Fuck Buttons | Slow Focus (recenze)

Hned zkraje se musím přiznat, že o Fuck Buttons jsem poprvé slyšel až letos v červenci, kdy vydali své již třetí album Slow Focus. Nechápu, jak jsem je mohl přehlédnout.  Nezaznamenal jsem je k mé smůle ani před rokem, kdy jejich úvodní skladbu Surf Solar a remix Olympians, obě z druhé desky Tarot Sport z roku 2009, použil režisér Danny Boyle během slavnostního ceremoniálu na Olympiádě v Londýně. A to i přesto, že jeho playlist byl opravdu výborný.

Narazil jsem na ně víceméně náhodou. A to ještě především díky dokonale hravému provokativnímu a téměř dada názvu Fuck Buttons. K němu dvojice gentlemanů z Bristolu Andrew Hung a Benjamin John Power dodávají: "Naše hudba není tak namyšlená, jako naše jméno". To musím potvrdit. Protože když jsem je slyšel poprvé, jejich aktuální album Slow Focus, tak jsem byl doslova přikován do křesla, neboť ten příval energie spolu s invencí byl opojně pohlcující.

Valivý svižný rytmus bubnů otvíráku Brainfreeze hned zkraje dává vědět, že se tu nebude dávat noha z plynu. Naopak se bude přikládat jak to jen jde. Synťáky i perkuse mají kovovou příchuť jak z dob, kdy industriální muzika byla trendy, přesto je skladba tomu na hony vzdálená. Do melanže repetetivních motivů a melodií ještě Fuck Buttons zamíchávají jejich oblíbené ostré a notně zkreslené noisové "kytary" (viz. poznámka u The Red Wing níže ;)), které se krásně topí ve zlověstném halucinogenním oparu s atmosférou jak z nějakého temného dystopkého sci-fi filmu.

Po více jak osmi minutovém prvním tracku přichází na řadu nepřiznané intro alba Year of The Dog, které absenci beatů nahrazuje rychlými modulovanými arpaggii synthezátorů. Ty tvoří primitivní (čti jednoduchou) melodii, která se střetává se zvukem bublajících kakofonických houslí v pozadí. tato krátká jednohubka (na poměry FB má jen 4 minuty) by se svojí náladou a stylem s přehledem zapadla do sountracku TRONa od Daft Punk.

Třetí The Red Wings je postavena na pomalém houpavém beatu z hájemství trip-hopu s navěšenou hutnou noiseovou stěnou kytary. Vtip je v tom, že na celém albu není použita jediná živá kytara. Vše je umně udělaná elektronika, znějící jako kytarový noise. Fuck Buttons s tímto zvukem pracují již od svého debutu Street Horrrsing, kde k tomu ještě měli notně zkreslené hardcore rockové vokály. Ty ale opustili již na druhém albu Tarot Sport, které celkově bylo o poznání prosvětlenější, optimističtější a rozhýbané dotaženými tanečními tribal rytmy. Album Slow Focus, přestože celkově navazuje více na Taror Sport, si tak ale z debutu bere především tu noiseovou část kytarového zvuku s propracovanou elektronikou a oproti dvojce přidává daleko temnější atmosféru noční můry a plížící se neznámé hrozby.

Od Sentients to jde jako na horské dráze. Občas se sice stačíte nadechnout, ale po většinu času až do konce alba jste v euforii. Sice to nejsou žádné veletoče, kde byste byli hlavou dolů, ale právě proto se vám z toho neudělá špatně. Ba právě naopak, občas si i stačíte zatancovat (Prince's Prize, jediný prosvětlenější track), ale jakmile dozní závěrečná desetiminutová skladba Hidden XS, tak budete mít chuť si toto výtečné album pustit znova a opět si tak vychutnat tu báječnou temnou ale sexy atmosféru. Ještě jsem se ale nezmínil o předposlední pro mě vrcholné taktéž desetiminutové skladbě Stalker. Svojí plíživou a nenápadnou gradací se velmi pomalu ale o to hlouběji zařezává do kůže, jen abyste na konci když procitnete, zjistili, že Fuck Buttons vás mají tímto okamžikem totálně omotané kolem prstu. Stalker disponuje těžkým kalibrem v podobě perfektního valivého beatu, filmové atmosféry drsné post-moderní kriminálky, takřka monotónní strukturou pohybující se v rozmezí několika akordů vygradovanou do běla mohutným drone závěrem. To ocenůji i u skladby Sentients, kterou když si představím s tím jejím takřka industriálním řinčivým beatem, 8bitovým synťákem a noisovým závěrem na živo, tak bych se obával o své citlivé uši a vznik tinnitu. Pravda svojí intenzitou (noise části) to na debut Fuck Buttons nemá.

Celé album, jak už název napovídá, je určený k pozornému poslechu, s kterým není radno spěchat. Přestože desku poslouchám už asi po dvacátépáté, tak mě stále dokáže něčím překvapit a rozhodně mě stále hodně baví. Slow Focus je trvalka, která si troufnu říci, jen tak zub času neohlodá :)

PS: Nesmím opomenout zmínit, že Fuck Buttons vystoupí již 29. 9. v MeetFactory!

Linky > official web > facebook > twitter > myspace