Beach House na své poslední nahrávce
Bloom staví další patro svého domu na pláži z ještě jemnějšího přediva než na předchozí, kritikou i posluchači velice opěvovanou, deskou
Teen Dream. Za dobu své existence a především od minulého alba si vybudovali svůj specifický zvuk, který pro kapelu je velmi důležitý, aby nebyla zaměnitelná. To se jim podařilo už na předchozí desce. Na Bloom tento koncept dotahují téměř k dokonalosti. Ubírají sice na jisté hitovosti jednotlivých skladeb, o to více vybrušují strukturu skladeb. I když to není úplně přesné. Spíše bych měl hovořit o menší přístupnosti k posluchači oproti Teen Dream. Budete potřebovat více poslechů než proniknete do krásy alba, o to větší zážitek se poté dostaví. S každým dalším poslechem totiž narážíte na detaily, které vám byli předtím skryty. Angličtina má na toto hezké slovo "grower", tedy že album ve vás postupně roste, vykvétá do krásy. Bloom totiž znamená květ či rozkvést. Výstižnější název pro svou desku si nemohli zvolit. Komplexnost a ucelenost je dalším pozitivním atributem alba a je jen ku prospěchu. K tomu si připočtěte to co je vedle hudby na Beach House obecně nejkrásnější - hlas
Victorie Legrand. Její hladivý sametový hlas s nezaměnitelným výrazem a barvou je unikátní a také sexy.
Kolem jednotlivých skladeb, které začínají často velice jednoduše až banálně (např. opakující se smyčkou primitivních kláves či bicího bubeníka), duo Viktoria Legrand a multiinstrumentalista
Alex Sculy vytváří propracované aranže a postupně budují melodii s vnitřní nenápadnou gradací. Zahušťují chutnými přísadami, kterými se nelze přejíst, protože jsou dělané s velkou lehkostí a samozřejmostí, až se samy písně stávají lehké jak pírko, které vítr může lehce odfouknout. Písně jako
Myth,
Lazuli,
Other People,
Wild,
Troublemaker či
Wishes jsou toho dokladem. Těžko budete hledat podobné zasněné, hypnotické pomalé písně, které neztrácí nic ze své krásy. Tu ale musíte sami nalézt, protože není tak zřejmá. To dělá album v pravdě dlouhohrající, tedy že se vám nesnadno oposlouchá. Díky všem zmíněným přednostem dream pop z dílny Baltimorských Beach House snese srovnání se slavnými jmény jako
Mazzy Star či
Cocteau Twins a jejich deska Bloom se tak po právu může řadit mezi nejlepší alba tohoto roku.
Tracklist >
| 1| Myth |4:20| 2| Wild |4:58| 3| Lazuli |5:02| 4| Other People |4:25| 5| The Hours |4:07| 6| Troublemaker |4:55| 7| New Year |5:23| 8| Wishes |4:40| 9| On the Sea |5:32| 10| Irene |6:45|
Na šestém studiovém albu What We Saw From The Cheap Seats je potěšující, jak si Regina Spektor stále dokáže udržet svou osobitost. Hned totiž poznáte čí desku posloucháte. A to nejen díky jejímu hlasu, který je nezaměnitelný, ale i stylem, kterým jsou její písně složeny. Přesto že se jedná vlastně "jen" o popové písničky, tak nesklouzávají k podbízivosti ani vypočítavosti. Dokáží si podmanit jak vyzrálejšího a náročnějšího posluchače, tak i nepravidelného posluchače. Když Regina zpívá, věříte jí každé slovo, každý tón piana. Všechny její příběhy, i když smyšlené, někdy veselé jindy vážné, plynou velmi přirozeně, přesto mají hloubku ve svém sdělení. V projevu Reginy cítíte s jakou lehkostí a upřímností své písně zpívá.
