného oparu pokrytého měsíčním světlem. Snová, éterická a vlastně i romantická nálada z toho jen sálá. Jak k tomu Anthony dodává: Celé score k filmu bude pro "milence a duchy (lovers and ghosts)". Takže po letošním soundtracku k sci-fi Oblivion si Anthony Gonzalez zopakuje skládání hudby k dalšímu filmu. Jen epický soundtrack vystřídá subtilnější. Proč ne. Hudba M83 byla vždy hodně blízko k filmové, takže toto současné směřování M83 asi nikoho nepřekvapilo. Jinak každý fanda už se těší nejen na celý soundtrack k You And The Night, ale i na další řadovku M83. Na tu si ale budeme muset ještě nějaký čas počkat. A obávám se, že příští rok to nebude. Kéž bych se mýlil :)



Linky >  official web > facebook > twitter > myspace

Daughter | Get Lucky (Daft Punk cover) z Live Lounge BBC Radia 1

Někdo tu nablejskanou diskokouli už musel zkopnout. A je jedno, že Get Lucky od Daft Punk je právě na vrcholu TOP40 v Anglii. Kapela Daughter, která minulý měsíc vydala u 4AD parádní desku If You Leave, bez respektu ale s veškerou pokorou přetavili (zahráli včera v rámci Live Lounge session na britském Radiu 1) funky sound původní verze se zpěvem Pharrella Williamse do dream popu s vědomím, že se vystaví nevyhnutelné kritice zastánců origiálu a vůbec haters obecně. Coververze má svou zádumčivou atmosféru, pomalé tempo, krásný hlas Eleny Tonry a navíc konečně je i rozumět celému textu :) Pokud se vám tato verze líbila, tak si určitě poslechněte jejich již zmíněné album If You Leave. Vřele doporučuji.




linky > official web > facebook > twitter > soundloud > bandcamp

Lady Lamb The Beekeeper | Ripely Pine (recenze | video | stream)

Nikdy nevíte co vás dokáže ještě překvapit, jaká nová kapela či umělec se zničehonic objeví s výborným albem a vy jen s udiveným výrazem a hudbou v uších jste zasaženi, a přemýšlíte, jak se to stalo. Víte, že to není (naštěstí) poprvé ani naposledy. Tak to s dobrou hudbou prostě je. Najde si Vás.
Takový je i příběh mě a alba od Lady Lamb The Beekeeper. Ten roztomilý pseudonym patří zpěvačce a písničkářce Aly Spaltro s rodištěm v Portlandu ve státě Maine. Nějakých pět let si doma nahrávala své dema a EP, aby se ve svých 23 letech dostala do profesionálního studia a natočila desku Ripely Pine. S jejím krásně znějícím uměleckým jménem ale veškerá roztomilost končí, neboť její tvorba na debutovém albu Ripely Pine (už ten nekompromisní název) je plná spletitých pečlivě zašifrovaných textů s hudebním rozptylem od čistého folku po indie rockové až punkové pecky. Nikdy se ale nejedná o přímočarou písničku, naopak se Aly vyžívá v komplikované ale o to promyšlenější struktuře, vrstvení, včetně měnění rytmu. Celé to ale působí velmi přirozeně, organicky a hlavně upřímně. Dvanáct skladeb překypuje paletou emocí: touhou, radostí, smutkem i vztekem (nejednou si vzpomenete na Jeffa Bucklyho).
Hned první skladba Hair to the Ferris Wheel jasně určí směr celému albu, aby posluchač měl jasno s kým má tu čest. Pozvolný nástup a klidné tempo jen s vybrnkáváním kytar se ještě před polovinou překlopí v pěkný rockový kousek, aby se zas před koncem zklidnila.
Aubergine dlouho hrála Aly Spaltro jen s kytarou (mnoho videí naleznete na youtube), ale pro toto album se rozhodla ji obléci do plnokrevného kabátu kapely dokonce za doprovodu dechové sekce (ach ty trubky!). V následující Florence Berlin, pro změnu v komorním provedení jen s kytarou, ze všeho nejvíce její hlas připomene Feist.
Čtvrtá Bird Baloons je jeden z největších hitových záseků. Více jak šesti minutová skladba je jak horská dráha, chvíli je v klidu, chvíli dost naštvaná a tomu odpovídá i hudba, jejíž průběh a především samotný závěr je dechberoucí. Text se zaobírá odhodláním získat svého bývalého ex přítele zpět. "And I ain’t gonna try and win your heart this time / I’ve had space to think and I think that I’ve grown a little wiser / I’m looking for a new muse, you have only made me tired." A zbožňuji závěrečnou pasáž "This is my loss of love / my loss of limb / You were my friend / and now / I'm a ghost and you all know it / I'm singing songs and I ain't stopping / My hair grew long so I fucking cut it / and when you looked away / I snuck those trimmings in your locket / Ha-ha-haa-ha-ha." kterou Aly Spaltro zakončuje s takovou vervou a jedovatostí, včetně pomyslné odplaty, až je to nakažlivé :) Navíc je závěr skladby kolorován skoro až punkovým brutálním drhnutím kytar. Je úžasné jak dvě tak rozdílné skladby jako jsou Florence Berlin a Bird Baloon jsou vedle sebe a přesto se neruší. Naopak tak podle mě vyniká jejich brilance.



Folkovou laskominu s banjem ala Sufjan Stevens ze Seven Swans najdete v Regarding Ascending the Stairs. Další malý drahokam ukrývající nejedno překvapení (tamburína v druhé části). Což je typické pro celé album, nikdy nevíte, co se stane příští minutu, jaké překvapení vás čeká. Skoro jakoby se hudba řídila momentální náladou Aly Spaltro.
You Are The Apple je podobný případ jako Bird Baloons, s podobným intenzivním dopadem na posluchače. Jedná se o sedmi minutovou epickou písničku, která se zařezává pod kůži silou svých emocí. Neboť když v druhé půlce Aly Spaltro zpívá rozechvělým hlasem opakovaně se vzestupnou silou "I still need your teeth around my organs", tak úplně vidíte, jak jí zubami trhá její zlomené srdce z těla, aby se i přesto poté nevzdávala naděje a své lásky "I still need your love / I still need your live / You are the apple / You are the apple".
Během Mezzanine přichází zvolnění. Ale jen v tempu. A jen na chvíli. Objevují se temné stíny, strach a obavy v zákoutí srdce. Možné setkání. Možná láska. "How I ache, I ache in the pit of me / I awake, awake with this fear in me / How it makes, makes a fool out of me / With its knife how it carves the seeds out of my heart / For to plant in the soil for to feast." Prostě poezie s Led Zeppelinovskými riffy, naostřeným spiccatem viol a lemovanými perfektní "basovou" linkou prog-rock kytary.
Opravdové zvolnění a uvolnění dojde až u Little Brother zahraná pouze na akustickou kytaru, kde procítěný něžný zpěv jako z ukolébavky kontrastuje s baladickým textem.
Jedna z nejvýraznějších skladem na albu Crane Your Neck osciluje mezi Laurou Marling a Jackem Whitem z White Stripes. Má nejoblíbenější spolu s Bird Baloons následuje hned po přímočařejší, a nutno uznat moc nefungující v rámci celého alba, Rooftop, skladba The Nothing Part II, které existuje i výrazný a lehce ujetý, v dobrém slova smyslu, videoklip. Hitovka jak vyšitá, přitom ze začátku nenápadná, uzavřená v sobě, aby se spolu s hymnickým sborovým zpěvem (2:50) otevřela jako vroucí náruč "Singing / Lay me down, Lay me low / Let go your crown, Disarm me / Singing / Take me south, Take me home / Hold your own, and claim me". To jen tak nedostanete z hlavy. Ale proč taky, že :) Navíc se podle mě jedná o ideální závěrečnou skladbu. Aly Spaltro to ale viděla jinak a přidala ještě sedmiminutovou nálož v podobě těžké Taxidermist, Taxidermist s rozostřenýma kytarama. Nutno říct, že to funguje, a místo lehké hlavy po Part II budete mít o čem přemýšlet. "What anticipation and how masterful / You can show me I am here in this world, / tall and truly true / Meeting myself before I meet you."
Nezbývá mi než tuto recenzi ukončit konstatováním, pravda nadšeným konstatováním, že Ripely Pine je sakra dobrá deska. Takže si ji nenechte ujít a dál sledujte tvorbu Aly Spaltro a její alterego Lady Lamb The Beekeeper.

Lady Lamb The Beekeeper bude na květnovém evropském turné předskakovat písničkářce Neko Case! Bohužel zastávka v Praze chybí.


Fri. May 24 - London, UK @ Village Underground
Sat. May 25 - Schorndorf, GER @ Manufaktur
Sun. May 26 - Köln, GER @Gebaude 9
Mon. May 27 - Berlin, GER @ Heimathafen
Tues. May 28 - Amsterdam, NETH @ Paradiso Upstairs
Wed. May 29 - Brussels, BEL @ AB Club


linky > official web > facebook > twitter > myspace

The National | Don’t Swallow the Cap | úžasná druhá skladba z nového alba!

The National po nedávném vydání prvního singlu Demons z připravované nové desky Trouble Will Find Me, která vyjde již 20. května u 4AD, si asi řekli, že se záhy podělí s fanoušky i o další novou skladbu. Nese jméno Don’t Swallow the Cap a hned musím říct, že je naprosto skvělá, vše co máte rádi na The National obsahuje: silnou ihned zapamatovatelnou melodii, tlumeně mručivý hlas Matta Berningera a perfektní text. V mnoha ohledech připomíná některé skladby z předchozích alb, ale nekopíruje je, prostě The National už dávno mají svůj od první vteřiny poslechu rozpoznatelný rukopis. Navíc zde zaslechnete i backvokalistku, kterou může být buď Sharon Van Etten, Annie Clark aka St. Vincent nebo Nona Marie z Dark Dark Dark. Další nenápadně použitý nový element jsou již avizované synťáky od Sufjana Stevense, které ale jsou decentně schované v pozadí.
Nemůžu si pomoci, ale tato skladba je prostě další srdcovka. Pouštím si jí stále dokola. Může být snad menšího vyznamenání pro skladbu, když nenásilně nutí posluchače pouštět si ji stále dokola a přesto se neomrzí? Já myslím, že ne. Potvrzuje mi to jeden fakt, který si už myslím dlouho, že The National zatím nešlápli vedle. "I see a bright white beautiful heaven hangin’ over me."





Pull out breaks behind the houses
I don’t see what’s strange about this.
Tiny bubbles hang above me.
It’s a sign that someone loves me.
I can hardly stand upright
Hit my head up on the light
I have faith but don’t believe you
This love ain’t enough to leave you.

Everything I love is on the table.
Everything I love is out to sea.

I have only two emotions,
Careful fear and dead devotion.
I can’t get the balance right.
Throw my marbles in the fight.
I see all the ones I wept for
All the things I had it in for
I won’t cry until I hear
Cuz I was not supposed to be here.

Everything I love is on the table.
Everything I love is out to sea.
I’m not alone,
I’ll never be.
Into the bone,
I’ll never grieve.

I’m tired, I’m freezing, i’m dumb
When it gets so late I forget everyone.
I need somewhere to stay.
Don’t think anybody I know is awake.
Calm down it’s alright,
Keep my arms the rest of the night.
When they ask what do i see,
I see a bright white beautiful heaven hangin’ over me.

I’m not alone,
I’ll never be.
Into the bone,
I’ll never grieve.
And if you want, (too seriously)
To see me cry. (don’t swallow the cap)
Play ‘Let It Be’ (pat yourself on the back)
Or ‘Nevermind’. (too seriously)

There’s a time to leave, there’s a time to think about
What I wanna say to the girls at the door.
I need somewhere to be
But i can’t get around the river in front of me.
Come down it’s alright,
Lead my arms the rest of the night.
When they ask what do i see,
I see a bright white beautiful heaven hangin’ over me.

I’m not alone, (too seriously)
I’ll never be. (don’t swallow the cap)
Into the bones, (pat yourself on the back)
I’ll never grieve (too seriously)
And if you want, (too seriously)
To see me cry, (don’t swallow the cap)
Play ‘Let It Be’ (pat yourself on the back)
Or ‘Nevermind’. (too seriously)

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

The National oznámili nově i evropské turné na tento rok. Více na http://www.americanmary.com/tour.php

Mount Kimbie | Made To Stray (stream | download)

Strohý zašuměný začátek s vojensky přesným rovným beatem připomínajícím Daft Punk na debutovém albu Homework, na který se pomalinku nabalují s echem nafouknutá podpůrná tikání a jiné rytmické bublání vystupující z mlhy elektronické plejády zvuků, se asi v polovině vlévá do jednoduché melodie gradující v 3:15 zpěvem

Shadows turn to grey / A slave today
He cowered beyond reckless tracks of impulse
Made to stray around rough coasts / When grace is close to home

a vy víte, že jste chyceni. První poslech je jen takové oťukávání, ale pusťte si Made To Stray znovu a uvidíte, že vás postupně dostane.

Londýnské elektonické duo Mount Kimbie nedávno oznámili po všech těch obývákovývch EP vydání svého debutového alba Cold Spring Fault Less Youth na v současnosti nejprogresivnějším labelu Warp Records. Podle všeho se bude jednat o celkem velkou změnu zvuku, protože dříve např. na EP Crooks & Lovers jste mohli najít tracky od experimentálního elektra přes minimal techno a ambient až po post-dubstep. K nové desce sami Mount Kimbie říkají

Nový materiál je co se týče kompozice více volnější než skladby, které jsme dělaly do teď. Hudba je stále skládána celá v počítači, ale bubny a perkuse jsou ve svém vyznění, rytmu a plynulosti mnohem živější. Co se týče celkového zvuku... je trochu mohutnější než u věcí, které jsme dělali.

Jak ale nakonec bude nová deska doopravdy znít, se ukáže až 24. května, na kdy je stanoveno datum vydání.





Tracklist: 1 | Home Recording 2 | You Took Your Time (feat. King Krule) 3 | Break Well 4 | Blood and Form 5 | Made To Stray 6 | So Many Times, So Many Ways 7 | Lie Near 8 | Meter, Pale, Tone (feat. King Krule) 9 | Slow 10 | Sullen Ground 11 | Fall Out

Skladbu Made To Stray si můžete stáhnout zdarma kliknutím na obrázek níže.




linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > youtube > myspace > songkick

MONO - Legend: A Journey Through Iceland (official video)

Ano opět příspěvek o japonské post-rockové legendě Mono. Omlouvám se, ale toto si nemůžete nechat ujít. Mono pro nás připravili excelentní a to doslova jak hudební, tak i vizuální představení. Obrazy překrásné krajiny Islandu natočil režisér Henry Jun Wah Lee. Nevšední a dechberoucí dvanáctiminutová jízda.
Já už chci celé album! :)



Linky > oficiální web > facebook > twitter > bandcamp

Grizzly Bear - "Yet Again" z alba Shields (stream)

Přiznám se, že díky olympiádě nestíhám sledovat novinky na hudební scéně. Nicméně díky newsletteru z Warp Records jsem se dozvěděl o zveřejnění nové skladby Yet Again z chystaného alba Grizzly Bear s názvem Shields, které vyjde již 17. září.
Tato skladba mě rychle přesvědčila své kvalitě a o neklesající úrovni písničkářského umění kapely Grizzly Bear. A pokud budou ostatní písničky minimálně stejně dobré jako novinka Yet Again, tak se máme nač těšit, protože pestrostí a originalitou nezaostává za výtečnými skladbami z posledního velmi úspěšného alba Veckatimest. Dokonce mě tato bohatě vyzdobená skladba dostala svým nečekaným téměř psychedelickém závěrem. Už se těším se na celou desku :)

Tracklist

1. SLEEPING UTE
2. SPEAK IN ROUNDS
3. ADELMA
4. YET AGAIN
5. THE HUNT
6. A SIMPLE ANSWER
7. WHAT'S WRONG
8. GUN-SHY
9. HALF GATE
10. SUN IN YOUR EYES

Linky > official.web > facebook > twitter > youtube > soundcloud >

MONO - Dream Odyssey (stream)

A je to tu! Mono uveřejnili první skladbu z připravovaného alba For My Parents pojmenovanou Dream Odyssey na soundcloud.com. Musím říct, že je to pecka, která mě zasáhla hned při prvním poslechu rovnou do srdce. Název skladbě plně odpovídá. Je to 8 minutová snová odysea plná melancholie a posmutnění, která se ale v závěru vzedme na vlně vzdoru a naděje. Nevím jak vy, ale já jsem z této skladby opravdu nadšený. A to nejen kvůli tomu, že Mono mám fakt rád a obdivuji jejich tvorbu. Ale baví mě i jejich postupný vývoj místy směřující k současné vážné hudbě. 
Potřebnou atmosféru a jemnost této skladbě dodal soubor Wordless Music Orchestra, který s Mono již spolupracoval na živé nahrávce Holy Ground z roku 2010. Podle uveřejněných informací tento orchestr nahrával s Mono celé nové album živě. Na desku For My Parents si počkáme do 4. září, kdy vyjde u Temporary Residence. Do té doby si můžeme krátit chvíle posloucháním této skvělé skladby či trailerem na nové album. Ten naleznete zde.



Linky > oficiální web > facebook > twitter > bandcamp

Chromatics - Kill For Love (recenze, full stream, video)

Zhasněte světla, zavřete okna, zatáhněte z části závěsy, nechte měkké měsíční světlo, aby prosvětlilo přítmí pokoje, vezměte si vaše oblíbené pití, pohodlně se posaďte do křesla, uvolněte se, zmáčkněte na ovladači play, zavřete oči a nechte se 90 minut unášet na vlnách vlastního filmu. I tak by se dal charakterizovat dojem z poslechu alba Kill For Love Oregonské kapely Chromatics.


Johnny Jewel je hlavou i tělem Chromatics, který již na předchozí debutové desce Night Drive (2007) prokázal cit pro noirové synth-popové melodie a hypnotické filmové nálady. Není tedy náhodou, že původně měl skládat hudbu k filmovému hitu Drive (2011), který natočila dánská stoupající režisérská hvězda Nicolas Winding Refn (trilogie Pusher či Bronson). Refn ho oslovil již v počátku natáčení, ale postupem času, kdy se projekt zvětšoval, zasáhlo studio, a prosadilo si na postu hudebního skladatele, veterána minimalistické elektroniky Cliffa Martineze. Což pro film samotný samozřejmě byla též dobrá volba. Přesto si režisér prosadil dvě skladby od Jewela a to Tick of the Clock od Chromatics z alba Night Drive a Under Your Spell od Desire, což je spolu s Glass Candy (jednu skladbu si vybral Refn už na svůj předchozí film Bronson), další z projektů Jewela ustájených pod vlastním labelem Italians Do It Better. Veškerý složený a natočený materiál pro Drive, Jewel naštěstí nehodil do koše, ale přetavil ho do projektu Symetry s názvem alba Themes For An Imaginary Film. Dal nám tak možnost si vytvořit podobu vlastního imaginárního filmu. I přes odstavení jeho soundtracku k Drive na slepou kolej, se nemohlo Jewelovi a potažmo Chromatics stát nic lepšího. Filmem Drive na sebe upozornili a též získali další posluchače. Spolupráce mezi Jewelem a Refnem pokračuje k připravovanému filmu Logan's Run chystaný na rok 2013. Podle všeho by to měl být remake filmu z roku 1976 s Michaelem Yorkem v hlavní roli. Doufejme, že tentokrát se dočkáme celého soundtracku.

O novém albu Kill For Love byste měli vědět, že má 17 skladeb, 91 minut a končí 14-minutovou minimalisticko-ambientní instrumentální věcí "No Escape". I přes svoji délku se ale nebudete nudit. Někdo může namítnout, že je to k neuposlouchání dlouhé, ale ti, kteří investují svůj čas do klidného poslechu tohoto vlastně dvojalba, posléze zjistí, že se jim nahrávka pomalu zahnízdila v uších, a na povrch jim začnou pronikat detaily předtím neslyšené a opomíjené.





Album začíná odvážně předělávkou Neila Younga Hey Hey, My My (Into the Black), která vás dokáže, na malém prostoru a s minimem prostředků, uhranout již v počátku. Velmi ctí originál, přesto je výsledek zcela odlišný a přesto nesmírně podmanivý s intimní atmosférou. Podobně si na předchozím albu Night Drive vzali do parády skladbu Running Up That Hill od Kate Bush. Opět odvedli perfektní práci na této coververzi. Zpěv Ruth Radelet je často jakoby zastřený mlhou, přesto ostře něžný. Jindy je chladný a odtažitý, aby nás za okamžik v další skladbě přesvědčila o opaku. Největší hit se dá považovat píseň Lady, chytlavá tepající věc, kde bez ustání tikají elektronická arpeggia (stejně jako ve většině skladeb) a syntezátory krouží okolo vaší hlavy. Stačí se jen uvolnit a nechat Lady přistoupit až k vám. Je to jeden z mála momentů na albu, kdy melancholická tíživá nálada ustoupí optimističtějším emocím. V následné These Streets Will Never Look the Same, více než 8-minutové skladbě, se vrátí ona všudypřítomná melancholická nálada za doprovodu vytříbeného elektro-synth-popového doprovodu, který jakoby neměl nikdy skončit.





Jak už jsem v úvodu naznačil, může se pro vás stát deska Kill For Love branou k rozehrání svého vlastního filmu. I délka 91 minut k tomu nepřímo odkazuje. Stejně tak se na albu nachází mnoho instrumentálních kusů (Running From The Sun, Broken Mirrors - začátek jakoby vypadl ze soundtracku Blade Runnera :-)) či jen částí skladeb (These Streets Will Never Look the Same), při kterých se budete cítit jako na projížďce potemnělým nočním velkoměstem, kde ve stínech planou neony a na prázdných křižovatkách blikají semaforová světla. Ale podvědomě tušíte, že blížící se bouři, kterou slyšíte v dálce, této noci neujedete (závěrečná No Escape).





Je velmi těžké vytrhnout a popsat jednotlivé skladby, protože většina z nich více fungují v rámci celku než sami o sobě, samozřejmě kromě písní s vokály (Kill For Love, Candy). Tím se stále vracím k paralele filmu, neboť často není tak důležité zkoumat jednotlivé scény, jako spíše nechat působit atmosféru daného filmu na vaše smysly. Nechat se jím jen tak unášet. Tak je to i s deskou Kill For Love. Těžko uchopitelná v detailech, ale jako celek působící velmi koherentně a svým spůsobem smyslně.
Uvolněte všechny svaly, uvelebte se na svém oblíbeném místě a nechte hudbu, ať vás na svých křídlech odnese daleko od všední reality.







Linky > Official web > facebook > soundcloud > myspace

Alexandra Stréliski - PIANOSCOPE

Milujete zvuk piana. Rádi vstřebáváte emoce, které vám umí zprostředkovat. Potom určitě dejte šanci Alexandře Stréliski. V jejíž hře najdete inspiraci takovými mistry jako jsou Erik Satie, Michael Nyman, Philip Glass či v té romantičtější poloze připomene Yanna Tiersena a konkrétně jeho tvorbu k filmu Amélie z Montmartru (např ve skladbě Le Sablier). Album Pianoscope pokrývá nepřeberné množství emocí, ty klidnější samozřejmě převládají, ale i tak se často přistihnete, jak jste zamyšlení či v lehké melancholii a nebo naopak jak vás její hudba dokonale uvolňuje. Myslím že velké rozbory nejsou třeba. Stačí když si níže poslechnete celou její desku a určitě se mnou poté budete souhlasit, že její debut Pianoscope z roku 2010 se jí mimořádně povedl.


A na závěr se koukněte na příjemné téměř až relax navozující a krásně nasnímané video k úvodní skladbě Prelude.



Linky > Web > Twitter  > Facebook  > Vimeo  > Youtube

Orbital - Wonky (recenze + stream)

Řeknu to na rovinu. Nový Orbital mě baví. A to jsem k albu Wonky byl docela skeptický a navíc ani první dojem žádný zázrak nebyl. To se ale změnilo opakovanými poslechy, kdy se mi to album dostalo pod kůži. Samozřejmě nejlepší album Orbital to není, to je pro mě osobně In Sides, pokud bych měl říct jen jedno.
Ale zpět k Wonky. První track One Big Moment moc neodpovídá svému názvu. Nepřesvědčivá málo důrazná s nepříliš povedenou melodii. Asi nejslabší kus na albu.
V Straight Sun jsou ale již Orbital ve vrcholné formě. Vše co kdy dělalo Orbital je tu. Důrazný beatem, gradaci na pravém místě a energie, která vás přiměje k úsměvu nad tím, že Orbital jsou zpět a ještě nepatří do starého železa, tvoří tuto pečlivě vystavěnou skladbu. Od prvního poslechu baví. Dalo by se říct - vrchol alba.
Never. Další klasická Orbitalština ;) spolu s ambientním intermezzem uprostřed. Tady si uvědomíte, že Orbital si stále drží i po těch letech svůj typický zvuk. Zde se téměř vrací ke svým začátkům v 90. letech.
V New France hostuje první z přizvaných hostů. Zola Jesus. Tato obdivuhodná persona a výborná zpěvačka, kterou si nelze snad s nikým splést, tu svým typickým hlubokým hlasem zpívá výtečně. Respektive propůjčením svého hlasu ve formě samplů koření a to velmi úspěšně tuto skvěle šlapající skladbu. Výsledkem a potenciální hitovostí a trochou vlezlostí je určitě kandidát do vysokých rotací v radií. No u nás tak jedině na Radiu 1, že. :-/

Distractions. Težkotonážní valivý beat a zkreslené vokály vznášející se v oblacích. Chvílemi filmová nálada, s pocitem něčeho neodvratitelného. Skladba má náležité napětí a jistou temnotu v sobě. Povedený působivý kus. Palec nahoru.
Stringy Acid - je tu cítit Acid Detroit ;) Prostě kyselá tancovačka jak má bejt... samozřejmě Orbital se tu neztrácejí.
Beelzedub. Pouštět to doma na dobré aparatuře a pořádně nahlas, tak sousedům se bude loupat těmi mohutnými basy malba :-D No proště Beelzedub je další těžkotonážní věc. Masivní valivý beat, který se v půlce tracku přetaví do pěkného jungle. Paráda. Pro mě highlight alba. Jednoznačně. Pusťe si a uslyšíte. A nezapomeňte volume doprava ;) btw. Satan je blízko...
Wonky s Lady Leshurr je odvážný krok Orbital do vod hip hopu neb to co předvádí svým rapem Lady Leshurr mě baví víc jak spodek od Orbital. Ale celkově dobrý.
Where Is it Going? A jsme na konci alba. Další skvěle šlapající track se samplem z Impact.
Závěrem tedy mám Wonky doporučit či nedoporučit? Jednoznačně ano! Těch osm let od modrého alba se vyplatilo a Orbital předvedli, že jsou stále na koni. Tak neváhejtě a jděte do nich! :)
PS: Pokud si pořídíte digipack verzi, tak dostanete navíc bonusový disk se záznamem koncertu z Austrálie. teda ne celý, ale i tak to stojí za to. Jedna klasická skladba se přelévá do jiné, Orbital mixují jak o život  a výsledek je dechberoucí. Výborný bonus!


Disc 1 > 1 | One Big Moment |6:16|| 2 | Straight Sun |5:28|| 3 | Never |4:43|| 4 | New France (Feat. Zola Jesus) |4:47|| 5 | Distractions |7:05|| 6 | Stringy Acid |5:19|| 7 | Beelzedub |4:54|| 8 | Wonky (Feat. Lady Leshurr) |6:13|| 9 |Where Is It Going? |5:50|
Disc 2 > 1 | Lush (Live In Australia) |10:22|| 2 | Impact (Live In Australia) |19:17|| 3 | Satan (Live In Australia) |8:37|| 4 | Belfast (Live In Australia) |7:38|| 5 | Chime/Crime (Live In Australia) |13:02|