.: Miluji hudbu :.: listopadu 2013

pátek 15. listopadu 2013

Death Grips | Government Plates | nové album volně ke stažení! (recenze + download + full stream)

Kontroverzní zběsilci z Death Grips z Kalifornie jsou po roce zpátky s další nabušenou peckou pojmenovanou Government Places. Tentokrát ji nabízejí celou volně ke stažení. Agresivní a nasranej rap Stefana "MC Ride" Burnetta kape na podlahu, takže vypulírované koberečky honem rychle stranou. Zach Hill a Andy Morinem předvádí opět své zvukové opulentní orgie a drone pasáže v kombinaci s nervními beaty, z kterých by si Milka Cyrus ukousla jazyk. A tak to mají naši mazlíčkové rádi, že :)

Po tak kulervoucích deskách jako mixtape ExMilitary či loňské The Money Store rozhodně nepřichází ke zklidnění, no dobře jen k velmi mírnému. Trochu se učesaly beaty a občas přidaly hutné vybassované spodky (úvodní You Might Think He Loves You For Your Money But I Know What He Really Loves You For It’s Your Brand New Leopard Skin Pillbox Hat - název je odvozen z Dylanovi skladby Leopard-Skin Pill-Box Hat), jindy předvedou překotný začátek ve stylu nějakého club house remixu (Big House), a nebo skvělý track Birds, jeden z nejlepších na desce a paradoxně nejméně podobný všemu, co do teď Death Grips natočili. Je relativně klidný, což někteří fanoušci na webu nesou nelibě, neb to už podle nich nejsou ti praví naštvaní Death Grips. Přesto delikátní kytarové intermezzo je jeden z nejlepších momentů. Zbytek skladby ale už je opět správně nervní a před dalším intermezzem se ozve jen lakonické "Fuck You". Jinak je vše téměř při starém. Deska Government Places je tak trochu konglomerát předchozí tvorby, přesto nenudí a graduje závěrečnou nejdelší skladbou (přes šest minut, jinak většina má pod tři minuty) Whatever I want (Fuck who's watching), která v sobě spojuje vše z celého alba, tedy jak výbušnou energii a překotné rytmy, elektronické synťákové peklo, tak i vyklidněné drone plochy, spolu s výkřiky MC Ridea. Svojí energií a nasraností vás album dokáže znovu nabít pozitivní/negativní (nehodící škrtněte) energií a pořádně vás vyburcovat. Jen bych tuhle desku určitě neposlouchal v autě, protože bych se obával o životy chodců a zvířátek volně pobíhajících přes silnici. Carmagedon v praxi. Ale zpět na zem. Při pozorném poslechu, který je nutný, neboť jiná činnost se u toho dělat nedá, budete zařezáni do místa kde sedíte, či vás to rozpohybuje do epileptického tance ala Thom Yorke. Případně pokud jste nebyli připraveni na všechno, tak ustrnete v tupém výrazu WTF.

Na závěr se přiznám, že předchozí desku The Money Store před rokem jsem s klidem ignoroval jako ten rap shit, co se nedá poslouchat. Ale to jsem se šeredně mýlil. Jde o hodně návykovou záležitost, přestože vaše racio bude možná ze začátku protestovat. Šlápněte mu proto pořádně na krk a jděte do toho. Jo a nezapomeňte dát volume doprava!

PS: Nejen, že je celé album ke stažení zde nebo zde, ale kapela ke každé skladbě natočila i kupu vizuálů. Ty najdete tady. Stream celého alba, které naleznete níže, nevím, zda je stále k dispozici, protože při uveřejnění tohoto článku byl problém s připojením na stream.

Death Grips – “You Might Think He Loves You…”

get so fuckin dark in here
come come fuck apart in here
i die in the process
you die in the process
kettle drum roll hard shit
fuck i said fucker dont start shit
come come fuck apart in here
i hover above you
life pulled out your mouth
i become you
opening of the mouth
unlawful possession
jellyfish in cold sweat deep end
hollow shell twitch disconnection
pupils swell
my entrance
hijacked no questions asked
stretch you on like latex mask
my sigils your epitaph
come come fuck apart in here i die
im not you
fear
you wear it well
mademoiselle
heres to your destiny
hysterics scream help
dont worry in a few youll all be somewhere else
prepare yourselves
freelance motherfucker
get so fuckin dark in here
come come fuck apart in here
i die in the process
you die in the process
kettle drum roll hard shit
fuck i said fucker dont start shit
emerald tablet apartment toxic
come come fuck apart in here

Government Plates tracklist:

středa 13. listopadu 2013

M83 | Ali & Matthias | nová skladba ze soundtracku k filmu ‘You And The Night’

Anthony Gonzalez aka M83 představil novou skladbu Ali & Matthias ze soundtracku z připravovaného celovečerního filmu jeho bratra Yanna Gonzaleze You And The Night (Les Rencontres d'après minuit), kterou vzdává hold francouzským soundtrackům ze 70. let. Yann natočil pro svého slavnějšího bratra i videoklip ke skladbě Midnight City. Musím říci, že skladba Ali & Matthias je oproti poslednímu albu M83 Hurry Up, We're Dreaming velmi poklidná, jako by se nořila z mlžného oparu pokrytého měsíčním světlem. Snová, éterická a vlastně i romantická nálada z toho jen sálá. Jak k tomu Anthony dodává: Celé score k filmu bude pro "milence a duchy (lovers and ghosts)". Takže po letošním soundtracku k sci-fi Oblivion si Anthony Gonzalez zopakuje skládání hudby k dalšímu filmu. Jen epický soundtrack vystřídá subtilnější. Proč ne. Hudba M83 byla vždy hodně blízko k filmové, takže toto současné směřování M83 asi nikoho nepřekvapilo. Jinak každý fanda už se těší nejen na celý soundtrack k You And The Night, ale i na další řadovku M83. Na tu si ale budeme muset ještě nějaký čas počkat. A obávám se, že příští rok to nebude. Kéž bych se mýlil :)

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

úterý 12. listopadu 2013

Jimi Hendrix | Hear My Train A Comin' | Výborný dvouhodinový dokument volně ke shlédnutí! (full film)

Máte čas dvě hodiny? Jste fanouškem Jimi Hendrixe? Pokud aspoň na jednu otázku odpovíte kladně, tak určitě nebudete litovat, pokud se ponoříte do tohoto výborného dokumentu z řady American Masters, který měl premiéru 5. listopadu na americké PBS (Public Broadcasting Service).

Jimi Hendrix je legenda rockové hudby a jedna z nejvýznamnějších postav světové moderní hudby 20. století vůbec, který redefinoval hru na elektrickou kytaru způsobem do té doby nepředstavitelným. Oslňoval svoji brilantní technikou, přestože byl samouk a místo not používal barvy a jako levák svou kytaru Fender Stratocaster držel obráceně na druhou stranu. Jako první začal používat zpětnou vazbu pro dosažení potřebných psychedelických efektů, kterým říkal "vesmír". Ty spojoval se "zemí" tedy s bluseovými, jazzovými a funky rytmy. Na konci šedesátých letech se stal podobnou ikonou květinových dětí jako např. Jim Morrison. Vrcholem kariéry se stalo jeho nezapomenutelné vystoupení ve Woodstocku v roce 1969, kde celý dvoudenní festival zakončoval. Rok na to ve svých 27 letech zemřel pravděpodobně na předávkování léky. Ihned se ale objevily teorie, že byl zavražděn. To ale dnes myslím není tak podstatné, protože jeho hudba a jeho odkaz je již nesmazatelně vrytý do moderní hudby, jakou ji známe dnes.

Dokument mapuje život Jimiho Hendrixe jeho vlastními slovy v mnoha interview či slovy jeho rodiny. Dále pak představuje rozhovory s přáteli a muzikanty jako byl Paul McCartney a taktéž členy kapely The Jimi Hendrix Experience Noel Redding, Mitch Mitchell, Billy Cox a mnoho dalších. Dokument divákům předkádá dosud nezveřejněné záznamy např. z května 1968 z Miami Pop Festivalu či dosud neuveřejněná interview, kresby a dopisy.

Jen poznamenám, že dokument je pochopitelně v angličtině bez českých titulků. Naštěstí pro ty, kteří angličtinu neovládají úplně dobře jsou tu aspoň zapínatelné anglické titulky.

neděle 10. listopadu 2013

Massive Attack | Mezzanine opět na vinylu poprvé po 15 letech!

Massive Attack po dlouhých patnácti letech znovu vydají svojí legendární přelomovou desku Mezzanine z roku 1998 na vinylu! Ptáte se kdy? Datum je stanoveno na 11. listopadu, tedy na zítřek! Tak sledujte eshopy a s nákupem pak neváhejte ;)

Pro osvěžení přidávám notoricky známý tracklist, kde najdete takové vybroušené pecky jako Angel, Tear Drop či Inertia Creeps. Níže najdete i videoklipy k těmto třem singlům. Nicméně jak už to s alby, které všude na světě označují jako "masterpiece", bývá, tak zde nenajdete jedinou zbytečnou skladbu. Hudební dokonalost v 11 skladbách.

01 | Angel
02 | Rising Son
03 | Tear Drop
04 | Inertia Creeps
05 | Exchange
06 | Dissolved Girl
07 | Man Next Door
08 | Black Milk
09 | Mezzanine
10 | Group Four
11 | (Exchange)

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

čtvrtek 7. listopadu 2013

The National | nová skladba Lean ze soundtracku Hunger Games: Catching Fire

65daysofstatic | Wild Light (recenze + video)

65daysofstatic byli jsou a budou vizionáři. Vždy byli o krok napřed a vlastně i trochu mimo hlavní proud vlny post-rocku na začátku milénia. Ať už se jedná o jejich výbušné math-rockové počátky v prvních dvou albech The Fall of Math a One Time for All Time, či propracované spojení s elektronikou na předchozím albu We Were Exploding Anyway a Heavy Sky EP. V případě posledně zmiňovaného alba se jednalo o propadnutí kouzlu elektroniky. Přesto jí dokázali zkrotit, aby sloužila post-rockovému základu každé jedné skladby na albu, i když se to na první poslech nezdálo.

V polovině září přišli se svou novinkou Wild Light. Myslím si, že nejednoho posluchače opět překvapili, jakou cestou se vydali na této vynikající desce. Poučili se z předchozího alba, kde elektroniky bylo někdy až moc. To při poslechu nevadilo, naopak, ale celkem jim to pak bránilo na koncertech věrně tyto skladby zahrát, jak se později vyjádřili. Proto na Wild Light trochu ubrali z plynu a naopak přimíchali jednu velmi podstatnou esenci, tolik ceněnou v post-rocku ale nejen tam, a tou je atmosféra. Tu předchozí desky 65dos celkem postrádali. Elektroniku ponechali, ale pracují s ní výrazně rafinovaněji a úsporněji. Občas s ní ale udeří rovnou na solar. Mám teď na mysli jejich hutné zvukově prostorné bassové elektronické výbuchy a plochy např. v Prisms či Unmake The Wild Light nebo závěrečné Safe Passage.

Začátek s Heat Death Infinity Splitter (už ten název! :)) začíná proklamací “No one knows what is happening. There is a lot of danger out there, ok?” (Nikdo neví, co se děje. Tam venku je hodně nebezpečí, jasný?), což nás má připravit na to co přijde. Pomalu budovaný útok na posluchačovu integritu a ušní bubínky zkrze vrstvení hutných syntezátorů, pomalého beatu a zvukových stěn kytar, s gradací rozpadajícího se bloku ledu, který právě narazil na zem. Naprostá paráda a atmosféra jak z apokalyptického filmu. V následující skladbě Prisms si budete připadat jako světlo, které právě proletělo hranolem (anglicky "prism"), tedy rozebráni na celé barevné spektrum. Skladba končí podkresem poklidného piana a najednou je klid. Ten pokračuje i v dalším tracku The Undertow, neboť začíná ambientními plochami, které po nějaké době utne příval bubnů, aby se ve střední pasáži znovu objevilo melancholické piano, které ale nepostrádá napětí, a vy jen čekáte, kdy to zas vypukne. To je velmi silný moment s monumentální gradací, která exploduje v erupci zvuků a jemných beatů. Blackspots už je připomínka předchozího alba. S ničím se od začátku nemaže a pádí rychlostí světla s beaty a kytarami v zádech až do finále. Maximální sedm a půl minutový taneční virvál :) Tedy poslední minuta to už je jen takový ruchový chill out.
Celková práce s tempem a náladou skladeb je na celé ploše alba velmi propracovaná. Atmosférické pasáže tak dávají vyniknout rytmických a výbušným celkům. To je asi největší posun a přínos nového alba oproti předchozímu. Velkým zklidňujícím prvkem a nositelem melodií je převážně poklidné piano, což jen umocňuje dojem a emoce z poslechu. Krásným příkladem je skladba Taipei. Nejsilnější skladba celého alba Unmake The Wild Light se skrývá na předposledním místě. Dalo by se říci, že jde o nejvíc post-rockovou skladba s klasickým post-rockovým climaxem, která ale zní, jako by si zahráli Explosions In The Sky s Fuck Buttons.

Čtveřice z anglického Sheffieldu deskou Wild Light opět nezůstali na místě a posunuli se ve svém vývoji dál. Jejich pojetí post-rocku je na hudební scéně unikátní. Předvádí, že post-rock může znít i po těch dlouhých letech stále svěže a zábavně, že se nejedná o intelektuální nudu, ale naopak o žánr, který stále žije a mnoho lidí baví. Pátým řadovým albem Wild Light 65daysofstatic zatím dosáhli svého vrcholu, což říkám s plným vědomím, neboť se jedná o promyšlenou, sebevědomou desku, které nechybí atmosféra starých post-rockových počinů, ani silné momenty a velké emoce podpořené chytrou elektronikou.

Linky > official web > facebook > twitter > soundcloud

středa 6. listopadu 2013

Juana Molina | vydala výborné album Wed21 | koncert již 9.11. v Jazz Docku!

Juana Molina, významná představitelka světové alternativní scény, přiveze 9. listopadu do pražského Jazz Docku svůj svébytný alt-folk. Koncert proběhne v rámci série Femme Fatale věnovaná výrazným ženským umělkyním současné alternativní hudby. Juana Molina pochází z argentinského Buenos Aires, tak by si někdo mohl mylně myslet, že se bude jednat o tango či jiné latino rytmy, ale s tím její hudba má pramálo společného. Její pojetí hudby je podobný jako u Björk či Lisy Germano, tedy snaží se zkoumat průsečíky mezi žánry a experimentovat s nimi, aniž by rezignovala na melodičnost celku. Pokud si pustíte její poslední desku z letošního října Wed21, tak uslyšíte silné v základu folkové písničky obalené netuctovými beaty a zvukově extravagantní elektronikou. K tomu si připočtěte její éterický hlas a vyjde vám opravdu výborná deska. Moc se mi líbí práce s rytmem, kde je poznat, že latinsko-americký základ tam prostě je. Za všechny např. Eras nebo Bicho Auto.

Samotný koncert začíná v Jazz Docku ve 22h, tak ti z vás, které oslovila její hudba, tak určitě doražte. Nepochybuji, že se bude jadnat o mimořádný zážitek.

Živé provedení skladby Un Día (ve španělštině "Jeden den") ze stejnojmenné desky z roku 2008, předchůdce alba Wed21:

Wed21 tracklist >
01 | Eras
02 | Wed 21
03 | Ferocísimo
04 | Lo Decidi Yo
05 | Sin Guía, No
06 | Ay, No se Ofendan
07 | Bicho Auto
08 | El Oso de la Guarda
09 | Las Edades
10 | La Rata
11 | Final Feliz

Linky > official web > facebook > myspace

pondělí 4. listopadu 2013

Yo La Tengo již tuto středu 6.11. v Paláci Akropolis! (official videos)

Yo La Tengo (v překladu "Mám to") původem z Hobokenu v New Jersey mají za sebou úspěšnou třicetiletou kariéru, během které se stali miláčku indie scény a taktéž kultovní kapelou. Jejich pohodová hudba musí rezonovat snad v každém srdci milovníka dobré hudby. Kromě otisků indie-rocku v jejich tvorbě uslyšíte i vlivy Velvet Undergroud, které mimochodem představovali ve filmu I Shot Andy Warhol, či stopy dream-popu a shoegaze. Trio tvoří Ira Kaplan (kytary, klavír, zpěv), Georgia Hubley (bubny, klavír, zpěv) a James McNew (baskytara, zpěv). Yo La Tengo v Paláci Akropolis podle oficiálních informací si pro nás chystají dvouhodinový koncert, takže začátek vypukne již v 19h. tedy doporučuji přijít včas :) Přehrají určitě jejich zatím poslední již třináctou studiovou desku Fade z letošního ledna, která se nesmírně povedla a mnozí kritici ji řadí mezi jednu z nejlepších v jejich kariéře. Určitě se ale dočkáme i bohatého výběru z předchozí tvorby.

Linky > official web > facebook > twitter > myspace

Pages