Esmerine | Dalmak (recenze)

Dalmak znamená v turečtině "ponořit se" a přesně to od nás stejnojmenná deska kanadské kapely Esmerine očekává. Ponořit se, skočit po hlavě do hudby, která je ovlivněna vlivy Istanbulu, kde členové kapely Bruce Cawdron (Godpseed You! Black Emperor) a cellistka Rebecca Foon (Thee Silver Mt. Zion, Saltland) strávili v roce 2012 nějaký čas a kde i desku nahrávali spolu se čtyřmi místními hudebníky.

Přesto je nahrávka hudebně rozkročena mezi Montrealem a Istanbulem, což je jedině dobře. Nejedná se o klasickou world music, i když pro někoho kdo na molové tóny arabských motivů není vůbec zvyklý, tak znít asi bude. Ponořit se, neznamená nic jiného než mít otevřenou mysl prostou veškerých předsudků a nechávat se unášet na poklidných vlnách exotických nástrojů, které ani nevím jak všechny vypadají. Například nástroje bendir, darbuka, erbane, barama, saz a meh jsou mistrně zakomponovány mezi pro nás tradičnější nástroje jako banjo, elektrická kytara a samozřejmě emotivní cello Rebeccy Foon do často poklidných melodií a nebo jen meditativních až snových ploch (Hayale Dalmak nebo překrásná závěrečná Yavri Yavri), které jako jiskřivý potok zurčí skrze vaši mysl a uši po nekonečné pokojné krajině.

Pokud byste po mně chtěli desku Dalmak zaškatulkovat do určitého stylu, tak nemůžu sloužit. Je totiž docela těžké nějak konkrétně uchopit nahrávku po stránce stylové, neboť základem je určitě instrumentální rock, z kterého Bruce Cawdron i Rebecca Foon díky svým mateřským kapelám vychází, ten je ale podřízen právě tureckými motivy a vlivy, a díky tomu nečekejte nějaké větší podobnosti a propojení s těmito na poli post-rocku slavnými kapelami. Ono ale asi stejně není podstatné každou hudbu stylově někam zařadit. Často je to pak jen matoucí, protože každý posluchač jednotlivé žánry může vnímat různě. Díky delikátnosti, neuchopitelnosti a přesto nesmírné přístupnosti a vstřícnosti směrem k posluchači se jedná o desku veskrze příjemnou. Bruce Cawdron je odpovědný především za dokonalé perkusivní celky, které kombinují západní i východní pojetí. Nejvíce je to vidět resp. slyšet v asi nejživější skladbě Lost River Blues II či v následující Barn Board Fire. Výborná je také "konverzace" mezi "západními" a "východními" perkusemi/bubny ve střední části téměř sedmiminutové skladbě Translator's Clos II. Rebecca Foon je zas zodpovědná především za emocemi nabitým zvukem cella.

Z vývoje kapely Esmerine mám radost, protože aspoň z mého pohledu se stále zlepšují. Každou deskou se posunují o stupínek výš. Rozhodně Dalmak toho času považuji za nejlepší desku od jejich založení před deseti lety v roce 2003. Od svého předchůdce La Lechuza z roku 2011 se posunuly o významný krok, kdy svou hudbu obohatili právě o etnický prvek, který se stal plnohodnotnou součástí. Líbí se mi, že poslední dvě desky vydané u známého labelu Constellation Records mají vžy nějaký sjednocující prvek. V případě Dalmaku je to spojnice mezi městy Montreal - Istanbul. U La Lechuza je to prvek mystična, na kterou odkazuje právě název desky, který znamená pojmenování legendární bytosti známé především v Mexiku a Texasu. La Lechuza (v překladu "sova") je čarodějná bytost, která má tělo ptáka-sovy a hlavu ženy. Podle legendy ta žena upsala duši ďáblovi za získání nadpřirozených schopností. Lidem se zjevovala převážně během bouří. Dalo by se z toho usuzovat, že se bude jednat o divokou hudbu, ale opak je pravdou. Celé album má tajemnou poklidnou atmosféru, ale nepřebírá oproti svému nástupci folklórní prvky ani místní nástroje. I tak jde o vysoce kvalitní album a vřele jej doporučuji k poslechu. To bych ale mohl říci i o prvních dvou albech, debutu If Only a Sweet Surrender to the Nights to Come Be True (2003) a druhému albu Aurora (2005), které měli přeci jen blíž k předchozí dekádě post-rocku kapely GY!BE.

Nezbývá mi než na závěr konstatovat, že jsem už dlouho neslyšel tak delikátní nahrávku s arabskými motivy a nástroji, která přesto stojí nohama v západní hudbě, a mohu jí s klidným svědomím doporučit všem k neuspěchanému a pozornému poslechu. Poslouchat Dalmak je jako byste vyrazili na cestu uličkami Istanbulu a přesto se cítili jako doma. Přeji šťastnou cestu.



Linky > official web > facebook > myspace > soundcloud

Nenechte si ujít 17. ročník festivalu Struny podzimu!

Struny podzimu je jeden z našich nejvýznamějších hudebních festivalů představující výběr jazzu, klasické hudby, sofistikovaného crossoveru, experimentu, staré hudby a worldmusic. Jeho excelentní dramaturgie a výběr těch nejvýraznějších osobností současné mezinárodní hudební scény nás bude letos provázet již 17. rokem.

Velmi potěšující zpráva mi včera dorazila do mailové schránky, že byl zveřejněn program festivalu a zahájen prodej vstupenek. Pokusím se tedy stručně představit nový program této sezóny. Mimochodem, je na co se těšit.

Festival zahájí 23. září v pražském Rudolfinu obdivovaný francouzský kontratenorista Philippe Jaroussky spolu benátským barokním orchestrem, který představuje ansámbl dobových nástrojů. Philipe Jaroussky představí árii slavného barokního kastráta Farinelliho. Pokud nejste v obraze, doporučuji výborný francouzský životopisný film Farinelli. | Příznivci hry na piano v kombinaci s dravým fusion jazzem se můžou těšit na vynikající pianistku Hiromi. | Dále se představí brazilská legenda, skladatelka a písničkářka Joyce Moreno v intimním sólovém recitálu ve Stavovském divadle. Slavný Antonio Carlos Jobim ji neváhal označit za nejlepší zpěvačku všech dob s tím správným „tahem na branku“. | V kostele sv. Anny neboli v Pražské křižovatce se představí mladá americká violoncellistka Alisa Weilerstein, kterou její obdivovatelé ale také kritici shodně považována za ženský protějšek Yo-yo My. | Máte-li rádi exotickou a přitom tradiční worldmusic, tak vás formace jakutských „šamanek“ Ayarkhaan určitě uspokojí. Neboť jejich hlasem a hrou na nejprimitivnější nástroj světa - brumlí dokáží vytvořit neskutečnou hudbu. | Britský kultovní The Brodsky Quartet, které znám pouze ze spolupráce s Björk, nabídnou crossover vážné hudby s hrou na koru v podání Tunde Jegedem. Tento fenomenální kvartet příští rok oslaví 40. výročí od založení. | Při příležitosti 100. výročí ztroskotání Titaniku uvede jeden z nejuznávanějších minimalistů a konceptualistů současnosti Gavin Bryarse  multimediální večer s názvem Potopení Titaniku. | Vycházející hvězdu jazzového nebe a kritikou opěvovaného zpěváka Gregory Portera můžete slyšet v Lucerna Music Baru. | Festival zakončí 31. října saxofonový velikán Sonny Rollins, který se po 30 letech vrací do Prahy. Jeho koncert je snad „povinností“ nejen každého jazzového nadšence. Sonny Rollins je ve svých neuvěřitelných 82 letech opět na turné a přesně po 30 letech vystoupí v pražské Lucerně.

Mimochodem na webu Strun podzimu naleznete jak videa, tak i streamy k poslechnutí všech zmiňovaných interpretů. Vřele doporučuji. Pokud vás něco zaujme, neváhejte s koupí vstupenek, protože z mé vlastní zkušenosti z minulých ročníků, jsou většinou rychle vyprodány! Takže moc dlouho neváhejte :)

Program >

zdroje > newsletter a www.strunypodzimu.cz

linky >  www.strunypodzimu.cz, facebook, myspace, youtube