Markéta Irglová - Muna (recenze)

Z nové desky Markéty Irglové Muna, jsem čím dál více nadšen. Každým dalším poslechem odhaluji jemné vrstvy již tak hedvábného hudebního materiálu, který se mi zakořeňuje zkrze uši do mého srdce a obohacuje mou duši. Muna znamená v islandštině "vzpomenout si" a stejně tak, jako Markéta Irglová ve svých textech na desce hledá boha, tak i já si rozvzpomínám a obohacuje mi mé spirituální já, aniž bych bral v potaz nábožensky laděné texty. Pouze skrze hudbu, hlas Markéty a jejích hostů a použitých nástrojů. Hudebně a aranžemi dalece přesahuje ambice předchozí desky s granátovým jablkem Anar (ve farsí - perštině, znamená též granátové jablko), která spíš ještě zpracovávala témata lásky a rozchodu s Glenem Hansardem (The Frames, The Swell Season) a následný život v New Yorku. Byla více folkovou deskou, postavenou především na hlasu Markéty a jejím klavíru. Za to Muna je víc koncepční album, a tak je dobré jej poslouchat od začátku do konce. Ono vám to stejně nedá, jak jednou začnete. Bude to i tím, že se Markéta skladatelsky posunula o slušný kus dále. Představuje propracované kompozice, které často nepostrádají patřičnou gradaci a napětí, přestože jejich základ tvoří především křehké jádro. Je příjemné zjištění, že díky nenápadně rafinované hudbě chcete desku Muna slyšet znova a znova. Desku Markéta Irglová nahrávala už na svém domovském Islandu s producentem a studiovým inženýrem Sturly Mio Thorissonem, který je i jejím partnerem a otcem roční dcerky Árveig.
Markéta se jednou noří do vod hudby blízkého východu, kde v úchvatné šestiminutové skladbě Fortune Teller přenechá v polovině zpěv iránské perkusionistce a hráčce na tradiční buben daf  Aidě Shahghasemi. Podruhé je součástí bohoslužby v islandském kostele za doprovodu kostelních zvonů, varhanů a sborového tlumeného zpěvu, a z kúru zní právě Markétin hlas (úvodní Point of Creation). Tato ambientní skladba protkaná tématy zrození a smyslu života, zda jej žijeme správně a jaké je naše místo v něm, nabízí i nepřímé odpovědi zpívané právě kostelními sbory, které představují hlas boží. Neboť Markéta se ptá přímo boha a v odpovědi zaznívá leitmotiv celého alba, který zaštiťuje už význam samotného názvu alba ‘Now do you see where your home is? / Do you remember who you are?’, tedy "rozvzpomínání si" na to, co si již nepamatujeme nebo si nemůžeme vzpomenout ‘Am I living it right now? / I have this feeling I’ve forgotten something. / Tell me, how do I know that I am where I’m supposed to be? / Talk to me, God, / I know you’re listening to me’ Podobné promluvy s bohem, ať už ho každý i Markéta vnímá jak chce, může nejednoho posluchače odradit, pokud tedy je obeznámen s texty či přímo rozumí anglicky. Zvlášť v našich ateistických končinách. Markéta k tomu v rozhovoru pro časopis Fullmoon dodává ‘Vedla jsem dialog sama se sebou. I pojetí toho, co je pro mě bůh si vytvářím. Nevnímám ho univerzálně, je to pojem vystihující pocit, který má člověk vůči sobě, světu kolem a vesmíru.’

What I lose here on earth…

…Is lost in heaven.

If I ask you for help…

…it will be given.

But you’ve waited this long…

…you weren’t ready.

My devotion was strong…

…it wasn’t steady.

I have one more question…

…you have the answer too.

But what does that mean?

You’re I, and I am you.

Why speak in riddles?

Then let me show the way.

That’s all I’ve wanted.

That’s all you’ve had to say.

| ukázka z Without A Map |

A právě píseň Without A Map vyvolává  v recenzích nejvíce kontroverzí především díky odříkávání otčenáše v závěru písně. To moc nechápu, neboť pokud přijmeme fakt, že celá deska je silně nábožensky resp. křesťansky založená, tak nevidím jediný důvod, nerespektovat přítomnost otčenáše, který je zde motlitbou, poděkováním či mantrou chcete-li, za přijatou odpověď, že ‘jediná mapa v životě, kterou potřebuje je Láska’ ~ ‘You are strong enough / For all you’ll ever have to face / The only map you need is Love / To guide you through this illusion of a maze.’. A jedině cynik a ignorant toto může napadnout. Když jsem se snažil zjistit, kdo další použil otčenáš (Lord's Prayer) ve svých textech, tak jsem narazil na Andreu Bocelli, který se sborem zpívá přímo Lord's Prayer, a pak už jen na skladbu Conroversy od Prince. Jak příznačný název písně. Určitě existují i další, jen jsem tak dalece nepátral. Ale abych se vrátil zpět k Markétě Irglové. Při bližším pohledu se jedná především a jen o osobní zpověď, o hledání a pochybnostech v životě i víře, což je mi sympatické. A to se dá vztáhnout prakticky na celou desku Muna. Po hudební stránce, je Without A Map navíc brilantně zkomponovaná. Z počátku komorní skladba klavír, smyčce, křehký hlas Markéty a sbor, aby v půlce po první sloce a v závěru vám běžel mráz po zádech. Použitá forma dialogu se sborem se nechala Markéta inspirovat v jejím oblíbeném muzikálu Jesus Christ Superstar.
Jedna z nejkrásnějších skladeb na albu je třetí v pořadí The Leading Bird, zvolená též jako singl opatřený výtečným videoklipem s působivým a dobře sestříhaným živelným tancem. Pod režií je podepsáno duo Helgi Jóhannsson & Hörður Sveinsson a vše se samozřejmě natáčelo v mrazivých lokacích na Islandu. Úvodní tóny klavíru připomene svým valčíkovým tempem soundtrack Amélie z Montmartru od Yanna Tiersena, ale vzápětí vás uhrane síla melodie a andělský zpěv Markéty. Celé je to zaranžovné bravurně, skladba má v sobě patřičné napětí i gradaci, která vás jistě stejně jako mne záhy uhrane. Hned na první poslech vás jistě dostane i úvod Remember Who You Are, neboť minutové opakování těch čtyř slov zpívaných spolu se sborem podkresleným zvonivými perkusemi je čistá mantra a esence celého alba. Po další minutě poklidného zpěvu Markéty dojde k dalšímu zvratu, po kterém následuje příval emocionálního a hudebního vzepětí a jeden z mnoha vrcholů alba. Konec skladby plynule naváže na následující křehkou píseň Mary. V Seasons Change překvapí i potěší dětský smích i úvodní zvuky deště, které dotvářejí náladu už tak velmi působivé skladby. Předposlední Gabriel svým aranžmá, svižným tempem, gradujícím až rockovým závěrem a nečekaným použitím dechových nástrojů představuje asi pomyslný vrchol alba. Oproti tomu závěrečná křehká This Right Here nechá vzpomenout na oscarovou Falling Slowly, když dojde v jednom okamžiku na skoro přesnou citaci známé melodie, podobně jako v Point of Creation zazní na konci památná slova z děkovné oscarové řeči ‘You can have whatever you can dream of’ neboli ‘Můžete dosáhnout všeho, o čem sníte’.
Markéta Irglová s Munou ukrojila druhou třetinu z plánované trilogie, jejímž prvním albem byla její prvotina Anar. Pokud první díl byl spíše romanticky laděný, druhá deska Muna má kořeny v hledání vlastní spirituality, tak třetí bude podle vlastních slov Markéty odrážet její současné životní období a to mateřství. Máme se tedy myslím nač těšit, stejně tak nás určitě nemine u záverečného dílu opět nádherně vyvedený přebal desky od původem íránské výtvarnice žijící v New Yorku Nahid Hagigat.

 

 

Seznam skladeb:

01 | Point of Creation 05:16 | 02 | Time Immemorial 04:28 | 03 | The Leading Bird 04:35 | 04 | Fortune Teller 06:09 | 05 | Without a Map 05:26 | 06 | Remember Who You Are 03:25 | 07 | Mary 03:55 | 08 | Phoenix 04:30 | 09 | Seasons Change 03:39 | 10 | Gabriel 04:46 | 11 | This Right Here 05:26

Linky > offical web > facebook > twitter > bandcamp > soundcloud > spotify