Kanye West | Yeezus (recenze + video)

“West bylo mé jméno jako otroka. Yeezus je mé božské jméno.” Tak vysvětluje Kanye West svou proměnu na Yeezuse. A se jménem se výrazně proměnila i hudba. Je temnější, odvážnější, v mnoha ohledech minimalistická, a především nejvíce nekompromisní jakou West zatím natočil. Kritika ho miluje, naproti tomu své fanoušky silně polarizuje. To je vždy dobré znamení. Určitě ani West si to jinak nepřál.

Již šesté v pořadí album Yeezus Kanyea Westa oficiálně vyšlo 18. června. Už ale týden předtím nahrávka unikla na internet a stačila vyvolat nemalé pozdvižení. Ptáte se, jak tedy nové album dopadlo? Odpověď je jednoduchá. Famózně, což u Kanye nepřekvapí. Předchůdce Yeezuse, do té doby Westova nejlepší deska, My Beautiful Dark Twisted Fantasy byla monstrózně výborná, která obsahovala mnoho velmi chytlavých a až extatických momentů (Monster, Blame Game), přesto mladší bratříček Yeezus jí ukazuje záda. Ne proto, že by byla horší, to ani náhodou. Jen s Yeezusem vykročil Kanye West z mainstreamovějších vod "Dark Fantasy". Spolu s producentem Rickem Rubinem a Daft Punk překročil svůj stín, a posunul se do temnějších vod, kde není radno se pohybovat bez dostatečné odvahy a sebevědomí. To ale ani v nejmenším Kanyemu nechybí. Naopak se zde na plno projevila jeho drzost, dravost a nekompromisnost. Například tak dokonale "znásilnit" použitý sample Niny Simone v Blood On The Leaves chce koule. A protože jsem před prvním poslechem byl netknutý jeho promo akcemi typu promítání New Slaves na zdi budov a památek na mnoha místech po celých Spojených státech, a ani jsem neviděl jeho živé vystoupení v rámci známého pořadu Saturday Night Live, kde představil živě kromě již zmíněné New Slaves i Black Skinhead, tak jsem nebyl vůbec připravený, co přijde po zmáčknutí play.

Combo první čtveřice skladeb On Sight, Black Skinhead, I Am A God a New Slaves s Frankem Oceanem je doslova masakr, kde na prvních třech je fakt slyšet poctivá práce Daft Punk, protože takovej nabroušenej acid electro nášup hned v prvních vteřinách On Sight jsem už dlouho neslyšel. Zbytek alba je také výborný, ale ta čtveřice je prostě dokonalost. V závěru I Am A God budete mít z Kenyeova zadýchaného vyděšeného křiku stejně tak jako z celého tracku husí kůži. Navíc ta promluva Yeezuse s Jesusem :) je kouzelná "I just talked to Jesus / He said 'what up Yeezus / I said "Shit I'm chilling / Trying to stack these millions" / I know he the most high / But I am a close high / Mi casa es su casa / That's that cosa nostra / I am a god".

Kanye West je dokonalý impresário a producent. Jeho alba přes všechny hosty a producenty jsou vybroušené do sebemenších detailů jak ve své jednotlivé formě tak i celku. Yeezus je tak stejně jako předchůdce MBDTF velmi promyšlený, přestože kombinuje mnoho stylů a obsahuje mnoho samplů, které slouží pro oddech či pobavení posluchače i samotného Westa (např. nečekaný skoro dětský zpěv uprostřed On Sight). Celé album tak zní jako kompaktní celek, kterému nahrává na Westa nezvykle málo skladeb (zde pouze 10). Prospěl mu určitě i zásah od producenta Ricka Rubina v posledních týdnech nahrávání těsně před vydáním, který spolu s Westem vyhodil přebytečné, jak sám West říká "andělské songy", a zbylé temné drsné jádro osekal až na samotnou dřeň. Tak je z Yeezuse vlastně velmi minimalistické album oproti megalomansky opulentnímu předchůdci. Najdete zde jak minimal techno z dílny Daft Punk (Send It Up) podbarvené rapem skvělého King Louie, tak Justina Vernona z Bon Iver spolu s jamajským dancehallem od Agenta Sasco (I'm In It), kde West servíruje lehce misogynní text. A zmínil jsem se o neskutečně ujetém závěru New Slaves? Ne? A říká vám něco "pecka" z totáče od maďarské kapely Omega Gyöngyhajú lány u nás známější v podání Aleše Brychty jako Dívka s perlami ve vlasech? Asi ne, ale tu melodii určitě znáte. Nicméně tady s auto-tune hlasem Justina Vernona to nemá chybu. Nebudu ale vyzrazovat všechna překvapení, které objevíte při hlubším poslechu. Yeezus totiž stojí za to. Sice West je sebestřednej magor, ale zároveň je génius v tom co a jak dělá. Berte nebo nechte být.

Dvě otázky na závěr. První, jste či budete New Slaves? Odoláte? Kanye "Monster/God" West má rozhodně jasno: "You see it's leaders and there's followers / But I'd rather be a dick than a swallower." A druhá, je Kanye West bůh, jak sám tvrdí? Pro mě je určitě producentský bůh. A nebudu zapírat, hodně mě baví, ale tak akorát dost na to, abych ho respektoval a uznával jako tvůrce. Přesto jako člověk je mi trochu u prdele :) A co je pro Vás?

Linky > official web > facebook (fan) > twitter > myspace

Blade Runner | Tears In The Rain | Vangelis

A teď něco zcela neaktuálně aktuálního (jen tím deštěm ;)). Film Blade Runner asi všichni znáte a jeho geniální soundtrack od Vangelise také. Ikonická scéna se skladbou Tears In The Rain, kde vůdce replikantů Roy Batty (Rutger Hauer) pronáší legendární závěrečný monolog k Deckardovi (Harrison Ford):

"I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched c-beams glitter in the dark near the Tannhäuser Gate. All those moments will be lost in time, like tears in rain. Time to die."

"Viděl jsem věci, kterým byste vy, lidé, nevěřili. Zapálené válečné lodě v dráze Orionu. Viděl jsem C paprsky zářit ve tmě poblíž Tannhäuserovy brány. Všechny ty chvíle se ztratí v čase, jako slzy v dešti. Čas zemřít."

Arcade Fire | nové album již v září! :)

Kanadští indie-rockoví miláčkové Arcade Fire konečně oznámili datum vydání jejich již čtvrtého zatím nepojmenovaného alba. Nástupce The Suburbs, které má na svém kontě ceny Grammy, Juno i Brit Awards za nejlepší album roku 2011, vyjde 9. září tohoto roku! Album se nahrávalo během minulého roku na mnoha místech. Jedno z nich bylo i DFA Studio v New Yorku bývalého frontmana LCD Soundsystem Jamese Murphyho, který i desku produkoval. Pro časopis Roling Stone prohlásil: "Myslím, že to bude opravdu skvělá deska. Už se nemůžu dočkat až vyjde." V prosinci dokonce kapela představila novinkový repertoar na tajném koncertě v Breakglass Studio v Montrealu, ze kterého unikli jenom tweety o tom, že nová deska bude tanečnější a více groovy, což je otázka, co to vlastně bude ve skutečnosti znamenat. Nicméně já Win Butlerovi a jeho manželce Régine Chassagne stejně tak jako zbytku kapely Arcade Fire naprosto důvěřuji, a věřím, že nás čeká opět skvělá deska :)

Když už jsem zmínil The Suburbs, tak nesmím opomenout jejich dechberoucí debut Funeral, který v roce 2004 všechny ohromil svojí živelností, dokonalými melodiemi, vyzrálými texty a neskutečně silným projevem na koncertech. Neméně úspěšné a výrazné druhé album Neon Bible vyšlo tři roky poté. Pamatuji si na tu dobu, kdy jsem měl Funeral prvně v uších, a pak každý den po několik měsíců, tak moc se mi zažrali pod kůži a stali se jednou z mých srdcových kapel. Od té doby je neustále sleduji. Nechce se mi ani věřit, že už to bude čtvrté album a devět let od Funeral, a oni stále u nás nekoncertovali. Převelká škoda. Pro připomenutí jejich dosavadní tvorby zde dám z každého alba několik klipů, tak si je užijte a těšte se na novinku ;)











Linky > official web > facebook > twitter > myspace

Odešel psí voják Filip Topol :(

Nechci tu psát nějaký nekrolog, na to nemám právo. Nechci ani vypisovat celou jeho biografii a diskografii, toho je internet také plný. Chci jen uctít památku člověka, hudebníka a básníka, který má v naší paměti nezastupitelné místo, a který ovlivnil nejednu mladou generaci. Sbohem.

PS: přikládám záznam koncertu z (!)19. června 1991 z Chmelnice a odkaz na skvělý rozhovor s Filipem Topolem z roku 2010 pro respekt.

Folly and the Hunter | Mask | v úžasném fan made videu!

Skladba Mask od kanadské indie-folkové trojice Folly and the Hunter je jedna z nejlepších skladeb z jejich nedávno vydaného druhého alba Tragic Care, na jehož vznik přispívali fandové kapely přes crowdfunding službu indiegogo.com. Mask je skladba prodchnutá lehkostí samozřejmou jako vánkem rozechvělá tráva, neboť jejich zvonivý zvuk španělky a benja, které postupně spolu s přidávajícími se bicími a klávesami gradují ve společné harmonii tvoří dokonalý celek spolu s obrazem videa, které je sice fan made, ale natočený s takovou bravurou a opět s takovou lehkostí, že to nejedno nejen filmové srdce potěší. Nechte se unášet nenápadnou melodií a jakoby samozřejmou harmonií. A pokud vás Folly and the Hunter zaujmou, tak neváhejte a poslechněte si jejich Tragic Care, případně, a to také velmi doporučuji, jejich úžasný debut Residents (recenze zde).



You have claimed to have made it beyond the disguises and through the folly
By the time that I met you I was far behind where I thought I’d be
Far behind where I thought I’d be

Trust in the mask that keeps me one my own
because it atones me for my lacks
when my heart has gone almost monotone

I hide from the stronger
If we wear our masks then we won’t need others
Though I know this is folly
Because I am far behind where I thought I’d be

linky > official web > Bandcamp > Facebook > Twitter

Kveikur inspirace? Buňuel! :)

Tuto perličku jsem musel sem dát. Podle nedávného tweetu Sigur Rós se zdá, že jednou z inspirací pro aktuální album Kveikur byla slavná scéna detailního zobrazení rozříznutí oka ze surrealistického filmu Andaluský pes (délka 16 minut, rok 1928) španělského režiséra Luise Buñuela, na kterém spolupracoval se svým krajanem, malířem Salvadorem Dalím.
Ostatní inspirace najdete ne jejich twitteru https://twitter.com/sigurros
PS: Pokud by se video nezobrazovalo správně tak zdrojový link je https://vine.co/v/hBmq9eEZvEq

Poliça | představila krvavý přebal nové desky Shulamith a video s explicitním násilím ke skladbě Tiff (feat. Justin Vernon) (official video)

Poliça je jméno minneapoliské kapely, která minulý rok rázně vstoupila do hudebního světa se svým výborným debutem Give You the Ghost (zde je má nadšená recenze). Ten odstartoval jejich stále větší oblibu, nejen díky jejich osobitému zvuku kombinující výrazné melodie podpořené hlasem frontmanky Channy Leaneagh, indie rockového základu, trochu r&b, notné dávky elektroniky a především vedle hlasu Channy největší devizou kapely dvojnásobné bicí, které dokáží zaručeně rozpoudit krev a rozbušit srdce nejednoho posluchače.

Včera se kapela na svých stránkách a facebooku podělila o nový videoklip ke skladbě Tiff (zkrázeně Tiffany, viz. text písně níže) a přebal k nové desce Shulamith, která vyjde u Mom + Pop ke konci tohoto roku. Videoklip k Tiff je, musím říct, docela drsný, stejně jako krvavý předal desky Shulamith, protože tam Channy v dvojroli tríznitele i oběti, mučí samu sebe včetně pěstí do obličeje, drcení palců na rukou kladivem či nechvalně známou metodou waterboardingu. Je to vážně docela síla a nic pro slabší povahy. Channy Leaneagh popisuje tento torture klip jako metaforu “portréty ženy, která je sama sobě největším nepřítelem” což dává smysl při obsahu klipu a textu. Ve skladbě hostuje Justin Vernon z Bon Iver, nicméně v klipu neůčinkuje. Ten natočili Nabil (Kanye West, Frank Ocean, Bon Iver) a Mike Piscitelli. Sklepní scénu mučení zarámovali do zůženého a roztáhlého obrazového formátu, který podporuje klaustrofobickou atmosféru klipu.

Mimochodem jméno desky Shulamith odkazuje na radikální feministku Shulamith Firestone, která svou nejznámější knihou z roku 1970 Dialektika Sexu (The Dialectic of Sex) ovlivnila celé hnutí radikálního feminismu. Podle Firestone by mělo přírodní rozmnožování být nahrazeno umělým a tradiční rodina by měla zaniknout. Jak to bude souviset s tématem nové desky Poliça uvidíme pravděpodobně na podzim.

Tracklist >
01 | Chain My Name
02 | Smug
03 | Vegas
04 | Warrior Lord
05 | Very Cruel
06 | Torre
07 | Trippin
08 | Tiff
09 | Spilling Lines
10 | Matty
11 | I Need $
12 | So Leave



me and her named tiffany
born to breed in everything
carrying round a prison bar
fucking in the feathered tar
early call the master flirts
measuring up the pretty girls
body buildings sickly fed
need my tv, need my meds
tiffany my vanity
compared to you, compared to me
I’m a pawn in the hype machine
you’re a pawn in the caring scheme

Go ahead and play for keeps
Go ahead and play for keeps

one for tiger one for bear
no one wants me no one cares
playing rough without a fight
i was yours a record time
played my parts & pressing start
you're a hero and I’m in charge
cheating is a money maker
shadow gloss a tricky faker
don’t want a diamond ring
found a man, and he’s found me
it’s a pact like a lions den
you come out,  but you can’t come in

Go ahead and play for keeps
Go ahead and play for keeps

make a pact with my secret son
have the bullet he has the gun
don't bother me to take my time
wouldn't rush if i had what’s mine
keep it comin and keep em close
how he rocks me and how it shows
take a breath before the peak
throw the bet to hold for keeps
do your work and let me be
i don’t owe you anything
tiffany my vanity
compared to you, compared to me
I’m a pawn in the hype machine, you’re a pawn in the caring scheme
we’ll take one for the losing team, all the hearts and long lost dreams

Go ahead and play for keeps
Go ahead and play for keeps

linky > oficial web (naleznete zde veškeré texty) > facebook > twitter > soundcloud

Sigur Rós | Kveikur (official video) + album stream!

Sigur Rós necelé dva týdny před vydáním (17. června) alba Kveikur spustila jeho streamovanou podobu na stránce kveikur.sigur-ros.co.uk. Kveikur jako následovník loňské desky Valtari je jako jin a jang, neboť atmosférické zvukové plochy a pomalou gradaci nahradil agresivnější přímočařejší přístup, který to do vás pálí už od začátku, takže příznivci nekonečných ale o to intenzivnějších gradací z přechozích alb budou možná trochu, aspoň v tomto směru, z alba zklamáni asi kromě Brennisteinn. Sedmé studiové album Kveikur islandských post-rockerů je první album po odchodu klávesisty Kjartana Sveinssona a zdá se mi, že je to na albu znát. Nicméně to mi nebrání si album plně užívat, neboť je vážně velmi dobré. Jen je trochu jiné než jsem od Sigur Rós čekal. Pro mě vrchol vždy asi zůstane album () ;)

Videoklip ke skladbě Kveikur jsou doslova audiovizuální orgie, z kterých ale hrozí epileptický záchvat, neboť frenetické prolínání a blikání obrazu ze začátku klipu s detailem hlavy běžícího koně jsou nesmírně hypnotické a vtahující. Celý klip je sledem roztodivných neurčitých záběrů a obrazů, které sotva rozpoznáte, až na závěrečné ikonické a apokalypsou prodchnuté dokumentární záběry z testů výbuchu atomové bomby, kdy se v mžiku rozpadají jako v poryvu silného větru stromy i celé domy jako by byly z písku.



linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace > youtube

David Lynch | I'm Waiting Here | feat. Lykke Li

"Někdy text přijde jako první, ale většinou k vám hudba promlouvá a sama si řekne, jaká slova chce, z toho se pak zrodí text písně. Je to zvláštní fenomén, ale miluji dělat to právě tímto způsobem."

říká enfant terrible David Lynch, který si pro nás připravil na 15. července další hudební album pojmenované The Big Dream. K připravované novince, jako vábničku pro všechny jeho příznivce, vypustil do světa snovou Badalamentim inspirovanou skladbu s hostující švédskou zpěvačkou Lykke Li, která zde ukazuje dvě polohy svého krásného hlasu, a právě se svým nebesky lehkým vysokým hlasem dá vzpomenout na Julee Cruise ze legendárního soundtracku Twin Peaks od Angela Badalamentiho. Připomínám, že v roce 2011 Lykke Li překvapila s výborným albem Wounded Rhymes.
Deska The Big Dream bude již druhou dlouhohrající deskou tohoto věhlasného filmového režiséra. Jeho debut Crazy Clown Time z roku 2011, byl velmi kladně přijímán jak posluchači tak i mezi kritiky. Pokud jste ho ještě neslyšeli, tak byste to měli napravit. Na novince The Big Dream se objeví například i cover The Ballad of Hollis Brown od Boba Dylana, na který jsem osobně velmi zvědavý, protože jak sám Lynch k tomu poznamenal, se bude jednat spíše o cover z verze Niny Simone této Dylanovy písně. Na to jakožto i na celé album si ale ještě počkáme. Zatím si můžeme pouštět zmiňovanou skladbu s Lykke Li či trailer na celé album.

Tracklist >
01 The Big Dream
02 Star Dream Girl
03 Last Call
04 Cold Wind Blowin
05 The Ballad of Hollis Brown (Bob Dylan cover)
06 Wishin’ Well
07 Say It
08 We Rolled Together
09 Sun Can’t Be Seen No More
10 I Want You
11 The Line It Curves
12 Are You Sure
13 I’m Waiting Here [ft. Lykke Li] (bonus track)

I’m waiting here
I’m waiting here
I’m waiting here
I’m waiting here

Can’t we draw never fulfill these here
I move nowhere only to find you here
Your deepest hell, never the same as them
Keep me low where the horizon melts

I’m waiting here
I’m waiting here
I’m waiting here
I’m waiting here

We made love
Under a dark moon
I’ve burned a lot of bridges
Some castles were made of sand
Only then

Can I alone look at the sky my dear
I am right, every falling star
Make a wish, it will turn away
So we can love on til infinity

Here
I’m waiting here
I’m waiting here
I’m waiting here
I’m waiting here
I’m waiting here

Here
I’m waiting here
I’m waiting here
I’m waiting here

Lynky > official web > facebook > twitter > imdb

Daft Punk | Random Access Memories (recenze)

Nová deska od Daft Punk pojmenovaná trefně Random Access Memories (RAM) si pohrává se společnou hudební pamětí svých posluchačů. Pro ty dříve narozené nebudou neznámá jména nejdůležitějších hostů jako funková kytarová legenda Nile Rodgers či stejně významná ikona v oblasti syntezátorů posledních několika desetiletí Giorgio Moroder. Pro mladší posluchače to bude jako listovat v učebnici moderní hudby, kde se setkává přístup starých dobrých Daft Punk z období desky Discovery a částečně i debutu Homework s horkokrevným funkem a naleštěným diskem ze 70. a 80. let minulého století. Daft Punk předvádí návrat ke kořenům svých kořenů, k hudbě z které podvědomě vždy vycházeli.

Francouzské duo Daft Punk Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo opět dokázali překvapit a některé i zaskočit svou hudební evolucí (o revoluci určitě nejde), neboť zahodili samply až na vyjímky (úžasná téměř 'homeworková' závěrečná skladba Contact) a vydali se cestou živých nástrojů. Revoluce nebo evoluce, jisté je jedno, že stejně jako Homework či Discovery bude mít RAM na současnou muziku podobný dopad a ovlivní mnoho kapel v blízké budoucnosti. Album se nahrávalo převážně v Electric Lady Studios v New Yorku, které v roce 1970 postavil Jimi Hendrix. To je skoro symbolické, když leitmotivem desky je ohlížení zpět do hudební paměti minulosti. Vytyčený směr použití živých nástrojů místo samplů a počítačů byl jasný již dlouho před vydáním desky, ale všem, co to v případě Daft Punk znamená, došlo, myslím, až při premiéře zatím jediného singlu Get Lucky. Jeho Radio Edit verze se vyšvihla během chvíle v mnoha zemích na špičku žebříčků a zaznamenala tak pro Daft Punk nejlepší start jakéhokoliv jejich singlu vůbec. Get Lucky je postavena na vyhrávkách funky kytary Nilea Rodgerse, která jasně prosvítá skrz svižný rytmus bicích. Disco koule v šeru nad parketem rotuje všemi směry, světlo se tříští do tisíce koutů, taneční parket se rychle plní a vlní se v radostném tanci za zvuků robověrozvěstů. K tomu zpěv Pharrella Williamse (N.E.R.D) se svým "We're up all night 'til the sun / We're up all night to get some / We're up all night for good fun / We're up all night to get lucky" sedí dokonale. Pharrel Williams má na desce ještě druhý zářez a to v podobě Lose Yourself to Dance, která zcela naplňuje svůj název. Přes střední tempo nepochybuji, že dokáže za robotického povzbuzování "come on come on come on come on come on come on come on come on come on come ooon" zaplnit taneční parket.

Necelý týden před oficiálním vydáním alba 20. května se na iTunes objevuje stream celého alba a začíná na jedné straně opěvování a vynášení desky do nebes a zatracování a kritika na straně druhé. Já se rozhodně přidávám do řad zastánců a fandů alba. Je pravda, že jsem při prvním poslechu byl lehce zaskočen, ale během následného poslechu alba mě tento pocit zcela opustil a s dalším ho vystřídal obdivný postoj k albu a Daft Punk. Random Access Memories je odvážná deska, velmi přístupná, určitě ne nekompromisní (jako byl v mnoha momentech Homework) ale co hlavně, je velmi vzdušná a dokonale letní. Takový pocit už jsem neměl u poslechu nějakého alba vážně dlouho. A není to jen opravdu skvělým krystalicky průzračným zvukem a výsledným mixem, který má na svědomí Mick 'Mix Maestro' Guzauski, kde vynikne opravdu každý zvuk a každý nástroj, ale především celou koncepcí alba.

RAM otevírá skladba Give Life Back to Music, která má famózní nájezd, po kterém začnou tepat bicí s akordy kláves v pozadí, a především opět s chytlavou funky kytarou Nilea Rodgerse. Do toho roboticky přes vokodérem duo Daft Punk zpívají "Let the music in tonight - Just turn on the music / Let the music of your life - give life back to music" a jejich poselství je hned od začátku poslechu jasné.

Další náhled na album vám dá samotný Giorgio Moroder, který v dlouhém úvodním monologu devítiminutové skladby Giorgio by Moroder vypráví o začátcích své hudební kariéry, kdy jezdil na diskotéky do Německa, často pak přespával v autě, hrál a skládal hudbu, a především hledal zvuk budoucnosti. Ten našel v syntezátorech na kterých je tento track z části založen a trochu připomíná jeho práce na soundtracích z 80. let. Uprostřed skladby po skvělém jazz-rockovém intermezzu jěště Giorgio dodá zásadní myšlenku, která utvářela jeho pohled na hudbu stejně tak se vyřčenou myšlenkou řídí i Daft Punk "You can do whatever you want. Nobody told me what to do and there is no preconception of what to do" Vygradovaný závěr se sólem na elektrickou kytaru považuji za jeden z vrcholů celého alba.

Jedna věc se Daft Punk nedá odepřít. Měli velmi šťastnou ruku s výběrem hostů, který byl pečlivě promyšlený tak, aby každý jeden z nich souznil s konceptem a duší alba. Po zmíněné dokonalé spolupráci s Moroderem a Rodgersem přispěl svým umem i původem kanadský klávesista žijící nyní v Kolíně na Rýnem Jason "Chilly Gonzales" Beck. Jeho citlivou hru obsahuje křehká uklidňující skladba Within, která citlivě propojuje dvě výrazné skladby Giorgio by Moroder s Instant Crush a dává jim tak vyniknout. Na Instant Crush nejen zpívá Julian Casablancas frontman kapely The Strokes, ale i hraje na kytaru. Autotune skladbě resp. hlasu Casablancase dodává patřičný robotický feeling přesto ho nepřipravuje o emoce. Zaručený další vrchol alba.

Každé album Daft Punk zcela podléhalo tvůrčímu konceptu, který byl do sebemenšího detailu promyšlený. Ať už se jednalo o debut Homework, kde se americký house střetával částečně s funkem a především s evropským elektrem, nebo následnou Discovery, která už ve svém názvu skrývá šifru (aspoň pro mě) Disco-Very a zároveň významem značí objevování (discovery) nových možností až na nejzazší mez, přes nepříliš dobře přijaté album Human After All s konceptem člověk vs. stroj, až po současnou desku Random Access Memories, která je přímo kvintesencí základů moderní taneční hudby přetavené do současnosti s maximální pokorou a sebevědomím, ať už se vám to může zdát jako protimluv. Daft Punk tak opět všem vytřeli zrak a ukázali záda mnohým svým následovníkům s deskou, která se zařadí do historie moderní hudby jako jeden z mnoha jejích významných milníků.

Na úplný závěr komentář k RAM od Pharrella: "Je to za hranicí 3D, je to jako 4D. Je to jen v tvé hlavě. Nepotřebuješ žádné MDMA pro tuhle muziku, protože tahle hudba je sama o sobě tak neskutečně intenzívní a barvitá." Ano, takhle hudba je čistá radost a poprvé si pomyslně roboti sundali své helmy a ukázali člověčí tvář a odhalili svou duši s největší upřímností. Kdo by jim nepodlehl :)

PS1: nenechte si ujít všechna The Colaborators videa, stojí za to.
PS2: někde tady na blogu jsou k poslechu bonus z japonské edice Horizon, ultrahitovka Get Lucky či její cover od kapely Daughter. Hledejte ZDE.

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

Nine Inch Nails | Came Back Haunted (nový singl!)

Nine Inch Nails a Trent Reznor jsou zpět v plné formě! Po filmových soundtracích pro Davida Finchera Social Network a The Girl with the Dragon Tattoo a tvorbě pro kapelu How To Destroy Angels, kterou založil v roce 2010 s jeho ženou Mariqueen Maandig a Atticusem Rossem, se konečeně Trent Reznor vrací k NIN. Jejich nový singl Came Back Haunted z připravované desky Hesitation Marks je přesně tak hutný a výživný, jak to mají fans NIN rádi. Přesto je to cool hitovka a to především díky svěžímu beatu a groovu, který tomu dodává šmrnc. Žádný experimenty nečekejte, jen poctivé NIN blízké tvorbě prvních dvou alb. Nová deska vyjde u Columbia Records 3. září. Kolikrát si do té doby asi pustíme tenhle vydařený singl? ;)



Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud > myspace > tumblr

The National | Learning (Perfume Genius cover) | Bonus z japonské edice!

Coververze křehké skladby Learning od Perfume Genius uzavírá novinkové album Trouble Will Find Me kapely The National. Pro nás bohužel jen na její japonské edici. Nic nám ale nebrání si ji poslechnout aspoň na youtube. Přidávám i originál od Perfume Genius, který najdete na jeho stejnojmenné debutové desce z roku 2010.

Když bych je porovnal, tak obě jsou postaveny především na jednoduché, krásné a posmutnělé melodii piana. The National nahradili lo-fi zvuk piana plným prostorným ale stále komorním zvukem a zkreslený jemný zpěv Mike Hadrease vystřídal procítěný bariton Matta Berningera, který skladbě rozhodně dobře posloužil. Stísněnou atmosféru originálu vystřídala trochu hřejivější poloha, ale to není na škodu. Obě verze jsou na výsost výborné a stojí za opakovaný poslech. Stejně jako obě zmiňované desky.

No one will answer your prayers until you take off that dress

No one will hear all your crying until you take your last breath

But you will learn to mind me

And you will learn to survive me

(2x)

Your father before you and your sister too, your husband blah blah blah blah, you.

yes I know no one asked for lyrics but I posted them anyway so deal with it.

Linky > official web > facebook > twitter > myspace